Nová pravidla srážek ze mzdy: dlužníci si polepší, věřitelé tratí
Od roku 2026 se zásadně mění výpočet srážek ze mzdy. Nová pravidla zvyšují nezabavitelnou částku a snižují uspokojení věřitelů. Co to znamená v praxi?
Lukáš Pachl/31. 3. 2026
Z obsahu:
- Nový vzorec výpočtu nezabavitelné částky
- Vyšší ochrana dlužníků
- Nižší uspokojení věřitelů
Od 1. ledna 2026 se v České republice zásadním způsobem mění konstrukce výpočtu srážek ze mzdy a obdobných příjmů. Nejde jen o tradiční každoroční úpravu částek, ale o věcnou změnu vstupních veličin i koeficientů, z nichž se odvozuje nezabavitelná částka a hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy.
Prakticky to znamená, že plátci mzdy, exekutoři, soudy i insolvenční správci od roku 2026 nepočítají se starým konceptem normativních nákladů na bydlení podle systému státní sociální podpory, nýbrž s novou trojicí parametrů navázaných na právní úpravu dávky státní sociální pomoci.
Bohužel, tak jak je tomu v posledních letech obvyklé, znamená nová právní úprava opět negativní zásah do výše uspokojení věřitelů. Přes jednoznačné proklamace vlády, že se nastavení koeficientům snaží udržet výši srážky v podobném rozsahu, jako bylo v roce 2025, ve skutečnosti tomu to tak není a částka připadající na věřiteli se opět podstatným způsobem snižuje.
Změna je provedena nařízením vlády č. 548/2025 Sb., kterým bylo novelizováno nařízení vlády č. 595/2006 Sb[1]. Novela nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2026 a výslovně přepsala základní vzorec výpočtu zahrnutý v § 1 i hranici plné postižitelnosti příjmu obsažený v § 2. Současně byl nově formulován také § 4, který zavádí důležitou zásadu pro celoroční stabilitu výpočtu: pro všechny výplaty v daném kalendářním roce se použijí částky ve výši platné k 1. lednu tohoto roku.
V důvodové zprávě vláda vysvětluje, že dosavadní „normativní náklady na bydlení“ jako veličina použitá ve vzorci srážek z příjmů přestala být použitelná, protože byl zrušen institut, z něhož tato veličina vycházela. Proto bylo nutné nahradit jej částkou normativního nájemného a částkou energetického paušálu podle nové úpravy dávky státní sociální pomoci.
Nejdůležitější změna spočívá v samotném vzorci pro výpočet nezabavitelné částky povinného. Do konce roku 2025 pracovalo nařízení o nezabavitelných částkách se dvěma třetinami součtu životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení. Od roku 2026 je základní nezabavitelná částka definována jako 85 % součtu tří veličin: částky životního minima jednotlivce, částky normativního nájemného a částky energetického paušálu. Současně se zachovává logika jedné čtvrtiny nezabavitelné částky pro každou vyživovanou osobu, včetně manžela nebo partnera za zákonem stanovených podmínek, a také výjimka pro osoby, v jejichž prospěch jsou vedeny srážky ze mzdy pro výživné ze zákona.
Druhou, a ještě podstatnější, změnou je hranice, nad kterou se zbytek čisté mzdy sráží bez omezení. Dosavadní jedenapůlnásobek součtu relevantních částek je nahrazen 1,9násobkem nově definovaného součtu. Na úrovni právní techniky jde opět především o srovnávací zásah. Vláda v důvodové zprávě výslovně zdůraznila, že zvýšení násobku z 1,5 na 1,9 má držet výslednou hranici přibližně na úrovni předchozí úpravy, protože samotná náhrada normativních nákladů na bydlení dvojicí „normativní nájemné + energetický paušál“ by jinak vedla k výraznému snížení plně zabavitelné části a tím k prudkému oslabení vymahatelnosti pohledávek. Přes výslovnou proklamaci vlády skutečně ke snížení uspokojení věřitelů dochází.
Pro rok 2026 je třeba dosadit tři konkrétní vstupní hodnoty. Životní minimum jednotlivce činí podle nařízení vlády č. 361/2025 Sb. částku 4 860 Kč měsíčně. Normativní nájemné pro jednočlennou domácnost v obci s alespoň 70 000 obyvateli vyhlásilo Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením č. 526/2025 Sb. ve výši 9 430 Kč. Energetický paušál pro jednočlennou domácnost stanoví zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, částkou 2 300 Kč. Právě tato kombinace se od 1. ledna 2026 používá jako matematický „základ“ srážek ze mzdy.
Součet těchto tří veličin činí 16 590 Kč. Nezabavitelná částka na povinného se tedy vypočte jako 85 % z této sumy, tj. 14 101,50 Kč. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky činí 3 525,375 Kč. V praktickém mzdovém výpočtu se následně uplatní pravidla zaokrouhlování; Ministerstvo spravedlnosti na oficiálním portálu Exekuce výslovně připomíná, že výsledná nezabavitelná částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru a že zbytek čisté mzdy v třetinovém režimu se zaokrouhluje dolů na částku dělitelnou třemi. Z hlediska mzdové praxe je to detail, ale právě na detailech se v exekucích často láme správnost výpočtu.
Hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy se pro rok 2026 počítá jako 1,9násobek téhož součtu 16 590 Kč. Výsledek činí 31 521 Kč. Tato částka je navíc výhodná i technicky, protože je vyjádřena v celých korunách a je dělitelná třemi, takže při standardním postupu odpadá další korekce právě na této úrovni.
Srovnání s rokem 2025 ukazuje, že novela není jen technické přepojení na nové dávkové pojmy, ale přináší bohužel i faktické zvýšení chráněného minima, tedy menší míru uspokojení věřitelů. Důvodová zpráva uvádí, že do konce roku 2025 činila nezabavitelná částka na osobu povinného 13 026,66 Kč a hranice plně zabavitelného zbytku 29 310 Kč. Pro rok 2026 tak nezabavitelná částka vzrostla na 14 101,50 Kč (před zaokrouhlením), tedy přibližně o 1 074,84 Kč, což odpovídá nárůstu asi o 8,25 %. Hranice plné zabavitelnosti se zvýšila o 2 211 Kč, tedy zhruba o 7,54 %. Při nízkých mírách uspokojení pohledávek, ke kterým dochází v exekučních či insolvenčních řízeních je však i tato změna velmi podstatná.
Představme si povinného bez vyživovaných osob s čistou mzdou 40 000 Kč a nepřednostní pohledávkou. V roce 2026 se odečte nezabavitelná částka 14 102 Kč (po zaokrouhlení nahoru), zbytek čisté mzdy činí 25 898 Kč. Tato částka nepřevyšuje hranici 31 521 Kč, takže nevzniká plně zabavitelná část. Zbytek se pro výpočet rozdělí na třetiny (po zaokrouhlení dolů na částku dělitelnou třemi, tedy 25 896 Kč) a u nepřednostní pohledávky lze srazit jednu třetinu, tedy 8 632 Kč. V roce 2025 by srážka povinnému představovala částku 8991 Kč. Rozdíl ve výši srážek v roce 2025 a 2026 při stejné výši příjmu tak představuje částku 359 Kč měsíčně, což je 4 308 Kč za rok. Zabavitelná částka se tak pro nepřednostní pohledávky oproti roku 2025 snížila o více než 4%.
V případě povinného bez vyživovaných osob, jehož čistý příjem je ve výši 60 000 Kč by výpočet v roce 2026 vypadal následujícím způsobem. Odečte se nezabavitelná částka 14 102 Kč (po zaokrouhlení nahoru), zbytek čisté mzdy činí 45 898 Kč. Tato částka převyšuje hranici 31 521 Kč, takže vzniká plně zabavitelná část ve výši 14 377 Kč (45 898 − 31 521). Částka 31 521 Kč se rozdělí na třetiny; u nepřednostní pohledávky lze srazit jednu třetinu, tedy 10 507 Kč. Celková srážka tak činí 24 884 Kč (14 377 Kč + 10 507 Kč). V roce 2025 by srážka povinnému představovala částku 27 433 Kč. Rozdíl ve výši srážek v roce 2025 a 2026 při stejné výši příjmu tak představuje částku 2 549 Kč měsíčně, což je 30 588 Kč za rok. V tomto případě se postižitelná část mzdy oproti roku 2025 snížila o téměř 10%, a to je již dost podstatný zásah do práv uspokojovaných věřitelů. Tato skutečnost dopadne negativně nejen do běžících exekucí, ale především do splátkových kalendářů, kde ovlivní oprávněné očekávání věřitelů na uspokojení jejich pohledávek.
U vyšších čistých mezd je tak dopad na věřitele ještě výraznější, protože se kumuluje vliv vyšší nezabavitelné částky i vyšší hranice plně zabavitelného zbytku. Jinak řečeno: novela od roku 2026 posouvá ochranu povinného jak zespodu (vyšší nezabavitelná částka), tak uprostřed výpočtu (vyšší hranice pro třetinový režim). To se promítá zejména u zaměstnanců se stabilními příjmy, kde srážky ze mzdy běží dlouhodobě a kde věřitelé dříve profitovali z relativně nižší hranice plné zabavitelnosti. Z pohledu věřitele se tedy zvyšuje časová náročnost vymožení pohledávky, a tím i význam úroků, nákladů řízení a celkové strategie vymáhání.
Velmi praktickou novinkou je nové znění § 4 nařízení o nezabavitelných částkách. To stanoví, že pro výpočet se použijí částky životního minima jednotlivce, normativního nájemného a energetického paušálu ve výši k 1. lednu kalendářního roku, do něhož spadá výplata mzdy. Důvodová zpráva tento krok výslovně odůvodňuje snížením administrativních nákladů plátce mzdy. V praxi jde o mimořádně rozumné řešení. Mzdová účtárna nepotřebuje v průběhu roku opakovaně přenastavovat software pokaždé, když se změní některý sociální parametr, a nevzniká chaos, kdy část zaměstnanců dostane výplatu podle „starých“ a část podle „nových“ hodnot jen kvůli datu zpracování mezd.
Tato fixace k 1. lednu má ovšem i materiální důsledky. Pokud by se některá ze vstupních veličin změnila v průběhu roku, nepromítne se tato změna do srážek ze mzdy okamžitě, ale až od dalšího kalendářního roku. Z pohledu dlužníka to může znamenat odklad pozitivního efektu případné valorizace, z pohledu věřitele naopak odklad případného zvýšení srážek. Zákonodárce si tedy vědomě vybírá mezi přesností v reálném čase a administrativní předvídatelností; novela dává jasně přednost druhé variantě. V českých podmínkách, kde výpočet srážek běžně provádějí tisíce zaměstnavatelů různé velikosti, je to volba pragmatická a systémově obhajitelná.
Pro aplikační praxi je důležité i přechodné ustanovení novely. Nařízení vlády č. 548/2025 Sb. stanoví, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti novely se ode dne 1. ledna 2026 použije již nové znění nařízení o nezabavitelných částkách. Praktický význam je zásadní. Zaměstnavatel nevede paralelně dva výpočtové režimy podle data zahájení srážek ze mzdy. Tím se snižuje administrativní zátěž i chybovost a současně se posiluje rovnost v zacházení s povinnými, protože všichni mají od téhož data počítány srážky podle stejné metodiky.
Je vhodné dodat, že novela nemění základní procesní architekturu srážek podle občanského soudního řádu. Nadále se vychází z čisté mzdy, nadále se odečítá nezabavitelná částka, sleduje se hranice plně zabavitelného zbytku a zbývající část se dělí na třetiny. Nadále platí rozlišení mezi přednostními a nepřednostními pohledávkami a nadále platí speciální pravidlo pro situace, kdy je současně vedeno více exekucí. Změna od 1. ledna 2026 je tedy změnou parametrů a odkazovaných veličin, nikoli změnou logiky výpočtu jako takové. Kostra zůstává stejná; mění se hodnoty a jejich právní původ.
Z odborného pohledu je třeba ocenit, že právní úprava je tentokrát relativně transparentní. Důvodová zpráva nehraje legislativní schovávanou a poměrně přesně popisuje, proč byly zvoleny právě koeficienty 85 % a 1,9. Současně je z oficiálního portálu Ministerstva spravedlnosti patrné, jak mají plátci mzdy postupovat při praktickém výpočtu pro rok 2026, včetně konkrétních částek a zaokrouhlovacích pravidel. To je v českém právním prostředí, které bývá pro neodbornou veřejnost nepřehledné, cenné. Přesnost výpočtu totiž není jen technická otázka; chybně vypočtená srážka může založit odpovědnost plátce mzdy a současně poškodit jak povinného, tak oprávněného.
Změna je legislativně vynucená novým právní úpravou v oblasti sociálních dávek, zároveň však byla nastavena tak, aby chráněná část příjmu povinného neklesla, nýbrž naopak vzrostla. Ekonomicky to znamená vyšší ochranu dlužníka a pomalejší vymáhání pro věřitele. Pro zaměstnavatele je největším přínosem roční fixace parametrů k 1. lednu a jednotné použití nového režimu i na starší exekuce a insolvenční řízení.
Pro zaměstnavatele a účetní praxi z toho plyne poměrně jasný závěr. Největší riziko roku 2026 nebude v právní nejasnosti, ale v setrvačnosti starých nastavení. Kdo ponechá ve mzdovém softwaru staré vazby na normativní náklady na bydlení nebo nezapracuje nový koeficient 85 % a nový násobek 1,9, ten začne generovat systematicky chybné srážky. A chyba v této oblasti není jen kosmetická. Může znamenat nedoplatek vůči oprávněnému, přeplatek na úkor povinného, následné opravy výplat, reklamace a v krajním případě i odpovědnost plátce mzdy. Novela je tedy současně sociální změnou i compliance testem mzdových procesů.
Z hlediska budoucího vývoje bude zajímavé sledovat, zda se zvolená kalibrace 85 % a 1,9 ukáže jako dlouhodobě stabilní. Nový systém je více navázán na každoroční sdělení MPSV o normativním nájemném a na zákonnou výši energetického paušálu, takže může reagovat pružněji na vývoj cen bydlení a energií než starší model. Pokud by se například nájemné vyvíjelo rychleji než příjmy nízkopříjmových domácností, poroste nepřímo i ochranná složka ve srážkách ze mzdy. To může být sociálně žádoucí, ale věřitelský sektor bude logicky tlačit na debatu o efektivitě vymáhání. Právě tady se ukáže, že exekuční matematika není technický detail na okraji práva, ale citlivý regulátor mezi sociální ochranou a platební disciplínou.
V praxi půjde o změnu velmi sledovanou.
Lukáš Pachl
- Nařízení vlády č. 548/2025 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení /nařízení o nezabavitelných částkách), ve znění pozdějších předpisů ↑
