I. Úvod
Do čtvrté části – její hlavy druhé – zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“ či „občanský zákoník“), je zařazena právní úprava zaopatřovatelských smluv (díl 12). Jedná se v daném případě o dva pojmenované smluvní typy, konkrétně o důchod1 (§ 2701 až 2706) a výměnek (§ 2707 až 2715). Z názvu rubriky těchto smluvních typů a především z jejich samotného obsahu lze mít za to, že smyslem a účelem právní úpravy je poskytnout jednomu z účastníků tohoto smluvního vztahu, i třeba bezplatně, plnění, které povede ke zlepšení kvality jeho života2. Podstata důchodu spočívá v tom, že se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky, které označujeme jako důchod (§ 2701 odst. 1 ObčZ). Výměnek pak reguluje situaci, kdy si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout (§ 2707 odst. 1 ObčZ). Vzhledem k rozsahu tohoto článku se budeme zabývat toliko základní právní úpravou důchodu obsaženou v občanském zákoníku.
