Právo účastníků řízení vyjádřit se k zamýšlenému přenosu příslušnosti opatrovnického soudu

1. Úvod

   Na stránkách šestého čísla Konkursních novin v roce 2018 byl publikován článek podepsaného autora na téma místní příslušnosti soudů v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, v němž se autor mimo jiné zabýval otázkou přenosu (místní) příslušnosti podle ustanovení § 5 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.ř.s.“ či „zákon o zvláštních řízeních soudních“)[1], v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti. Bylo poukázáno na specifika řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v návaznosti na to i prolamování zásady perpetuatio fori (§ 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), a to tím, že zmiňované ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních (§ 5) umožňuje, aby (místní)  příslušnost byla rozhodnutím (usnesením) soudu přenesena na jiný soud za podmínek uvedených v tomto ustanovení, a to jak během probíhajícího řízení, tak i v době, kdy v opatrovnickém spise žádné konkrétní řízení neprobíhá.

   Ustanovení § 5 z.ř.s. se významně dotýká nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2732/20 (dále jen „nález“), přičemž cílem tohoto článku je poukázat na jeho obsah a případná úskalí s ním spojená.