Nyní je situace jiná. Zprostředkovatelé musí být zaregistrováni v rejstříku poskytovatelů spotřebitelských úvěrů u České národní banky a podmínkou registrace je odborná způsobilost, důvěryhodnost a pojištění odpovědnosti zprostředkovatele. Podle většiny odborníků zákon pomohl nastavit transparentnější prostředí a přinesl dlužníkům férovější podmínky.

Také statistiky České národní banky potvrzují, že úvěrový trh zažil se zavedením regulace skutečné zemětřesení. Poskytovatelů či zprostředkovatelů úvěrů bylo před účinností zákona kolem 55 tisíc, nový zákon trh výrazně pročistil. Všechny firmy, které chtěly úvěry poskytovat či zprostředkovávat, musely do začátku loňského března požádat Českou národní banku o licenci. Ti, co si o licenci zažádali, nyní podnikají v provizorním režimu takzvaného přechodného období, které skončí 31. května 2018. Počet poskytovatelů půjček prudce klesl, neboť společnosti, které nebyly dostatečně kapitálově a znalostně vybaveny, přestaly podnikat..

Samotný fakt, že společnost či jednotlivec zažádali o oprávnění, však není zárukou, že jde o poskytovatele nebo zprostředkovatele bezproblémového. Podařilo se úmysl zákonodárců naplnit? Je regulace, kterou trhu půjček přinesl nový zákon, úspěšná? Jsou půjčky skutečně bezpečnější, nebo se podvodníci jen přesunuli na černý trh, kde páchají ještě větší škody?

Přestože poskytovatelé půjček v zásadě naplňují rok platnou právní normu, stále existují některá porušení zákona, jako jsou chybějící RPSN sazba či nadlimitní sankce. Některé společnosti, včetně renomovaných bank, mají problém zveřejnit vzory smluvní dokumentace. Řada z nich nutí zákazníky podepisovat desítky stran dokumentů a někteří poskytovatelé stále používají nevstřícné postupy. Potvrdily to závěry rozsáhlé analýzy trhu spotřebitelských úvěrů, kterou v prosinci loňského roku zpracovali pracovníci neziskové organizace Člověk v tísni. Jeho výsledkem je takzvaný Index odpovědného úvěrování. Porovnal 42 společností, které poskytují středně velké spotřebitelské úvěry a nevyžadují přitom zajištění. Jeho autoři vycházeli ze seznamu subjektů, které si zažádaly o nově potřebnou licenci u ČNB. K hlavním zjištěním patřilo, že třetina společností neumožňuje lidem modelovat splátky, mnoho z nich neuvádí konkrétní informace o nákladech při prodlení. Zarážející je také nedostupnost vzorů úvěrových smluv. A tak se zdá, že zákon o spotřebitelském úvěru byl jen prvním krokem na dlouhé cestě za férovým podnikáním.

Karel Žítek, šéfredaktor