Revoluční rozhodnutí NS: Dohlédací činnost nad věřiteli v insolvenčním řízení dopadá i na banky
14.11.2023
Další možný „game changer“ na obzoru insolvencí konkrétně v případu NOVA Money Market – podfond 4 (před prohlášením úpadku) penetruje tentokrát hluboko do zákona č. 240/2013 o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“) a jeho autorem je Městský soud v Praze.
Nejprve je obsahově významné pověnovat se stranám sporu o procesního opatrovníka NOVA Money Market – podfond 4 (NID: 5159929), jejímž jménem jedná NOVA Money Market, investiční fond sproměnným základním kapitálem, a.s., IČ: 046 99 017, se sídlem Na Příkopě 854/14, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „Dlužník“). Navrhovatelem ustanovení procesního opatrovníka Dlužníku je insolvenční navrhovatel Skymar s.r.o., IČ: 072 51 831, se sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 (dále jen „Navrhovatel“).
Usnesením ze dne 20. října 2023, č. j. MSPH 90 INS 9109/2023-A-75 sice soud první instance „Návrh insolvenčního navrhovatele na č.d. A-63 ze dne 22.8.2023 na ustanovení procesního opatrovníka dlužníku“ zamítl, nicméně právní úvahy soudu přesahující hluboko do oblasti ZISIF stojí více než za pozornost.
Soud souhlasí s názorem investičního navrhovatele, že se platební instrukce neuplatní a peníze dlužníka se posílají navrhovateli. Toto plyne z povahy věci. Dlužník pojmově peníze zpětným odkupem vlastních investičních akcií nezískává. Ani logicky získávat nemůže, naopak zpětným odkupem peníze ztrácí „výměnou za zanikající akcie“, načež se fond zmenšuje. Proto podfond musí mít na výplatu (zpětný výkup) vlastních investičních akcií. Když na výplatu nemá, musí preventivně pozastavit zpětné odkupy. Když zpětné odkupy nepozastaví, tak ale musí mít na výplatu těch investičních akcionářů, kteří stihli požádat o zpětný odkup (srov. odst. 32, str. 10 usnesení č.d. A-75).
Odkup investičních akcií (případně podílových listů) otevřeného podílového fondu je samozřejmě za určitých okolností skutečně možné pozastavit a takzvaně uzavřít výkupní brány (redemption gates) s bedlivým ohledem na § 556 ZISIF, podle kterého Česká národní banka (dále jen „ČNB“) by mimo jiné mohla rozhodnutí o pozastavení odkupu zrušit, pokud by seznala, že takové rozhodnutí v konkrétním případe ohrožuje zájmy vlastníků investičních akcií / podílových listů. To se v případě Dlužníka nestalo a zpětné odkupy (redemptions) Dlužník skutečně pozastavil, což vedlo insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, který se Dlužníku pro profesionály v oboru poněkud překvapivě nedaří zastavit (docílit jeho zamítnutí insolvenčním soudem).
Důvody pro pokračování v řízení o insolvenčním návrhu Navrhovatele i přesto, že zastavení odkupu Dlužníke mělo evidentně z úhlu pohledu ČNB důvody (alespoň některé) legitimní a bylo v souladu se zákonnou úpravou, jsou ve skutečně pečlivém posouzení podání žádostí o zpětný odkup věřiteli v čase!
Výchozí bod představuje úvaha soudu opět na straně 10 (srov. MSPH 90 INS 9109/2023-A-75), podle které „K úhradě tedy nebylo dle insolvenčního navrhovatele dlužníkem (REDSIDE (NMM)) uneseno důkazní břemeno uskutečnění, resp. okamžiku úhrady (srov. Nejvyšší soud, 2 Cdon 257/97 a contrario), pročež je insolvenční navrhovatel aktivně legitimován (ev. „alespoň“ ze splatné neuhrazené pohledávky za dlužníkem ve výši 2 376 502,52 Kč).“.
Společným předpokladem úpadku je samozřejmě pluralita dlužníkových věřitelů. Tímto je míněna existence nejméně dvou právnických či fyzických osob, které mají vůči Dlužníku peněžité pohledávky. Pro posuzovaný případ z obou forem úpadku připadá v úvahu platební neschopnost – ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, tedy musí se jednat o osoby, jejichž pohledávky vůči dlužníku jsou splatné nejméně 30 dnů.
Další právně významnou úvahou insolvenčního soudu ja (opět na str. 10, srov. A-75) je prohlášení, že: „Zejména i dle soudu Dlužník netvrdí a ani nedokazuje, že se na bankovním účtu dlužníka nacházely vlastní peněžní prostředky dlužníka, které by sloužily pro zpětný odkup dotčených investičních akcií. Toto osvědčuje rozhodnutí o pozastavení zpětného odkupu investičních akcií dlužníka ze dne 27/7/2020 (č. d. A-21)“.
Z hlediska práva bude tedy zásadní judikatorní dotvoření/vyložení citovaných právních předpisů v tom smyslu, jaký dopad má neunesení důkazního břemene (Dlužníka) odpůrce insolvenčního návrhu (Navrhovatele), že se na bankovním účtu dlužníka nacházely vlastní (sic!) peněžní prostředky Dlužníka, které by sloužily pro zpětný odkup dotčených investičních akcií.
Navrhovatelem nastolená domněnka, již Dlužník dle soudu nevyvrátil, pak analogicky v insolvenčním řízení osvědčuje dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky – § 3 odst. 1 písm. c) IZ, nikoli však existenci „více věřitelů“ dlužníka (písm. a) ani existenci peněžitých závazků těchto věřitelů „po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti“ (písm. b).
Břemeno tvrzení a břemeno důkazní totiž při vyvrácení nastolené domněnky platební neschopnosti Dlužníka leží výhradně na dlužníku samém, tj. je pouze na něm, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které domněnku jeho platební neschopnosti vyvracejí. Že dané kandiduje na přirozenou obranu věřitelskou proti šikanózním pozastavováním zpětných odkupů investičních akcií / podílových listů je na bíledni. Judikatornímu vývoji dotvoření/vyložení citovaných právních předpisů bude tak v Konkursních novinách ještě věnován evidentně nejeden článek.
Autor: Tomáš Zach LLM.
Foto: pexels.com
Aktuální číslo
2024 – 07