Jistotu při popření pohledávky je třeba složit včas. Nejvyšší soud potvrdil, že pozdější přezkum jiné pohledávky lhůtu neposouvá. K opožděnému složení se nepřihlíží ani před odmítnutím žaloby.

Výběr z judikatury: Lukáš Pachl. Původní výňatek převzat z Bulletinu KN 10/2026, str. 17–18. Nově doplněný titulek, perex, redakční úvod a mezititulky. Při přepisu odstraněno dělení slov ze sazby a opraveno zdvojené „sp. zn.“ u citace 29 ICdo 137/2022; právní závěry výňatku zachovány.

Věřitel, který popře pohledávku jiného věřitele, musí vedle náležitostí samotného popření hlídat i lhůtu ke složení jistoty na náklady incidenčního sporu. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 26. února 2026, sen. zn. 29 ICdo 103/2025, zabýval situací, kdy soud přezkoumal většinu pohledávek při jednom jednání, zatímco přezkum jiné pohledávky odložil na pozdější termín. Pro včasnost jistoty bylo rozhodující skončení jednání o pohledávkách, které věřitel popřel.

---

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 103/2025-71 ze dne 26.2.2026

Z odůvodnění:

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení následujících právních otázek, které (podle jeho názoru) dosud nebyly Nejvyšším soudem ve všech souvislostech zodpovězeny:

1) Mohou být pohledávky věřitele uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona přezkoumány na více přezkumných jednáních, aniž by takový postup byl odůvodněn konkrétními skutečnostmi?

2) Může schůzi věřitelů nejblíže následující po přezkumném jednání ve smyslu § 29 odst. 1 insolvenčního zákona předcházet více přezkumných jednání?

3) Může být přezkumné jednání ukončeno za situace, kdy nebyly řádně přezkoumány všechny pohledávky věřitelů uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, aniž by takový postup byl odůvodněn konkrétními skutečnostmi?

4) Může být zahájena schůze věřitelů nejblíže následující po přezkumném jednání ve smyslu § 29 odst. 1 insolvenčního zákona za situace, kdy nejsou přezkoumány všechny pohledávky věřitelů uplatněné ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka ve smyslu § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, aniž by takový postup byl odůvodněn konkrétními skutečnostmi?

Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že jeho judikatura je ustálena v následujících závěrech:

1) Obecně platí, že přezkumné jednání v insolvenčním řízení vedeném podle insolvenčního zákona je zvláštním druhem soudního jednání, jehož cílem a smyslem je sestavit seznam přihlášených pohledávek, které se považují za zjištěné. Přezkoumat (účinně) přihlášené pohledávky insolvenčních věřitelů je možné (v případě řešení úpadku dlužníka konkursem) pouze při přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem; srov. § 190 insolvenčního zákona. Přezkumné jednání je spojeno s rozhodnutím o úpadku, neboť je soud nařídí v rozhodnutí, jímž zjišťuje úpadek dlužníka (§ 136 odst. 2 a § 190 odst. 2 věta první insolvenčního zákona). Srov. např. body 51. a 52. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 1570/2022, a body 46. a 47. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, uveřejněných pod čísly 96/2023 a 22/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Lhůta ke složení jistoty určená § 202 odst. 3 insolvenčního zákona je procesní lhůtou zákonnou (je určena insolvenčním zákonem a její běh a délka nemůže být rozhodnutím insolvenčního soudu měněna). Jistotu je možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty; k pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona, se nepřihlíží. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, a ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 141/2018, uveřejněná pod čísly 8/2015 a 28/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 94/2021, uveřejněné pod číslem 69/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 69/2024“).

3) Povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoli výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2014 a opět R 69/2024.

Shora citované závěry se (obecně) prosadí i v poměrech projednávané věci; zbývá posoudit, kdy skončilo přezkumné jednání o popřené pohledávce (§ 202 odst. 3 insolvenčního zákona), jehož termín (21. listopadu 2024) a místo konání určil insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku dlužníka (viz výrok VIII. usnesení ze dne 22. srpna 2024).

Na přezkumném jednání konaném dne 21. listopadu 2024 (viz protokol B-18) byly přezkoumány (s níže uvedenou výjimkou) pohledávky přihlášených věřitelů, včetně pohledávek žalobce a žalovaného. Přezkoumání přihlášky pohledávky věřitele L bylo odročeno „na pořad zvláštního přezkumného jednání“; přezkumné jednání skončilo téhož dne v 13:43 hodin. Podle prezenční listiny (B-15) byli na přezkumném jednání přítomni i zástupci žalobce a žalovaného; prezenční listina i protokol o přezkumném jednání byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku dne 22. listopadu 2024. Na „zvláštním“ přezkumném jednání (konaném 9. ledna 2025) popřel insolvenční správce pohledávku věřitele L (viz B-35).

Za stavu, kdy pohledávka věřitele L zjevně nebyla pohledávkou, pro jejíž přezkum by bylo možno nařídit zvláštní přezkumné jednání (§ 192 odst. 4 insolvenčního zákona), nemělo ani přezkumné jednání konané 9. ledna 2025 povahu zvláštního přezkumného jednání; tento závěr ovšem (bez dalšího) neznamená, že by šlo o pokračování přezkumného jednání ze dne 21. listopadu 2024. Naopak, v poměrech dané věci shledává Nejvyšší soud podstatným (a pro posouzení počátku běhu lhůty podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona významným), že věřitelé s přihlášenými pohledávkami nemohli mít pochybnosti o tom, že přezkumné jednání konané dne 21. listopadu 2024 bylo téhož dne skončeno („nepokračovalo“ až do 9. ledna 2025). Obecně k posuzování procesních úkonů (včetně úkonů insolvenčního soudu – srov. např. body 44. a násl. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 1570/2022, uveřejněného pod číslem 96/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) podle toho, jak byly navenek projeveny, viz závěry ustálené judikatury shrnuté např. v bodech 62. a násl. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněného pod číslem 62/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinak řečeno, jakkoli (obecně) platí, že přezkumné jednání se má v insolvenčním řízení konat zásadně jen jedno, s tím, že všechny přihlášené pohledávky by měly zásadně být přezkoumány při tomto jednom přezkumném jednání (srov. v literatuře např. Richter, O. Věřitelé a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 180), skutečnost, že insolvenční soud přezkoumal pohledávku věřitele L až na „zvláštním“ přezkumném jednání, neměla vliv na počátek běhu lhůty ke složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu (§ 202 odst. 3 insolvenčního zákona). Přitom ani žalobce nemohl mít [v souladu s obecný právním principem „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva)] pochybnosti o ukončení přezkumného jednání konaného dne 21. listopadu 2024, včetně důvodů, pro které insolvenční soud nepřezkoumal pohledávku věřitele L [ze strany insolvenčního soudu nešlo o postup, který by nebyl odůvodněn konkrétními skutečnostmi (viz právní otázka formulovaná dovolatelem, jež v tomto směru nepřípustně vychází z jiného, než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu)]. Výhrada žalobce, podle níž soudy nižších stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces, tak není opodstatněná.

Další argumentace dovolatele, mající vazbu na § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, není pro posouzení (ne)důvodnosti dovolání významná, když nemá vliv na běh lhůty ke složení jistoty podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud ve shodě se soudem odvolacím uzavírá, že žalobce měl povinnost složit u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu do patnácti dnů po skončení jednání o popřené pohledávce (po datu 21. listopadu 2024); složil-li takovou jistotu až 13. prosince 2024 (tím, zda jistotu vskutku složil žalobce, se odvolací soud nezabýval), učinil tak opožděně (k pozdnímu složení zálohy nelze přihlížet).