Rozhovor s JUDr. Petrem Kociánem
Exekutor JUDr. Petr Kocián upozorňuje na zastaralý tarif, nefunkční pravidla prodeje podílů a rostoucí počet neobsazených úřadů. Reforma exekucí je podle něj nevyhnutelná.
Petr Blahuš/5. 6. 2025
Z obsahu:
- Exekutor reaguje na kritiku: Nečinnost je mýtus, pravidla jsou jasná
- Legislativní překážky: Zastaralé oceňování a neprodejné podíly brzdí systém
- Ekonomické ohrožení profese: Tarif z roku 2001 a neobsazené úřady volají po změně
Pane doktore, v minulém vydání našich Konkursních novin jsme se v rozhovoru dozvěděli, že by se neměly vydávat exekuční příkazy jako prevence pro zajištění povinnosti do budoucna. Co si o tomto názoru myslíte?
Ano, tento rozhovor jsem četl, a abych se přiznal, moc jsem nepochopil podstatu problému, který se zde řešil. Příkladem zde byly exekuce na nepeněžité plnění, ale tady je situace zcela jasná. Předpisy totiž jasně stanoví, že při vymáhání nepeněžitého nezastupitelného plnění se povinnému společně s výzvou k dobrovolnému splnění ukládá přiměřená pokuta, která a tato
se v exekučním řízení vymáhá exekučními příkazy až po jejím nabytí právní moci. Tedy žádné vydávání exekučních příkazů jako prevence do budoucna není možné.
Většina exekucí na nepeněžité plnění je pak spojena s exekucí na peněžité plnění, které představují náklady nalézacího řízení. Tyto se vymáhají exekučními příkazy, a to včetně předpokládaných nákladů exekuce, což je zcela v souladu se zákonem.
A co říkáte na prodlení exekutorů při deblokaci majetku po úhradě exekuce?
V rozhovoru se naznačuje nějaká všeobecná nečinnost exekutorů a zbytečné prodlužování doby deblokace majetku povinných po skončení exekuce. To je samozřejmě nesmysl. Je třeba zdůraznit, že exekutor je dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, povinen postupovat v exekuci rychle a účelně, přičemž je však současně vázán dodržováním zákonem stanovených postupů a respektováním práv všech účastníků řízení. Ani interpretace neurčitého právního pojmu „bezprostředně“ jako lhůty nepřekračující pět pracovních dnů, ačkoliv vychází z určité soudní judikatury, nemůže být považována za univerzálně závaznou pro všechny případy, neboť složitost jednotlivých exekučních řízení se značně liší a deblokace majetku může být objektivně podmíněna provedením dalších úkonů či rozhodnutími jiných orgánů. Navíc trvající blokace majetku zatěžuje aparát exekutora a ten nemá žádný zájem na tom, aby po úhradě dluhu byl dále blokován. Naopak tím, že exekutor provede rychlé odblokace, vyhne se vyřizování např. stížností, dotazů exekutorů v pořadí, zaměstnavatelů, poddlužníků atd.
Ovšem někdy se přece stává, jak jsme se v minulém čísle v onom rozhovoru dozvěděli, že dochází k neodůvodněným průtahům s deblokací majetku…?
Víte, při jakékoli činnosti se někdy může vyskytnou chyba. Nicméně nelze jednotlivé pochybení nadhodnotit před kvalitou a kvantitou řádně zakončených exekucí, kterých jsou statisíce. Navíc o míře chybovosti exekutorů jasně vypovídá statistika. V roce 2019 při přibližně 4,5 milionech probíhajících exekucí bylo podáno 2 788 stížností, z nichž 56 bylo shledáno důvodnými. To představuje 0,06 procent všech exekucí a 0,001 procenta důvodných stížností. V rozhovoru advokátka zmiňuje, že podala tři, pravděpodobně totožné, stížnosti na postup exekutora k různým orgánům dohledu nad exekutory, se kterými „k jejímu překvapení“ neuspěla. Jediným závěrem, který z toho vyplývá je, že postup exekutora k okamžiku podání stížností byl správný.
Myslíte si tedy, že postavení povinného je v exekučním řízení dostatečně chráněno a není proto potřeba nahlížení na ně a přístup k nim ze strany exekutorů dále zlepšovat?
Rozhodně. V exekuci je jedné straně povinný, který svou povinnost nesplnil a oprávněný, kterému je dluženo, a to až po rozsouzení řádným soudem. Exekuce se nerodí jako tabula rasa, předchází jí poměrně náročné procesy nalézání práva. Je každém z nás, zda se zajímá o své povinnosti či nikoli, např. zda se podnikatel zajímal o to, že mu má být zřízena datová schránka apod. Exekutor od obdržení pověření k provedení exekuce musí nahlížet na povinného jako na osobu, která nesplnila své povinnosti a je povinen jejich splnění, v rámci stanoveném zákonem, vymáhat.
Napadá Vás něco konkrétního, co by mohlo průběh exekucí zefektivnit?
Napadá mě toho spoustu, ale na to tu nemáme prostor tak snad jen dvě věci týkající se prodeje nemovitostí.
Za prvé si myslím, že je již zcela zastaralá, nehospodárná a nefunkční úprava oceňování nemovitostí, kde je striktní povinnost soudu, respektive soudního exekutora jmenovat k ocenění znalce. Takovou povinnost už nemá ani dražebník pořádající dražbu podle zákona o veřejných dražbách, ani insolvenční správce. Znalecký posudek pak slouží pouze jako podklad pro vydání usnesení o ceně, ale za všechna rozhodnutí v tomto usnesení odpovídá výhradně exekutor. Myslím si, že v dnešní době si odpovídající vyvolávací cenu nemovitostí zvládne určit každý exekutor sám a o konečné ceně nemovitosti pak rozhodne dražba. Samozřejmě by v zákoně měla zůstat možnost znalce ustanovit v případech, kdy si soud, nebo soudní exekutor není s oceněním jistý. Ostatně taková úprava již dnes platí u prodeje movitých věcí. Tímto by se v exekuci výrazně ušetřil čas i náklady.
A ta další výhrada?
Za druhé další překážkou exekucí je ust. § 338 odst. 3 o.s.ř o prodeji spoluvlastnického podílu. Tato úprava nekopíruje hmotněprávní úpravu. Exekutor má povinnost doručovat písemnosti všem spoluvlastníkům, a tak má v podstatě znemožněno prodat hodnotný podíl s např. třemi sty spoluvlastníky, kdy celá věc se zasekne právě na doručování – častokrát do zahraničí, či některý ze spoluvlastníků zemře a není vyřízené dědické řízení… Stačilo by tuto právní úpravu zcela vypustit a rovněž povinní na tomto mohou pouze získat. Neboť se snáze prodá nemovitá věc a nebude tzv. viset v neprodejném vzduchoprázdnu.
A je něco, co by pomohlo vám, tedy exekutorům?
Určitě, tady je to na prvním místě pořád opakovaný a stále nenovelizovaný exekutorský tarif. Zatímco ostatní právnické profese se úpravy svých tarifů již dávno dočkaly, exekutoři na novelu stále čekají. Je potřeba si uvědomit, že exekutorský tarif vznikl v roce 2001 a od té doby, pokud byl novelizován, tak pouze jeho snížením. Asi není potřeba uvádět, že ceny nákladů se za 24 let výrazně zvýšily. Tak například minimální mzda činila v roce 2001 5.000 korun měsíčně a průměrná mzda byla 14.378 korun, zatímco v roce 2025 je to 20.800 korun a 46 557 korun. Nárůst třeba cen poštovného odpovídá zhruba nárůstu mezd. Pokud tedy stát zřídil exekutory k tomu, aby zajistil odpovídající, a hlavně funkční vymáhání práva, měl by mít zájem na tom, aby exekutorské úřady fungovaly. V současné době totiž již některé úřady zůstávají neobsazeny a tento trend bude pravděpodobně pokračovat.
Děkuji za rozhovor.
Autor: Petr Blahuš
