Ta fotka je jedním slovem hrozná

Vyšla 15. 9. v MF Dnes a je z největšího (a co je důležité říci, že i mimořádného) cvičení PČR za posledních 10 let, které se uskutečnilo s tisícovkou ozbrojenců v josefovské pevnosti. Podřízení skandály pronásledovaného Vítka Rakušana (STAN) tu nacvičovali zásahy proti neozbrojeným demonstrantům a měli přitom stejné zbraně, jako jejich komunističtí předchůdci – policejní psy, speciálně cvičené k zabíjení lidí. Na onom snímku je totiž vidět, jak pes psovoda OEČ 324262 útočí skokem na hrdlo jednoho z demonstrantů. Ano, měl při tom košík, ale to bylo jen kvůli tomu, že onen „nepřítel“ byl jen figurant, a navíc také policista. Je jasné, že při reálné demonstraci by tento psí policista byl bez košíku, a člověk nemusí být příslušník III. odboje, aby si nepamatoval, jak tyto zvířecí zabijáky zneužíval komunistický režim proti slušným lidem. Měli tehdy i svou šifru: SUP- Samostatně Útočící Psi a byli nasazováni na vybraná místa hranice. Na rozdíl od pohraničníků ale nebyli cvičeni k zadržení těch, kteří tehdy utíkali za lepším, ale měli je prostě jen rozsápat. Jejich výcvik spočíval v neustálém bití, které v nich vypěstovalo agresivitu vůči lidem a krmení syrovým masem, které jim vrátilo geny divokosti. SUP, podobně tak jako onen čtyřnohý policista v roce 2022, tak nešli lidem po ruce nebo noze, ale rovnou po krku. Mají tak podle archivů mimo jiné na svědomí i poslední násilnou smrt na čáře v srpnu 1986.

Ovšem zveřejněním snímku policejního „SUPa“ vz. 2022 z manévrů zaměřených na boj s demonstranty se hodně věcí chytrým lidem spojilo dohromady. (Mimochodem, i v Německu už začala policie trénovat na pouliční boje, protože tamní vláda čeká, že letošní zima bude i bez plynu dost horká). Ačkoliv vnitro dle Rakušana už prý dnes není tím obávaným „silovým resortem“, jako tomu bylo za komunistů a podle Rakušana ještě za Babiše, nelze si nevšimnout jasné časové posloupnosti. Jen pár dní před policejními manévry varoval šéf spravedlnosti Blažek (ODS) před rizikem občanských bouří a nepokojů, hrozících až změnou režimu, pokud vláda nebude poslouchat „signály“ od občanů.  Pouhé čtyři dny po jeho apelu pak nervózní premiér Fiala (ODS) šmahem nazval 70000 z něho nespokojených občanů „ruskými šváby“, a 14. 9. (10 dní po té) přišly na řadu už zmíněné rekordní manévry. Zcela oprávněně tak na stránkách MFD uvedl komentátor Petr Holec: „Vláda Fialy začíná připomínat tlupu žoldáků bojujících o vlastní přežití.“ Co bude dál, když se další demonstrace chystají, teď nikdo neví, ale jistý bývalý disident v jednom rozhovoru popsal okamžik, kdy to tehdy vládnoucí režim prohrál: „Ti lidé si (po masakru na Národní třídě) s hrůzou uvědomili: Oni bijí naše děti!“ A právě tato směsice hrůzy a hněvu, pochopitelného pro každého rodiče podle něj rozhodla, že do ulic do té doby k nemnoha odpůrcům režimu vyrazila i masa rozzuřených lidí. A ty už všechny zmlátit nešlo. Možná i proto varuje řada právníků a expertů – například v anketě Lawyers + business – že advokacii čeká nejtěžší podzim od tzv. Sametu.

Ale třeba nám už dnes nevadí, že naše děti politici opět hází přes palubu, když návrh ministra zdravotnictví (ODS) chce srazit teplotu ve školách i prvňáčkům na 17 °C, zatímco ministr průmyslu (STAN) chce mít pro své dospělé byrokraty teplotu o 1°C vyšší. Ovšem i tak by politici měli zpozornět nad slovy komentátora Aleše Švamberka ze stejného dne, kdy PČR cvičila potláčení demonstrací: „Vláda ztrácí důvěru. Partajní lídři by se měli chytit za nos a pochopit, že strany jsou tu pro lidi a platí heslo Vox populi, vox Dei. Měli by řešit, co lidi trápí, nebo jim to lid dříve či později spočítá…“ Což se už také stalo, protože ať se vládní PR machři snaží, jak chtějí, je jasně znát, že v komunálních volbách nejvíce ztratila ODS a STAN. A je to tím, že ač stojíme před bezprecedentní existenční krizí našich občanů a firem, tato vláda si svou nekompetentností, hulvátským chováním vůči lidem, řadou politických skandálů (hlavně z chlívku STAN) a také pro své jednání v době covidu vysloužila asi nejnižší důvěru v historii. Právem tak ve volbách čelila nejen opozici, ale i vlastnímu zklamanému elektorátu. Můžeme teď jen doufat, že i dál zůstane jen u bojů politických a nenaplní se varování před občanskou krizí a změnou režimu.