Problematiku směnek upravuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, který ve svých úvodních paragrafech vymezuje jednotlivé pojmy směnek se dotýkající. Zcela jasně definuje směnku vlastní, kde výstavce směnky slibuje, že zaplatí směnečnou sumu remitentovi, a směnku cizí, která obsahuje příkaz směnečníkovi zaplatit směnečnou sumu. Blankosměnka je pak taková, která nebyla zcela vyplněna a byl k ní připojen pouze jeden z podpisů, zpravidla podpis výstavce.[1]
Pro zobrazení této stránky musíte být přihlášen/a.
Přihlásit se.
Nemáte přihlašovací údaje?
Registrace
Přihlásit se.
Nemáte přihlašovací údaje?
Registrace