Novela insolvenčního zákona platná od října 2024 přinesla zásadní změny v oddlužení. Co se v praxi osvědčilo a co zatím zkomplikovalo život dlužníkům i správcům?
Autor: Petr Janša/29. 4. 2025
Z obsahu:
-
Konec jednotné 30% hranice pro oddlužení
Oddlužení se nově posuzuje individuálně – podle příjmu, věku, vzdělání i místa bydliště dlužníka. -
Přísnější kontrola dlužníků a nové povinnosti
Dlužníci musí každé tři měsíce dokládat příjmy. Pokud jim výrazně poklesnou, musí situaci vysvětlit. Neaktivita se nově považuje za neplnění povinností. -
Vyšší nároky na insolvenční správce
Správci mají více povinností i pravomocí, včetně pravidelného hlášení soudu a možnosti žádat o zálohy na odměnu. Někteří ale varují, že novela zatěžuje systém víc, než pomáhá.
Tato právní úprava, oficiálně označovaná jako zákon č. 252/2024 Sb., přináší zásadní změny v oblasti oddlužení a insolvencí, které se dotýkají nejen dlužníků, věřitelů a insolvenčních správců, ale i širší společnosti.
Cílem této novely je zmodernizovat legislativní rámci, přizpůsobit se evropským trendům a současně poskytnout dlužníkům možnost rychlejšího návratu do ekonomicky aktivního života. Jak však ukazují první zkušenosti s aplikací této novely, její přijetí přineslo i řadu nových výzev a otázek, zejména pokud jde o praktické fungování jednotlivých změn v průběhu insolvenčních řízení.
Zrušení plošné hranice uspokojení pohledávek
Jedním z nejvýznamnějších opatření, která novela přinesla, je zrušení dosavadní jednotné hranice 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. V minulosti tato plošná hranice sloužila jako jednoznačné kritérium, které dlužník musel splnit, pokud chtěl dosáhnout osvobození od zbylých dluhů. Nově je však tento přístup nahrazen individuálním posuzováním, kdy každý případ je hodnocen zvlášť a míra uspokojení věřitelů je odvozena z reálných možností dlužníka.
Soudy nyní při stanovení této míry hodnotí celou škálu faktorů, mezi které patří nejen aktuální příjem dlužníka, ale i jeho vzdělání, praxe, věk či místo bydliště. Tento komplexní a individuální přístup teoreticky zajišťuje spravedlivější rozdělení zátěže mezi všechny účastníky řízení, avšak přináší nové administrativní a časové nároky na insolvenční správce i soudy. Mnozí právní experti upozorňují, že tyto změny mohou vést k obtížnějšímu a delšímu dokazování příjmového a majetkového potenciálu dlužníka, což může celý proces oddlužení zpomalit a zkomplikovat.
Přísnější podmínky pro dlužníky
Další výraznou změnou je zpřísnění podmínek, které musí dlužník splnit, aby mohl nejen vstoupit do procesu oddlužení, ale také aby v něm mohl pokračovat. Novela například zavádí povinnost pravidelného podávání zpráv o příjmech, které musí být předkládány každé tři měsíce. Pokud příjmy dlužníka během tohoto období poklesnou o více než 25 %, dlužník musí tento pokles doložit a vysvětlit.
Kromě toho novela zavádí tzv. vyvratitelné domněnky, kdy dlužník, který například ztratí zaměstnání a nezaregistruje se do evidence uchazečů o zaměstnání do 15 dnů, automaticky čelí podezření, že neplní své povinnosti. Tento krok má za cíl minimalizovat riziko, že dlužníci budou insolvenci vnímat pouze jako způsob, jak se rychle zbavit dluhů, aniž by podnikli aktivní kroky k přijetí odpovědnosti za svou finanční situaci.
Ochranné lhůty a opětovné oddlužení
Novela rovněž prodloužila dobu, během níž dlužník nemůže po úspěšném dokončení oddlužení znovu vstoupit do procesu oddlužení. Původní lhůta 10 let byla prodloužena na 12 let, což má za cíl zamezit častým opakovaným návrhům dlužníků, kteří by tak mohli zneužívat systém. Pokud dlužník opětovně požádá o oddlužení během doby kratší než 20 let od předchozího osvobození od dluhů, bude délka oddlužení stanovena na pět let, tedy na původní délku platnou před touto novelou.
Role insolvenčních správců
Insolvenční správci, kteří plní zásadní roli při řízení procesu oddlužení, byli novelou pověřeni četnými novými pravomocemi, ale také povinnostmi. Nyní mají například právo požadovat od zaměstnavatelů dlužníků podrobné informace o jejich příjmech či majetkových poměrech. Současně musí správci pravidelně, ve tří měsíčních intervalech, zpracovávat a předkládat zprávy o průběhu řízení, což znamená významný nárůst administrativní zátěže.
Přestože novela přinesla určité navýšení odměn správce (např. za přezkoumání přihlášek pohledávek, kde odměna stoupla z původních 250 Kč na 1 000 Kč za jednu přihlášku), mnozí správci upozorňují, že ani tyto změny neodrážejí náročnost jejich práce. Proto se některé soudy rozhodly ukládat dlužníkům povinnost hradit správci zálohy na odměny. Tento krok však vyvolává kritiku, zejména vzhledem k tomu, že dlužníci jsou již tak ve značně obtížné finanční situaci.
Dopady nové legislativy
Novela insolvenčního zákona má ambiciózní cíle, mezi které patří zajištění efektivnějšího systému oddlužení, větší ochrana věřitelů a motivace dlužníků k aktivnějšímu řešení jejich finančních problémů. Nicméně skutečná implementace těchto změn do praxe ukazuje, že cesta k těmto cílům může být složitější, než se původně předpokládalo.
Vzhledem k množství nových povinností a zvýšeným nárokům na všechny strany mohou být některé procesy pomalejší a nákladnější. Ačkoli novela přináší i některá pozitiva, jako je vyšší transparentnost řízení a spravedlivější pravidla pro oddlužení, její skutečný dopad na český insolvenční systém se ukáže až po delší době a na základě většího množství konkrétních případů.
Zda tato novela skutečně povede k efektivnějšímu a spravedlivějšímu řešení insolvencí, nebo se stane předmětem dalších zásadních úprav, ukáže až čas a zkušenosti především z praxe.
Autor: Mgr. Petr Janša, MBA, LL.M.
