Provádění dokazování úpadku v insolvenčním řízení
03.01.2024
Insolvenční soud provedl pouze minimální dokazování ke zjištění úpadku dlužníka, což zatížilo řízení vadou, jež by mohla vést k nesprávnému rozhodnutí.
I když je míra řádného dokazování úpadku při spornosti skutečnosti, zda je či není dlužník v úpadku, vícekrát judikatorně řešena, stojí letošní usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. VSPH 407/2023-A-228 ze dne 13.07.2023 v insolvenční věci dlužníka SCB Foundry, a. s. (dále jen „Dlužník“) za hlubší rozbor. Zejména z úhlu pohledu nezbytného procesního postupu insolvenčního soudu dle § 133 odst. 2 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „IZ“).
Nejprve se skupina drobných věřitelů (čtyř fyzických osob) domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka SCB Foundry, a.s. návrhem podaným v květnu roku 2018 u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dlužník prvotním navrhovatelům jejich přihlášené pohledávky uhradil a tito vzali předmětný návrh zpět, nicméně než mohl insolvenční soud souladně s ustanovením § 130 odst. 1 IZ řízení zastavit, přistoupili jiní věřitelé k prvotnímu návrhu a soud první instance musel v řízení alespoň ve vztahu k jednomu z nich pokračovat. Takto vedl Krajský soud v Českých Budějovicích řízení na návrh celkem přistoupivších 58 věřitelů, z nichž v průběhu řízení celkem 61 navrhujících věřitelů své návrhy vzalo shora popsaným postupem zpět.
Souladně s ustanovením § 130 odst. 2 IZ je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět. Tímto postupem zůstal v řízení jeden z přistoupivších navrhovatelů ČKD Kutná Hora, a.s. (v reorganizaci), za nějž insolvenční návrh podala imnsolvenční správkyně JUDr. Jiřina Lužová a postupně se opět přidali další jednotky věřitelů. Soud první instance tyto sice souladně s dosavadní ustálenou praxí soudů v obdobných případech dne 22. března 2023 zamítl (srov. č.j. KSCB 28 INS 7551/2018-A-215), nicméně JUDr. Jiřina Lužová jako insolvenční správkyně ČKD Kutná Hora, a.s. se u Vrchního soudu v Praze úspěšně domohla zrušení usnesení prvoinstančního soudu a věc mu vrátil dne 13. července 2023 k dalšímu řízení.
V odůvodnění usnesením ze dne 13. července 2023, č.l. KSCB 28 INS 7551/2018-A-228, pak soud druhé instance insolvenčnímu soudu uložil následující závazné pokyny:
V dalším řízení insolvenční soud posoudí, zda je dlužník v úpadku, provede navrhovatelem navržené důkazy, přičemž se bude zabývat každou konkrétní navrhovatelem tvrzenou pohledávkou za dlužníkem; vše při jednání, při němž řádně provede dokazování a své závěry pečlivě a přesvědčivě vyloží v odůvodnění svého rozhodnutí. Respektovat přitom bude povinnost uloženou insolvenčnímu soudu v § 86 IZ. Odvolací soud upozorňuje na § 134 IZ, podle něhož je insolvenční soud o návrhu povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu. Insolvenční soud tedy přistoupí k dalšímu postupu ve věci a rozhodnutí o insolvenčním návrhu navrhovatele neprodleně.
Z hlediska práva je zásadní, že odvolací soud judikatorně vyložil právní předpis § 7 odst. 1 IZ za současného uplatnění požadavků vymezených v příslušných ustanoveních o. s. ř. (konkrétně § 167 odst. 2 OSŘ a § 157 odst. 2 OSŘ). Tedy dotvořil předpis upravující odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele postupem uvedeným v § 157 odst. 2 OSŘ, dle něhož musí soud v odůvodnění usnesení (o zamítnutí insolvenčního návrhu) kromě jiného uvést: „co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko kněmu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, či které důkazy neprovedl a z jakého důvodu, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.“. Vzhledem k tomu, že těmto požadavkům Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění napadeného usnesení nedostál, rozhodl nadřízený Vrchní soud v Praze o jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Insolvenční soud jako soud první instance v odůvodnění shrnul, že skutečnosti svědčící o úpadku ve formě platební neschopnosti nelze dle názoru prvoinstančního soudu dovodit z insolvenčních návrhů ani z přihlášek věřitelů. Těchto přihlášek bylo dle soudu podáno celkem 81 a až na přihlášku č. P81 uplatněnou dne 10. 2. 2023 věřitelem METALURGIE s.r.o., byly všechny vzaty zpět. Pohledávky uplatněné přihláškou věřitele č. P81 však dle soudu Dlužník neuznal, na základě čehož dospěl Krajský soud v Českých Budějovicích k názoru, že: „pohledávkami uvedenými v této přihlášce nelze osvědčit existenci úpadku dlužníka, neboť s ohledem na vyjádření dlužníka nelze bez dalšího podrobného dokazování osvědčit jejich právní důvod či výši.“.
Odvolací soud vyčetl insolvenčnímu soudu zejména skutečnost, že soud (první instance) se k úpadku ve formě platební neschopnosti Dlužníka spokojil s konstatováním, že navrhovatel (údajně) neosvědčil mnohost věřitelů se splatností pohledávek ke dni rozhodování, ačkoliv byl tento závěr prvoinstančního soduu v rozporu s podáními navrhovatele i předloženými či navrženými důkazy a v rozporu s obsahem insolvenčního spisu. Konkrétně: „Soud prvního stupně z navrhovatelem označených desítek věřitelů kontaktoval namátkově 6 věřitelů, kteří potvrdili, že jim jejich pohledávky byly uhrazeny a své přihlášky vzali zpět. Tyto pohledávky věřitelů (pojišťoven, úřadu práce atd.) přitom byly uhrazeny až v průběhu insolvenčního řízení apohledávka soudem namátkově vybraného věřitele Jiřího Fikoty byla zjevně uhrazena až po posledním soudním jednání konaném dne 10. 1. 2023.“.
Vrchní soud tak přesvědčivě dotvořil postup v případě konkrétního rozporu mezi usneseními Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (pub. č. 14/2011) a sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. 12. 2011 (pub. č. 44/2012) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sen. zn. 29 NSČR 64/2012 tak, že: “obsahuje-li insolvenční návrh konkrétní tvrzení, podle kterých mají insolvenční navrhovatel i další věřitel vůči dlužníku pohledávku, která je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jde v intencích § 103 odst. 2 IZ o tvrzení způsobilé vést k závěru, že jsou splněny podmínky uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, jakož i o tvrzení, které zakládá vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti [§ 3 odst. 2 písm. b) IZ.].“
Tím, že insolvenční soud ke zjištění skutečností o tom, zda je Dlužník v úpadku, provedl pouze minimální dokazování, zatížil tedy řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž tuto vadu nelze reparovat v odvolacím řízení. Z tohoto důvodu o insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích ještě bezpochyby uslyšíme.
Autor: Tomáš Zach, LL.M.
Foto: Archív KN
Reklama
Aktuální číslo
2024 – 08