Jakého příjmu může dlužník v oddlužení reálně dosahovat? Insolvenční správkyně Romana Nováková vysvětluje, jak při posuzování jeho výdělkových možností zohlednit zdraví, péči o děti i situaci na trhu práce.

Novela insolvenčního zákona účinná od 1. října 2024 posunula důraz od pouhého zjištění aktuálního příjmu k posouzení příjmového potenciálu dlužníka. Hodnotí se jeho schopnosti, možnosti a životní a pracovní podmínky, včetně toho, zda se dlužník bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Pro správce to znamená více než pouhé zjištění aktuální mzdy.

V předchozím režimu se vyskytovaly případy, kdy dlužník vstupoval do oddlužení s určitým příjmem, po jeho schválení však zaměstnání změnil či ukončil a příjem výrazně poklesl spolu s očekáváním věřitelů.

Současná úprava tak více akcentuje, zda svůj výdělečný potenciál dlužník využívá po celou dobu oddlužení.

Statistika je východisko, nikoli výsledek

Ministerský nástroj založený zejména na statistických datech je vodítkem, nikoli automatickou odpovědí. Správce musí posoudit subjektivní předpoklady dlužníka – věk, zdraví, kvalifikaci a praxi – i objektivní možnosti trhu práce. Úkolem není určit, do kterého percentilu dlužník „patří“, ale jakého příjmu je skutečně schopen dosahovat.

Problémem je informační asymetrie. Správce je zčásti odkázán na tvrzení dlužníka o jeho znalostech a schopnostech, jejichž úplnost a objektivitu nemůže vždy ověřit. Osobní jednání může napovědět například o komunikačních schopnostech, nikoli však spolehlivě ověřit například jazykové znalosti či pracovní dovednosti.

Když aktuální příjem neodpovídá možnostem

Někteří dlužníci se změně zaměstnání brání, přestože jejich výdělečný potenciál převyšuje aktuální příjem. Argumentují pracovním kolektivem či zvykem. Takové důvody samy o sobě neodůvodňují rezignaci na vyšší příjem.

Jiní dlužníci s velmi nízkými příjmy žádají správce o sdělení částky, kterou „musí“ vydělávat, aby jim bylo oddlužení schváleno. Namísto využití schopností k dosažení reálně možného příjmu tak hledají hranici, při níž jejich plnění ještě obstojí. U správce to může současně vyvolat otázku, nakolik vykazovaný příjem odpovídá příjmu skutečnému.

Další skupinu tvoří dlužníci bez pravidelného příjmu nebo jen s minimální odměnou, kteří předpokládají, že postačí minimální plnění z darovací smlouvy. Požadavek správce, aby hledali odpovídající zaměstnání, někteří vnímají negativně. Plnění třetí osoby však nemůže nahrazovat příjem, kterého je dlužník sám schopen dosahovat.

Individualizace na obě strany

Statistický údaj může být naopak příliš vysoký u osoby v předdůchodovém věku, se zdravotním omezením nebo pečující o malé dítě. I vysoce kvalifikovaná osoba může mít aktuální pracovní možnosti významně omezeny. Výrazně nižší stanovený příjem proti statistické hodnotě proto musí být přesvědčivě odůvodněn.

U podnikatelů je třeba zkoumat, zda podnikání nepřináší dlouhodobě podstatně nižší příjem, než jakého je dlužník schopen dosahovat v zaměstnání. U práce v zahraničí naopak nestačí vycházet z nominálně vysokého příjmu; významné jsou i nezbytné náklady spojené s jeho dosažením a životem v zahraničí.

Problematické podklady

Významným podkladem mohou být historické příjmy, ne vždy však existují. Omezenou vypovídací hodnotu mohou mít i příjmy uváděné v úvěrových žádostech. Dlužník mohl uvést příjem domácnosti, zaměnit hrubý a čistý příjem či částku nadsadit. Správce pak řeší, zda vycházet z dřívějšího údaje, nebo z tvrzení, že údaj neodpovídal realitě. Údaje navíc nemusí být dostupné, zejména byla-li pohledávka postoupena.

Ještě obtížnější jsou případy, kdy deklarované příjmy zjevně neodpovídají životním nákladům. Takový nepoměr může vyvolat důvodné pochybnosti o tom, zda dlužník správce seznámil se všemi svými příjmy, a bez dalších podkladů tato situace neumožňuje určit konkrétní výši příjmu, kterou může dlužník dosahovat. Důvodná pochybnost je důvodem k prověřování, nikoli náhradou dokazování.

Příjmový potenciál v průběhu oddlužení

Stanovením příjmového potenciálu hodnocení nekončí. Při významném poklesu příjmů je třeba zjistit jeho důvod. Jinak je nutné hodnotit nemoc, rodičovství či zánik zaměstnavatele a jinak situaci, kdy dlužník bez relevantního důvodu opustí lépe placené zaměstnání. Rozhodující není samotný pokles, ale jeho příčina a následné úsilí dlužníka.

Hranice spravedlivě požadovaného

Věřitel má legitimní zájem na co nejvyšším uspokojení, nemůže však požadovat plnění odvozené od příjmu, kterého dlužník reálně není schopen dosahovat. Stejně tak nelze aktuální příjem považovat za odpovídající příjmovému potenciálu jen proto, že dlužníkovi vyhovuje zaměstnání či jiná výdělečná činnost.

Kde však končí to, co lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat? Lze po osobě v předdůchodovém věku požadovat opuštění stabilního zaměstnání kvůli nejisté možnosti vyššího výdělku? Lze po rodiči pečujícím o malé dítě požadovat zajištění jiné péče a návrat do zaměstnání? A lze požadovat několikahodinové dojíždění či změnu bydliště?

Pokud by dosažení stanoveného příjmu předpokládalo zásadní a nejistou změnu životních poměrů, přestávalo by jít o příjem skutečně dosažitelný a blížilo by se příjmu hypotetickému, což by ve svém důsledku mohlo znamenat, že jej dlužník dlouhodobě nebude schopen dosahovat. Právě hranice mezi statistikou, individuálním posouzením a dokazatelnou realitou je jednou z nejobtížnějších otázek nové aplikační praxe.

Ing. Romana Nováková působí jako insolvenční správkyně od roku 2008.

Je ohlášenou společnicí společnosti AS ZIZLAVSKY v.o.s., která vykonává činnost insolvenčního správce. Současně je daňovou poradkyní. Ve své profesní praxi propojuje zkušenosti z insolvenčních řízení s daňovou problematikou.

Odborný pohled: Ing. Romana Nováková. Redakčně zpracovala a doplňující otázky položila Karolína Svobodová.