Česká bankrotová vlnka
Počet firemních bankrotů v Česku roste, zatím však nejde o dramatickou vlnu. Větší riziko může přijít s proměnou průmyslu a sílící asijskou konkurencí.
Původně to měl být pro českou ekonomiku poklidný rok, kdy si exportní firmy měly užívat německé fiskální expanze, domácí stavebníci tuzemského investičního boomu a spotřebitelé rostoucích reálných mezd a nízké nejistoty podporující jejich nákupy. S koncem února se však tento příznivý výhled změnil, když začala „krátká“ operace USA v Perském zálivu a s ní i energetická krize číslo dvě. Jak je vidět, i na tyto nové podmínky, znamenající opět drahé energie, nákladnou a nejistou mezinárodní logistiku a další rizika, se firmy dokážou adaptovat, byť za cenu původně neočekávaných nákladů.
Neměly by však opomíjet, že energetická drahota je jen jedním z problémů, kterým budou v následujících letech čelit. Tím druhým, a mnohem závažnějším, je další vyostření konkurence na domácím i zahraničním trhu v důsledku asijské exportní expanze. Nelze říci, že by po zavedení amerických cel byla nečekaná, přesto je její efektivita překvapivá. Vyprávět by o tom mohli zástupci automobilek, které během krátké doby ztratily ve prospěch čínských výrobců již desetinu evropského trhu.
České ekonomice se i v těchto nových podmínkách daří poměrně dobře. Hospodářský růst sice zpomalil na zhruba dvě procenta a celoroční výsledek nebude o mnoho lepší, přesto dříve nadprůměrná ziskovost firem klesá jen pozvolna spolu s tím, jak rostou mzdové náklady. Stále vzniká výrazně více firem, než kolik jich zaniká, i když v posledních třech letech se počty podnikových bankrotů začaly přece jen zvyšovat.
Bankrotů přibývá, drama to zatím není
Podle aktuálních výsledků zbankrotovalo v první polovině letošního roku o 9 % více firem než před rokem, a dokonce nejvíce od konce roku 2016. To vypadá jako zásadní zpráva, avšak pokud ji zasadíme do širšího kontextu, už toto „dramatické“ odhalení nepůsobí tak dramaticky. Nejenže jsme zažili i v lepších časech podstatně více zaniklých firem, ale především aktuálně bankrotuje pouze 0,1 % aktivních společností, což je nesrovnatelně méně než například v Německu.
Obchod pod tlakem konsolidace
Pokud navíc podle údajů CRIF téměř čtvrtinu bankrotů představují firmy z odvětví obchodu, kde je mimochodem registrováno nejvíce subjektů, lze současné „bankrotové drama“ do značné míry přičíst probíhající konsolidaci tohoto odvětví. Tlak rostoucích nákladů a marží, které se s rozvojem domácí i zahraniční e-commerce postupně snižují, je neúprosný a bude firmy podnikající v tomto segmentu drtit stále více.
Průmysl může čekat hlubší změna
Druhou nejčastěji zastoupenou skupinou jsou průmyslové podniky a zde by již časem mohl být patrný určitý problém. Stále však platí, že i v tomto odvětví přežívá část firem bez vlastního výrobního programu fungujících v rámci takzvané práce za mzdu. Ty jsou pod ještě větším tlakem svých odběratelů než podniky s diverzifikovanou vlastní produkcí a často čelí ještě levnější východní konkurenci, která může spoléhat nejen na levnou pracovní sílu, ale také na levné energie.
Přesto může vlna bankrotů průmyslových firem časem zesílit a nepůjde již jen o likvidaci těch, které dnes přežívají jen obtížně. Zásadní změna, k níž dochází na evropském automobilovém trhu, totiž přináší nejen přesun k technicky jednodušším elektromobilům, ale také vytlačování přidané hodnoty nových vozů mimo prostor Evropské unie. Jde přitom o klíčové komponenty nových vozů, jako jsou baterie, elektronika a samozřejmě software.
Čím méně součástek a vlastní přidané hodnoty zůstane v Evropě, tím menší prostor zbude pro firmy v tuzemských dodavatelských řetězcích. V tomto případě již nepůjde pouze o konsolidaci odvětví, respektive oboru, ale o zásadní strukturální změnu, která se promítne do výkonu celých ekonomik i do zaměstnanosti.
Vlastní výroba a řízení rizik
Jak se tomu vyhnout? Odpověď je jednoduchá a může znít jako knížecí rada, ale zkuste najít lepší. V první řadě je třeba mít vlastní, pokud možno diverzifikovaný výrobní program. Současně je nutné nesledovat pouze domácí konkurenci, ale fakticky vše, co se v daném odvětví odehrává i v zahraničí.
V neposlední řadě je nezbytné zvládat řízení rizik. To se často omezuje pouze na problematiku devizového kurzu, avšak, jak ukázala energetická krize, spektrum rizik je mnohem širší a do značné míry je lze předem ošetřit. A platí to nejen pro kurz koruny či úrokové sazby, ale také pro energie a celou řadu surovin.
Petr Dufek, hlavní ekonom skupiny CREDITAS
