Prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk v rozhovoru pro Konkursní noviny kritizuje oslabování vymahatelnosti práva, změny v exekucích i současnou podobu oddlužení.

Vymahatelnost práva, postavení věřitelů, pravidla oddlužení i budoucnost exekucí zůstávají jedním z nejcitlivějších témat českého právního prostředí. Podle prezidenta České asociace věřitelů Pavla Staňka se v posledních letech rovnováha mezi ochranou dlužníka a právem věřitele posunula příliš daleko. V rozhovoru pro Konkursní noviny vysvětluje, proč odmítá teritorialitu exekutorů, jak hodnotí změny nezabavitelných částek a co by podle něj měl stát změnit, aby věřitelé neztráceli důvěru ve vymahatelnost práva.

Pane prezidente, vy jste před časem pronesl, že máte pocit, že se o vymahatelnosti práva u nás pořád mluví jazykem minulosti, zatímco realita se dramaticky změnila. Co jste tím měl na mysli? Česká asociace věřitelů přece dlouhodobě kritizuje současnou podobu exekučních reforem i právního stavu, který podle významné části odborníků zvýhodňuje dlužníky před věřiteli. Co vám tedy na současné podobě vadí nejvíce a proč?

Měl jsem na mysli přetrvávající narativ, který z věřitelů dělá automaticky „ty zlé“ a z dlužníků „oběti systému“. Tato optika devadesátých let už dávno neplatí. Realita je taková, že stát v posledních letech nastavil architekturu věřitelsko-dlužnických vztahů způsobem, který reálně škrtá část ústavně zaručeného vlastnického práva věřitelů. Nejvíce mi vadí popření základního principu, že dluhy se mají platit. Když stát pod záminkou ochrany dlužníka fakticky znemožní věřiteli domoci se jeho peněz, dochází k privatizaci ztrát a faktickému vyvlastnění bez náhrady. My nevoláme po tvrdosti, voláme po předvídatelnosti. Právo, které je ekonomicky nefunkční, přestává být právem.

Jste tedy stále proti principu teritoriality exekutorů?

Ano, náš postoj zůstává konzistentní. Teritorialita by zavedla monopolní prostředí, které by nevyhnutelně vedlo k poklesu efektivity vymáhání. Pro věřitele, kteří potřebují efektivní a rychlé vymožení své pohledávky, je soutěž mezi exekutory důležitým kvalitativním faktorem. Místo omezování konkurence bychom se měli soustředit na digitalizaci, zrychlení procesů a profesionalizaci, nikoliv na administrativní „ohrazení“ exekutorů do konkrétních regionů.

A jaký je váš postoj k nastavení nezabavitelných částek při srážkách ze mzdy? Od 1. ledna 2026 se změnil mechanismus jejich výpočtu. Jak tuto změnu hodnotíte?

Musíme rozlišovat mezi sociální pomocí a exekučním řízením. Sociální stát má své nástroje, jak pomoci lidem v nouzi, ale tyto nástroje nemají být financovány na úkor soukromých věřitelů. Neustálé zvyšování nezabavitelných částek bez ohledu na reálnou ekonomickou situaci a dopady na věřitele je jen dalším kamínkem v mozaice oslabování vymahatelnosti. Výsledkem není „humanizace exekucí“, ale faktické znehodnocení pohledávek, což ve svém důsledku poškozuje celou ekonomiku, a to od bankovního sektoru až po drobné živnostníky.

Známý právník a bývalý ministr vnitra JUDr. Tomáš Sokol nedávno v rozhovoru pro naše Konkursní noviny pronesl obavy, že se v souvislosti s pokračujícím změkčováním přístupu práva a státu k dlužníkům obává de facto zhroucení zásad právního státu. Souzníte s tímto názorem také a jaké praktické dopady to může mít?

S doktorem Sokolem hluboce souzním. Antická zásada „Pacta sunt servanda“ – tedy že smlouvy se mají dodržovat je základním pilířem naší civilizace. Pokud stát dlouhodobě vysílá signál, že dluhy není nutné brát vážně, protože stát dlužníka vždy „nějak vyseká“, podkopává důvěru v právo jako takové. Praktickým dopadem je růst šedé ekonomiky, zdražování úvěrů pro poctivé plátce a celková frustrace z nefunkčního systému. Pokud soudní rozsudek není zárukou vymožení, ale pouze formálním „glejtem“ na faktickou ekonomickou ztrátu, pak právo přestává plnit svou základní společenskou funkci.

Mezi zákonodárci se již dlouho debatuje o možných reformách současného systému. Má něco z toho podle vás šanci na to, aby prošlo legislativním sítem současné vládní garnitury?

Věřím, že ano. Legislativní návrhy jsou připraveny a expertní diskuse probíhá. Klíčové je, aby politici přestali vnímat věřitelskou agendu jako „nepopulární“ téma. Potřebujeme efektivní nástroje, jako je například možnost „svlečení dlužníka donaha“ při podání návrhu na oddlužení, návrat k pětiletému oddlužení či princip „jednou a dost“. Nejsem optimista v tom smyslu, že se to stane samo, ale jsme připraveni jako korektiv systému dodávat data a odborné argumenty, aby si zákonodárci uvědomili, že bez zdravého věřitelského prostředí nebudou mít státní rozpočty dostatek příjmů.

Jedná tedy vaše asociace s vládní administrativou o změnách věřitelského systému, nebo se nějak podílí na legislativních úvahách a plánech zákonodárců v tomto směru?

Česká asociace věřitelů je expertní platforma. S politiky jednáme kontinuálně, účastníme se kulatých stolů v Poslanecké sněmovně a poskytujeme zpětnou vazbu k legislativním návrhům. V současné krizi, kdy musíme čelit ekonomickým výzvám, je o to důležitější, aby systém vymáhání fungoval. Pokud bude stát řešit ekonomické napětí tím, že bude plošně odpouštět dluhy, jen tím prohloubí krizi. Naší rolí je trpělivě vysvětlovat, že vymahatelnost práva je základním předpokladem pro fungování ekonomiky.

Sledujete ze své funkce také třeba to, jak se s vymáháním svých práv a pohledávek potýkají v zahraničí, v jiných státech Evropské unie, a inspirujete se jejich zkušenostmi? Se kterými nejvíce? Dochází mezi ČAV a podobnými organizacemi v zahraničí k nějaké výměně zkušeností nebo dat?

Určitě ano. Neexistuje jediný ideální model, který by bylo možné jednoduše převzít, ale zkušenosti ze zahraničí jsou pro nás velmi cenné. Sledujeme zejména země, kterým se daří skloubit sociální citlivost s vysokou mírou vymahatelnosti práva. Inspirativní jsou například Německo, Rakousko nebo Nizozemsko, kde je naprosto samozřejmé, že soudní rozhodnutí musí být také reálně vykonatelné.

Jsem přesvědčen, že právě srovnávání jednotlivých přístupů pomáhá odlišit opatření, která skutečně fungují, od těch, která dobře vypadají jen na papíře. V České republice se bohužel až příliš často vedou ideologické debaty místo diskuse založené na datech a ekonomických dopadech.

Česká asociace věřitelů spolupracuje s řadou zahraničních odborníků a institucí, ať už prostřednictvím konferencí, odborných setkání nebo neformální výměny zkušeností. Chceme být platformou, která do české debaty přináší inspiraci z fungujících systémů, a nikoli pouze náš ryze domácí pohled.

Dobrá, zkusme si teď zahrát na staroslovanského žrece – věštce: jak vidíte ve světle toho, o čem jsme si tady povídali, budoucnost vymahatelnosti dluhů u nás?

Kyvadlo se nutně musí zhoupnout zpět. Současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Buď se nám podaří prosadit systém, který bude předvídatelný, efektivní a spravedlivý pro obě strany, anebo budeme svědky dalšího odlivu důvěry v právní stát. Věřím, že zvítězí pragmatismus. Konference jako nedávný Creditor Lab 2026 ukazují, že existuje široká shoda napříč profesemi od bankéřů, přes advokáty až po exekutory, na tom, že systém potřebuje opravu směrem k odpovědnosti.

Vy jste v roce 2019 stál u zrodu mediální platformy Češi v právu. Splnil váš projekt za těch sedm let to, co jste do něj vkládali?

Rozhodně. Češi v právu se stal klíčovým kanálem, jak interpretovat složité právní otázky široké veřejnosti. Podařilo se nám vytvořit most mezi odbornou komunitou a lidmi, kterých se tyto problémy týkají. Bez tohoto portálu by debata o exekucích a insolvencích byla mnohem chudší a více poplatná povrchním mediálním zkratkám.

Když už jsme u konference Creditor Lab 2026, která proběhla letos v červnu v Praze, jaké z ní máte pocity? Splnila vaše očekávání a budete proto v budoucnu chtít něco podobného zopakovat?

Pocity mám skvělé. Creditor Lab 2026 potvrdil, že multidisciplinární přístup, tj. spojení expertů, médií, influencerů, fintechu a justice je přesně to, co v České republice chybělo. Otevřeli jsme témata, která se jinde neřeší. Zájem účastníků byl obrovský a následné reakce a hodnocení ještě lepší. Projekt budujeme jako dlouhodobý ekosystém lidí, kteří chtějí reagovat na změny. Ano, v této aktivitě budeme rozhodně pokračovat.

Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že boj se státní a byrokratickou hydrou je sisyfovská práce. Jak se po ní odreagováváte, abyste se z toho lidově nezbláznil?

Víte, já se musím přiznat, že mě moje práce pořád baví. Opravdu. Když člověk věří tomu, že má smysl usilovat o lepší fungování právního prostředí, tak ani složité překážky nevnímá jako důvod k rezignaci. Ale nejlépe si odpočinu s rodinou nebo v lese na procházce se psem. Velkou radost mi letos udělalo také složení zkoušky z myslivosti, které otevřelo cestu k novému koníčku. Rád si zalyžuji, zahraji golf a kdykoliv to čas dovolí, vyrazím na motorku. Ta člověku hned krásně pročistí hlavu a připomene, že ne všechno je potřeba řešit hned. Myslím, že každý, kdo se dlouhodobě snaží prosazovat systémové změny, potřebuje občas získat odstup. Právě nadhled je podle mě jednou z nejdůležitějších vlastností, pokud chcete něco měnit k lepšímu.

Také si to myslím. Tak na závěr poslední otázka: je ještě něco, na co jsem se nezeptal, a chtěl byste, aby tady a teď zaznělo?

Rád bych zdůraznil, že Česká asociace věřitelů není nepřítel dlužníků. Jsme zastánci pravidel. Hledáme rovnováhu. Pokud nebude existovat vymahatelnost, nebudou existovat ani úvěry, ani investice. Pokud chceme mít funkční stát a ekonomiku, musíme se vrátit k hodnotám, kde odpovědnost za vlastní rozhodnutí a závazky není jen prázdným pojmem. To je vzkaz, který chceme šířit dál.

Děkuji za rozhovor.

JUDr. Pavel Staněk, MBA, je advokátem s více než dvacetiletou zkušeností z právní praxe, legislativy a veřejného prostoru. Působil v justici, ve státní správě na Ministerstvu spravedlnosti i v politice, mimo jiné jako poslanec Parlamentu České republiky. Díky tomu stál nejen u vzniku právních předpisů, ale také u jejich uplatňování v praxi. Dlouhodobě se věnuje vymahatelnosti práva a celkovému nastavení právního prostředí v České republice. Jako prezident České asociace věřitelů se aktivně podílí na odborné debatě o podobě tuzemského právního řádu a jeho ekonomických i společenských dopadech. Volný čas nejraději tráví s rodinou nebo na procházkách se psem v lese. Hraje golf, jezdí na motorce, v zimě lyžuje a nově se věnuje také myslivosti.