V dobré víře můžeme pokazit vše, co se podařilo v minulých čtrnácti letech…

20.06.2022 Aktuální číslo Rozhovor Zdarma

Hovoříme s jednatelkou společnosti InsolCetrum JUDr. Jarmilou Veselou

V roce 2008 vstoupila v účinnost do té doby u nás neznámá soudní procedura nazvaná oddlužení. Podstatou tohoto řízení je princip, že po splnění určitých povinností se dlužník může úplně zbavit svých dluhů. Minimální výše splacených závazků vůči věřitelům činila 30 procent z hodnoty jejich přihlášených pohledávek. Zpracováním insolvenčních dat a jejich ekonomických i sociologických souvislostí se řadu let zabývá jednatelka společnosti InsolCentrum JUDr. Jarmila Veselá, které jsme se zeptali:

Jak oddlužení probíhalo?

Většinový způsob plnění oddlužení představoval pětiletý splátkový kalendář. Jestliže dlužník pět let splácel podle předem soudem schválených podmínek, získal na konci řízení soudní dokument o osvobození od zbytku svých nezaplacených závazků. A mohl začít život nezatížený stigmatem dlužníka.

Pojďme se podívat na výsledky čtrnáctileté existence oddlužení…

Otevřený insolvenční rejstřík umožnuje získávat konkrétní údaje o dlužnících, věřitelích i dluzích. V období let 2008 – 2021 insolvenční soudy povolily oddlužení 260 tisícům lidí. Do konce roku 2021 již 127 tisíc osob dosáhlo splnění oddlužení. K tomuto datu se aktuálně oddlužovalo 112 tisíc lidí. Z údajů insolvenčního rejstříků vyplývá, že pouhých devět procent osob splácení nezvládlo a vrátilo se do života s dluhy. V porovnání se 75 procenty recidivy vězňů se jedná o mimořádně úspěšný výsledek.

Máte informace o jednotlivých skupinách dlužníků?

Přesná data o každé osobě nám spolehlivě vykreslují celkový obraz dlužnické scény a ukazují způsoby jednání jednotlivých dlužnických skupin. Mužů vstoupilo do oddlužení o trochu více než žen (o dvě procenta). Celková bilance úspěšných oddlužení ke konci roku 2021 pak zobrazuje již stejný poměr mužů a žen (50 %/50 %). Muži nejsou tak disciplinovaní, a v průběhu řízení častěji přestávají plnit své povinnosti. Mají v průměru vyšší dluhy než ženy, ale na druhou stranu jsou schopni splácet věřitelům vyšší procento z těchto dluhů. Oproti všeobecnému očekávání vykazují mladí lidé nízkou zadluženost. Největší dluhy mají muži ve středním věku. Pokud se týká dlužníků v seniorském věku, je jich méně, než se obecně uvádí. Zajímavá jsou data o schopnosti splácení. Dlužníci v průměru splatili 56 procent z hodnoty přihlášených pohledávek věřitelů. Z toho muži 59 procent, ženy 52 procent. Průměrný dluh činil 660 tisíc Kč, u mužů 706 tisíc Kč, u žen 606 tisíc Kč. Při malých dluzích lidé v oddlužení splatili vyšší procento ze svých dluhů.

Zaplatili někteří dlužníci všechny své dluhy? Můžete zadlužené lidi nějak specifikovat?

Sto procent z hodnoty svých závazků uhradilo věřitelům 28,5 procent dlužníků.  Podle stáří a skladby závazků lze dlužníky rozdělit do dvou nerovnoměrných skupin. První velkou skupinu představují osoby, jejichž dluhy vznikaly pět a více let před vstupem do oddlužení. V přihláškách věřitelů lze najít i dluhy z devadesátých let. Tato skupina tvoří více než dvě třetiny z celkového počtu dlužníků, vyznačuje se vyššími dluhy a větším počtem věřitelů.

U koho se lidé nejčastěji zadlužovali a na co peníze potřebovali?

Ze skladby věřitelů vyplývá, že lidé se nejprve zadlužovali u bank, následně přecházeli k nebankovním půjčovatelům a posléze i k méně seriózním věřitelům. Většinově se jedná o spotřebitelské dluhy. S postupem doby narůstají u této skupiny dlužníků i dluhy u státních institucí. Druhá skupina je daleko menší, s menšími dluhy i nižším počtem věřitelů.

Jak své dluhy spláceli?

Možná byste se domnívali, že lidé v méně ekonomicky úspěšných regionech budou v průměru splácet svým věřitelům daleko nižší částky oproti dlužníkům s bydlištěm v hospodářsky bohatých lokalitách. Není tomu tak. Průměrné procento uspokojení pohledávek věřitelů se v porovnání jednotlivých krajů příliš neliší. Z komparace podrobných insolvenčních dat s daty ekonomickými, demografickými či historickými vyplynulo, že neexistuje pouze jediná příčina zadluženosti osob. Například lidé v kraji Vysočina se nedostali do dluhových pastí ani v době vysoké nezaměstnanosti a špatné ekonomické situace v tomto kraji.

Proč se lidé dostávají do dluhových pastí?

Příčin je více, a je potřebné pečlivě zkoumat souvislosti mezi nimi. Jedna z nich je na první pohled viditelná z vývoje zadluženosti. Jde o nezkušenost obyvatel naší země s půjčováním peněz a s důsledky nesplácení. Do roku 1989 totiž nebylo prakticky možné se dostat do dluhových problémů. Kromě novomanželských a podnikových půjček se jiné půjčování netolerovalo, a neplacení bylo považováno za téměř trestný čin. Po změně společenského systému v roce 1989 se postupně v České republice začala utvářet tržní ekonomika. Češi jsou tradičně konzervativní národ a zpočátku reagovali na novou ekonomickou realitu rezervovaně. Ve větší míře si začali půjčovat finanční prostředky až po roce 2000, kdy lze z mnoha statistik (například ČNB) vyčíst nárůst objemů úvěrů. Nezkušenost lidí s půjčkami, agresivní přístup věřitelů i laxnost státu při potírání lichvy nakonec přivedla část české populace do stavu předlužení, se kterým si nevěděla rady.

Jak na zadlužování občanů reagoval stát?

Stát se (také z nedostatku zkušeností) pohyboval od zdi ke zdi. Nejprve fandil věřitelům, přijímal prověřitelské zákony a nepostihoval excesy soukromých exekutorů. Pak však zcela otočil a přeorientoval se na prodlužnickou notu. Jak politici, tak i představitelé ministerstva spravedlnosti (Robert Pelikán) hlásali, že dlužníci jsou oběti věřitelů, za své dluhy nemohou a jejich dluhy je jim potřeba odpouštět. Shrneme-li výsledky minulých 14 let oddlužení v České republice, můžeme bez váhání konstatovat, že se jedná o významný úspěch insolvenční justice, insolvenčních správců, ale zejména dlužníků a jejich rodin. Zkusme si fyzicky představit 230 tisíc lidí (tj. 260 tisíc minus zhruba 30 tisíc neúspěšných dlužníků), kteří zvládnou splnit parametry oddlužení. Jestliže si k nim připočteme další tři příslušníky každé rodiny, dostáváme se k 1 milionu osob. Všem těmto lidem zasáhlo oddlužení do života. Lidé na vlastní oči viděli, jak jejich příbuzný (ať již manžel, manželka, syn, dcera, otec, matka nebo sourozenec) musel pět let splácet dluhy, přitom pracovat a šetřit. Jde o zkušenost, která formuje i jejich postoj k plnění závazků. Také sousedé, přátelé a další osoby okolo dlužníka sledovali, že osvobození od dluhů není zadarmo, a že dlužník pro jeho dosažení musí něco vykonat. S určitou pravděpodobností jde i o důvod, proč široká veřejnost na dlužníky nenahlíží negativně a je ochotná k jejich podpoře. Koneckonců 70 miliard korun splacených věřitelům, z nichž významnou pozici zaujímají státní orgány, není zanedbatelnou sumou. Také justice se může právem pyšnit mimořádným dopadem svého rozhodování. V popsané historii institutu oddlužení insolvenční soudy pozitivně zasáhly do osudu celé desetiny obyvatel České republiky.

To je dobrá zpráva. Jak bude oddlužování pokračovat?

Jistě byste se domníval, že stát naváže na dobře nastavenou koncepci oddlužení a pouze jemnými kroky na základě přesných dat bude ladit další vývoj pomoci dlužníkům. Musíme vás však zklamat. Pravděpodobně vše, co se v minulých 14 letech podařilo, může být zničeno unáhleným postupem. Stát prostřednictvím zákonodárců přijal právní úpravu institutu, který nazval „milostivé léto“. Podle této právní normy se dlužníci takzvaných veřejnoprávních pohledávek vymáhaných soudními exekutory zbaví příslušenství dluhu tím, že zaplatí jistinu a poplatek soudnímu exekutorovi. Tato právní úprava popírá historické principy závazkových vztahů. Říká dlužníkům, aby upřednostnili jednoho věřitele před ostatními. S velkou pravděpodobností se nepředvídatelná právní norma dostává za hranu ústavnosti. Stát si navíc nepěkně pohrál s důvěrou svých občanů, když jim nejprve sdělil, že „milostivé léto“ bude mimořádné a jednorázové opatření, aby pak bez okolků připravil druhé kolo této prazvláštní akce. Snad by se institut „milostivého léta“ mohl omluvit významným úspěchem a oddlužením velkého množství dlužníků tak, jak stát sliboval.

Bylo milostivé léto úspěšné?

InsolCentrum požádalo podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím Exekutorskou komoru ČR, aby poskytla údaje o počtech dlužníků, jejich věkové struktuře, rozdělení na muže a ženy, výši uhrazené pohledávky a výši odpuštěného příslušenství. Exekutorská komora ČR odpověděla, že těmito daty nedisponuje a v doplňující odpovědi sdělila, že neví, kolik dlužníků se „milostivého léta“ účastnilo. V tiskové zprávě Exekutorská komora ČR uvedla počet 15 tisíc osob, které se zbavily exekucí v období účinnosti „milostivého léta“, to jest od 28.10.2021 do 28.1.2022. V údajích jsou však zahrnuty i osoby, které zaplatily exekuce z jiného titulu než z „milostivého léta“. Na základě těchto informací bohužel dospějeme k hořkému závěru. Nikdo v České republice, tedy ani stát a příslušné instituce nevědí, pro koho se vlastně přijímají exekuční zákony, na koho právní úprava dopadá a co v konečném důsledku způsobuje. Před branou oddlužení stojí značné množství lidí, o nichž nevíme podrobnosti. Neumíme charakterizovat jednotlivé dlužnické skupiny, neznáme jejich socioekonomické statusy. Z médií či vyjádření některých neziskovek nebo politiků nám obraz dlužníků splývá s představou matky samoživitelky nebo bezmocného seniora. Z mála dostupných údajů je zřejmé, že téměř dvě třetiny z celkového počtu dlužníků tvoří muži.

Co z toho plyne?

Stát připravuje v současné době novelu oddlužení, která by měla zkrátit dobu splácení na tři roky, a ještě více zmírnit podmínky pro osvobození od dluhů. Jestliže v dnešní ekonomicky nelehké době stát přijme neuváženou právní úpravu, která umožní typickému dlužníkovi (muži ve věku 44 let, s dluhem ve výši jeden milion korun a s 15 věřiteli, který pracuje částečně načerno), aby se za tři roky zbavil dluhů zaplacením necelých 40 tisíc korun, pak tím zmarní důvěryhodnost dosavadního oddlužení. Stát sice možná v dobré víře pomoci dlužníkům, ale bez relevantních dat zničí vše, co se podařilo v této oblasti dosáhnout v minulých 14 letech.

(kž)

Tištěné
předplatné

1368

1 rok

MĚSÍČNÍK V TIŠTĚNÉ A ELEKTRONICKÉ VERZI
NEOMEZENÝ PŘÍSTUP K EXKLUZIVNÍMU ELEKTRONICKÉMU OBSAHU
PRO STUDENTY POSKYTUJEME SLEVU 50%

Elektronické
předplatné

960

1 rok

NEOMEZENÝ PŘÍSTUP K ELEKTRONICKÉMU OBSAHU KONKURSNÍCH NOVIN NA WEBU
PRO STUDENTY POSKYTUJEME SLEVU 50%

Reklama

Vycházejí elektronicky dvakrát měsíčně jako Newsletter a jednou měsíčně v tištěné podobě jako Bulletin. Vydává: COOPER PRESS, spol. s .r. o. Redakce: Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, e-mail: info@kn.czCEO: Dalibor Knotek, mobil: 602 789 839, e-mail: d.knotek@kn.czŠéfredaktor: Petr Blahuš, mobil: 608 301 966, e-mail: p.blahus@kn.czPR Manažer: Dorota Pleskačová, mobil: 778 465 676, e-mail: d.pleskacova@kn.cz, Grafická úprava: Dalibor Knotek Registr. značky: 03/97 OK Tiskne: Novatisk, a.s. Rozšiřují: International mail service, s.r.o. Distributor: Česká pošta, s. p. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., Odštěpný závod Západní Čechy, ředitelství v Plzni, č. j. P2-222/98 ze dne 6. 11. 1998. Názory a stanoviska otištěné v těchto novinách nemusejí vždy odpovídat názorům a stanoviskům redakce. Vydavatel si vyhrazuje právo publikované materiály zveřejnit na internetu, adresa: www.kn.cz. MKČR e 12417. iSSN 1213-4023.

© 2022 Konkursní noviny | Design & realizace HD Production Brno | Zásady cookies