Hovoříme s Doc. Ing. Danielem Münichem, Ph.D. z CERGE-EI a členem současného týmu poradců premiéra Petra Fialy
EKONOMIKA KLESAJÍCÍ KE DNU RYCHLEJI JAK TITANIC PO SRÁŽCE S LEDOVCEM, Z POSLEDNÍHO MELOUCÍ NAŠE ŠKOLSTVÍ, KTERÉ PO DVOU LETECH COVID – 19 DOSTALO DALŠÍ RÁNU V PODOBĚ STOVEK TISÍCŮ ŽÁKŮ Z UKRAJINY „NAVÍC“. A KONEČNĚ, KDYŽ UŽ JSME U TĚCH IMIGRANTŮ, MÁME TADY SKORO PŮL MILIONU LIDÍ, KTERÉ MUSÍ NAŠE INFLACÍ A ZDRAŽOVÁNÍM DUŠENÁ EKONOMIKA ŽIVIT. VĚRU: ZDÁ SE, ŽE NÁS NEČEKÁ PŘÍLIŠ SVĚTLÁ BUDOUCNOST. A PRÁVĚ O TOM, CO NÁS ČEKÁ (A CO ASI TAKY NEMINE) A CO Z TOHO JDE OPRAVDU NA VRUB VÁLKY A CO NA NAŠI VLASTNÍ NESCHOPNOST NEBO ASOCIÁLNOST SOUČASNÉ VLÁDY, JSME SE V TOMTO ČÍSLE KONKURSNÍCH NOVIN, VĚNOVANÉMU PŘEVÁŽNĚ DOPADŮM VÝCHODNÍCH BOJŮ NA ČESKOU REPUBLIKU, JEJÍ EKONOMIKU, ŠKOLSTVÍ – A TAKÉ PRÁVO – ZEPTALI ČLOVĚKA NAD MÍRU FUNDOVANÉHO, VLÁDNÍHO EKONOMA DOC. ING. DANIELA MÜNICHA. „ŽE TO BUDE NĚCO STÁT, TO SE HOLT NEDÁ NIC DĚLAT,“ ŘÍKÁ MÜNICH A UPOZORŇUJE, ŽE SOUČASNÁ KRIZE JEN TAK BRZY NESKONČÍ: „SPOLÉHAT SE NA TO, ŽE ZA PŮL ROKU UKRAJINCI PŮJDOU DOMŮ, BY BYLO PŘÍLIŠ OPTIMISTICKÉ, NAIVNÍ A MOHLO BY SE NÁM HRUBĚ NEVYPLATIT,“ VARUJE MÜNICH.
Jak hodnotíte situaci, kdy ruská ekonomika, údajně deptaná ekonomickou válkou vedenou proti ní celým demokratickým světem má skoro 20procentní inflaci – a kurz rublu je skoro stejný jako před 24. únorem – zatímco ta naše, řízená ČNB a pravicovou vládou ODS Petra Fialy, za údajné podpory EU (a nedeptaná jakýmikoliv sankcemi) má hladinu inflace jen o pět procentních bodů nižší? Řada mých známých, včetně ekonomů, hovoří už naplno o neschopnosti našich politiků ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů, potažmo našich bankéřů….
Současná inflace v Česku má příčiny a počátky ještě v období, kdy tu vládla či končila vláda Andreje Babiše. Současná vláda je v tom tedy myslím nevinně. Zhruba za polovinu naší současné inflace totiž mohou příčiny za hranicemi Česka ve vazbě na růst cen energií, hrozby Ruska a nejistot na těchto trzích. Za zhruba polovinu druhé poloviny může pandemie Covid-19 u nás, nejrůznější uzávěry a omezení kompenzovaná lidem a firmám různými podporami a dávkami. No a za poslední zhruba čtvrtinu mohou neúměrné výdaje státního rozpočtu v roce 2021 s přesahem do současnosti, protože jejich korekce směrem dolů bude současné vládě rok až dva trvat. Pokud se ovšem bude ukrajinská krize protahovat či prohlubovat, může to trvat ještě déle. Válka a inflace prostě skoro vždy jdou ruku v ruce. Zaklínadlo na to neexistuje.
Válka sice snižuje životní úroveň všem, ale přesto má nyní Česká republika podle médií třetí nejvyšší inflaci ze všech 27 zemí EU. Plných 16 zemí EU kvůli dopadům covidu i války snížilo daňovou zátěž pro své občany na PHM a základní potraviny anebo alespoň zmrazilo ceny energií. I tak bohaté Německo zlevňuje veřejnou dopravu, aby motivovalo lidi nejezdit auty, když ceny pohonných hmot u nich rychle rostou. Ovšem vláda na návrh ministra financí Stanjury učinila opět přesný opak, a od 1. 4. naopak jízdné zdražuje. Chápu a vidím, že podobně jako svého času kontroverzní Kalousek i dnešní pětikoalice ODS- STAN- Piráti- TOP09 – KDU-ČSL chce co nejvíce snížit státní dluh, aby se pak mohla u voleb chlubit, jak byla skvělá. Ovšem už nechápu, proč tak činí zrovna takto, resp. na úkor středních vrstev obyvatelstva, které jsou vždy oporou demokracie a veřejného pořádku. Nemůže se jí tohle šlapání po zádech lidí pod nimi – pro Čechy tak typické – nakonec nevyplatit? Nemyslíte si, že to lidé této politické garnituře spočítají a nehrozí nám nějaká radikalizace mas a s tím spojené sociální bouře a puče? Nejsem sice ekonom, ale jako historik dobře vím, že po španělské chřipce před 100 lety přišla světová ekonomická krize a ta vynesla k moci v Německu neúspěšného rakouského malíře Hitlera – a byl z toho největší masakr v dějinách lidstva.
Víte, lidská paměť je bohužel velmi krátká. Musím proto připomenout, že dvěma třetinám české populace byla od roku 2021 zásadním způsobem snížena daň z příjmů způsobem zrušení superhrubé mzdy. Ročně to výdělečným rodinám přineslo desítky tisíc korun ročně navíc. Jen to není vidět jako vratka peněz na složence. Mnohým to více méně kompenzuje dopady současné inflace, někomu více, někomu méně. Tato úleva měla trvat jen dva roky, tedy do konce letošního roku. Ale vláda se očividně tuto obrovskou úlevu odpískat nechystá. Nevím proč, ale vláda tuhle formu pomoci lidem moc nevysvětluje. Vedle toho vláda podle zákonné valorizace inflaci plně kompenzuje – opakuji že plně! – důchodcům. A navíc důchody zvyšuje o polovinu reálného růstu mezd. Důchodci tedy na inflaci výrazně netratí. Ale souhlasím, že vláda dosud méně myslela na chudé a nejchudší. Na ně často inflace dopadá skrze ceny bydlení a energií více než na ostatní. Od 1. dubna se sice zvýšilo životní minimum o 10 procent, ale to zdaleka nekompenzuje nárůst cen od poslední valorizace na jaře roku 2020, ani výhled inflace do konce roku letošního. A na toto určené životní minimum je navázána celá řada chudinských podpor, jako jsou například přídavky na děti nebo sociální stipendia vysokoškoláků. Možnosti plošné podpory bohužel výrazně omezila přílišná rozhazovačnost vlády předchozí, která v době covid zvýšila deficit rozpočtu nejvíce ze zemí EU. Vláda prostě dnes musí dostat výdaje státního rozpočtu opět pod kontrolu, jinak se situace bude dále zhoršovat a na běžné lidi to dopadne ještě hůře.
Byl by jste pro zastropování cen energií a snížení DPH na základní potraviny a komodity, jako to třeba udělala už více jak půlka Evropy? Nebo má pravdu premiér Fiala, který to odmítá a s arogancí sobě vlastní ještě tyto státy, resp. jejich vlády kritizuje a poučuje? Pomiňme teď, že mnohým z nich jeho vláda po stránce ekonomických výsledků nesahá ani po paty.
Zastropování cen energií by bylo obrovskou chybou. To by bylo jako zavřít oči před blížícím se vlakem. Zastropování totiž příčiny vysokých cen energií nijak neřeší, jen maskuje důsledek. Navíc za cenu nedostatku energií a nutnosti energie nějak složitě mezi lidi či firmy přerozdělovat přídělovým systémem, náchylným ke korupci. Snížit DPH na potraviny tak strašné opatření sice není, ale je plošné, pomáhá i spoustě těm, co žádnou pomoc od vlády fakticky nepotřebují. Je to opatření rozpočtově hodně drahé pro již tak deficitní státní rozpočet. Vláda by místo toho měla výrazněji pomáhat skutečně chudým, kteří si nemají jak pomoci. Ne že bych střední třídě včetně sebe více peněz nepřál. Ale jsem soudný a vím, že co by vláda střední třídě na jedné straně teď na nízké DPH blahosklonně dala, jinde a jindy by si tato či příští vláda pod tlakem finančních trhů vzaly zase zpět i s úroky.
Masa Ukrajinců dorazivších do Čech mnohdy i z míst, kde se vůbec nic neděje, již teď začíná rozdělovat českou společnost. Lidé se bojí nejenom toho, že přijdou o práci nebo budou muset souhlasit se snížením svých platů – za současné tsunami zdražování – ale také nemocí, které sem tito lidé dotáhli. Protože ukrajinské zdravotnictví je, diplomaticky řečeno, prostě východní a očkuje se zde nejméně v Evropě (to i v Rusku podle WHO). Lidé se také bojí, že přijdou kvůli Ukrajincům o střechu nad hlavou, a mám potvrzeno, že se to na řadě míst – třeba v Milovicích – už nyní děje. To teď ponechme ale stranou: vy jste odborníkem na školství a tak by mne zajímal váš názor, zda lze podle vás opravdu očekávat to, co tvrdí premiér Fiala. Tedy to, že příliv statisíců ukrajinských dětí, navíc bez jakéhokoliv jazykového vybavení, nijak neovlivní chod už bez tak kvůli covidu a lockdownů škol do krajnosti napjatého českého školství. A to včetně jeho kapacit, protože nové školy nepostavíme ze dne na den a učitelé navíc nevyjdou z bran universit dříve jak za pět let…
Imigrační krizi nezpůsobilo Česko ani Ukrajina, natož ti nešťastní lidé, kteří před válkou poslední dva měsíce ve strachu prchají. Stačí se podívat na statistiky, abychom viděli, že to jsou dominantně ženy, většinou matky a jejich děti…
Promiňte, to nikdo netvrdí, ale opravdu nemůže vést tato migrační tsunami právě rodin se školáky ke snížení úrovně českého školství, což ale ve výsledku neznamená nic menšího, jak snížení konkurenceschopnosti našich dětí – budoucnosti tohoto národa – ve světové konkurenci…
Víte, pojďme se vžít do jejich situace a pak teprve dělejme nějaké soudy. Pomáhat jim je naše morální a kulturní povinnost. Většina z nás je v diametrálně lepší situaci než oni. Že to něco bude stát, to se holt nedá nic dělat. Vnímejme, že je válka, byť ta horká je pár stovek kilometrů za našimi hranicemi. Bylo by chybou tyto lidi vytlačovat na hranici společnosti, izolované je nechat čekat v nějakých táborech. To je vždy nezdravé – vytlačilo by je to do šedé a černé ekonomiky, ke kriminalitě a sociální devastaci a českou společnost k neochotě pomáhat. Tito lidé by pak neplatili daně, ale platili by jiným ilegálním sítím. Je v našem vlastním ekonomickém zájmu, abychom rychle zprovoznili funkční systém integrace využít jejich ochoty se integrovat. Spoléhat se na to, že za půl roku půjdou domů, by bylo příliš optimistické, naivní a mohlo by se nám to hrubě nevyplatit.
Nu, zdá se, že našim dětem i českým učitelům lze tedy jen držet palce, aby utrpěly jen malé škody. Nicméně, jak si podle vás a bez ohledu na problém Ukrajinců, který stojí před celým českým školstvím, stojí české školství vůči evropské konkurenci? Babišova vláda do něho v posledních letech masivně investovala. Potřebuje ještě české školství urgentně nějaké změny? Pořád se například tvrdí, že by se mělo opustit od lidově řečeno biflování dat, používané už od Marie Terezie a vsázet spíše na iniciativu žáků, schopnost sehnat si informace a pak si tyto zdroje obhájit před kantorem při zkoušení, které by spíše mělo být debatou, jak to známe z anglosaského prostředí? A neměla by se třeba změnit i celá podoba maturit?
Pravdou je, že na českém školství se dvě dekády velmi škudlilo. Měnit to nezačala vláda Bohuslava Sobotky s Andrejem Babišem jako ministrem financí, ale až vláda Andreje Babiše a to až od roku 2019, tedy velmi nedávno. Neřekl bych, že šlo o nějakou investici do školství, ale prostě se učitelům dorovnaly platy na úroveň, kde měly být celých těch dvacet let. České školství na to, co jsme do něho investovali, je poměrně produktivní. Ale my jsme investovali málo, takže ten systém je na evropské poměry jen lehce nadprůměrný co do průměrných výsledků žáků. Velmi problematická je vysoká míra sociální selektivity našeho systému. Skoro nikde jinde v EU tolik nezávisí úspěch ve vzdělávání na tom, do jaké rodiny se člověk narodí. A solidní vzdělání je v dospělosti vstupenkou k dobrému společenskému postavené a živobytí. Mnoha dětem, ne jejich vinou, se toho u nás nedostane. O promarnění talentů nemluvě. Takže český systém zásadní změny potřebuje. I v oblasti obsahu a způsobů výuky. I proto je třeba dostat do školství více kvalitních učitelů schopných a ochotných se na těchto změnách aktivně podílet.
Jak vůbec hodnotíte programové prohlášení nové vlády, co se týče školství? Co se vám na tom líbí, co je ale zároveň reálně splnit za maximálně čtyři roky, co tu bude Pětikoalice vládnout – a co vám v něm naopak chybí?
Jako ambiciózní ho vidím v oblasti takzvaného regionálního školství, tedy všeho od mateřských školek až po školy střední a vyšší odborné. Jsem ale hodně zvědav, zda se vládě skutečně podaří udržet relativní platy učitelů a zda se konečně podaří dobudovat kapacity předškolních zařízení po celé zemi. To se slibuje také už skoro dvacet let a nikdy nic. Naopak za hodně vlažné a málo ambiciózní program považuji v oblasti školství vysokého. Tam nic zásadně modernizačního nevidím a naše vysoké školství zatím žádné velké zázraky nekoná. Ale i tam jde a půjde o peníze, které se ve státní rozpočtu budou vládě hledat jen stěží, aby školám pokryly více než inflaci.
Doc. Ing. Daniel Münich, Ph.D. působí od roku 2012 jako výkonný ředitel akademického think-tanku IDEA na CERGE-EI. Od roku 2016 je profesorem odborné praxe na CERGE-EI, docentem na CERGE , na Univerzitě Karlově a vědeckým pracovníkem Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR (EI). Působil také jako zástupce ředitele pro výzkum v CERGE a EI (2015-2018), zástupce ředitele pro vztahy s veřejností a rozvoj (2003-2006) a zástupce ředitele pro postgraduální studium (1999-2002). Získal Ing. v oboru elektrotechnika na ČVUT v Praze a Ph.D. v oboru ekonomie z CERGE Univerzity Karlovy. Navštěvoval William Davidson Institute na University of Michigan Business School a absolvoval také studijní pobyt na University of Pittsburgh. Je členem Národní rady pro rozpočtové prognózy. Působil jako poradce ministrů školství, mládeže a tělovýchovy a ministra financí České republiky a dohlížel na Národní strategii hospodářského růstu. Rovněž byl členem expertního týmu připravujícího reformy českého terciárního vzdělávání a Národohospodářské rady vlády ČR. Působil jako předseda vládního Poradního výboru pro sociální a humanitní vědy a člen Poradního výboru pro hodnocení výzkumu a vývoje Rady pro výzkum a vývoj České republiky. V současnosti je členem nového týmu poradců premiéra Petra Fialy.
Ve své práci se zejména orientuje na výzkum ekonomiky práce (empirických otázek nezaměstnanosti, nabídky práce a politiky, lidského kapitálu a různých sociálních systémů), dále na problematiku ekonomiky vzdělávání a školství (např. veřejné versus soukromé školy, kvalita vzdělávání, efektivita a spravedlnost, selektivita) a na bibliometrickou analýzu.