Vliv zamýšlených legislativních úprav spotřebitelského úvěru na oddlužení

15.09.2026 | Lukáš Pachl Aktuální čísloInsolvence a restrukturalizaceZdarma

Novela zákona o spotřebitelském úvěru má posílit ochranu spotřebitelů. V kombinaci s tříletým oddlužením ale může přenést další část rizika na věřitele.

Aktualizace redakce, 15. 9. 2026: Text vyšel v Bulletinu Konkursních novin 28. srpna 2026 a zachycuje stav legislativního procesu v době jeho přípravy. Poslanecká sněmovna následně 11. září 2026 návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru ve třetím čtení schválila. Návrh tak pokračuje do další fáze legislativního procesu.

České právo stojí před druhou zásadní změnou dluhového prostředí během krátké doby. Po zavedení standardně tříletého oddlužení se projednává rozsáhlá novela zákona o spotřebitelském úvěru, která má provést směrnici (EU) 2023/2225. Cenové stropy, nová pravidla posuzování úvěruschopnosti a povinná opatření před vymáháním mohou omezit některé příčiny předlužení. Současně však hrozí, že v kombinaci s rychlejším osvobozením dlužníka přesunou další část hospodářského rizika na věřitele, zdraží dostupné financování a změní strukturu pohledávek uplatňovaných v oddlužení.^[1]

Regulace úvěru jako součást insolvenční politiky

Hospodářský účinek předložené novely se projeví především tam, kde úvěrový vztah selže. Od 1. října 2024 je oddlužení fyzických osob standardně tříleté. Věřitel má tedy výrazně kratší dobu, po kterou může participovat na budoucím disponibilním příjmu dlužníka, zatímco po splnění zákonných podmínek následuje osvobození od placení zbytku pohledávek. Připravovaná úvěrová regulace současně omezuje cenu úvěru, zpřísňuje některé povinnosti poskytovatele a rozšiřuje možnosti obrany spotřebitele. Obě reformy tak společně jednoznačně mění rozdělení rizika mezi smluvní strany.^[2]

Z věřitelského pohledu je rozhodující, zda nová pravidla skutečně sníží počet úvěrů poskytnutých osobám, které je objektivně nemohou splatit, nebo pouze omezí cenu legálního financování a následnou vymahatelnost. První varianta může snížit budoucí příliv spotřebitelských pohledávek do insolvencí. Druhá znamená, že riziko, které nelze promítnout do ceny, ponese věřitel prostřednictvím vyššího podílu nesplacených jistin a nižšího uspokojení v oddlužení.

Rozšíření regulace a omezení arbitráže

Novela rozšiřuje působnost zákona také na část dosud zvýhodněných bezúročných úvěrů, odložených plateb a modelů „kup nyní, zaplať později“. Jde v zásadě o správný krok. Pro vznik úpadku není rozhodné, zda závazek vznikl klasickou zápůjčkou, kreditní kartou nebo rozdělením kupní ceny do několika odložených plateb. Rozdílná regulace ekonomicky obdobných produktů umožňuje, aby se skutečné zadlužení klienta neprojevilo včas v jeho úvěrovém posouzení.^[3]

Pro řádné poskytovatele je rozšíření působnosti zákona přínosem, pokud zvýší srovnatelnost závazků a omezí konkurenční výhodu subjektů, které úvěrové riziko prodávaly pod označením platební služby. Současně však nesmí vzniknout režim, v němž budou administrativní náklady plné regulace nepřiměřené bezúročným a krátkodobým odkladům. Náklad regulace se nakonec projeví v ceně zboží, omezení nabídky nebo přísnějším odmítání klientů s nepravidelným příjmem.

Cenový strop a jeho dopad na skladbu dlužníků

Nejviditelnější částí vládního návrhu je zákonný limit nákladů. U běžného spotřebitelského úvěru má ukazatel nákladovosti odpovídat nejvýše čtyřnásobku repo sazby České národní banky zvýšené o osm procentních bodů. Pro úvěry do 20 000 Kč se splatností nejvýše dvanáct měsíců se navrhuje zvláštní vzorec kombinující pevnou částku 2 000 Kč a časově rozlišenou procentní složku. Ve druhém čtení byl předložen také návrh zvýšit násobek ze čtyř na pět. K 28. červenci 2026 návrh čekal na třetí čtení; konečný strop nebyl uzavřen.^[4]

Dynamický strop je pro věřitele racionálnější než pevné procento, protože reaguje na cenu peněz. Ani tento model však nezohledňuje všechny složky ceny: očekávanou úvěrovou ztrátu, náklady distribuce, ověřování identity, prevenci podvodů, regulatorní kapitál, vymáhání a fixní náklady velmi malých úvěrů. U nízké jistiny může vysoká RPSN vzniknout i bez mimořádného absolutního výnosu. Mechanické zaměňování vysokého RPSN za lichvu je proto ekonomicky chybné.

V oddlužení se cenový strop projeví dvojím způsobem. Zaprvé sníží výši příslušenství u produktů, které by se jinak pohybovaly nad limitem. Zadruhé změní skladbu žadatelů, jimž bude legální úvěr dostupný. Poskytovatelé budou odmítat klienty, jejichž očekávanou ztrátu nebude možné pokrýt zákonnou cenou. Část poptávky zanikne nebo bude řešena rodinou, zaměstnavatelem či sociální pomocí. Část se však může přesunout k neregulovaným poskytovatelům, zastavárenskému financování nebo se proměnit v dluhy na nájemném, energiích, telekomunikacích a veřejných platbách. Úpadky těchto osob nezmizí; změní se ale struktura věřitelů a legální instituce ztratí možnost riziko předem ocenit.

Je třeba zdůraznit asymetrii mezi cenovou regulací a oddlužením. Výnos nezajištěného věřitele je shora omezen, zatímco ztráta jistiny po osvobození dlužníka zůstává potenciálně velmi vysoká. Tříletá doba oddlužení navíc zkracuje období, během něhož se věřitel podílí na budoucím příjmu dlužníka. Čím silnější je možnost rychlého osvobození, tím důležitější je, aby právo dovolovalo cenu diferencovat podle skutečného rizika. Jinak dochází ke křížovému subvencování, při němž spolehliví klienti platí za rizikové, dokud poskytovatel nejrizikovější skupinu z trhu nevyloučí.

Úvěruschopnost: od formalismu k příčinné souvislosti

Pro insolvenční praxi je zásadní změna následků vadného posouzení úvěruschopnosti. Platný § 87 spojuje poskytnutí úvěru v rozporu s požadavkem odborného posouzení s neplatností smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. V incidenčních sporech se proto často nezkoumá pouze skutečná schopnost dlužníka splácet, ale také úplnost podkladů, metodika výpočtu výdajů či intenzita ověření údajů. Formální nedostatek může vést k odstranění sjednaného úroku a zásadnímu snížení přihlášené pohledávky, přestože byl klient v době uzavření smlouvy objektivně úvěruschopný.^[5]

Vládní návrh správně vychází z toho, že neplatnost nemá nastat, jestliže by úvěr mohl být poskytnut i při řádném posouzení. Sankce se tím přibližuje principu příčinné souvislosti: věřitel nemá přijít o smluvní výnos pouze proto, že dokumentace nebyla perfektní, pokud materiální výsledek odpovídal zákonu. Ve druhém čtení byly navrženy také vyvratitelné domněnky schopnosti splácet při úplném splacení úvěru nebo po delším období řádného splácení úvěru na bydlení.^[6]

Materiální přístup by měl být důsledně respektován také v oddlužení. Insolvenční správce ani dlužník by neměli získat mimořádný majetkový prospěch z administrativní vady, která neměla vliv na vznik platební neschopnosti. Naopak tam, kde věřitel ignoroval zjevný nepoměr příjmů a výdajů, neověřil zásadní údaje nebo poskytl další úvěr přes existující dlouhodobé prodlení, musí nést soukromoprávní následek. Rozlišování mezi vadou procesu a vadou výsledku je spravedlivější a motivuje k efektivnímu, nikoli pouze papírovému compliance.

Automatizované modely mají být vysvětlitelné a novela omezuje využití některých citlivých údajů a informací ze sociálních sítí. To je legitimní, nesmí to však zabránit používání kvalitních statistických modelů. Přesnější scoring snižuje počet odmítnutých bonitních žadatelů i počet úvěrů poskytnutých budoucím dlužníkům v úpadku. Povinný lidský přezkum má smysl u sporných případů, nikoli jako nákladný rituál u každého standardního rozhodnutí.

Povinná opatření před vymáháním

Navrhovaný § 124a ukládá věřiteli, aby před zahájením řízení o nárocích z prodlení ve vhodných případech nabídl přiměřené opatření. Může jít o prodloužení splatnosti, odklad splátek, změnu splátkového kalendáře, refinancování, snížení sazby nebo částečné prominutí dluhu. Poskytovatel má zároveň zavést postupy pro včasné rozpoznání finančních obtíží a odkázat spotřebitele na dostupné dluhové poradenství.^[7]

Včasná restrukturalizace může být výhodná i pro věřitele. Dočasný výpadek příjmu není totožný s trvalou insolvencí a rozumný odklad může zachovat vyšší čistou současnou hodnotu pohledávky než soudní vymáhání. Problémem jsou neurčité pojmy „ve vhodných případech“ a „přiměřené opatření“. Bez přesného vymezení může být každá nabídka zpětně označena za nedostatečnou a povinnost se stane dalším obranným instrumentem při přezkumu pohledávek.

Zákon by měl výslovně stanovit, že věřitel povinnost splnil předložením jedné dokumentované a ekonomicky odůvodněné nabídky, vycházející z úplných údajů poskytnutých spotřebitelem. Povinnost nemá vznikat při podvodu, odmítnutí součinnosti, opakovaném porušení předchozí dohody ani tehdy, je-li dlužník již objektivně v úpadku a další odklad pouze zvyšuje ztrátu. Porušení procesní povinnosti by samo o sobě nemělo rušit jistinu, bránit přihlášení pohledávky ani zakládat bezdůvodné obohacení dlužníka.

Dlouhé „zachraňování“ nefunkčního úvěru může situaci naopak zhoršit. Dlužník během odkladu vytváří další závazky, spotřebovává majetek a do insolvence vstupuje s větším počtem věřitelů. Povinné úlevy proto nesmějí podporovat postup „extend and pretend“, při němž se strukturální platební neschopnost pouze zakrývá. Dluhové poradenství je žádoucí, může však urychlit podání insolvenčního návrhu a zkrátit prostor pro individuální dohodu.

Zahraniční zkušenost a meze srovnání

Evropské státy používají rozdílné cenové modely. Francie stanoví hranici lichvy podle průměrné efektivní sazby navýšené o jednu třetinu a rozlišuje objemové kategorie úvěrů.^[8]

Polsko omezuje neúrokové náklady vzorcem a jejich celkovou výši nejvýše na 45 % jistiny.^[9]

Britský režim krátkodobých vysoce nákladových úvěrů používá denní limit 0,8 %, strop poplatku za prodlení 15 liber a celkový limit úroků a poplatků ve výši 100 % jistiny.^[10]

Zahraniční pravidla ukazují, že český návrh není sám o sobě mimořádně přísný, zejména u malých úvěrů. Nelze však mechanicky přebírat samotné procento. Výsledek závisí na kvalitě registrů, rychlosti soudního vymáhání, nákladech exekuce, dostupnosti sociálních dávek i podobě osobního bankrotu. Britská zkušenost ukázala pokles některých škodlivých dopadů, ale také omezení nabídky a změnu produktové struktury. Regulace ceny neodstraňuje potřebu krátkodobé likvidity ani úvěrové riziko; pouze určuje, kdo je ponese.^[11]

Česká úprava by proto měla obsahovat povinné vyhodnocení dopadů. Po dvou letech by měly být zveřejněny údaje o počtu odmítnutých žádostí, vývoji sazeb, prodlení, nelegálním financování a podílu spotřebitelských pohledávek v oddlužení. Bez těchto dat nelze poznat, zda strop chrání zranitelné domácnosti, nebo je vytlačuje k méně transparentním dluhům. Regulace ceny musí být kalibrována podle skutečných ztrát a nákladů, nikoli podle politicky atraktivního čísla.^[12]

Věřitelsky vyvážené pojistky

Novela by měla být doprovázena třemi principy. Prvním je jasné oddělení dohledových povinností od soukromoprávních následků. Ne každé administrativní pochybení může vést ke ztrátě úroku nebo jistiny. Druhým jsou jasná pravidla pro restrukturalizační nabídky a právo věřitele jednání ukončit, neposkytne-li dlužník pravdivé údaje. Třetím je důslednější zohlednění chování dlužníka v oddlužení. Zamlčení závazků, nepravdivé údaje v úvěrové žádosti nebo čerpání krátce před insolvenčním návrhem musí mít význam při hodnocení poctivého záměru a plnění povinností.

Soudy by zároveň neměly automaticky předpokládat, že poslední spotřebitelský úvěr způsobil úpadek. Příčinou bývá souběh ztráty příjmu, rodinných změn, nákladů bydlení, veřejnoprávních dluhů nebo dřívějšího předlužení. Odpovědnost poskytovatele je namístě, jestliže jeho úvěr platební neschopnost vytvořil či podstatně prohloubil. Není však důvod přenášet na něj ztráty způsobené okolnostmi, které nemohl při odborném posouzení rozumně předvídat.

Závěr

Zamýšlená novela může kvalitu úvěrového trhu zvýšit, pokud omezí regulatorní arbitráž, podpoří materiální posuzování úvěruschopnosti a umožní včasnou dohodu s dlužníkem. Může ji však také snížit, jestliže cenový strop nebude respektovat náklady rizika a neurčité restrukturalizační povinnosti se promění v plošnou překážku vymáhání. Ve spojení s tříletým oddlužením nelze další ochranu spotřebitele chápat jako beznákladovou. Každé oslabení vymahatelnosti se promítá do ceny, dostupnosti nebo objemu legálního úvěru.

Věřitelsky vyvážená politika nemá chránit špatně poskytované úvěry. Musí však chránit řádně vzniklou jistinu, přiměřený výnos a předvídatelnost práva. Dlužník, který jednal poctivě a přes veškeré úsilí selhal, má dostat druhou šanci. Druhá šance ale nesmí být konstruována jako první očekávaná možnost financování spotřeby na účet soukromého věřitele. Udržitelný systém musí spojit odpovědné poskytování, odpovědné přijímání úvěru a oddlužení určené pro skutečný ekonomický nezdar, nikoli pro strategické přenesení rizika.

Lukáš Pachl

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR – sněmovní tisk 145, novela zákona o spotřebitelském úvěru, třetí čtení a hlasování ze dne 11. 9. 2026. Hlasování Poslanecké sněmovny k novele spotřebitelského úvěru

1. EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE. Směrnice (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES. Úřední věstník Evropské unie. 2023, L 2023/2225, 30. 10. 2023. Online. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2023/2225/oj. [cit. 2026-07-28]. ↑
2. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Jak vstoupit do oddlužení. Insolvence – Justice.cz. Online. Od 1. 10. 2024 je oddlužení standardně tříleté. Dostupné z: https://insolvence.justice.cz/jak-vstoupit-do-oddluzeni/. [cit. 2026-07-28]. Srov. zákon č. 252/2024 Sb. ↑
3. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Sněmovní tisk 145: Novela zákona o spotřebitelském úvěru – EU; stav projednávání k 28. 7. 2026. Návrh prošel druhým čtením dne 25. 6. 2026, garanční výbor vydal stanovisko 1. 7. 2026 a návrh čeká na třetí čtení. Online. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=145&o=10. [cit. 2026-07-28]. ↑
4. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR. Stenografický zápis 24. schůze, 25. června 2026, bod 14 – sněmovní tisk 145, druhé čtení. Online. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/024schuz/bqbs/b12401401.htm. [cit. 2026-07-28]. ↑
5. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 86 a § 87. In: Sbírka zákonů České republiky. Online. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-257. [cit. 2026-07-28]. ↑
6. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR. Stenografický zápis 24. schůze, 25. června 2026, projednávání pozměňovacích návrhů ke sněmovnímu tisku 145. Online. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/024schuz/bqbs/b12401401.htm. [cit. 2026-07-28]. ↑
7. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Sněmovní tisk 145/0, navrhovaný § 124a „Opatření před zahájením vymáhání dluhu“. 2026, s. 20–21. Online. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/media2/file/2603/File82389.pdf?attachment-filename=8023027-2026-03-16-text-navrhu-8236937.pdf. [cit. 2026-07-28]. ↑
8. Code de la consommation, art. L. 314-6. Legifrance. Online. Dostupné z: https://www.legifrance.gouv.fr/codes/article_lc/LEGIARTI000052190104. [cit. 2026-07-28]. BANQUE DE FRANCE. Taux d’usure – 2026 T3. Online. Dostupné z: https://www.banque-france.fr/fr/statistiques/taux-et-cours/taux-dusure-2026-q3. [cit. 2026-07-28]. ↑
9. URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW. Pozaodsetkowe koszty kredytu. Finanse UOKiK. Online. Maximální neúrokové náklady činí 10 % jistiny plus 10 % za každý rok úvěru, nejvýše však 45 % jistiny. Dostupné z: https://finanse.uokik.gov.pl/tag/pozaodsetkowe-koszty-kredytu/. [cit. 2026-07-28]. ↑
10. FINANCIAL CONDUCT AUTHORITY. Consumer credit – high-cost short-term credit lending data. 24 January 2019. Online. Dostupné z: https://www.fca.org.uk/data/consumer-credit-high-cost-short-term-credit-lending-data-jan-2019. [cit. 2026-07-28]. ↑
11. FINANCIAL CONDUCT AUTHORITY. High-cost credit: Including review of the high-cost short-term credit price cap. Feedback Statement FS17/2. London: FCA, 2017. Online. Dostupné z: https://www.fca.org.uk/publication/feedback/fs17-02.pdf. [cit. 2026-07-28]. ↑
12. MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru: Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace (RIA). 2026. Online. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/media2/file/2603/File82399.pdf?attachment-filename=8023027-2026-03-16-zprava-ria-8236966.pdf. [cit. 2026-07-28]. ↑