Tomáš Sokol: Nevymahatelnost práva se vrací. Policie podle něj selhává u úvěrových podvodů
Advokát Tomáš Sokol hodnotí vývoj práva, kritizuje nečinnost policie u úvěrových podvodů a varuje před oslabováním vymahatelnosti práva i dopady změn v oddlužení.
Petr Blahuš/30. 1. 2026
Z obsahu:
- Sokol varuje před návratem nevymahatelnosti práva
- Kritizuje nečinnost policie u úvěrových podvodů
- Odmítá bezvýhradnou podporu zkrácení oddlužení
Neochota orgánů činných v trestním řízení stíhat i zcela explicitní úvěrové podvody, spočívající v opakovaném zadlužování, podle mého přesvědčení vyplývá z její obavy před protesty obránců dlužníků, že policie týrá chudinky dlužníky,“ kritizuje situaci (a nefungování policie) panující kolem oddlužení JUDr. Sokol.
Co přinesl minulý rok a co nás všechny čeká v tom letošním? Osvědčil se nový (a kontroverzní) insolvenční zákon, připravený minulou vládou v praxi? Utrhla se Policie České republiky už zcela ze řetězu? Nezmutovaly už některé neziskovky ve vztahu k zákonům a právu v nepřiznané politické strany? A byla bitcoinová aféra opravdu takovou, za jakou ji OČTŘ dnes vydávají? Na toto i další jsme se ptali v našem tradičním třeskutém bilančním rozhovoru se známým a úspěšným advokátem a exministrem JUDr. Tomášem Sokolem.
Pane doktore, jak byste ohodnotil vývoj práva, a obecně i vývoj společnosti v minulém roce, a na co se podle vás máme těšit nebo „těšit“ na poli právním letos?
Obecně je pro mne dost těžké hodnotit vývoj práva za jeden rok a totéž asi platí i pro hodnocení vývoje společnosti. To druhé navíc není ani vzdáleně moje odborná disciplína. V obou případech je rok prostě jeden z článků řetězu více či méně kontinuálního vývoje. Hodnotit snad lze některé konkrétní události či skutečnosti. V případě právních „událostí“ je podle mne zřejmě nevýznamnější změna trestních předpisů a předpisů souvisejících zákonem č. 270/2025 Sb. Za stejně významnou, byť méně viditelnou považuji novelu zákona o advokacii, kde naopak ustanovení § 3a je zřejmě maximem toho, čeho bylo možné dosáhnout. Ve spojení s další právními normami, jako je třeba § 35 a trestního řádu nebo mezinárodní smlouvou – Úmluvou Rady Evropy o ochraně profese advokáta, která byla za ČR podepsána 14. 11. 2025, to byl vývoj vysoce pozitivní. A jen pro úplnost k ochraně důvěrnosti komunikace mezi klientem a advokátem, nebo k zmíněné mezinárodní úmluvě. Je to především a zejména významné posílení práv klientů, a nikoliv práv advokátů, jak by to snad na prvý pohled mohlo vypadat.
Ani pokud jde o Českou republiku, za poslední rok se neudálo nic, co by nezapadalo do obvyklého rámce dění v demokratické společnosti. Byly volby, byly svobodné a je jinou věcí, jak dopadly a kdo je nebo není s jejich výsledkem spokojen. Volební kampaně měly do elegantního střetu politických idejí a argumentů hodně daleko. Ale i to je už bohužel normál.
Programové prohlášení vlády má 18 kapitol a k Vaší otázce se vztahuje zejména kapitola 6, Právo a spravedlnost. Ta má 21 bodů. Řekněme, že jde o deklaraci legislativních záměrů na budoucí čtyři roky. Ne, že bych se všemi souhlasil, ale většinou jsou formulované spíše jako náměty k úvahám, co v této oblasti dělat. Například: „Zvážíme snížení věku trestní odpovědnosti pachatelů trestné činnosti.“ Proč ne? Já si sice myslím, že dosavadní úprava je postačující a kriminalizovat školáky nemá velký smysl. Ale proč by se nemohla zvažovat změna, když se tyto úvahy objevují i jinde v civilizovaných zemích. Naprosto nic nelze mít proti zvýšení platových podmínek administrativních pracovníků soudů a státních zastupitelství. Lze diskutovat o tom, jak a proč by měly být zpřísněny podmínky recidivistům v případě jejich podmínečného propuštění. Zcela bez výhrad lze akceptovat záměr snížit recidivu prostřednictvím navazujících programů integrace do společnosti. Podobné to je se všemi body tohoto programu. Co se z toho promítne do zákonů a jak nelze s jistotou předvídat. Takže zatím nedokážu říct, na co se máme těšit nebo „těšit“. Podobně to vypadá v kapitole Vnitřní bezpečnost a veřejná správa. Těším se, teď vážně, že se podaří dostat do nějaké přijatelné podoby stavební zákon. Jinak prostě čekám, co přijde.
Váš odhad mě zaujal i z toho důvodu, že vaše advokátní kancelář má velmi široký zájmový rozptyl, a tedy vhled do celé řady aspektů tuzemského práva. Na nedávno vyhlášených výsledcích ankety Právnická firma roku 2025 jste zvítězili v kategoriích trestní práva a firemní comliance, úspěchy jste ale slavili také v oblastech práva obchodních společností, práv hospodářské soutěže, developerské a nemovitostní projekty, fúze a akvizice, řešení sporů a arbitráže, bankovnictví a finance, telekomunikace a média, veřejných zakázek a pracovního, respektive daňového práva. Jakého ocenění z toho si s ohledem na náročnost a turbulentnost práva – osobně nejvíce ceníte?
Za sebe si vážím zcela stejně všech ocenění. Jistě mají různou váhu, ale celkové jednak přesvědčivě přemalovávají cosi jako virtuální etiketu, podle které jsme specialisté na trestní právo a nic víc. Mimochodem nálepku, která neplatila, ani pokud jde o hodnocení těch původních dvou advokátních kanceláří, které jsme v roce 2022 spojili.
A dále, všechna ocenění, byť různého stupně, jsou dokladem, toho, co uvádíte, totiž velmi širokého „zájmového rozptylu“. Já bych spíše řekl, že ocenění jsou přesvědčivým důkazem šířky rejstříku právních služeb, které je schopna naše kancelář poskytnout. A jak patrno, poskytnout v takto oceňované kvalitě.
Už více než 16 měsíců u nás platí kontroverzní novela insolvenčního zákona. To už je asi dostatečné dlouhá doba na zhodnocení její účinnosti a všeho, co s sebou přinesla. Když jsme spolu mluvili minule, vyjádřil jste pochybnosti o správnosti zkrácení doby oddlužení pro dlužníky dokonce nad rámec toho, co nám nadiktovala EU, a zmínil ohrožení základní premisy civilního práva, tedy povinnosti platit své dluhy. Jaká je v tomto směru situace dnes, a jakou byste dal této zákonné normě známku?
V minulém roce jsem se účastnil konference, při které se projednávala celková situace týkající se vymáhání dluhů. Mimo jiné tam dost přesvědčivě zaznělo, že situace se významně zhoršuje do té míry, že je tím zpochybněn institut vymahatelnosti práva. Patnáct měsíců není z hlediska fungování zákona či právní normy dost dlouhá doba na hodnocení toho, jak se daná úprava reálně projevuje, zda je její dopad pozitivní nebo negativní, což samozřejmě nutně předpokládá i jasné stanovení toho, co hodnotitel považuje za pozitivní, a co negativní. Prozatím jsem názory na zkrácení doby oddlužení vnímal jako nejednoznačné. Je zmiňován i pozitivní dopad tlaku na dlužníky, aby se opravdu „snažili“. Já sám stále k tomuto zkrácení zůstávám nedůvěřivý.
Nejde ale jenom o zkrácení doby oddlužení. Vnímám dosti negativně i narůstající protekcionismus soudů při posuzování, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nehodlám hájit lichevní a podobné praktiky, ale dnes už je pomalu o strach žalovat na zaplacení úvěru, poskytnutého za zcela seriózních podmínek.
Připočteme-li k tomu postupnou likvidaci exekutorů, je obraz výsledku boje, který vedou některé neziskovky a jiní třeštěnci proti tomu, co zcela lživě, ale se skvělým propagandistickým efektem označují za boj proti obchodu s chudobou, je obraz kompletní. Jen snad zbývá dodat, že k těm devadesátkám, které jsou rozličně připomínány, se blížíme v jedné věci. A tou je výše zmíněná nevymahatelnost práva. Přitom práva relativně jednoduchého, prostě práva na vrácení dluhu. A znovu zdůrazňuji, nejde mi o příslušenství lichevní povahy nebo nejrůznější zástavní práva v rozporu s dobrými mravy!
Pane doktore, když jsme také spolu minule hovořili, doznívala v odborných kruzích aféra, kdy se Policie České republiky snažila prolomit ústavou garantované právo na advokátní tajemství, a nutila k tomu cestou státních žalobců i advokáty, takže se vůči tomu musela ozvat České advokátní komora. V jakém stavu je v současnosti tento problém?
K tomu viz má odpověď na předchozí otázku. Mohu zodpovědně prohlásit, že v uplynulém funkčním období představenstvo České advokátní komory žádný pokus o prolomení důvěrnosti informací předávaných mezi klientem a advokátem netolerovalo, a naopak usilovalo o posílení zákonné úpravy této ochrany. Což se myslím podařilo. Dalším krokem by mělo být hledání efektivní úpravy bránící tzv. únikům informací z přípravné fáze vyšetřování.
Předchozí otázku jsem položil i proto, že bez ohledu na toto v minulém roce policie a žalobci přešli na jiný level, a o totéž plus verbování informátorů vydíráním v tomto prostředí se pokoušejí dokonce i mezi zástupci nezávislých médií. Klidně buďme konkrétní, jedná se o státní zástupce z Děčína a policisty tamního 1. oddělení SKPV, které spadá pod Krajské ředitelství PČR. Když si uvědomíme, že jak k tlaku na advokáty, tak nyní dokonce i na „poslední strážce demokracie“ nastoupila policie pod vedením dnes již bývalého ministra vnitra Rakušana, nepociťujete obavy o stavu práva a občanských svobod v České republice, zvláště když přes upozornění vedení policejního prezídia skandál stále kryje? Připomenu, že exšéf vnitra Rakušan proslul tím, že ještě dokonce před svým nástupem do funkce donutil k abdikaci policejního prezidenta generála Švejdara, aby si tam dosadil jemu věrný orgán, současného pol. prezidenta Vondráška, kritizovaného i za další kauzy, včetně vyšetřování střelby na UK v Praze.
Pokusy o získávání nejen informací, ale i důkazů způsobem, který je, mírně řečeno, možné označit za chybný, opravdu vnímám. Například případy, kdy na návrh dohody o vině a trestu reagují orgány činné v trestním řízení, zdůrazňuji ale v přípravné fázi, požadavkem, aby obviněný, který dohodu navrhuje, se nejen doznal, ale aby usvědčil i nějakého jiného obviněného či jen podezřelého. Protože jinak je pro zmíněné orgány taková dohoda nezajímavá. To bude nutné řešit v dalším období a nepředpokládám, že by tento trend byl trvale udržitelný.
O „verbování“ informátorů z řad novinářů jsem zatím neslyšel. Ale v té nejobecnější rovině bych řekl, že v prvé řadě na verbovaných, aby se s takovou nabídkou vypořádali.
K vyšetřování zásahu policie při střelbě na náměstí Jana Palacha se nemohu vyjadřovat, protože o tom, krom toho, co obsahovaly kusé mediální informace, nic více nevím.
Víte, ono to opravdu asi není žádný med, muset bydlet na Ústecku a žít tady stále v obavě, kdy na vás nastoupí nějaký jurodivý strážmistr Flanderka nebo tajný Bretschneider. Neříkám to bez důkazů: před několika měsíci severočeská policie proslula opravdovým majstrštykem, když si jejich policisté při výcviku akce spletli ve Varnsdorfu školu a místo do té, kde o akci všichni dopředu věděli, vtrhli se samopaly a výbuškami do úplně jiné. Tím k smrti vyděsila nejen tamní dospělé učitele, ale hlavně desítky malých a nic netušících dětí. Vy jste byl ministrem vnitra České republiky už v roce 1990, a bezpečnostní tematikou a trestním právem se zabýváte doslova desítky let, tak mi povězte: pamatujete ze své praxe nějaký podobný policejní lapsus, proti kterému je slovy nejmenovaného příslušníka pražské zásahové jednotky „i četba Švejka intelektuálním výkonem“?
Lapsus, který popisujete, skutečně nepamatuji a budu věřit, že byl nadřízenými toho, nebo těch, kterým se to povedlo, náležitě oceněn. Ze staré známosti bych se ale chtěl policistů jako takových zastat, a to mimo jiné i příslušníků zásahovek, protože mají za sebou řadu brilantních úkonů a akcí. Na téma poslední části vašeho dotazu bych dodal, že vím i o řadě absolventů vysokých škol, pro které sice nikoliv četba Švejka, ale jeho pochopení je intelektuálním výkonem, který nezvládli, anebo jen velmi nedostatečně.
Tak to čekají tuhle zemi asi šťastné zítřky…Mimochodem, fandíte a věříte ještě po skandálu, který stál hlavu ministra spravedlnosti Blažka (ODS), digitálním kryptoměnám? A jak hodnotíte z hlediska práva, přiměřenosti a účelovosti postup žalobce a policie, která si na jedné straně spektakulární, a na straně druhé i bývalými příslušníky URNA kritizovanou razii došlápla na podezřelého, který byl přitom na druhý den řádně předvolán k výslechu? Není to tak trochu „vrtěti psem“, nebo další důkaz toho, kam se PČR pod minulým vedením pana Rakušana posunula?
Nefandím a nikdy jsem nefandil. Na téma toho, co nazýváte kryptoměny, bych se ale vyjádřil jen velmi zdrženlivě, protože s kolegou profesorem. Smejkalem na toto téma provádíme docela rozsáhlou analýzu. Byla sice vyprovokována tím, co označujete za skandál, který stál a hlavu ministra spravedlnosti, ale díky jeho průběhu se prokazuje, že zájem minimálně o některá nehmotná aktiva, typicky bitcoiny, jsou zřejmě spíše plodem davové psychózy než čímkoliv jiným. Pokud jde o momentální postup vůči dříve odsouzenému, pak dobrodinci tohoto státu a nyní znovu obviněnému, vnímám v té věci řadu nejasností. Ale rezolutně se vyjadřovat nechci, protože neznám detaily. Jisté je, že obviněný neuspěl s ústavní stížností, ale pouze pokud jde o zajištěné bitcoiny.
Jak jsem uvedl, bitcoiny nejsou kryptoměnou, ale o zmíněná nehmotná aktiva, které snad jsou prodejná, ale někdy také ne, což nelze zjistit jinak než způsobem, který předvedli ti, kteří si koupili bitcoiny, darované státu. Pokud vím, neexistuje žádný způsob, jak reálnou cenu bitcoinů zjistit předem. Tedy tak, že „šťastný nabyvatel“ zkusí bitcoiny prodat za to, čemu se říká fiat měna, zjednodušeně peníze a zjistí, že mu za ně nikdo nic nechce dát. Poněkud to připomíná tulipánovou aféru, která se odehrála v Holandsku v 17 století. Čímž odpovídám na vaši otázku. Speciálně bitcoinům nefandím ani trochu, považuji je za zmíněný plod masové hysterie, a pokud jde o další podobná aktiva, jsem k nim velmi nedůvěřivý.
Nedávno skončivší vláda prosadila k nevoli řady neziskovek navýšení minimální odměny pro exekutory ze dvou na tři tisíce korun. Sami soudní exekutoři ovšem toto kritizují s tím, že jednak to přišlo pozdě a hlavně se jedná v kontextu vývoje ve společnosti i práva o zcela nedostatečný krok. Souhlasíte s jejich názorem nebo je to jen čeření vody?
Nevím, jestli zvýšení minimální odměny pro exekutory vadilo řadě neziskovek, spíš si myslím, že většině to nijak nevadilo. Je tu ale pár spolků, které se z nedostatku jiného pojmenování nazývají neziskové, ale je zřejmé, že už se nespokojují s tím, co snad by bylo smyslem a důvodem jejich založení. Totiž bez nároků na zisk, který by se rozděloval členům, pomáhat při řešení problému těm, kteří pomoc potřebují. Pár spolků nějak zmutovalo a pokoušejí si hrát na cosi jako politické strany a kecat do všeho. Pokud vím, neexistuje nezisková společnost, které by v činnosti bránilo zvýšení odměn exekutorům. Jistě mohou mít na to nějaký názor, i když nechápu, proč zrovna o odměny exekutorů vůbec zajímají. V každém případě je jejich názor v nejlepším případě názorem neinformovaného laika. Tedy zcela irelevantní.
V minulém roce došlo též k úpravě advokátního tarifu. Na jednáních o těchto úpravách se pokoušela participovat minimálně jedna takzvaná neziskovka. Na můj dotaz, proč je k těmto jednáním ze strany ministerstva spravedlnosti připuštěna, jsem dostal šeptem informaci, že by jinak řvali a škodili. A také dodnes netuším, co jim bylo do toho, jaké budou mít advokáti mimosmluvní sazby. Já typoval na závist a nenávist k někomu, kdo by si snad mohl vydělávat víc než zástupci toho spolku.
Někteří experti na oddlužení tvrdí, že systém vymáhání dluhů exekucemi je u nás dlouhodobě nefunkční a neefektivní, resp. funguje jen do maximálně čtyř exekucí na hlavu. Myslíte si to také?
Ačkoliv se nepovažuji za experta na oddlužení, již jsem zmínil svou účast na konferenci, kde byl systém vymáhání dluhů exekucí, tak, jak je v současné době nastaven, poměrně dost kritizován. Mimo jiné pro nefunkčnost a neefektivitu. Což je výsledek dlouholetého „ořezávání“ exekutorů a toho, co a jak lze exekvovat. Nemohu se rozhodně vyjadřovat k tomu, zda exekuce funguje do čtyř exekucí na hlavu. Jenže když jsme u těch více exekucí, troufám si tvrdit, že jedním z problémů je neochota orgánů činných v trestním řízení stíhat i zcela explicitní úvěrové podvody, spočívající v opakovaném zadlužování. Neochota, která podle mého přesvědčení vyplývá z obavy před protesty obránců dlužníků, že policie týrá chudinky dlužníky. Což je z mého pohledu zhruba stejná demagogie, jako když Marx psal o tom, že podnikatel si přivlastňuje nadhodnotu vyprodukovanou vykořisťovaným pracujícím. Možná už je čas na to, aby vznikla neziskovka, která bude pro změnu bránit věřitele.
Tak to spíše věřím tomu, že dříve budou z nebe pršet peníze. Pane doktore, začínali jsme tak trochu věšteckou otázkou, což opravdu nemají právníci moc rádi. Skončeme tedy něčím, na co lze odpovědět snadněji: co byste přál České republice do roku 2026, vy sám, jako právník, Čech a dědeček?
Pokud bych se měl držet co možná nejvíc při zemi, tak bych si především přál, aby válka na Ukrajině skončila, a to co možná nejmenším efektem pro Ruskou federaci, tedy zjevného agresora a okupanta. To by významně přispělo ke stabilizaci docela napjaté situace v Evropě. Mělo by to nepochybně i pozitivní ekonomické důsledky. Dále bych České republice přál přiměřený ekonomický růst, čímž míním růst, který nebude zdánlivým kvůli zadlužování v budoucnu. A jako dědeček bych si přál být dědečkem co nejdéle a co nejspokojenějších vnoučat.
Tak to poslední je asi nejdůležitější. Děkuji za rozhovor
Autor: Petr Blahuš
