Tváří v tvář pomalu ale jistě se hrotícímu důchodovému systému v České republice, o jehož rekonstrukci všechny vlády Čechie už přes 20 let jenom mluví, každoročně přibývá lidí, odcházejících do předčasného důchodu. Loni byl jejich počet rekordní a podobný vývoj se očekává i letošní rok, který byl tvrdě poznamenán nejdříve covidovým uvězněním skoro celé republiky a po ní děsivým nárůstem cen a inflace, krachy velkých energetických společností a zastavením výroby automobilů, kteréžto „montovny“ jsou jednou z hlavních částí české ekonomiky. Důvod je jednoduchý: většina starších Čechů a Češek se to prostě vyplatí více, než pracovat. Nejčastěji odcházejí po ztrátě zaměstnání, po kterém nechtějí jít na Úřad práce a být zde v poníženém postavení vůči často necitlivým státním úřednicím. Bohužel tak z českého pracovního trhu mizí vysoce kvalifikované pracovní síly, za které mezi mladšími pracovníky nebo dokonce cizinci z Východu není náhrady.
Tváří v tvář pomalu ale jistě se hrotícímu důchodovému systému v České republice, o jehož rekonstrukci všechny vlády Čechie už přes 20 let jenom mluví, každoročně přibývá lidí, odcházejících do předčasného důchodu. Loni byl jejich počet rekordní a podobný vývoj se očekává i letošní rok, který byl tvrdě poznamenán nejdříve covidovým uvězněním skoro celé republiky a po ní děsivým nárůstem cen a inflace, krachy velkých energetických společností a zastavením výroby automobilů, kteréžto „montovny“ jsou jednou z hlavních částí české ekonomiky. Důvod je jednoduchý: většina starších Čechů a Češek se to prostě vyplatí více, než pracovat. Nejčastěji odcházejí po ztrátě zaměstnání, po kterém nechtějí jít na Úřad práce a být zde v poníženém postavení vůči často necitlivým státním úřednicím. Bohužel tak z českého pracovního trhu mizí vysoce kvalifikované pracovní síly, za které mezi mladšími pracovníky nebo dokonce cizinci z Východu není náhrady.