Život na Zemi- a tedy i vývoj lidstva- se vyvíjí postupně, evolučně. Přišel na to už Darwin. Jakákoliv revolučně rychlá změna se dříve či později ukáže být slepou cestou do pekla – viz třeba ustupování demokracie Německu v roce 1938, kvůli kterému Československo přišlo o své pohraničí a za pár měsíců poté naše tanky, ovšem už s hákovým křížem na boku, vjížděly slavnostně do Paříže, metropole našeho „spojence“. Nebo když Němci placený agent a vlastizrádce Uljanov vulgo Lenin vyrážel v roce 1917 na svou rozvracečskou misi do carského Ruska, nikdo v Berlíně nemohl tušit, že generace synů a dcer jeho soudruhů pro změnu dojde až k nim- do Berlína. Jenže co krve a utrpení mezitím z toho všeho bylo…
Každopádně dnešní doba ukazuje, že právě jednou z takových dynamičtějších změn právě procházíme. Jakkoliv to ale pro někoho je revolučně drastické, z hlediska celku i dějin Země bude celá covidpandemie nakonec jen evolučním pozastavením (ekonomiky). Cesta ze současné nelehké situace, která bude pro mnohé brzy asi ještě horší, je přitom složitá i jednoduchá zároveň: je jí ZMĚNA a nebo aspoň snaha a schopnost se změnit. Změna v uvažování, změna práce, schopnost naučit se i třeba v pokročilé dospělosti novým věcem. Jasně to ukazují zkušenosti a predikce dvou osobností, které poskytly v tomto čísle našim novinám hlavní rozhovory. Vládní ekonom a ředitel think tangu CERGE-EI Daniel Münich i mluvčí celostátního Úřadu práce Kateřina Beránková shodně popisují, že naši společnost čekají kvůli současným krokům vlády dříve či později dosti krizové scénáře. Zatímco dříve budou trpět – a už trpí- lidé z vládními restrikcemi zasažených segmentů trhu práce, o něco později- za čtyři ale třeba i za 10 let- dnešní diletantismus politiků dopadne na budoucnost této země. Na naše děti. Vinou v Evropě bezprecedentního uzavření našeho školství nám tu totiž potichu, bez varování médií vyrůstají covidové generace s neúplným vzděláním. Mladí lidé, pro které nebude na trhu práce, minimálně v zahraničí, místo. Tuto tikající sociální bombu považuje prognostik Münich za hrozbu pro celou naši společnost.
Radu, jak z toho ven, nabízí třeba výrok šéfa československé zpravodajské služby v Londýně plukovníka Moravce: „Tedy nelitovat se, pracovat…“ kterou učinil v říjnu 1941 před odletem do akce dvěma mužům, kteří změnili dějiny světa: Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi z paraskupiny Anthropoid. I proto se stát aspoň snaží, jak nám poodhalila mluvčí Úřadu práce Beránková, aby co nejvíce lidí bez práce a bez naděje na lepší budoucnost se mohlo překvalifikovat, naučit se nové práci a zůstat tak dál konkurenceschopní a tím „za vodou“. Budoucnost nám ukáže, kolik z nich to dokáže a kolik z nich se stane cílovou skupinou pro dražebníky, insolvenční správce a exekutory, protože nebudou schopni dostát svým závazkům.
Historie ale učí- a tím se vracím obloukem k začátku- že v dějinách života na této planetě dokázaly přežít jen ty druhy organizmů, které se vypořádaly se změnami klimatu a prostředí nebo včas zareagovaly na nebezpečí, která se objevila kolem nich. Přeji nám všem, ať jsme mezi nimi – těmi, kteří dokáží překonávat překážky na své cestě životem a ne těmi, na jejichž kosti a fosilie se chodíme dívat do muzeí. Svůj osud a svou budoucnost máme každý ve svých rukách. A jak říkají preppeři: Kdo je připraven, není překvapen.
Petr BLAHUŠ