Reklama

Rozhovor s advokátem a insolvenčním správcem JUDr. Michalem Žižlavským

TRADIČNÍM POLITICKÝM STRANÁM SE ÚPADEK SOUDNÍ MOCI A PRÁVNÍHO STÁTU VRACÍ ZPĚT JAKO BUMERANG

CO SE TÝČE OBAV NAD TÍM, ŽE NEUSTÁLÉ VYCHÁZENÍ STÁTU VSTŘÍC DLUŽNÍKŮM, ČASTO CHRONICKÝM, KTEŘÍ SI ZA SVÉ PROBLÉMY MOHOU SAMI, NA ÚKOR JEJICH VĚŘITELŮ MŮŽE PODKOPAT SAMOTNÉ ZÁKLADY PRÁVNÍHO STÁTU I CIVILNÍHO PRÁVA  A TEDY ŽE SVÉ DLUHY MUSÍME PLATIT, SDÍLÍ VEDLE ŘADY JINÝCH PRÁVNÍCH EXPERTŮ TAKÉ JUDR. MICHAL ŽIŽLAVSKÝ, PRÁVNÍK A INSOLVENČNÍ SPRÁVCE. PŘITOM DOBŘE VÍ, CO ŘÍKÁ: MIMO JINÉ TOTIŽ STÁL ZA ANALÝZOU A PŘIPOMÍNKAMI ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY VŮČI VLÁDNÍMU NÁVRHU INSOLVENČNÍHO ZÁKONA, KTERÝ NAD RÁMEC NAŘÍZENÝCH ZMĚN Z PERA EVROPSKÉ UNIE ZKRACUJE DOBU NA ODDLUŽENÍ ÚPLNĚ VŠEM – A BEZ ROZDÍLU. „VŮBEC BYCH TO NEPODCEŇOVAL, ROSTE ZDE NÁSILÍ A DLUHY SE VYMÁHAJÍ BASEBALLOVÝMI PÁLKAMI,“ VARUJE PRAŽSKÝ ADVOKÁT, ZNÁMÝ Z ŘADY VELKÝCH INSOLVENČNÍCH KAUZ. „OBÁVÁM SE HLAVNĚ RIZIKA NARUŠENÍ ELEMENTÁRNÍ DŮVĚRY LIDÍ V PRÁVO,“ TVRDÍ BEZ EMOCÍ JUDR. ŽIŽLAVSKÝ A DODÁVÁ: „MĚLI BYCHOM SE V ZÁJMU VLASTNÍHO BEZPEČÍ PTÁT, JAKOU ZPRÁVU VYSÍLÁME DO SPOLEČNOSTI NECITLIVÝM ODPOUŠTĚNÍM DLUHŮ JEDNÉ SKUPINĚ OBYVATEL NA ÚKOR JINÉ SKUPINY, KTERÁ SI SVÉ DLUHY PLATÍ. TAM, KDE NEFUNGUJE PRÁVO A SPRAVEDLNOST, NARŮSTÁ HNĚV.“

Co říkáte na to, že vláda premiéra Fialy (ODS) chce jít v novele insolvenčního zákona ještě dokonce nad rámec nařízené evropské směrnice a zkrátit dobu oddlužení z pěti na pouhé tři roky nejen pro podnikatele, ale pro úplně všechny? Máte pro to nějaké logické vysvětlení? To totiž skoro vypadá, jako by vláda najela na taktiku „po nás potopa“, protože na tento její krok stejně jako celou řadu dalších napadá výjimečně svorně kritika napříč laickou, ale též odbornou veřejností, např. soudci, politiky samospráv, právníky a insolvenčními správci?

Logické vysvětlení pro to nemám. Mohu jen zopakovat, co říkám už dlouho. Plošné zkrácení oddlužení všem dlužníkům bez rozdílu je politické rozhodnutí, které nezohledňuje ekonomická data ani poznatky praxe. Úplná data o fungování současného systému oddlužení ani zohledňovat nemůže, protože pětileté procesy, jak je nastavila poslední velká „oddlužovací“ novela insolvenčního zákona z roku 2019, doběhnou až v roce 2024. Takže měníme botu za menší, aniž víme, kde nás tlačí a jestli nás vůbec tlačí. Vláda to zdůvodňuje tím, že chce zavést rovné podmínky oddlužení pro všechny, bez ohledu na to, zda jde o podnikatele nebo spotřebitele. Podobá se to situaci, kdy budete šít obleky jen v jedné velikosti. Můžete stokrát říkat, že to děláte proto, aby měli všichni rovné podmínky, ale někomu pak budou ty šaty velké, někomu malé a na někom prasknou. A není pravda, že po nás něco takového požaduje evropská směrnice.

Ano, ta žádnou podmínku jednotného přístupu jak k fyzickým, tak k právnickým osobám po nás nevyžaduje; konečně, to už také zaznělo na řadě odborných konferencí, pořádaných na toto téma třeba na půdě Akademie věd. Co tedy přesně požaduje evropská směrnice o restrukturalizaci a insolvenci?   

Jsou to dvě věci. Obě podporují podnikání. Tou první je zavedení preventivní restrukturalizace, což je řešení pro obchodní korporace. Tou druhou je skutečně zkrácení oddlužení fyzických osob, ovšem jen pokud jde o podnikatele. Praxe ukazuje, že skutečně podnikajících živnostníků, což není každý, kdo se skrývá za IČO, je v oddluženích jen nepatrná část. Odhadem je to méně než pět procent. Směrnice chce omezit jejich averzi k podnikatelskému riziku, aby zabránila jejich přechodu na závislou činnost nebo rovnou na podporu. Směrnice po nás nepožaduje totéž u zbývajících devadesáti pěti procent dlužníků, kteří žádné podnikatelské riziko nenesou. Je velký rozdíl mezi podporou podnikání a podporou často neuvážené spotřeby. Podpora podnikání je investice do budoucnosti. Podpora spotřeby na dluh naopak budoucnost zatěžuje.

Jedná se v tomto případě o váš názor, nebo o názorové negativní stanovisko České advokátní komory k tomuto plošnému zkrácení doby oddlužení.? Liší se tedy nějak a v čem váš a komorový názor?

Ne, neliší. Stanovisko České advokátní komory připravila Sekce pro insolvenční právo, kterou vedu. Sekce sdružuje insolvenční experty z Prahy i z regionů, a to z největších, středních i malých advokátních kanceláří. Je to reprezentativní složení lidí, kteří znají procesy oddlužení skutečně dobře a z různých stran. Sepisují pro dlužníky tisíce návrhů na povolení oddlužení, zastupují v insolvenčních řízeních dlužníky i věřitele, vedou incidenční spory a část z nich působí jako insolvenční správci. Ti všichni, stejně jako představenstvo České advokátní komory, se shodují, že plošné zkrácení oddlužení je v našich poměrech špatné řešení. Podobný názor mají, pokud vím, zástupci Hospodářské komory, Svazu měst a obcí nebo Svazu bytových družstev. Bez zajímavosti není ani to, že další dotčené instituce podaly v mezirezortním připomínkovém řízení k návrhu novely celkem 260 stran nesouhlasných připomínek. Je vidět, že návrh nemá podporu odborné veřejnosti a zdá se, že nemá ani podporu laické veřejnosti. Ta totiž podle průzkumu analytické společnosti InsolCentrum neschvaluje plošné zmírňování podmínek oddlužení a většinově si myslí, že dluhy se mají platit.

Řada právních expertů se navíc domnívá, že neustálé vycházení vstříc dlužníkům nejen v tomto případě, ale i ve stále se prodlužující sérii údajně neopakovatelného dobrodiní zvaného Milostivé léto, jen podkope důvěru občanů v tento stát a v jeho zákony. Což by znamenalo velké bezpečnostní riziko, že lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou zejména nyní, kdy se ve východní části Evropy válčí. Opravdu může podle vás podkopání hlavního pilíře civilního práva, tedy zásady: Dluhy se musí platit, ohrozit celý český civilní soudní systém u nás, jak třeba zaznělo nedávno na konferenci spolupořádané Českou advokátní komorou?

Vůbec bych to nepodceňoval. Měli bychom se v zájmu vlastního bezpečí ptát, jakou zprávu vysíláme do společnosti necitlivým odpouštěním dluhů jedné skupině obyvatel na úkor jiné skupiny, která své dluhy platí. Vzkazujeme dlužníkům vlastně, že nemusejí brát své dluhy vážně, protože se jim na konci dne stejně odpustí nebo z nich zaplatí naprosté minimum. A ještě nebezpečnější je to vzkaz těm, kteří své dluhy platí. Ten vzkaz zní: „Nečekejte právní ochranu, když vám někdo neplatí.“ Když připravíme tuto tmelící část společnosti o pocit jistoty, budeme mít skutečné problémy. Tam, kde nefunguje právo a spravedlnost, narůstá hněv. Ten se často obrací proti těm, kteří za to sice nemohou, ale od kterých lidé čekají ochranu. Třeba proti soudcům, advokátům anebo státním zástupcům, kteří uvíznou v nefunkčním soudním systému. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Roste násilí. Dluhy se vymáhají baseballovými pálkami. Tradičním politickým stranám se úpadek soudní moci, a tedy i právního státu, vrací zpět jako bumerang. Populisté volají po vládě pevné ruky a stále více lidí na to slyší.

Souhlasíte i s názorem, že snížení uspokojení věřitelů zkrácením doby oddlužení zásahem této vlády lze považovat za formu zásahu státu do vlastnického práva ve smyslu článku 11 Listiny lidských práv a svobod, protože se jedná o de facto obdobu vyvlastnění a tedy o zásah, který musí být legitimní a proporční?

Hodnocení ústavněprávních otázek bych nechal jiným. Já se obávám především rizika narušení elementární důvěry lidí v právo. Když nemáte funkční právní systém, pak je úplně jedno, co se píše v zákonech, včetně těch ústavních, protože to, co se v nich píše, stejně nevymůžete. Je to jen prázdná deklarace. Důvěru v právo oslabuje, když právní normy odporují tomu, co lidé považují za spravedlivé. Jak vypadá touto optikou současná realita? Podle statistik InsolCentra je typický dlužník zdravý, práceschopný muž ve věku 45 let. Ten se dnes oddluží při dluhu 800 000 korun za tři roky, když splatí 60 procent, což je 480 000 korun. Pokud to nezvládne, může se oddlužit za pět let, když aspoň pracuje a platí nejméně 2 200 korun měsíčně. To je za pět let 132 000 korun, tedy necelých 20 procent. Když ale projde vládní návrh, padne hranice 60 procent. Ten stejný práceschopný muž se oddluží za tři roky už za 79 200 korun, což je necelých 10 procent. Je spravedlivá tak brutální změna pravidel? Jaký vyšší princip odůvodňuje to, abychom odpouštěli práceschopným mužům v produktivním věku na místo dnešních 40-ti procent dluhů celých 90 procent dluhů? Ty odpuštěné dluhy nikam nemizí mávnutím čarovného proutku. Vždy je někdo nakonec zaplatí. A nejsou to jen anonymní věřitelé a bohaté finanční instituce. Jsme to my, kteří jako uživatelé bytů platíme za neplatící sousedy. Jsme to my, kteří jako spoluobčané platíme za neplatící obyvatele měst a obcí. Jsme to my, kterým odpouštění dluhů zdražuje hypotéční úvěry na byty, leasingy na auta a vůbec všechny produkty a služby. Je to stát, kterému klesnou příjmy státního rozpočtu.

Není tedy zkrácení oddlužení jen další formou sociální podpory asociálním dlužníkům tentokrát na úkor jejich věřitelů?

Já bych se nebál použít termín asociální podpora. Protože taková podpora, která necitlivě narušuje rovnováhu vztahů mezi těmi, kdo své závazky plní, a těmi, kdo je neplní, rozkládá společnost. Může vést až k naplnění dystopické vize rozpadu právního státu, jak jsem o tom hovořil. Můžeme se podívat na jednu typickou situaci, ve které obzvlášť vyniká nespravedlnost plošného zkrácení oddlužení. Jde o vztah toho muže ve věku 45 let a jeho ženy, která od něj nedostává výživné. Možná to nevíte, ale praxe ukazuje, že matky samoživitelky se v oddluženích vyskytují častěji na straně věřitelů než na straně dlužníků. A zajímavé je, že ten muž, neplatič výživného, začíná často platit právě až v oddlužení. Proč? Protože pohledávka na výživné má přednostní pořadí, a když ji neplatí, tak mu soud oddlužení zruší, a on nedosáhne odpuštění zbytku dluhů. Takže i když neplatil výživné před branami oddlužení, najednou ho překvapivě platí, a to dokonce po celou dobu, po kterou oddlužení trvá. Když tomuto muži v produktivním věku zkrátíme oddlužení z pěti let na tři roky, doplatí na to právě ta matka samoživitelka. Zatímco dnes má jisté výživné pro své děti 60 měsíců, když návrh projde, bude ho mít jisté jen 36 měsíců. Řekli byste, že je to spravedlivé?

Pojďme teď od politiky ke zločinu, i když podle některých cyniků se toto překrývá. Jaký je současný stav kauzy WCA International? Potvrdila se podezření, že její jednatel nabízel investice veřejnosti – což ale alternativní investiční fond neumožňuje – nebo že používal klamavé informace a dokonce měl převádět majetek do svých firem na základě tzv. Ponziho schématu?

Máme skutečně důvodné podezření, že bývalý jednatel WCA International Matouš Polák porušoval zákon a páchal trestnou činnost. Toto podezření se nyní prověřuje. Výsledek bude důležitý pro probíhající insolvenční řízení, ve kterém WCA usiluje o soudní reorganizaci. Skupina věřitelů, kterou zastupujeme, to vnímá jako riziko. Peníze klientů totiž zřejmě končily právě na účtu Matouše Poláka nebo jemu blízkých osob. My je budeme chtít zpět a pochybujeme o tom, že by je dlužník, který má v reorganizaci dispoziční oprávnění, vymáhal stejně razantně, jako insolvenční správce v konkursu. Partner naší advokátní kanceláře Petr Veselý vykonává v insolvenčním řízení funkci soudem jmenovaného předsedy věřitelského výboru. On i zástupci dalších věřitelských skupin dělají vše pro to, aby poškození klienti WCA nepřišli o své peníze. Není to ale jednoduché. WCA je jeden ze zkrachovalých alternativních fondů, které mají hodně společného. Především velké množství lidí, kteří uvěřili představě vysokého zhodnocení peněz. My teď řešíme, zda je ten, kdo tu představu vytvářel, oklamal a jestli vytvořil důmyslnou past, aby se zmocnil jejich peněz. Pokud se to prokáže, půjde o trestný čin podvodu v pátém odstavci, protože vznikla škoda velkého rozsahu. Peníze, které klienti svěřili WCA se pohybují v řádu miliard korun. Smutné je, že mezi poškozenými jsou lidé důchodového věku, kteří mohou přijít o své životní úspory. Jsou mezi nimi ale také firmy, a dokonce obec Modrava, která v řízení uplatňuje pohledávku v řádu sta milionů korun.

Kdy dostanou zpět své peníze klienti GROWING WAY, který je také v insolvenci, a o jakých částkách se bavíme? Na konci minulého roku jste zmiňoval, že by mohli dostat zpět až 60 procent svých investic.

GROWING WAY je další miliardový kvazi fond, ve kterém se prolíná insolvenční a trestní právo. Tato firma lákala své oběti na příběh údajně geniálního mladého tradera Ondřeje Janaty, který „chtěl být bohatší než Petr Kellner“. Také zde zastupujeme velkou věřitelskou skupinu a působíme ve věřitelském výboru. Byli jsme to my, kdo zahájil insolvenční řízení. Insolvenční návrh jsme podávali už v listopadu 2021, v době, kdy někteří poškození ještě věřili, že se svých peněz dočkají v trestním řízení. Bylo to ovšem čekání na Godota, na kterého by čekali marně, protože trestní řízení stále probíhá a konečné rozhodnutí o vině a trestu je v nedohlednu. Dnes, v roce 2023, mohu říci, že právě díky námi zvolené strategii už mají poškození na svých účtech zpátky zhruba 60 procent svých investic. Letos v dubnu se nám navíc podařilo na schůzi věřitelů prosadit inovativní řešení v podobě dohod o prodeji majetku osob, spřízněných s dlužníkem. To ještě zvýší procento uspokojení pohledávek našich klientů. Úpadek GROWING WAY se řeší konkursem, kde se průměrné procento uspokojení pohledávek věřitelů pohybuje někde kolem 5-ti procent. Takže těch našich 60 procent s vyhlídkou dalšího navýšení je velký úspěch.

A jaká je situace kolem zbankrotovaného J.O. Investment?

Obávám se, že J.O. Investment je právě také další miliardové letadlo, převlečené za investiční fond. A možná, že přistane z pohledu investorů velmi tvrdě. Kromě insolvenčního řízení zde probíhá trestní stíhání jednatele společnosti Jakuba Ortinského a dalších osob, včetně jeho matky, profesí policistky. Státní zástupce na ně podal obžalobu u Městského soudu v Praze pro trestné činy zvlášť závažného zločinu podvodu a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Policie podobně jako v GROWING WAY zajistila významný majetek. Bohužel ale teď narážíme na nečinnost trestního soudce Kamila Kydalky, který věc vyřizuje. Ten po dobu téměř tři čtvrtě roku nerozhodl o žádosti na vydání zajištěného majetku do insolvenčního řízení. Jakkoli máme jinak převážně dobré zkušenosti s prací insolvenční i trestní justice, zde narážíme na naprosté nepochopení ekonomické podstaty věci. Jsou to jednoduché počty. Roční inflace je dnes vyšší než 10 procent. Z miliardy se ročně vypaří více než sto milionů. Průtahy v řízení znehodnocují pohledávky věřitelů. Ale jak to tak zatím vypadá, soudce Kydalka chce spojit rozhodnutí o vydání zajištěného majetku až s rozhodováním o vině a trestu obžalovaných. To se pak ovšem mohou poškození se svými prostředky rovnou rozloučit! Rozhodnutí trestního soudu o vině a trestu se dá při současném tempu soudce čekat za mnoho let. Budou-li obžalovaní nakonec odsouzeni, soud poškozené stejně jen odkáže na civilní řízení. Trestní právo nemá na rozdíl od insolvenčního práva funkční mechanismy na přezkoumávání tisíců pohledávek poškozených a na distribuci prostředků mezi velké množství věřitelů. V tomto insolvenčním řízení vykonává funkci předsedy věřitelského výboru partner naší advokátní kanceláře Adam Sigmund. Ten se spolu s dalšími zástupci věřitelských skupin snaží zabránit úplnému znehodnocení prostředků investorů.

Podaří se podle vás reálně, nejen symbolicky, obnovit pravidelný a silný provoz páté nejstarší státní aerolinky na světě, tuzemského dopravce ČSA, jehož reorganizaci jste měl na starost? Byla tato v něčem jiná, výjimečná, než „standardní“ reorganizace (třeba kvůli tomu, že se jedná o letadla)?

Případ Českých aerolinií ukázal, že nastupuje doba nejistoty, ve které se může stát úplně cokoli. Připomenu, že na počátku roku 2020 se z důvodu Covidu 19 takzvaně zavřelo nebe. Letadla nesměla létat. ČSA a společně operující Smartwings najednou nemohly plnit závazky z prodaných letenek. Ztratily zdroje příjmů, ačkoli výdaje jim zůstaly. Taková situace tu v leteckém průmyslu nikdy dříve nebyla. Vyžadovala inovativní řešení. Vlastníci naštěstí neztráceli čas, obrátili se na nás a my jsme začali hledat řešení. Rozhodli jsme se využít krizovou legislativu. Aktivovali jsme proces soudní ochrany. Bez toho se situace nedala zvládnout. Já jsem zastupoval v tehdy povinné roušce v řízeních před soudy Smartwings. Na případu se mnou spolupracovali další advokáti naší kanceláře. Adam Sigmund vedl zahraniční jednání, Roman Macháček řešil každodenní agendu a Michal Brychta nám pomáhal se strategií. Museli jsme kompletně přenastavit každodenní chod obou aerolinek podle nových pravidel. Na týdenní bázi jsme podle našich „semaforů“ schvalovali, co se dělat může (zelená), co se dělat může jen při splnění určitých podmínek (oranžová) a co se dělat nesmí (červená). Chránili jsme tím vlastníky a management. Pro každou aerolinku jsme spolu s managementem obou společností a ekonomickým poradcem E&Y připravili bílou knihu s kompletními plány řešení. Tyto plány jsme postupně realizovali. Za něco více než jeden rok doběhla největší česká mimosoudní restrukturalizace Smartwings pod ochranou mimořádného moratoria. Letos, po necelých třech letech jsme definitivně ukončili unikátní soudní reorganizaci ČSA. Unikátní byla v tom, že šlo o první úspěšnou koncernovou věřitelskou reorganizaci. Obě aerolinky prošly očistnou lázní, vyřešily starý dluh, a jejich další osud už závisí jenom na dalších záměrech vlastníků a vývoji trhu. Považuji to za velký úspěch. Jsem rád, že jsme přispěli k záchraně tradiční české značky.

Jak se vyvíjí obor restrukturalizace a insolvence, kterému se dlouhodobě věnujete? Vidíte zde nějaké nové hrozby a příležitosti? 

Spotřebitelské insolvence se právě teď ubírají špatným směrem, jak jsem to zmínil. Hrozbu vidím v možném narušení funkčnosti systému oddlužení. Vládní návrh novely insolvenčního zákona spoléhá na to, že se podaří zvýšit tlak na dlužníky, kteří budou platit věřitelům stejně jako dosud. Zkuste si ale představit, že za 36 měsíců zaplatíte stejně tolik, jako za 60 měsíců. To by se vám musely zvýšit příjmy o 40 procent. Kontroly dlužníků na cestě oddlužením samozřejmě probíhají už dnes. Mají-li být ještě účinnější, musí se dořešit financování agend insolvenčních správců, kteří to zajišťují. Česká advokátní komora se v tom snaží nalézt řešení s ministerstvem spravedlnosti, aby proces oddlužení úplně nezkolaboval, pokud projde návrh nové úpravy. No, a co se týče byznysu, tak zde vidím hrozbu i příležitost současně v geopolitické změně poměrů a také v novém trendu ESG. Vlastníci podniků, kteří dnes chtějí uspět, se možná neobejdou bez změny mindsetu, bez přenastavení systému corporate governance a compliance, a také bez přeobsazení postů manažerů a poradců. Každá doba vyžaduje jiné schopnosti. Myslím, že přichází soumrak éry vůdců, kteří umějí rozvíjet jednou dané schéma v historicky zaužívaných kolejích. Nová doba přeje spíše osobnostem s fluidní složkou inteligence. Leaderům, kteří se rychle adaptují na nové poměry a umějí třeba i radikálním způsobem měnit směr plavby v nejistých vodách. Poctivé tahouny, schopné podávat výjimečné výkony při „pásové“ práci, čeká osud Boxera z Orwellovy Farmy zvířat. Sice nezemřou, ale nahradí je umělá inteligence. Příležitosti naopak čekají na ty, kdo si umějí poradím s tím, když jim někdo ten dlouho běžící pomyslný pás vypne. Na ty, kteří si v mezích zákona poradí s podobnými situacemi, jako když se nad aerolinkami zavřelo nebe.

Když už jste zmínil umělou inteligenci, říká se, že by v dohledné době mohla nahradit i práci právníků, minimálně u jednoduchých kauz. Nemáte tedy obavy o svou další existenci na měnícím se trhu právních služeb? Nenahradí postupně vaši práci roboti nebo třeba podnikoví právníci? 

Obavy nemáme. Posílili jsme náš tým, který zahrnuje kromě advokátů také 15 insolvenčních správců. Máme za sebou zkušenosti z práce na zhruba čtvrtině všech soudních reorganizací, které proběhly nebo probíhají v České republice. Počtem řešených insolvencí jsme největší na trhu. Jako jedni z mála správců máme zvláštní povolení, potřebné pro preventivní restrukturalizace a soudní reorganizace korporací. Aktuálně se staráme o několik tisíc insolvenčních případů. Jsme v každodenním kontaktu s insolvenčními soudy, známe jejich praxi do úrovně názorů jednotlivých soudců a můžeme tomu přizpůsobovat své postupy. Od toho se odvíjí naše know-how. Své zkušenosti využíváme pro rozvoj našich hlavních produktů. V rámci účinné prevence revidujeme klientům programy compliance. Teď se to například týká systémů včasného varování a nových povinností při hrozícím úpadku. Připravujeme preventivní restrukturalizace podniků podle nové právní úpravy. A samozřejmě stále vylepšujeme naše postupy pro hladký průběh soudních reorganizací tam, kde už je nutné formální řešení. Zvláštní pozornost přitom věnujeme ochraně vlastníků a manažerů obchodních korporací. A co se týče podnikových právníků, tak nemám pocit, že by nahrazovali naši práci. Naopak jsou to oni a kolegové z jiných advokátních kanceláří, kteří nás nejčastěji kontaktují. Nekonkurujeme si, ale spolupracujeme tam, kde se hodí naše specializace. Oni znají dobře core byznys svých klientů, my zase ovládáme praktické fungování procesů restrukturalizace a insolvence v českém justičním prostředí. Naše přidaná hodnota je nejen v tom, že radíme, ale také v tom, že přebíráme právní zastoupení a odpovědnost za prosazování někdy konfliktních řešení.

JUDR. Michal Žižlavský (1961), držitel ocenění Právník roku 2017, člen představenstva České advokátní kanceláře, člen zkušební komise pro advokátní zkoušky, specializovaného senátu Nejvyššího správního soudu pro kárné delikty soudců a předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců. V letech 2013 – 2021 člen Legislativní rady vlády České republiky. Zaměřuje se na český soudní proces a insolvenční právo, a jako takový patří mezi hlavní tuzemské experty na insolvenci a restrukturalizaci podnikatelů.  Část své praxe působil také jako soudce. Jako první insolvenční správce v České republice získal zvláštní povolení k řešení úpadku korporací a finančních institucí podle nového insolvenčního zákona. Pracuje na nejvýznamnějších korporátních úpadcích v zemi (OKD, Vítkovice, Sazka), v roce 2020 obdržel prestižní cenu Turnaround Management Association v Londýně. Je spoluautorem velkého Komentáře Insolvenčního zákona a Komentáře Zákona o advokacii.

TEXT: PETR BLAHUŠ, FOTO ARCHIV KN
Aktuální číslo

2024 – 04

Ročníky

Reklama

Tištěné
předplatné

1644

1 rok

  • Měsíčník v tištěné a elektronické verzi
  • Neomezený přístup k exkluzivnímu elektronickému obsahu
  • Pro studenty poskytujeme slevu 50 %
Koupit

Elektronické
předplatné

1152

1 rok

  • Neomezený přístup k exkluzivnímu elektronickému obsahu Konkurzních novin na webu
  • Pro studenty poskytujeme slevu 50 %
Koupit

Reklama

Vycházejí elektronicky dvakrát měsíčně jako Newsletter a jednou měsíčně v tištěné podobě jako Bulletin. Vydává: COOPER PRESS, spol. s .r. o., IČ 25207059 | Redakce: Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, e-mail: info@kn.czCEO: Dalibor Knotek, mobil: 602 789 839, e-mail: d.knotek@kn.czŠéfredaktor: Petr Blahuš, mobil: 608 301 966, e-mail: p.blahus@kn.czPR: mobil: 778 706 306, e-mail: info@kn.cz, Grafická úprava: Dalibor Knotek Registr. značky: 03/97 OK Tiskne: Novatisk, a.s. Rozšiřují: International mail service, s.r.o. Distributor: Česká pošta, s. p. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., Odštěpný závod Západní Čechy, ředitelství v Plzni, č. j. P2-222/98 ze dne 6. 11. 1998. Názory a stanoviska otištěné v těchto novinách nemusejí vždy odpovídat názorům a stanoviskům redakce. Vydavatel si vyhrazuje právo publikované materiály zveřejnit na internetu, adresa: www.kn.cz. MKČR e 12417. iSSN 1213-4023.

© 2024 Konkursní noviny | Design & realizace HD Production Brno | Zásady cookies