Sto roků hledání trůnu III.

Potřetí se dnes vracíme k uplynulému století českých dějin, které jsme v předešlých zamyšleních charakterizovali především jako léta více méně neúspěšného hledání vlastní identity. Proces tohoto hledání se kolébá mezi kolaborací, nekritickým přebíráním cizích vzorů a úporným domácím kutilstvím, které objevuje jinde již dávno objevené. Pokud máme tu možnost a díváme se opět na televizní seriál F. L. Věk, zjistíme, že proces národního obrození se od svého počátku kolébal mezi prakticky stejnými polohami. Mimochodem, seriál mohl být uveden jen bez posledního dílu, protože se domácí patolízalové chtěli zavděčit sovětské okupační moci, které to bylo úplně jedno. Když se podíváme do českých dějin ještě hlouběji a obecněji, tak zjistíme, že jsme měli jen málo období, kdy jsme se mezi těmito extrémy nekývali nebo jinak nepohybovali, respektive nebyli vláčeni a měli jsme vlastní pozici, která nás neponoukala, když ne rovnou ke kolaboraci, tak alespoň ke kopírování nebo kutilství. A nejde jen o časové úseky, ale rovněž o některé projekty a díla, které jsme vytvořili a za kterými stojí za to stát bez ohledu na aktuální duch doby…