Rozhovor s JUDr. Martinem Barešem nejen o preventivní restrukturalizaci a hromadných žalobách
Ničím nelze obhájit prolomení základní premisy jakéhokoliv soudního sporu, že právo patří bdělým. Zajímavý rozhovor na zajímavé téma.
Ničím nelze obhájit prolomení základní premisy jakéhokoliv soudního sporu, že právo patří bdělým. Zajímavý rozhovor na zajímavé téma.
Jestli něco v současné době hýbá právní veřejnosti na poli civilním, tak to jsou (kromě kontroverzního a údajně neopakovatelného populistického tzv. Milostivého léta) zákony o preventivní restrukturalizaci a hromadných žalobách. Také ony budí časté emoce, a tak jsme se zeptali jednoho z expertů na tyto právní normy, JUDr. Martina Bareše z advokátní kanceláře Bříza a Trubač, co se mu na nich líbí, nebo naopak co považuje ze strany zákonodárců za chybu.
Pane doktore, zákon o preventivní restrukturalizaci platí skoro tři čtvrtě roku. Existují už nějaké praktické signály o tom, jak se našim zákonodárcům „povedl”? Nebo třeba zda se více využívá, nebo dle vás bude v budoucnu více využívat klasické moratorium nebo individuální moratorium?
Osobně považuji zákon o preventivní restrukturalizaci za poměrně zdařilý. Zcela zásadní dle mého názoru je, že zde konečně existuje právní nástroj pro podnikatele, jak rychle, efektivně a diskrétně řešit své ekonomické potíže bez zbytečného rizika ztráty prestiže a tím i jejich businessu. Doposud se nám v naší praxi často stávalo, že podnikatel, byť měl zájem nepříznivou hospodářskou situaci řešit proaktivně, nakonec ze scénáře reorganizace podle insolvenčního zákona vycouval, protože se obával rigidnosti a formalistu tohoto procesu, stejně jako „vysvlečení do naha“ před obchodními partnery prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Pro členy managementu je také velmi důležité, že byla nastolena jasná pravidla, v rámci, kterého se mohou při odvracení úpadku pohybovat a na která se mohou spolehnout.
Jak hodnotíte jednu z možností potvrzení restrukturalizačního plánu formou cram down? Je to užitečná varianta a popřípadě jak často podle vás bude k tomuto kroku docházet?
Uzákonění možnosti cram-down, tedy jakéhosi „vnucení“ restrukturalizačního plánu nesouhlasícím skupinám věřitelů prostřednictvím potvrzení plánu soudem osobně vítám. Podmínky pro cram-down přitom zákon stanoví poměrně přísně a jednoznačně tak, aby byly ochráněny oprávněné zájmy věřitelů a není třeba se příliš obávat jeho zneužívání ze strany dlužníků. Podnikatelé rovněž nebudou absolutním v područí svých věřitelů, kteří by mohli snahy podnikatelů o oživení jejich podnikání „vetovat“ z prostého rozmaru. Cram-down tedy považuji jednoznačně za užitečný institut, který bude ve výsledku ku prospěchu většiny věřitelů. Co se týče četnosti užívání, nedovolím si v tuto chvíli polemizovat. Osobně se však domnívám, že půjde spíše o nižší počet případů.
Jaké jsou pro zadlužené podnikatele podle vás hlavní výhody preventivní restrukturalizace před klasickým insolvenčním řízením?
Podle mého názoru je to již zmiňovaná neformálnost a s ní spojená rychlost. Preventivní restrukturalizace je na rozdíl od reorganizace hodně v rukou podnikatele a ingerence soudu je spíše menší. Nezanedbatelnou výhodou preventivní restrukturalizace je také větší míra diskrétnosti, kdy očekávaný restrukturalizační rejstřík není ještě zprovozněn a informace o restrukturalizačních řízeních je třeba dohledávat na úředních deskách krajských soudů. Na rozdíl od insolvence (resp. reorganizace) tak nejsou citlivé údaje o podnikateli tolik na očích, což být nesporná výhoda ve chvíli, kdy se podnikatel snaží resuscitovat svoje podnikání, a to poslední o co stojí je pošramocená pověst před obchodními partnery.
Je podle vás zákonem o preventivní restrukturalizaci určená maximální doba, po kterou lze vyhlásit moratorium na ochranu podnikatele před návrhy jeho věřitelů na dobu 3 + 3 měsíce dostačující? Připomenu, že třeba už dnes vidíme ty nervy kolem moratoria v kauze Liberty Ostrava, ačkoliv na druhou stranu asi ne každý případ preventivní restrukturalizace se bude týkat takového mamutího koncernu …
Myslím, že je to dostačující doba pro většinu podnikatelů. Preventivní restrukturalizace by měla sloužit k odvrácení bezprostředně hrozící úpadkové situace. Tomu by mělo odpovídat i moratorium v rámci preventivní restrukturalizace, kdy po půl roce by již mělo být zřejmé, zda se záměr podařil či nikoliv.
Pojďme ale k dalším chystaným a přiznejme upřímně i kontroverze budícím právním normám. Začněme novelou insolvenčního zákona, u které jak laikům, tak odborníkům prakticky napříč celou společností vadí zkrácení doby oddlužení pro všechny z pěti let na tři roky, což jde mimochodem i nad to, co nám původně přikázala přijmout Evropská unie. Souhlasíte s nimi nebo si myslíte, že navržená podoba, která prošla přes Sněmovnu a nyní leží v Senátu, je správná?
Osobně si myslím, že zkrácení doby oddlužení není krok správným směrem. Ačkoliv rozumím úvahám zákonodárce, že nepřiměřeně dlouhá doba oddlužení jen podporuje šedou ekonomiku, odsává odvody do veřejného rozpočtu a brání dlužníkům ve znovuzapojení do ekonomického života, domnívám se, že signál zkrácení doby oddlužení povede ve svém důsledku k závažnějším dopadům majícím původ v nezodpovědném schování dlužníků.
Další zákonná norma, která nám již dlouho chybí a kvůli jejímuž zpoždění při zavádění do právního systému České republiky nám hrozí od Evropské unie již dokonce sankce, je zákon o hromadných žalobách. Zde se vede bitva hlavně mezi pravicovými a liberálně-levicovými názory o to, kdo by se mohl do pře přihlásit se žádostí o náhradu. Zjednodušeně, zda se má jít cestou opt-in nebo opt-out. Vláda si kvůli své převaze v dolní komoře parlamentu protlačila tu první možnost. Je to podle vás správné – a také spravedlivé? A domníváte se, že při výběru tzv. neziskovek, které mají poškozené spotřebitele zastupovat před soudem, nebude prostor pro jejich korupci případně jiné nekalosti?
Jakkoliv souhlasím s koncepcí, že spotřebitel je fakticky slabší stranou a měl by mít v právních vztazích garantované výhodnější postavení, domnívám se, že správnější je zvolit režim opt-in. Ani zvláštním postavením spotřebitele a tím spíše tzv. mikropodniků nelze obhájit prolomení základní premisy jakéhokoliv soudního sporu, že právo patří bdělým a je na poškozeném, aby se svých práv domáhal (má-li o to zájem). Ostatně nedává příliš smysl, aby soud přisuzoval nároky těm, kteří o to zjevně nestojí. Ohledně neziskových organizací hájících práva ve hromadných sporech bude třeba nastavit opravdu striktní mechanismy, aby k takovým situacím nemohlo docházet. Nalezení rozumného řešení ovšem bude, obávám se, ještě náročné.
Děkuji za rozhovor.
Autor: Petr Blahuš
Foto zdroj: Petr Blahuš
City Center (Paladium) na Náměstí
Republiky v bývalém objektu kasáren 28. pěšího pluku, proslavených nejen bojem během Květnového povstání českého lidu proti německým okupantům, ale hlavně proto, že právě zde napsal J.K. Tyl slova k české (a částečně i československé) hymně: Kde domov můj.
