Pojem „konkurz“ má v češtině dva významy – výběrové řízení na pracovní místo a právní řízení s cílem uspokojit věřitele dlužníka. Oba spojuje princip soutěže.
Petr Janša/9. 5. 2025
Z obsahu:
-
Konkurz jako výběrové řízení: Soutěž na pracovní pozici zahrnuje více kol, životopisy i pohovory.
-
Konkurz jako právní pojem: Označuje soudní řízení, které řeší úpadek a majetkové vypořádání.
-
Jazykový a pravopisný výklad: Obě varianty – konkurz i konkurs – jsou spisovné, výběr záleží na kontextu a konzistenci textu.
Pojem „konkurz“ představuje v českém jazyce výraz, jenž je v současnosti využíván ve dvou základních významech, které se liší svým kontextem a použitím, avšak v obou případech se jedná o formu soutěže či výběrového procesu.
První z těchto významů je běžně rozšířený v oblasti pracovních vztahů a organizace lidských zdrojů. Zde se konkurzem rozumí veřejně nebo neveřejně vyhlášená soutěž na obsazení pracovních míst či konkrétních profesních pozic v různých organizacích, firmách, úřadech nebo institucích. Často se jedná o situaci, kdy je na určitou pracovní pozici zveřejněna nabídka a zájemci, kteří mají zájem dané místo vykonávat, na tuto nabídku reagují tím, že zasílají své profesní životopisy či portfolia, a poté se zúčastní výběrového řízení.
Toto výběrové řízení může probíhat v několika kolech, například formou písemných testů, pohovorů, praktických ukázek dovedností, nebo jiných způsobů ověřování způsobilosti kandidátů pro danou funkci. V rámci této soutěže jsou uchazeči posuzováni dle předem stanovených kritérií, k nimž může patřit jak znalost problematiky, tak i předchozí pracovní zkušenosti, osobnostní předpoklady či další požadované schopnosti a dovednosti, které daná pracovní pozice vyžaduje. Výsledkem konkurzu je výběr nejvhodnějšího kandidáta, kterému je následně nabídnuta pracovní smlouva, případně jiná forma spolupráce.
Nicméně, pojem konkurz je v českém právním prostředí využíván také v úplně odlišném kontextu, a to v oblasti insolvenčního práva a řešení úpadku dlužníků. V tomto případě konkurz označuje zvláštní druh soudního řízení, jehož smyslem je vypořádání finančních závazků osoby či právnického subjektu, který se ocitl v platební neschopnosti, tedy není schopen dostát svým finančním závazkům vůči věřitelům.
Průběh tohoto konkurzního řízení je striktně vymezen právními předpisy a řídí se zejména insolvenčním zákonem. Hlavní myšlenkou konkurzního řízení je docílit alespoň částečného uspokojení pohledávek věřitelů, a to prostřednictvím tzv. likvidace, tedy rozprodeje nebo jiného zpeněžení majetku, který náleží dlužníkovi.
Výnosy z tohoto zpeněžení jsou následně rozděleny mezi jednotlivé věřitele v souladu s přesně vymezenými pravidly. Právě v tomto smyslu je konkurz výrazným právním institutem, který má ve vyspělých právních řádech hlubokou tradici – jeho cílem není pouze instrumentálně postihnout nepoctivého dlužníka, ale zejména pravidly předcházet bezpráví a zabezpečit, pokud možno co nejrovnoměrnější uspokojení všech věřitelů.
V běžné řeči se můžeme rovněž setkat s výrazem, že „někdo skončil v konkurzu“, což vždy znamená, že o jeho majetku bylo soudem zahájeno konkurzní řízení, které povede až k jeho likvidaci, tedy umoření dluhů alespoň z části prostřednictvím prodeje či rozdělení jeho majetku. Specifickým případem je tzv. exekuční likvidace, kdy je majetek dlužníka likvidován v důsledku soudní nebo úřední moci na základě pravomocného rozhodnutí soudu.
Důležitou součástí porozumění pojmu konkurz je rovněž jeho jazykový původ, který nám napovídá mnoho o významu tohoto slova i jeho historickém vývoji. Etymologicky pochází slovo konkurz z latiny, z původního slova „concursus“, což v překladu znamená „souběh“ nebo „srocení.“ Toto původně latinské slovo je dokonce příčestím trpným od slovesa „concurrere“, jehož význam lze do češtiny přeložit jako „sbíhat se“, „docházet ke srážce“ nebo „být v soutěži, v závodu.“
Tento etymologický základ dobře vystihuje podstatu konkurzu – ať již se jedná o soutěž mezi uchazeči o zaměstnání nebo o souběh zájmů věřitelů v rámci konkurzního řízení, kde se jednotlivé pohledávky „sbíhají“ k dlužníkovu majetku. Přijetím tohoto slova do češtiny došlo, jak bývá obvyklé, k jeho fonetickému i pravopisnému přizpůsobení jazykovým normám českého prostředí.
Zajímavostí je skutečnost, že český jazyk dnes připouští dvě rovnocenné pravopisné varianty tohoto slova – „konkurz“ i „konkurs“.
Obě tyto varianty jsou považovány za správné, a proto lze v češtině používat kteroukoliv z nich. Přesto však jazykové příručky a normy zdůrazňují, že by autor měl v rámci jednoho textu používat pouze jednu vybranou podobu a zachovat tak jednotnost a konzistenci v psaní. Rozhodnutí pro jednu či druhou formu často ovlivňuje tradice konkrétního oboru, jazyková úzus, nebo preference vydavatelství a redakcí. V oficiálních právních textech se setkáte zpravidla s variantou „konkurs“ (zejména v právní oblasti), zatímco ve veřejné správě a běžné komunikaci je rozšířenější varianta „konkurz“.
Z hlediska morfologie jde o podstatné jméno rodu mužského, přičemž se skloňuje podle vzoru hrad. To znamená, že v jednotlivých pádech získává tvary: konkurz (1. pád), konkurzu (2. pád), konkurzu (3. pád), konkurz (4. pád), konkurze (6. pád), konkurzem (7. pád) a v množném čísle konkurzy, konkurzů, konkurzům, konkurzy, konkurzech, konkurzy. Tato pravidla skloňování jsou velmi důležitá zejména pro správné použití slova v různých větných kontextech, a rovněž pro zachování jazykové správnosti při psaní odborných i administrativních dokumentů.
Shrneme-li tedy všechny výše uvedené skutečnosti, můžeme si povšimnout, že pojem konkurz je v českém jazyce mnohoznačný a s bohatou historií, která je zakořeněna v latinském jazyce. Jeho soudobé užití zahrnuje jak sféru pracovních výběrových řízení, tak i oblast insolvenčního práva, což svědčí o jeho důležitosti a univerzálním charakteru v rámci české lexiky. V každodenním i právním jazykovém užívání je proto základem nejen správná volba pravopisné alternativy, ale zejména porozumění celému kontextu, v němž toto slovo nachází své konkrétní uplatnění.
Autor: Petr Janša
Zdroje:
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015.
KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008.
ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012.
