Evropský soud pro lidská práva v rozsudku případu Justine proti Francii připomněl, že právo na přístup k soudu sice není absolutní a může podléhat formalitám, ale ty nesmějí být samoúčelné.
Petr Janša/22. 7. 2025
Z obsahu:
-
ESLP kritizoval rigidní formalismus francouzského kasačního soudu v případu Justine
-
Mechanická aplikace práva bez možnosti nápravy může porušovat právo na spravedlivý proces
-
Soudy by měly chránit práva jednotlivců a hodnotit věci s ohledem na spravedlnost, nikoli pouze formálně
V demokratické společnosti je jedním z principů zajištění spravedlnosti pro všechny občany. Tato dostupnost spravedlnosti je důležitým prvkem, na kterém stojí celý právní systém. Soudy zde hrají nesmírně důležitou roli. Neslouží totiž pouze k tomu, aby rozhodovaly spory mezi jednotlivými stranami, ale jsou také strážci spravedlnosti, kteří dbají na to, aby každé řízení proběhlo spravedlivě a nestranně.
Ve Francii se odehrál případ, který může sloužit jako ukázkový příklad toho, jak rigidní aplikace právních pravidel někdy může vést k nespravedlivým důsledkům. Stěžovatelkou je žena, která se ocitla ve složité právní situaci v rámci svého civilního sporu o výživné. Tento spor pro ni představoval významný a osobně vyčerpávající proces, jelikož výživné často hraje podstatnou roli pro zabezpečení ekonomické stability a kvality života jednotlivců i jejich rodin. Žena se odhodlala pokračovat v soudním procesu poté, co byla u odvolacího soudu neúspěšná.
Rozhodla se tedy podat dovolání, což je procesní krok, který může otevřít cestu k přezkumu napadeného rozhodnutí vyšší instancí. Tento krok však vyžaduje mimořádnou pečlivost a preciznost v přípravě všech nezbytných dokumentů a příloh. Bohužel, ačkoliv se žena v procesu jistě snažila o co nejlepší přípravu, dopustila se omylu, který se ukázal být kritickým. Namísto aktuálně napadeného rozhodnutí přiložila ke svému dovolání předchozí rozsudek, který se k věci sice vztahoval, ale pocházel z dřívější fáze řízení. Tento administrativní či technický omyl by zřejmě mohl být rychle napravený, pokud by měl dovolací soud vůli pro zohlednění takové chyby.
Dovolací soud však k celé záležitosti přistoupil s výrazným formalismem, který, jak se zdá, vůbec nevzal v úvahu možné důsledky takové mechanické aplikace pravidel. Bez jakéhokoli dalšího vyzvání či posouzení, zda se pouze nejedná o technickou chybu nebo přehlédnutí, soud automaticky a nekompromisně odmítl její podání.
Hlavním cílem soudů by mělo být zajištění, že se právní otázky a problémy posuzují s prioritou na spravedlnost a podstatu věci, nikoliv pouze na mechanické dodržování formálních pravidel.
Tuto myšlenku nedávno potvrdil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) svým rozsudkem v případu Justine proti Francii. V tomto konkrétním případě byl kasační soud ve Francii postaven před situaci, kdy musel rozhodnout o dovolání stěžovatelky. Stížnost byla však zamítnuta z formálního důvodu, jelikož stěžovatelka omylem přiložila nesprávný PDF dokument. Bez možnosti nápravy a bez dalšího zkoumání okolností vzal soud tuto chybu za základ pro odmítnutí celé věci. Takovýto přístup soud anuloval právo stěžovatelky na přístup k soudu, což ESLP označilo za mechanické a bezduché uplatnění formálního pravidla, nevnímajícího širší podstatu a kontext sporu.
Princip proporcionality, které by měly soudy dodržovat, vyžaduje jemnou rovnováhu mezi aplikací formalistických přístupů a potřebou zajištění spravedlnosti. Formálním pravidlům nelze upřít jejich důležitost pro zajištění řádného postupu, ale jejich promyšlená aplikace by nikdy neměla překážet spravedlivému výsledku. V případě Justine by se nespravedlnost dala jednoduše předejít tím, že by soud posoudil, zda nesprávně přiložený dokument nebyl jen marginální technickou chybou, kterou šlo snadno opravit prostým upozorněním a následnou korekcí.
Úloha soudců tak dalece přesahuje prostou mechanickou aplikaci zákona. Od soudců se očekává cit pro spravedlnost a schopnost přizpůsobit svůj přístup specifikům každého jednotlivého případu. Tím nejenže naplňují ducha zákona, ale také potvrzují jeho základní poslání – ochranu práv jednotlivců a zajištění spravedlivého vyústění každého sporu.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že i když proceduralita je nedílnou součástí právního systému, soudní rozhodování by se nemělo omezovat jen na striktní formalistickou aplikaci pravidel. Je nezbytné, aby soudy fungovaly jako aktivní strážci spravedlnosti a vedle dodržování právních formalit nezapomínaly na základní účel jejich poslání. Tím je zajistit, aby průběh a výsledek řízení byl vždy spravedlivý a zohledňoval všechny účastníky řízení. Tímto způsobem jsou soudy schopny hrát svou roli jako pilíře demokratického systému a garantovat, že spravedlnosti bude učiněno zadost.
Zdroje: https://mezisoudy.cz/zpravodaj-kvz
Petr Janša
