Reklama

Rozhovor s JUDr. Anežkou Janouškovou, Ph.D.

Minimalistická koncepce zákona o hromadných žalobách si klade za cíl omezit případné riziko zneužití na minimum

Hovoříme s JUDr. Anežkou Janouškovou, Ph.D., vedoucí oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy odboru legislativního Ministerstva spravedlnosti
V předchozích číslech Konkursních novin jsme několikrát informovali o legislativním postupu při přípravě zbrusu nové české právní normy, zákona o hromadných žalobách, stejně jako o názorech jeho odpůrců z řad odborné veřejnosti. Protože jsou ale Konkursní noviny demokratické médium, dávají prostor k vyjádření všem, tedy i těm, kdo tento zákon v jeho současné podobě připravili. A není asi privilegovanější osoby, než je vedoucí oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy odboru legislativního ministerstva spravedlnosti JUDr. Anežka Janoušková, Ph.D. která se na tvorbě jeho předchozích verzí z let 2020 – 2021 a také aktuálního návrhu přímo podílela.
Paní doktorko, jak hodnotíte proces přípravy zbrusu nové právní normy v českém civilním právu, zákona o hromadných žalobách, který Česká republika musí přijmout na základě směrnice Evropské unie a v čem se situace lišila oproti předcházejícím pokusům o přijetí tohoto zákona z let 2020 – 2021?

Víte, příprava zákona takového rozsahu a významu není nikdy jednoduchá. V tomto případě navíc celý proces komplikuje i to, že na ideální podobu hromadného řízení existuje řada názorů. Jsou tu zastánci zavedení kolektivních žalob, kteří poukazují na zahraniční úpravy a nedostatečnou vymahatelnost spotřebitelského práva. Zároveň ale řada lidí varuje před jejich zneužíváním a je k tomuto nástroji skeptická. To se prokázalo již během prvních pokusů o zavedení hromadných žalob v předchozích letech. A situace kolem aktuálního návrhu a jeho projednávání se v tomto ohledu nijak zásadně neliší. Vnímám však znatelný posun v tom, že v předchozích letech byla řada připomínek namířena již proti samotné existenci hromadného řízení. Tedy že něco takového vůbec nepotřebujeme. Jelikož nám v mezidobí zavedení hromadných žalob ve spotřebitelských věcech uložila Evropská unie, s podobnými výhradami jsem se nyní pochopitelně nesetkala.

Ptám se i proto, že v jeho implementaci do českého právního řádu má Česká republika dosti značné zpoždění, co ho způsobilo?

To je realita, ze které nemám žádnou radost. Nicméně je třeba připustit, že zpoždění má řada dalších unijních států. A v našem případě k tomu podle mého názoru přispěly objektivní okolnosti, které nemohl nikdo příliš ovlivnit. Příslušná směrnice byla přijata v listopadu 2020, tj. v minulém volebním období, kdy byl v Poslanecké sněmovně návrh předchozí verze zákona o hromadném řízení. Bohužel s ohledem na jiné priority související zejména s covidem a blížící se konec volebního období nebyl tehdy prostor se zákonu věnovat. Stávající vláda přitom nastoupila až v prosinci roku 2021 a ještě na počátku roku 2022 bylo nutné se zorientovat v agendě a vyjasnit si další směřování tohoto projektu. Nová vláda přitom měla na věc poměrně odlišný názor a s původním návrhem zákona připraveným v předcházejícím volebním období se neztotožnila. To je zcela legitimní a běžný postup. Nicméně v důsledku těchto okolností bylo možné začít s transpozicí až na jaře roku 2022. Z dvouleté transpoziční lhůty jsme tak přišli asi o rok a tři měsíce jen kvůli řádným parlamentním volbám a změně vlády. Legislativní práce byly zahajovány s obrovským zpožděním, které není u takto složitého předpisu v lidských silách dohnat.

Jaké jsou rozdíly mezi touto verzí (která prošla Sněmovnou a nyní ji mají na stole zákonodárci) ve srovnání s verzí, která byla postoupena v dubnu na vládu po úpravách v meziresortním připomínkovém řízení? A kdo tyto úpravy navrhl, ministerstvo spravedlnosti nebo Legislativní rada vlády?

Při porovnání změn obou verzí je první dojem takový, že se zákon dost zásadně přepsal. Ve skutečnosti jsou ale změny především formulační, systematické a terminologické. K zásadnějším koncepčním posunům až na výjimky nedošlo.

Postup při úpravách na vládě byl zcela standardní jako v jiných případech. Všechny změny, které byly v návrhu zákona učiněny, vycházejí výhradně ze stanoviska Legislativní rady vlády, popř. jejích komisí. Nicméně ministerstvo spravedlnosti na nich pochopitelně participovalo a podílelo se zejména na tom, jak byly věcné připomínky Legislativní rady vlády konkrétně promítnuty do textu zákona. Na první pohled zaujme změna názvu zákona. byť věcně se tím pochopitelně nic nemění. Nově se zákon označuje jako zákon o hromadném občanském řízení soudním. Za věcnou změnu lze ale považovat například připuštění více hromadných řízení v téže věci, což souvisí s tím, že zákon je postaven na výhradním „opt in“ režimu. Vládní verze také nově obsahuje pravidlo, podle kterého se spotřebitelé přihlašují žalující neziskové organizaci. Původně přitom měly být přihlášky posílány na soud. Důvody této změny jsou zřejmé, odbřemenit soud od veskrze administrativní agendy evidence a zapisování přihlášek spotřebitelů, která může být ve velkých sporech velmi zatěžující.

V návrhu, který vláda poslala do Poslanecké Sněmovny, je jasně patrná snaha jeho předkladatelů o minimalizaci transpozice evropské směrnice o zástupných žalobách do českého právního systému v rámci zákona o hromadném občanském řízení soudním. Byl v tomto směru ještě nějaké jiné úvahy, a proč se legislativci ministerstva spravedlnosti nakonec přiklonili k této variantě? Tedy proč varianta opt – in a ne varianta opt – out?

Tento přístup vychází z politických představ vedení ministerstva spravedlnosti, kam by se měla česká úprava kolektivního řízení ubírat. Minimalistická koncepce si klade za cíl omezit případné riziko zneužití na minimum. A obavy ze šikanózního podávání hromadných žalob jsou asi hlavní výhradou ze strany podnikatelské sféry, která v odborné diskuzi zaznívá. Lze také předpokládat, že minimalistická koncepce má větší šanci na rychlé přijetí, což je s ohledem na prodlení s transpozicí v tuto chvíli žádoucí. Je třeba brát v potaz, že kolektivní řízení bude zcela novým procesním postupem, který zatím nemá v České republice obdoby. Předběžná opatrnost je tedy do určité míry pochopitelná a čas ukáže, zda byly obavy ze zneužívání na místě. Já osobně bych v této souvislosti doporučila porozhlédnout se v jiných státech Evropské unie, v nichž mají s tímto nástrojem několikaleté zkušenosti. Praxe z jiných unijních zemí nenasvědčuje tomu, že by se kolektivní řízení zneužívala. A to ani v těch zemích, kde funguje výhradní opt-out, jako například v Portugalsku nebo Nizozemsku.

Byly obavy před podáváním nekalých hromadných žalob i tím hlavním důvodem, proč legislativní experti a vláda nakonec šli cestou nižších odměn z přiznaného plnění pro tzv. neziskovky v případě úspěšného podání žalob? A jaké byly jiné varianty ve hře?

Musím uvést na pravou míru, že Legislativní rada vlády se k variantám odměny nevyjádřila. Ponechala toto veskrze politické rozhodnutí na vládě. Já pochopitelně nevím, co přesně vedlo členy vlády k tomu, pro jakou variantu hlasovali. Nicméně je velmi pravděpodobné, že ti, kteří hlasovali pro nižší odměnu, tak činili právě ve světle obav z možného zneužití. Jiné varianty než ty předložené na vládu, tj. 5 % nebo 25 % z přiznaného plnění, nebyly podle mých informací ve hře.

Současně s návrhem na zákon o hromadných žalobách měla vláda poslat do Poslanecké sněmovny též návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hromadném občanském řízení soudním. V čem mají spočívat rozdíly?

Změny v doprovodném zákoně se týkaly zejména dvou otázek. Zaprvé došlo k přesunu úpravy zástupné zdržovací žaloby ze zákona o ochraně spotřebitele do občanského soudního řádu. Tento přesun působí jako velká změna, ve skutečnosti jde však primárně o systematickou úpravu, která s sebou nepřinesla zásadnější věcné posuny. Totéž platí o zápisu neziskových organizací do seznamu osob oprávněných podávat hromadné žaloby ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu. Pro zápis byl na doporučení Legislativní rady vlády využit tzv. registrační princip, který se osvědčil v jiných srovnatelných případech. Podstata posuzování neziskových organizací pro účely podávání hromadných žalob se nicméně příliš nezměnila.

Děkuji za rozhovor

TEXT: PETR BLAHUŠ, FOTO: ARCHIV KN

BLOK: JUDr. Anežka Janoušková, Ph.D. pracuje jako vedoucí oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy odboru legislativního na Ministerstvu spravedlnosti. Podílela se na sjednávání unijní směrnice o zástupných žalobách a také na tvorbě aktuálního návrhu zákona o hromadném řízení i jeho předchozích verzí z let 2020 a 2021.

Aktuální číslo

2024 – 04

Ročníky

Reklama

Tištěné
předplatné

1644

1 rok

  • Měsíčník v tištěné a elektronické verzi
  • Neomezený přístup k exkluzivnímu elektronickému obsahu
  • Pro studenty poskytujeme slevu 50 %
Koupit

Elektronické
předplatné

1152

1 rok

  • Neomezený přístup k exkluzivnímu elektronickému obsahu Konkurzních novin na webu
  • Pro studenty poskytujeme slevu 50 %
Koupit

Reklama

Vycházejí elektronicky dvakrát měsíčně jako Newsletter a jednou měsíčně v tištěné podobě jako Bulletin. Vydává: COOPER PRESS, spol. s .r. o., IČ 25207059 | Redakce: Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, e-mail: info@kn.czCEO: Dalibor Knotek, mobil: 602 789 839, e-mail: d.knotek@kn.czŠéfredaktor: Petr Blahuš, mobil: 608 301 966, e-mail: p.blahus@kn.czPR: mobil: 778 706 306, e-mail: info@kn.cz, Grafická úprava: Dalibor Knotek Registr. značky: 03/97 OK Tiskne: Novatisk, a.s. Rozšiřují: International mail service, s.r.o. Distributor: Česká pošta, s. p. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., Odštěpný závod Západní Čechy, ředitelství v Plzni, č. j. P2-222/98 ze dne 6. 11. 1998. Názory a stanoviska otištěné v těchto novinách nemusejí vždy odpovídat názorům a stanoviskům redakce. Vydavatel si vyhrazuje právo publikované materiály zveřejnit na internetu, adresa: www.kn.cz. MKČR e 12417. iSSN 1213-4023.

© 2024 Konkursní noviny | Design & realizace HD Production Brno | Zásady cookies