Varta: ani tvrdý dluhový řez insolvenci neodvrátil
Výrobce baterií Varta před dvěma lety odepsal stovky milionů eur dluhů a získal nové vlastníky i financování. Přesto nyní skončil v insolvenci.
Karolína Svobodová/1. 9. 2026
Z obsahu:
- Varta už v roce 2024 prošla tvrdou restrukturalizací, dluhová zátěž skupiny se snížila ze 485 milionů eur přibližně na 230 milionů eur.
- Restrukturalizace vyřešila část finančních problémů, nikoli však slabší poptávku, konkurenční tlak ani ztrátu významného zákazníka.
- Insolvenční návrhy se netýkají divize Varta Consumer Batteries, takže běžné spotřebitelské baterie mají být nadále vyráběny a prodávány. To potvrzuje i aktuální informace společnosti.
Německou značku Varta zná prakticky každý. Její historie sahá až do roku 1887 a baterie s charakteristickým logem se prodávají také ve většině českých obchodů. Za známou spotřebitelskou značkou se však v posledních letech odehrává mnohem složitější příběh. Firma, která měla těžit z rozvoje elektromobility, bezdrátové elektroniky a domácích energetických úložišť, se podruhé během dvou let ocitla na hraně své existence. V červenci podala mateřská společnost VARTA AG spolu se třemi dceřinými podniky insolvenční návrhy u soudu ve Stuttgartu. Nejde přitom o první pokus zachránit zadluženou skupinu. Již v roce 2024 prošla Varta rozsáhlou předinsolvenční restrukturalizací, při níž věřitelé odepsali značnou část pohledávek, původní akcionáři přišli o své podíly a do společnosti vstoupily nové peníze. Tehdejší vedení tvrdilo, že financování skupiny bylo dlouhodobě stabilizováno. O necelé dva roky později se ukazuje, že finanční restrukturalizace sice může podniku koupit čas, sama však nevyřeší ztrátu klíčového zákazníka, slabší poptávku ani nedostatečnou konkurenceschopnost.
Záchrana bez klasické insolvence
V létě 2024 Varta oznámila, že hodlá využít německý zákon o stabilizaci a restrukturalizaci podniků, známý pod zkratkou StaRUG. Tento nástroj umožňuje finančně ohrožené, ale ještě životaschopné společnosti upravit své dluhy pod dohledem soudu, aniž by musela vstoupit do standardního insolvenčního řízení. Smyslem takového postupu je zasáhnout dříve, než podniku dojdou peníze a jeho majetek začne rychle ztrácet hodnotu. Restrukturalizační plán může být za stanovených podmínek prosazen také proti části nesouhlasících věřitelů nebo vlastníků. Podobně jako připravovaná preventivní restrukturalizace v jiných evropských zemích má StaRUG pomoci zachovat fungující podnik, pracovní místa i vyšší hodnotu pro věřitele.
V případě Varty byl zásah mimořádně tvrdý. V rámci restrukturalizace se dluhová zátěž skupiny snížila ze 485 milionů eur přibližně na 230 milionů eur. Rakouský investor Michael Tojner a automobilka Porsche měli společně vložit 60 milionů eur nového kapitálu. Dalších 60 milionů eur měli poskytnout věřitelé ve formě přednostně zajištěných úvěrů. Porsche současně získalo přístup k divizi V4Drive, která vyrábí vysoce výkonné bateriové články pro hybridní a elektrická sportovní vozidla. Varta měla zachovat své německé závody, omezit zadlužení a soustředit se na perspektivní oblasti, především domácí energetická úložiště, mikrobaterie a baterie pro automobilový průmysl.
Původní akcionáři přišli o všechno
Záchrana měla výrazný dopad také na vlastníky společnosti. Základní kapitál Varty byl snížen na nulu, což znamenalo úplnou ztrátu hodnoty dosavadních akcií. Společnost následně opustila burzu a původní akcionáři nedostali za své podíly žádnou náhradu. Právě tato část restrukturalizace vyvolala odpor drobných investorů. Vedení Varty však tvrdilo, že bez kapitálového řezu, snížení zadlužení a vstupu nových peněz by společnost neměla šanci pokračovat. Alternativou podle něj byla insolvence, v níž by akcionáři pravděpodobně rovněž nic nezískali. Pro věřitele představoval plán kompromis. Museli přijmout výrazné snížení pohledávek a současně poskytnout další financování. Výměnou získali naději, že hodnota fungující skupiny bude vyšší než výtěžek z jejího rozdělení a postupného prodeje majetku. Restrukturalizace tak vyřešila nejviditelnější problém – neudržitelnou výši dluhu. Nevytvořila však automaticky nové zakázky, vyšší marže ani stabilní peněžní tok.
Provozní problémy nezmizely
Varta v následujících měsících dál čelila slabší poptávce, tlaku levnější asijské konkurence a nákladům spojeným s předchozími investicemi. Situaci komplikovaly také kurzové vlivy a složitá struktura koncernu s rozsáhlými finančními a provozními vazbami mezi jednotlivými společnostmi. Podle Varty právě vnitřní propojení skupiny ztěžovalo provedení dalších úsporných a restrukturalizačních opatření. Na úrovni mateřské společnosti navíc vznikla strukturální mezera ve financování, která by se naplno projevila v roce 2027. K pokračování provozu a další sanaci proto bylo nutné získat nový kapitál. Dosavadní vlastníci už ale další peníze poskytnout nechtěli. Porsche ani Michael Tojner nebyli podle agentury Reuters připraveni financování znovu doplnit. Společnost se tak dostala do situace, kdy se předchozí restrukturalizační plán vyčerpal dříve, než se podařilo obnovit dostatečně výkonný provoz.
Ztráta Applu zasáhla citlivé místo
Další ranou bylo rozhodnutí společnosti Apple ukončit dosavadní spolupráci. Varta pro ni vyráběla dobíjecí knoflíkové články CoinPower používané ve sluchátkách AirPods. Americká společnost se však rozhodla odebírat tyto baterie od dodavatele z Číny. Ztrátu Applu nelze označit za jedinou příčinu insolvence. Finanční a provozní problémy Varty vznikaly delší dobu. Odchod významného zákazníka ale zasáhl oblast, kterou předchozí restrukturalizační plán označoval za jeden z hlavních zdrojů budoucího růstu. Případ zároveň ukazuje riziko přílišné závislosti na jediném významném odběrateli. Zakázka velké technologické společnosti může výrobci zajistit rychlý růst a vysoké využití kapacit. Pokud však odběratel změní dodavatele, může se stejná výrobní kapacita během krátké doby proměnit v náklad, pro který podnik nemá odpovídající využití.
Čtyři společnosti požádaly o insolvenci
Dne 24. července 2026 byly u soudu ve Stuttgartu podány čtyři insolvenční návrhy. Vedle mateřské VARTA AG se řízení týká společností Varta Microbattery, Varta Micro Production a Varta Storage. Jde tedy zejména o výrobu mikrobaterií, lithium-iontových článků a systémů pro ukládání energie. Soud následně ustanovil advokáta Tobiase Wahla předběžným insolvenčním správcem VARTA AG a společnosti Varta Microbattery. Všechny čtyři dotčené společnosti tak nyní pokračují v klasickém předběžném insolvenčním režimu. Provoz podle posledních zveřejněných informací pokračuje bez omezení a současně běží strukturovaný proces hledání investorů.
Podání insolvenčních návrhů tedy automaticky neznamená zastavení výroby ani okamžitý rozprodej majetku. Předběžný správce uvedl, že o Vartu projevilo zájem více potenciálních investorů. Teprve další jednání ukážou, zda bude možné skupinu zachovat jako celek, nebo zda životaschopné části získají různí kupující. Podle agentury Reuters se mezi věřiteli objevily také úvahy o rozdělení koncernu. Významní finanční věřitelé mají zájem o stabilní spotřebitelskou divizi, zatímco Michael Tojner se zajímá o oblast mikrobaterií. Definitivní rozhodnutí o budoucí podobě skupiny však zatím nepadlo.
Běžné baterie z obchodů nezmizí
Pro spotřebitele je důležité, že divize Varta Consumer Batteries není součástí podaných insolvenčních návrhů. Podle společnosti je právně i provozně oddělena a má vlastní financování. Výroba klasických tužkových, mikrotužkových a dalších spotřebitelských baterií proto pokračuje.
Není tedy důvod očekávat, že by baterie Varta v nejbližší době zmizely z českých obchodů. Insolvenční řízení se týká jiných částí skupiny, přestože všechny používají stejnou historickou značku. Do budoucna se samozřejmě může změnit vlastník spotřebitelské divize nebo její postavení v rámci skupiny. To však samo o sobě neznamená konec výroby ani značky.
Právě rozdělení zdravých a problémových částí může být cestou, jak zachovat alespoň část podniku. Pro věřitele bude rozhodující, zda se jednotlivé divize podaří prodat za cenu odpovídající jejich skutečné provozní hodnotě a zda složité vnitroskupinové vazby neomezí výtěžek pro jednotlivé skupiny věřitelů.
Dluhový řez podnik pouze stabilizoval
Případ Varty není důkazem, že preventivní restrukturalizace nefunguje. Ukazuje však její hranice. Snížení dluhů, odpis pohledávek a přísun nového kapitálu mohou odstranit bezprostřední finanční tlak. Nemohou ale nahradit konkurenceschopný výrobek, stabilní zákaznickou základnu a dlouhodobě kladný peněžní tok.
Věřitelé by proto při posuzování restrukturalizačního plánu neměli sledovat pouze nabízené procento uspokojení a výši nového financování. Stejně důležité je, z čeho má podnik po restrukturalizaci skutečně vydělávat, jak je závislý na několika odběratelích, jaké investice bude ještě potřebovat a kdo je připraven případnou další ztrátu financovat.
Varta dostala v roce 2024 druhou šanci. Dluh byl výrazně snížen, původní akcionáři odešli a noví vlastníci poskytli další kapitál. Přesto se provozní problémy nepodařilo vyřešit dostatečně rychle. Insolvence nyní rozhodne, zda se podaří zachovat alespoň životaschopné části tradičního výrobce – a jak velká část jejich hodnoty připadne věřitelům.
