Rizika spojená se zavedením úrokových stropů

22.04.2025 | Lukáš Pachl

Aktuální čísloEkonomikaZdarma

Autor: Lukáš Pachl/22. 4. 2025

Z obsahu:

• Dopady úrokových stropů: Zavedení limitů na úroky může sice ochránit spotřebitele, ale zároveň výrazně omezit dostupnost úvěrů, zejména pro nízkopříjmové skupiny a malé podnikatele.

• Zkušenosti ze zahraničí: Článek přináší příklady z Francie, Polska a Nizozemska, které ukazují, že zavedení stropů vede často k přesunu nákladů, útlumu mikropůjček nebo dokonce k rozmachu šedé ekonomiky.

• Alternativy k regulaci: Místo plošného zavádění stropů autor doporučuje kombinaci finanční gramotnosti, rizikově odstupňované regulace a tržně orientovaných mechanismů.

Zavedení úrokových stropů (Interest Rate Restrictions, IRRs) je kontroverzním nástrojem regulace finančního trhu. Zatímco jejich cílem je ochrana spotřebitelů před lichvářskými praktikami, mohou mít významné vedlejší dopady zejména na dostupnost úvěrů, fungování nebankovního sektoru a finanční inkluzi.

Směrnice o spotřebitelském úvěru (CCD2)^[1] představuje zásadní reformu regulace úvěrového trhu v EU, přičemž jedním ze způsobů je možnost členských států zavést úrokové stropy. Hned na úvod je nutno zdůraznit, že je to jedna z možností nikoli však povinnost. Na rozdíl od jednotné harmonizace směrnice ponechává členským státům významnou volnost v nastavení konkrétních limitů, což jednoznačně povede k velké fragmentaci trhu a rozdílným dopadům na spotřebitele i poskytovatele v jednotlivých členských státech Evropské unie.

Právní základ pro zavádění úrokových stropů je článek 31 CCD2, který ukládá členským státům povinnost efektivně předcházet zneužívání ze strany věřitelů a zajistit, aby spotřebitelé nebyli vystaveni „nepřiměřeně vysokým“ úrokovým sazbám nebo celkovým nákladům na úvěr. Nepřikazuje však žádné jednotné limity. Směrnice explicitně nestanovuje žádný unijní úrokový strop, ale vyžaduje, aby státy přijaly opatření k prevenci predátorských praktik ze strany poskytovatelů úvěrů. Členské státy by při zavádění jednotlivých opatření měly zejména zohlednit průměrné tržní sazby, administrativní náklady poskytovatelů a rizika spojená s úvěrovými produkty.

Judikatura Evropského soudního dvora (ESD) doplňuje tento rámec principem proporcionality – například v případu Kásler v OTP Jelzálogbank Zrt (C-26/13) zdůraznila, že národní úrokové stropy nesmí znemožnit legitimní podnikání. Judikatura Evropského soudního dvora (ESD) zdůrazňuje ochranu spotřebitele před nekalými praktikami, ale zároveň varuje před opatřeními, která by mohla nepřiměřeně omezit přístup k financování. Zdůrazňuje nutnost vyváženého přístupu mezi ochranou spotřebitele a zachováním fungujícího trhu.

Bohužel přesně to se dá očekávat po zavedení úrokových stropů, tak jak je navrhuje zavést Ministerstvo financí ČR. N8klady na úvěry se stanou přijatelné pouze pro ty subjekty. Které mají možnost získávat kapitál za velmi výhodných podmínek.

Aktuální situace v ČR

Podle průzkumu České bankovní asociace (2024) využívá krátkodobé mikropůjčky (do 20 000 Kč) přibližně 7 % dospělé populace v České republice, což je zhruba 600 000 lidí^[2]. Rizikové chování (např. překračování splatnosti) vykazuje 1,5 % populace, což odpovídá cca 130 000 osobám. Počet těchto osob však stále klesá v důsledku opatření, které jsou postupně zaváděny.

Odhady ČNB předpokládají pokles počtu nebankovních společností poskytující mikropůjčky, v důsledku zavedení ročních úrokových stropů, až o 70 %. Jak ukazují výsledky ve světě, mohou být skutečné důsledky na nebankovní trh ještě výrazně dramatičtější. Konečný důsledek se pak projeví u samotných žadatelů o mikropůjčky, když podle prvotních odhadů, by o přístup ke krátkodobému financování mohlo přijít až 200.000 malých podnikatelů a nízkopříjmových domácností.

Příklady implementace v členských státech EU

Směrnicí CCD2 se již samozřejmě zabývaly i jiné členské státy Evropské unie. K řešení situace přistoupili různými způsoby a tato řešení se různým způsobem projevila na jejich trhu

Ve Francii platí dynamické stropy vázané na tržní sazby. Maximální RPSN se odvíjí od průměrné sazby na trhu zvýšené o 33 %. Aktuálně se pohybuje mezi 20–30 % pro spotřebitelské úvěry. Výjimku mají pouze úvěry poskytované zdravotnickým zařízením nebo malým řemeslníkům. Důsledkem zavedení úvěrových stropů bylo přesunutí nákladů na úvěry do poplatků spojených s úvěry. Pro spotřebitele tak zavedení úrokových stropů nemělo zásadní význam.

Polsko uplatňuje kombinace úrokových stropů a registrů úvěrů. Úrokové limity jsou vázány na lombardní sazbu centrální banky (aktuálně 20 % RPSN), přičemž všechny úvěry musí být reportovány do centrálního registru.

Nejpřísnější podmínky jsou stanoveny v Nizozemsku, kde pro většinu úvěrů platí maximální RPSN 10 %, což komplikuje fungování zejména krátkodobých mikropůjček. Dá se říct, že trh s mikropůjčkami v Nizozemsku téměř zcela vymizel. Tato situace má rozhodně negativní dopady na spotřebitele a je to přesně ten případ, se kterým je zavádění úrokových stropů spojováno.

Implementace revidované směrnice o spotřebitelském úvěru (CCD2) tedy představuje pro Českou republiku klíčovou výzvu v oblasti regulace finančního trhu. Návrh transpozice CCD2 vychází z požadavků směrnice, zaměřuje se nejen na zavedení úrokových stropů a posílení ochrany spotřebitelů, ale také na regulaci nových forem úvěrů, jako jsou buy-now-pay-later (BNPL) služby.

Návrh na zavedení úrokových stropů v rámci transpozice směrnice CCD2 přináší odlišný regulační režim pro úvěry nad 20 000 Kč a do 20 000 Kč. Toto rozdělení vychází z potřeb přizpůsobit regulaci specifickým rizikovým profilům a ekonomickým parametrům jednotlivých typů úvěrů, přičemž reflektuje i požadavky čl. 31 směrnice CCD2 na prevenci nepřiměřených cen úvěrů^[3].

Kategorizace úvěrů a její odůvodnění

Klíčovým kritériem pro rozdělení je kombinace výše úvěru a doby splatnosti:

Úvěry nad 20 000 Kč se splatností delší než 6 měsíců – tyto úvěry jsou považovány za střednědobé až dlouhodobé závazky s vyšším kumulativním rizikem pro spotřebitele.

Úvěry do 20 000 Kč se splatností do 6 měsíců – charakterizované jako krátkodobé mikropůjčky, které jsou historicky spojeny s vyššími úrokovými sazbami a vyšším podílem rizikových klientů.

Výpočetní metodologie úrokových stropů

Pro úvěry nad 20 000 Kč

Úrokový strop se má odvíjet od REPO sazby ČNB navýšené o 8procentních bodů, přičemž výsledná hodnota se bude násobit čtyřmi. Při aktuální REPO sazbě 4,5 % (údaj 7.2.2025) by strop činil: (4,5%+8,0%) ×4=50,0 % p.a.

Tento mechanismus by měl zohledňovat dlouhodobější charakter úvěru a nutnost kompenzovat inflační rizika. Repo sazba České národní banky je pro tento výpočet stanovena minimálně na 4 %, i to i kdyby klesla níže. Podle návrhu by tak limit činil maximálně 48 % ročně.

Pro mikropůjčky do 20 000 Kč s dobou splatnosti do 6 měsíců

Ministerstvo financí navrhuje dvousložkový systém výpočtu maximálního přeplacení úvěru. Tento model kombinuje fixní poplatek a proměnnou složku založenou na parametrech úvěru:

1. Fixní složka

Paušální poplatek 2 000 Kč – lze účtovat pouze jednou za 6 měsíců na jednoho dlužníka, bez ohledu na počet úvěrů u stejného poskytovatele.

2. Proměnná složka se vypočítá podle následujícího vzorce:

Proměnná složka = výše půjčky × doba splatnosti (v letech) × (repo sazba ČNB + 8% ) × 4

Kde:

Repo sazba ČNB má minimální hodnotu 4 % (i při nižší reálné sazbě).

Doba splatnosti v letech: například 3 měsíce = 0,25 roku.

Příklad výpočtu pro půjčku 10 000 Kč na 3 měsíce

Proměnná složka:

10000 × 0,25 × (4,5 % + 8 %) × 4 = 10000 × 0,25 × 0,50 = 1 250 Kč

Celkové maximální přeplacení: 1 250 Kč + 2 000 Kč = 3 250 Kč

Tento model umožňuje poskytovatelům pokrýt náklady spojené s menšími transakcemi, avšak zároveň omezuje riziko predátorského úvěrování.

Rozdíly v regulačních požadavcích

Rozdílné požadavky jsou stanoveny také v regulačních požadavcích. U úvěry nad 20 000 Kč je stanoveny povinné hloubkové hodnocení bonity klienta včetně analýzy příjmů, výdajů a existujících závazků. Poskytovatelé musí využívat data z registrů ČNB a externích scoringových agentur.

U úvěrů do 20 000 Kč by mělo probíhat pouze zjednodušené posouzení bonity klienta s možností využití alternativních dat (např. analýza bankovních transakcí za poslední 3 měsíce). Směrnice CCD2 však zakládá povinnost ověřit alespoň základní solventnost žadatele.

Všechny subjekty budou muset disponovat základním kapitálem 20 milionů Kč, ale pro poskytovatele větších úvěrů bude navíc vyžadováno udržování kapitálové rezervy ve výši 5 % nesplacených úvěrů. Menší poskytovatelé mikropůjček by mohli čerpat výjimky z některých reportingových povinností, pokud jejich roční objem úvěrů nepřekročí 50 milionů Kč. Pro úvěry nad 20.000 Kč jsou vyžadovány automatizované systémy pro hodnocení rizik. U menších úvěrů postačuje základní software s integrovanými kontrolami.

Zatímco větší nebankovní společnosti (jako Home Credit) mají kapacitu absorbovat vyšší náklady na compliance, menší poskytovatelé tyto podmínky ekonomicky neunesou a budou nuceni trh opustit – odhady hovoří o redukci až 70 % současných poskytovatelů mikropůjček.

Ekonomické dopady zavedení úrokových stropů

Snížení dostupnosti úvěrů

Úrokové stropy mohou negativně ovlivnit finanční inkluzi zejména tím, že omezí přístup k financování pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Studie z Illinois ukázala, že po zavedení stropu 36 % se průměrná velikost půjčky snížila o 44 %, což vedlo ke zhoršení finanční situace 40 % respondentů.^[4] Zahraniční studie tak ukazují, že zavedení úrokových stropů často vede k omezení dostupnosti úvěrů pro rizikovější skupiny klientů.

Světová banka v minulých letech provedla průzkum, který zřetelně ukazuje, že zavedením úrokových stropů jsou obvykle ve společnosti způsobeny nezamýšlené vedlejší efekty postihující trh s mikropůjčkami^[5]. Mezi tyto vedlejší efekty patří zejména zvýšení neúrokových poplatků a provizí, snížená transparentnost cen, nižší nabídka úvěrů a míra schvalování úvěrů pro malé a rizikové dlužníky, nižší počet institucí a nižší hustota poboček, stejně jako nepříznivé dopady na ziskovost bank.

V zemích s přísnými IRR mají malé podniky často problém získat financování pro svůj rozvoj.

Riziko růstu šedé ekonomiky

Omezení dostupnosti formálních půjček často vede k nárůstu neformálního nebo lichvářského financování. V řadě zemí vzrostla po zavedení úrokových stropů aktivita neformálních věřitelů, kteří nejsou regulováni a často účtují mnohem vyšší sazby než běžné nebankovní instituce. Zavedení úrokových stropů tak může zpět přinést lichvářské úvěry, které se nám řadou dosud přijatých opatření podařilo téměř vymýtit. Ty pak budou vůči spotřebitelům výrazně agresivnější, než stávající poskytovatelé mikropůjček.

Alternativní způsoby řešení

Praxe v řadě zemí ukazuje, že zavedení úrokových stropů nemusí být jediným vhodným řešením nepřiměřených úrokových sazeb. Existují i jiné cesty, které mají podobné dopady na spotřebitele, ale výrazně méně devastující dopady na nebankovní trh.

Mezi nejvýznamnější kroky patří zejména zvýšení finanční gramotnosti mezi populací. Studie Federálního rezervního systému USA ukázala, že účastníci vzdělávacích programů týkající se finanční gramotnosti mají o 30 % nižší riziko předlužení^[6]. Samozřejmě se jedná o řešení dlouhodobějšího charakteru, které vyžadují zejména systémové investice do vzdělávací infrastruktury, které v České republice nejsou příliš oblíbeny.

Dále je k dispozici také řada efektivních regulačních alternativ, které účelně nahrazují úrokové stropy. Jedná se například o

1. rizikově diferencované stropy, ve kterých se RPSN odvíjí od bonity klienta,
2. dvoustupňovou regulaci, která rozlišuje bezpečné a rizikové úvěry s odlišnými pravidly,
3. dynamické stropy vázané na tržní sazby (např. Francie).

Praxe v mnoha státech ukazuje, že zavedení úrokových stropů má vždy smíšené důsledky. Na jedné straně může chránit spotřebitele před lichvou, ale na druhé straně hrozí omezením dostupnosti úvěrů pro nejzranitelnější skupiny obyvatel a růstem šedé ekonomiky. Především je potřeba si uvědomit, že lichva byla v České republice již téměř vymýcena, ale nezodpovědným uchopením úrokových stropů se může ještě vrátit a v mnohem agresivnější podobě. Klíčem pro zavádění CCD2 tak musí vyvážený přístup kombinující adekvátní regulaci s podporou finanční gramotnosti a inovativních forem financování.

Autor: Lukáš Pachl

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES ↑
2. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/pruzkum-pocet-cechu-kteri-si-pujcuji-penize-rizikove-vyrazne-klesl-355667 ↑
3. VYHODNOCENÍ KONZULTACE MINISTERSTVA FINANCÍ K TRANSPOZICI NOVÉ SMĚRNICE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU (CCD2)Směrnice CCD2 a její dopad na národní legislativu Od 3. 11. do 1. 12. 2023 proběhla konzultace Ministerstva financí (dále jen „MF“) k transpozici nové směrnice o spotřebitelském úvěru (2023/2225, dále též jen „CCD2“), která s účinností od 20. 11. 2026 nahradí směrnici stávající (směrnice 2008/48/ES). Cílem nové směrnice bylo reagovat na digitalizaci sjednávání spotřebitelských úvěrů, zefektivnit ochranu spotřebitelů a posílit vnitřní trh. Směrnice CCD2 setrvává v režimu plné harmonizace a svým pojetím se přibližuje platné úpravě spotřebitelských hypoték (směrnice 2014/17/EU, MCD). Sjednocení pravidel pro klasické úvěry na spotřebu a úvěry na bydlení bylo i jednou z hlavních motivací při přípravě a schvalování zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v roce 2016. Tuzemská právní úprava tak již byla pro tento vývoj na evropské úrovni připravena, řadu nových institutů a pravidel ze CCD2 tak má Česká republika transponovanou již nyní. ↑
4. https://www.bankrate.com/loans/personal-loans/will-rate-caps-harm-financial-well-being/ ↑
5. https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=3155971# ↑
6. https://www.minneapolisfed.org/article/2002/financial-literacy-education-a-potential-tool-for-reducing-predatory-lending ↑