Rozhovor s místopředsedou Krajského soudu Ostrava pro insolvenční úsek JUDr. Viktorem Břeskou

Za negativní na novele insolvenčního zákona považuji hlavně krátkou legisvakanční lhůtu a vyšší složitost procesu oddlužení, více čtěte v rozhovoru.

Jen málokterý zákon u nás v poslední sobě sjednotil laiky i odborníky v negativním postoji k němu, tak jako kontroverzní a na rozkaz Bruselu přijatá novela insolvenčního zákona. Na rozdíl od mnoha jiných ale JUDr. Viktor Břeska, místopředseda Krajského soudu v Ostravě pro insolvenci, nevidí na této právní normě jen vše negativně. Zároveň ale varuje: „Abychom předešli černému scénáři rozvratu společnosti, je pro zajištění přijatelné rovnováhy pro věřitele a pro zamezení zneužití oddlužení o to více nezbytné, aby všechny subjekty vystupující v insolvenční praxi důsledně lpěly na dodržování kontrolních mechanismů v každém oddlužení, a to prostřednictvím kontroly poctivosti záměru dlužníka a úsilí dlužníka o maximální uspokojení věřitelů,“ apeluje JUDr. Břeska. A k další legislativnímu počinu českých zákonodárců, zákonu o hromadných žalobách, přijatém stejně jako v prvém případě na nátlak EU (a to ještě s velkým zpožděním!), pak místopředseda Krajského soudu Ostrava JUDr. Břeska říká: „Teprve až čas ukáže, zda institut hromadné žaloby a použitý opt-in princip je skutečně efektivním nástrojem vymáhání nároků jednotlivých spotřebitelů.“

Pane doktore, existuje nějaká třeba i off record „dohoda“ mezi soudci ohledně jejich společného postupu v rámci stanoveni záloh na odměnu insolvenčních soudců za přihlášky? Ze strany insolvenčních správců jsou totiž dost hlasitě slyšet poměrně kritické reakce na novelu insolvenčního zákona, a to mimo jiné, co se týče právě podle nich nedostatečných odměn…  

Víte pane šéfredaktore, v právním státě, jakým je Česká republika bych čekal, že odměna insolvenčního správce bude upravena jednoznačně a srozumitelně, způsobem nevyvolávajícím žádné zásadní výkladové problémy a současně tak, aby insolvenčnímu správci umožňovala řádný výkon činnosti a též dosažení rozumného zisku. Poslední novela insolvenčního zákona a vyhlášky o odměně insolvenčního správce k tomuto cíli podle mého názoru úplně nevede. Každý soudce posuzuje každý případ samostatně. Soudci však nyní diskutují rovněž otázku záloh na odměnu insolvenčního správce z přihlášek, a to na různých seminářích a konferencích. Jednotný postup zatím neexistuje, ale většina soudců stojí na stanovisku, že insolvenční správce má i v oddlužení nárok na odměnu z přihlášek ve výši 1 000 Kč za každou přihlášku (+ DPH). Tito soudci tak v usnesení o úpadku a povolení oddlužení zpravidla ukládají dlužníkovi povinnost, aby ze svého postižitelného příjmu platil insolvenčnímu správci určitou zálohu na odměnu z přihlášek v období od povolení oddlužení do schválení oddlužení.

A ještě jednou kontroverzní novela insolvenčního zákona: její dopady, hlavně zkrácení doby oddlužení z pěti jen na tři roky, kritizovali už v době její přípravy mnozí odborníci. A to včetně insolvenčních soudců. Objevil se i názor, že se tím stát dopouští vyvlastnění majetku u věřitelů bez náhrady a že je tím ohrožena i základní premisa civilního práva, tedy že za své dluhy musíme platit. Podle některých zdrojů se už začínají objevovat čísla, podporující obavy těchto kritiků, že dojde k dalšímu snížení vymahatelnosti pohledávek, resp. snahy dlužníků vyvléci se ze splácení svých závazků. Můžete našim čtenářům nyní, když už je zákon v platnosti, přiblížit, jaký je váš názor na výslednou podobu novely insolvenčního zákona?

Mně se líbil model našeho nejstaršího oddlužení, tedy oddlužení před tzv. oddlužovací novelou, ve kterém dlužník musel za dobu 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 procent jejich pohledávek, aby byl osvobozen od zbytku dluhů. Následné novely insolvenčního zákona jsou výsledkem různých politických dohod a kompromisů, poslední novela rovněž důsledkem transpozice evropské směrnice. Bouřlivá diskuse k poslední novele je prozatím za námi, novela už je součástí platného práva a všichni se s ní musíme naučit žít. My soudci důsledně ctíme princip dělby moci, jsme vázáni zákonem a při aplikaci nového zákona v tomto směru maximálně řešíme, zda předpis není v rozporu s ústavním pořádkem. Oddlužovací i transpoziční novelu přitom lze dle mého názoru aplikovat ústavně konformním způsobem. Zásada Pacta sunt servanda rozhodně zůstává i nadále součástí našeho právního řádu. Za pozitivní na poslední novele považuji zvýšení tlaku na využití příjmového potenciálu dlužníka, výslovné zakotvení požadavku, aby se při stanovení zálohové splátky dlužníka OSVČ vycházelo z jeho reálných příjmů a reálných výdajů, výslovné zakotvení závazného příslibu dlužníka k plnění minimální splátky z jeho nezabavitelné částky, dále sjednocení výše srážek ze mzdy v insolvenci a vícečetné exekuci, definitivní „opravu“ okruhu adresátů zvláštního doručování a zakotvení regresu státu vůči dlužníkovi za odměnu vyplacenou soudem insolvenčnímu správci. Za negativní na poslední novele považuji především krátkou legisvakanční lhůtu a vyšší složitost celého procesu oddlužení. Tato zvýšená náročnost oddlužení dopadne především na insolvenční správce a insolvenční soudy. Nezbývá než doufat, že tyto skutečnosti Ministerstvo spravedlnosti promítne do svých úvah o výši odměny insolvenčního správce a do systemizace počtu míst insolvenčních soudců a dalšího soudního personálu, který se účastní insolvencí.

„Pokud vláda přináší jen další nástroj oddlužování, tak kašle na ty, co mají za správné pracovat a plnit si své povinnosti,” a to je děsivá zpráva,“ řekl mi v souvislosti s touto novelou insolvenčního zákona v rozhovoru člen Akademie věd a Legislativní rady vlády doc. JUDr. Bohumil Havel, Ph.D. Podle něj může toto hazardování s lidskou důvěrou znamenat i rozvrat společnosti a bezpečnostní a sociální rizika. Vidíte to také tak černě?

Poslední novela přinesla další zmírnění podmínek oddlužení pro dlužníky, a to v podobě zkrácení oddlužení z pěti let na tři roky. Novela však obsahuje i zpřísňující prvky. Abychom předešli černému scénáři zmíněnému doc. Havlem, je pro zajištění přijatelné rovnováhy pro věřitele a pro zamezení zneužití oddlužení o to více nezbytné, aby všechny subjekty vystupující v insolvenční praxi důsledně lpěly na dodržování kontrolních mechanismů v každém oddlužení, a to prostřednictvím kontroly poctivosti záměru dlužníka a úsilí dlužníka o maximální uspokojení věřitelů. Zákonodárce v poslední novele zvýraznil roli příjmového potenciálu dlužníka. Právě odpovědný postup insolvenčních správců a insolvenčních soudů při stanovení tzv. osobního cíle dlužníka v každém novém oddlužení povede k získání základní informace, zda aktuální příjem dlužníka odpovídá jeho potenciálu. Pokud ano, potom si dlužník takový příjem musí po dobu oddlužení udržet. Pokud je aktuální příjem dlužníka nedostatečný k jeho potenciálu, dlužník musí přidat a svůj příjem v dalším průběhu oddlužení zvýšit. Ke zvýšení příjmu by přitom mělo dojít co nejdříve, maximálně v řádu několika měsíců. Současně je žádoucí, aby skončila falešná solidarita s dlužníky na straně některých zaměstnavatelů, kteří dlužníkům platí jen minimální mzdu a zbytek jim platí na ruku. Je úkolem exekutivy, aby zajistila přijetí funkčních opatření, která tyto hluboce zakořeněné nežádoucí vzorce chování vymýtí nebo alespoň výrazně sníží.

Další zákonná norma, nad kterou se experti střetli, je zákon č. 179/2024 Sb. o hromadném občanském řízení soudním. Domníváte se, jakožto zástupce moci soudní, že upřednostnění varianty opt-in před verzí opt-out bylo optimální? Pro naše čtenáře připomínám, že hromadné řízení představuje v našem právním prostředí zcela nový fenomén, implantovaný do něj pod nátlakem EU a ke všemu s velkým zpožděním. Jedná se tedy o zvláštní druh řízení, které umožňuje rozhodnout spory týkající se práv a oprávněných zájmu vícero osob najednou. To je ovšem doprovázeno některými specifiky, která ho natolik odlišují od standardních civilních sporných řízení, že se v době jeho přípravy mezi odborníky také hovořilo o ústavních stížnostech.

To je otázka především pro Městský soud v Praze, který je výlučně příslušným soudem k projednání všech hromadných žalob ve zvláštním druhu civilního soudního řízení dle nového zákona č. 179/2024 Sb. Obě varianty, které určují, jakým způsobem bude vytvořen okruh zúčastněných členů skupiny, mají své klady a zápory. Zákonodárcem nakonec zvolený opt-in princip znamená, že spotřebitel dotčený jednáním žalovaného podnikatele se nestává zúčastněným členem skupiny automaticky, nýbrž se musí aktivně přihlásit do hromadného řízení. Opt-out princip by nepochybně vedl k vytváření daleko početnějších skupin spotřebitelů v hromadném řízení. Teprve až čas ukáže, zda institut hromadné žaloby a použitý opt-in princip je skutečně efektivním nástrojem k hromadnému vymáhání nároků jednotlivých spotřebitelů, kteří by jinak zpravidla nechtěli či nebyli schopni jít do individuálního sporu s podnikatelem. Pro mě jako insolvenčního soudce je podstatné, že pokud podnikatel žalovaný v hromadném řízení skončí v insolvenci a je rozhodnuto o jeho úpadku, musí spotřebitelé uplatnit své pohledávky vůči podnikateli individuálně přihláškou v insolvenčním řízení, i když předtím podali přihlášku v hromadném řízení a byli zúčastněným členem skupiny. Nedochází tedy k automatismu, že by se řádně podané přihlášky spotřebitelů v hromadném řízení považovaly za řádně uplatněné i v následném insolvenčním řízení podnikatele.

Česká republika zažila nedávno již druhou stávku justičních zaměstnanců, která získala podporu Kolegia předsedů krajských soudů. Zajímal by mě váš názor na situaci v tuzemské justici, zda třeba nehrozí kolaps soudního systému, pokud by tito lidé šli znovu do další a delší stávky, nebo kdyby začali podávat hromadné výpovědi?

Soudy jsou dlouhodobě podfinancované, což se bohužel odráží i na nízkých platech našich kolegyň a kolegů z řad administrativních pracovníků na soudech. Je značným paradoxem, že v důsledku technologického pokroku a změn právní úpravy narůstá v průběhu času náročnost profese asistentů soudce, vyšších soudních úřednic, vedoucích kanceláří, zapisovatelek atd., ale neodpovídá tomu dostatečný nárůst jejich platu. Bezprostřední kolaps soudního systému snad nehrozí, situace je však vážná a pokud v nejbližší době nedojde k nějakému razantnímu zlepšení, tak nelze vyloučit výrazné zpomalení soudních řízení a jiné komplikace. Nestačí přitom jen „hasit požár“, je třeba přinést systémové řešení platů administrativy v justici.

Jaká je v tomto směru vlastně situace na Krajském soudě v Ostravě? Máte představu, kolik vašich úředníků se protestu zúčastnilo, a jakým způsobem řešíte jejich udržení, aby neodcházeli jinam?

Na Krajském soudu v Ostravě se do říjnové stávky zapojilo přibližně 95 % zaměstnanců. Soudci stávku podpořili. Je opravdu smutné, že základní tabulkový plat řady pracovních pozic na soudech, jako jsou např. zapisovatelky či administrativní pracovnice, je dlouhodobě hluboko pod úrovní zaručené mzdy nebo je pouze na úrovni zaručené mzdy jako v případě tak kvalifikované profese jako je asistent soudce. V současné době máme kvůli rigidnímu systému odměňování státních zaměstnanců poměrně skromné možnosti, jak naše stávající zaměstnance udržet a motivovat, resp. získat nové zaměstnance. Snažíme se našim zaměstnancům alespoň vytvořit příjemné pracovní prostředí a vycházet vstříc jejich individuálním potřebám. Např. na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě se těm našim zaměstnancům, jejichž náplň práce to umožňuje, snažíme vyhovět při jejich žádostech o částečný home office. To platí typicky pro tzv. insolvenční referenty, tedy naše asistenty soudců a vyšší soudní úřednice, kteří mohou díky vzdálenému přístupu vykonávat práci řádně i z domu.

Máte nějaké informace, zda to na jiných krajských a jim podřízených soudech dělají stejně, resp. jinak?

Krizová situace s nízkými platy administrativy je na jiných soudech v České republice obdobná. Objem finančních prostředků, které jednotlivé soudy dostávají na jednoho zaměstnance, je totiž v zásadě stejný.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Petr Blahuš

Foto: Foto: se souhlasem JUDr. Viktora Břesky

Popiska: „Pro mě jako insolvenčního soudce je podstatné, že pokud podnikatel žalovaný v hromadném řízení skončí v insolvenci a je rozhodnuto o jeho úpadku, musí spotřebitelé uplatnit své pohledávky vůči němu individuálně přihláškou v insolvenčním řízení, i když předtím podali přihlášku v hromadném řízení,“ říká místopředseda KS Ostrava pro insolvence JUDr. Břeska