Rozhovor s jednatelkou a ředitelkou Insolcentra JUDr. Jarmilou Veselou

04.09.2025 | Petr Blahuš Aktuální čísloRozhovorZdarma

Po devíti měsících účinnosti novely insolvenčního zákona vstoupilo do oddlužení o 39 % méně lidí než po novele z roku 2019. JUDr. Jarmila Veselá upozorňuje na rizika pro věřitele i stát.

Petr Blahuš/4. 9. 2025

Z obsahu:

• Počet dlužníků v insolvenci po novele klesl o 38,7 %.

• Stát odpustil dluhy v exekucích za 1,2 miliardy Kč bez výrazného poklesu počtu dlužníků.

• Hrozí rozdělení společnosti a nižší uspokojení věřitelů.

„Za devět měsíců po účinnosti současné novely insolvenčního zákona je počet fyzických osob vstoupivších do insolvenčního řízení o 38,7 procent nižší než po novele z roku 2019,“ varuje ředitelka analytické společnosti insolcentrum judr. Jarmila veselá v rozhovoru pro konkursní noviny. To podle ní znamená ránu pro ty, kteří tvrdili, že tato novela umožní oddlužení velkému množství zadlužených osob. „vítězem zmíněných procesů je tak dlužník, který po dlouhou dobu nic neplatí, a kterému se dluhy v exekucích odpouští,“ dodává judr. Veselá, podle které tak v delším časovém horizontu hrozí rozpolcení společnosti: na řádně platící občany a neplatiče. Legislaticní proces je tak podle ní ukázkovým příkladem toho, jak vláda neposlouchá nejen názory odborníků, ale také svých vlastních občanů.

Paní ředitelko, jak známo, od 1. října minulého roku vstoupila do našeho právního prostředí pro mnohé kontroverzní novela insolvenčního zákona. Říkám schválně kontroverzní, protože už před jejím schválením mnoho expertů varovalo před jejími dopady, zejména zkrácením doby oddlužení z pěti na tři roky pro všechny dlužníky, které vláda protlačila dokonce nad rámec toho, co nám nařídil Brusel. Splnily se podle vás tyto obavy?

Víte, my v InsolCentru se zabýváme zkoumáním insolvenčních dat. Doposud uplynulo od účinnosti novely oddlužení 1.10.2024 devět měsíců, což je z datového hlediska krátká doba. Můžeme porovnat počty osob, které vstoupily do insolvenčního řízení po této novele oddlužení se stejným obdobím následujícím po novele v roce 2019, která také výrazně zmírňovala podmínky pro osvobození od dluhů. A z nich vyplývá, že za devět měsíců po účinnosti současné novely je počet fyzických osob vstoupivších do insolvenčního řízení o 38,7 procent nižší než po novele z roku 2019!

Zatím se tedy nenaplňují očekávání předkladatelů, že novela umožní oddlužení velkému množství zadlužených osob. Konečně, čísla hovoří jasně, podívejte se sám, co nám vyšlo:

Počet fyzických osob, které vstoupily do insolvenčního řízení za devět měsíců po účinnosti dané novely (novela 06/2019 a novela 10/2024)

Zdroj: InsolCentrum, ISIR

To je opravdu citelný propad oproti růžovým plánům. Podle řady soudců nebo insolvenčních správců se již začíná u dlužníků také projevovat vliv snížení motivace k plnění jejich závazků. Prostě si myslí, že plošné zkrácení doby oddlužení znamená, že dluhy není nutné splácet. Potvrzují vaše čísla tento fenomén, tedy nárůst neplatičů?

Nemáme k dispozici data, která by ukazovala nárůst počtu neplatičů v porovnání s předchozím obdobím. To, co asi mají soudci nebo správci na mysli, je snížení motivace aktuálních dlužníků. Stát v posledních letech přijímá zákony, které dlužníkům dluhy buď zcela odpouští, anebo velmi zmírňují podmínky pro oddlužení. Jak akce Milostivých let, tak zejména zastavování bagatelních a marných exekucí přivádí zadlužené lidi k očekávání, že jejich dlužnou situaci vyřeší stát a oni pro to nemusí nic udělat. Nevíme, kolik miliard pohledávek bylo v exekucích zastaveno, víme jen, že to daňové poplatníky stálo 1,2 mld. Kč. Bohužel tento postup nezpůsobil žádné významné snížení počtu exekučních dlužníků. Vítězem zmíněných procesů je dlužník, který po dlouhou dobu nic neplatí, a kterému se dluhy v exekucích odpouští. Tomuto dlužníkovi se může zdát, že nejefektivnější cestou, jak se dostat z dluhů, je prostě a jednoduše dluhy neplatit. Motivace ke vstupu do oddlužení se pak u těchto lidí zcela vytrácí.

Zdroj: Exekuční soudy ČR, Zpracování: InsolCentrum

Hrozí podle vás stále rozdělení společnosti mezi poctivě splácející a neplnící dlužníky, snížení vlády práva, a hlavně snížení uspokojení věřitelů? Připomínám, že mnohé analýzy ukazují, že zkrácení doby oddlužení, respektive snížení návratnosti věřitelům může mít časem negativní dopad na státní rozpočet a veřejné instituce?

Rozdělení společnosti na řádně platící občany a neplatiče hrozí, ale nebezpečí číhá v delším časovém horizontu. Čeští občané jsou historicky konzervativní a stále vykazují dobrou platební morálku. Patříme mezi nejodpovědnější národy v EU při plnění svých finančních závazků. K zásadní změně vzorců chování obyvatel dochází za dlouhou dobu, poté však jde o téměř nevratný krok. Pokud se týká vlády práva, jak říkáte, tak k oslabení právního vědomí a snížení víry v právní stát pravděpodobně již došlo. Soudní rozhodnutí o výkonu rozhodnutí jsou v mnoha případech chápána jako nezákonná, aniž stát učinil kroky, jak situaci systémově napravit. Snižování uspokojení věřitelů je jev, který se postupně prohlubuje a zvykáme se na něj jako na normalitu. Míra uspokojení věřitelů činila v počátcích oddlužení 56 procent z hodnoty přihlášených pohledávek věřitelů, po novele z roku 2019 klesla na 18 procent.

To je ale dost velký rozdíl…

Ano, to je, Uvidíme, kolik dostanou věřitelé v průměru po novele oddlužení z roku 2024. Státní rozpočet vykazuje nedoplatky za dlužníky v hodnotě cca 140 miliard Kč. Je významným věřitelem v insolvenčních řízeních a při poklesů míry uspokojení se může narušit bilance státního rozpočtu.

Ukazují vaše současné prognózy potvrzení varování a kritiky nemála odborníků, že přijatá novela insolvenčního zákona bude mít dopad na omezení přístupu pro nízkopříjmové osoby, protože nová povinnost prokázat schopnost splácet alespoň minimální částku může omezit přístup k oddlužení pro osoby s nízkými příjmy, typově rodiče samoživitelé nebo seniory? A pokud ano, co podle vás tito budou dělat?

V současných oddluženích mají nízkopříjmové osoby problém s úhradou vstupních plateb, které by měly pokrývat odměnu insolvenčních správců. Také vidíme, že jim jsou stanoveny poměrně vysoké (míněno ve vztahu k jejich příjmům) měsíční splátky. Pravděpodobně ti nejzranitelnější budou mít problém vůbec do oddlužení vstoupit. Budou tedy setrvávat ve své dlužnické situaci a nebudou mít možnost se z ní vymanit.

Nový insolvenční zákon ale neznamená jen problémy pro řadu věřitelů, ale také značné zvýšení zátěže pro insolvenční správce na straně jedné a pokles jejich odměn na straně druhé. Nemůže to podle vás ohrozit stabilitu celého systému, třeba tím, že jich mnoho s touto prací skončí, jak varuje třeba Svaz měst a obcí České republiky?

Již z prvních zkušeností je vidět, že insolvenčním správcům novela nepomohla. Mají více povinností, ale mohou očekávat pokles svých příjmů. Budoucnost ukáže, zda se s daným stavem smíří anebo začnou odcházet. Neměli bychom však zapomínat na soudy, kterým se také zvýšila zátěž práce, když musí individuálně posuzovat schopnosti a možnosti dosažení adekvátních příjmů dlužníků. Novela místo zjednodušení, jak uváděli předkladatelé, tak zkomplikovala všem aktérům život.

Celkově odborníci před přijetím novely insolvenčního zákona upozorňovali, že tato může mít řadu nečekaných a nechtěných důsledků, které zkomplikují situaci jak dlužníkům, tak věřitelům. Lze se podle vás v dohledné době nadít ještě nějakých dalších negativních souvislostí a dopadů kromě těch, o kterých jsme tu mluvili zatím?

Zatím je na velké hodnocení novely čas. Soudy doposud schválily oddlužení tzv. „lepším” dlužníkům, u nichž je zřejmý adekvátní příjem. Před rozhodováním nyní stojí velké množství osob, u nichž bude obtížné určovat, co je a již není v jejich schopnostech dosažení adekvátního příjmu. Jde s nadsázkou o porodní bolesti nově zaváděného oddlužení, které si vyžádají velké úsilí s tím, že pravděpodobně bude většina aktérů s procesem nespokojena. Lze očekávat kritiku toho, co dělají správci i soudci a samozřejmě věřitelé budou velmi nespokojeni. Budoucnost ukáže, jakým směrem se bude oddlužení vyvíjet a kam se bude insolvenční praxe ubírat. Pro dokreslení se podívejte na data ze vzorku prvních 302 schválených oddlužení: jde zatím o malý vzorek, který nemusí nic vypovídat o dalším vývoji.

Z těchto prvních 302 oddlužení osob podle nové právní úpravy vyplynulo, že průměrný dluh – nezajištěné pohledávky činí více jak milion korun, přesněji 1,1 milionu korun, a také, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů je zhruba jen pětinová, přesně 24 procent.

Zajímavá je i skutečnost, že soud vyhověl návrhu insolvenčního správce ohledně výše splátky v polovině případů, jinak v druhé polovině navrhl jinou výši, a z toho v 69 procentech případů splátku zvýšil.

Průměrný čistý příjem dlužníků majících příjem je podle našich zjištění 26.000 korun, počet osob bez příjmu dosahuje čtyř procent, a tito dlužníci mají průměrný počet věřitelů 12.

Na závěr bych se vás chtěl zeptat, zda podle vašeho mínění nenadešel ve světla dosavadních zkušeností s novelou insolvenčního zákona čas na to, aby zákonodárci začali pracovat na „novele novely”? A pokud ano, na co by se v ní měli hlavně zaměřit?

V InsolCentru se zabýváme daty, a z tohoto úhlu pohledu je na zásadní hodnocení ještě čas. Nicméně je dobré uvažovat o dalším postupu a předběžně se připravovat. Jeví se značně pravděpodobné, že většina předpokladů, se kterými předkladatelé novely vstupovali do legislativního procesu, se nenaplní. Zatím nejsou dlužníci motivováni do oddlužení vstoupit, neukazují se výhody oddlužení pro živnostníky – většina osob v oddlužení již nepodniká, ačkoli vykazují IČ, proces je výrazně komplikovanější než předtím, nezdá se, že by dlužníci vstoupili do řádné ekonomiky a zaplatili za tři roky více než dříve v pěti letech, neukazují se přínosy pro veřejné rozpočty kalkulované až do výše 12 miliard korun a tak dále.

Je ještě něco, na co jsem se nezeptal, a chtěla byste, aby tu zaznělo?

Podle našeho názoru je legislativní proces přijímání novely oddlužení ukázkovým případem, jak stát neposlouchá nejen názory odborníků, ale také svých občanů. Proti vládní podobě tříletého oddlužení se postupně postavily všechny odborné profese – správci, soudci, advokáti, ekonomové, věřitelé, podnikatelská veřejnost, a navíc v anketách nesouhlasili s novelou starostové a v průzkumech veřejného mínění i občané. Hlasy expertů i profesních sdružení se ozývaly po celou dlouhou dobu legislativních prací na novele oddlužení, ale nebyly vyslyšeny. Nyní pravděpodobně poneseme důsledky hluchoty státních orgánů i politiků. Na jedné straně budou poškozeni soukromí věřitelé, na straně druhé stát a místní samosprávy – tedy zprostředkovaně všichni občané. Snad bychom všichni byli schopni nést břímě úhrad dluhů, kdyby to dlužníkům opravdu pomohlo. Ve skutečnosti vedeme zadlužené lidi k neodpovědnosti a dalšímu zadlužování tím, že jim neumíme říct pravdu – dluhy si musí chtít řešit sami z vlastní vůle. Teprve pak jim v tom bude stát pomáhat.

A co říct na závěr? V InsolCentru jsme se pokusili ještě v průběhu přijímání novely předložit návrh změn pravidel pro oddlužení tak, aby se lišil podle výše zadlužení. Vycházeli jsme z analýzy dat dlužníků, kteří vstoupili do oddlužení po roce 2019. Lidé s nižšími dluhy do mediánu 620 tisíc Kč by měli možnost se oddlužit za tři roky, lidé s dluhy mezi mediánem 620 tisíc Kč a průměrem 1 350 tisíc Kč za čtyři roky, a lidé s dluhy nad průměr 1 350 tisíc Kč pět let. Nejdůležitější na našem návrhu však byla záklopka výše dluhů. Lidé s dluhy nad 3 mil. Kč by měli možnost vstoupit do oddlužení v časovém limitu pěti let od účinnosti zákona. V případě, že by tak neučinili, ztratili by nárok na oddlužení. Přijetím tohoto ustanovení by všichni poznali, že dobrodiní společnosti není neomezené. Každý dlužník by byl motivován hlídat si výši svých dluhů a sám se starat. Zadlužení lidé jsou pragmatičtí a většina by pochopila, že po uzákonění záklopky výše dluhů musí sami konat, jinak se budou do smrti nacházet v dluhové pasti.

Domníváme se, že bez diferenciace dlužníků nelze nalézt dobré řešení. Podle mapy průměrných dluhů dlužníků v oddlužení podle krajů je zřejmé, že vysoké dluhy mají lidé v bohatých krajích, zatímco dlužníci v ekonomicky méně prosperujících krajích mají nižší dluhy. Tím, že dluhy odpouštíme, tak pomáháme lidem v krajích s lepšími výdělky, kde převahu dlužníků tvoří muži v produktivním věku.

Děkuji za rozhovor.

Petr Blahuš