Končí se další, již devatenáctý ročník této rubriky, která na počátku nesla dlouhá léta titulek „Evropa a úpadek“. Pokud to bude možné, rád bych se k tomuto titulku v jubilejním dvacátém ročníku vrátil a nazval ho „Evropa a úpadek 22“. Nikoliv z jakési nostalgie, ale proto, že jsme svědky takřka všeobecného úpadku evropského způsobu životu, úpadku Evropy jako takové, a to často způsobem, který připomíná legendární dílo Josepha Hellera. Mělo by tedy být jenom přirozené a zároveň důležité, ptát se nejen po příčinách současného stavu, ale zároveň i po možných způsobech a podobách možné nápravy. Je neblahou, smutnou a zdaleka nejen českou tradicí, že se v tomto ohledu až příliš často postupuje v triádě: „hledání viníků, potrestání nevinných a vyznamenání nezúčastněných“. Když už se vůbec mluví o nápravě, pak se většinové jedná o návrat k jakýmsi nespecifikovaným starým dobrým časům. Řešení na sebe notoricky berou podobu určitých omezení, restrikcí, potlačovaní technologického, hospodářského i společenského pokroku a inovací. Především však, a to je nejsmutnější, omezováním svobody slova a rozvracení společnosti na úroveň názorových falang, o kterých jsme rovněž v této rubrice psali nedávno. Tyto názorové falangy však začínají sahat i k násilí, přecházejí od slov k činům, takže tu máme zárodek „hybridní občanské války“. Naši politici seli vítr nenávisti mezi lidi a teď začínají sklízet bouři.
Za zrcadlem podvanácté…
20.12.2021
Končí se další, již devatenáctý ročník této rubriky, která na počátku nesla dlouhá léta titulek „Evropa a úpadek“. Pokud to bude možné, rád bych se k tomuto titulku v jubilejním dvacátém ročníku vrátil a nazval ho „Evropa a úpadek 22“. Nikoliv z jakési nostalgie, ale proto, že jsme svědky takřka všeobecného úpadku evropského způsobu životu, úpadku Evropy jako takové, a to často způsobem, který připomíná legendární dílo Josepha Hellera. Mělo by tedy být jenom přirozené a zároveň důležité, ptát se nejen po příčinách současného stavu, ale zároveň i po možných způsobech a podobách možné nápravy. Je neblahou, smutnou a zdaleka nejen českou tradicí, že se v tomto ohledu až příliš často postupuje v triádě: „hledání viníků, potrestání nevinných a vyznamenání nezúčastněných“. Když už se vůbec mluví o nápravě, pak se většinové jedná o návrat k jakýmsi nespecifikovaným starým dobrým časům. Řešení na sebe notoricky berou podobu určitých omezení, restrikcí, potlačovaní technologického, hospodářského i společenského pokroku a inovací. Především však, a to je nejsmutnější, omezováním svobody slova a rozvracení společnosti na úroveň názorových falang, o kterých jsme rovněž v této rubrice psali nedávno. Tyto názorové falangy však začínají sahat i k násilí, přecházejí od slov k činům, takže tu máme zárodek „hybridní občanské války“. Naši politici seli vítr nenávisti mezi lidi a teď začínají sklízet bouři.
Aktuální číslo
2024 – 08