Hovoříme s advokátkou, senátorkou a spisovatelkou JUDr. Danielou Kovářovou
Pro novináře je vždy potěšením dělat rozhovor s někým, kdo umí jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky. Senátorka a právnička JUDr. Daniela Kovářová k takovým patří – snad i proto, že je ke všemu navíc také spisovatelkou. Její rozhovor, se kterým toto číslo Konkursních novin startuje, je tak nejen odborný, relevantní, ale i čtivý. JUDr. Kovářová se totiž nebojí problémy otevřeně pojmenovat. Včetně těch, spojených s právní normotvorbou našich politiků na příkaz Bruselu: „Osobně mám za to, že naprostá většina euro legislativy není v zájmu českých občanů,“ říká senátorka, která se nebojí kritizovat ani snahy ministerstva vnitra narušit ochranu informací mezi právníkem a jeho mandantem co by porušení ústavních principů právního státu: „Omezovat mlčenlivost advokáta si nedovolil ani socialistický stát. Jsem stavem českého práva a hlavně jeho aktuálním dotvářením naprosto zděšena.“ A ke snahám oslabit svobodu slova, garantovanou přitom naší ústavou JUDr. Kovářová říká: „Dnes se zdá, že nelegální je už samotný nesouhlas nebo pochybnosti, že stát je majitelem jediné pravdy, kterou hlásá a podporuje.“ Co to podle Kovářové způsobí, je nasnadě: „Naše národní suverenita je každý den stále více nahlodávána pokrytectvím, zbabělostí a neochotou vyslovit svůj vlastní názor.“
Paní senátorko, jak hodnotíte obecně stav české justice a jak českého práva – kam lze započítat i práci zákonodárců? Jsou v dobrém či nedobrém stavu, respektive jak je to s jejich odbornou erudicí tvořit zákony tak, aby měly nejen hlavu a patu, ale také aby byly potřebné a spravedlivé?
Jsem stavem práva a hlavně jeho aktuálním dotvářením naprosto zděšena. Zákony schvalované Sněmovnou jsou nekvalitní rychlokvašky, nyní až na výjimky přijímané bezdůvodně ve stavu legislativní nouze, který je omlouván tím, že věc prý spěchá. Tím jsou vytlačovány poslední zbytky seriózní diskuse o zákonech v parlamentu. Vláda opakovaně porušuje vlastní legislativní pravidla. Zákony jsou nesrozumitelné, upravují zbytečnosti, jsou plné zákazů, příkazů a šikany a nerozumějí jim ani právníci, natož normální lidi. Jak má pak justice podle takových zákonů soudit?
Pojďme tedy ke konkrétním věcem. Letos má být hotova novela insolvenčního zákona, která výrazně rozšiřuje okruh osob, pro které bude zkráceno oddlužení – dokonce nad povinnou úpravu nadiktovanou Bruselem. Proč jsou podle vás Češi v tomto opět papežštější než papež a jaký to bude mít podle vás ve finále reálný dopad? Připomínám, že podle samotných odborníků z ministerstva spravedlnosti se tak návratnost dluhů sníží v rámci celé republiky o 100 miliard korun…
Staré dobré heslo, že dluhy mají být plněny, se už dnes nikdo neodváží veřejně podporovat, a to je špatně. Když někoho oddlužíte, tak mu dáte něco zadarmo. A věcí zadarmo si nikdo neváží, tak se většina dlužníků zadluží zase brzy znovu. Mnohým to tak prochází dlouhodobě a opakovaně. A zaplatí to ten, kdo je poctivý. Jenomže tahle pravda se dnes nenosí, a tak si ji každý nechává pro sebe, i když si to myslí.
Dalším z Bruselu nadiktovaným právním předpisem je norma o hromadných žalobách. I tady mají zákonodárci zpoždění v řádech mnoha měsíců, a to i kvůli upřednostnění přípravy zákona o tzv. Milostivém létu č. 2. Takže se teprve teď začala na toto téma rozjíždět odborná debata. Co to o nich dle vás vypovídá – v prvé řadě o těch vládních, tedy ODS, KDU-ČSL, STAN, Pirátů a TOP09, protože ti tvoří většinu, mohou vše přetlačit převahou hlasů a nesou tak hlavní díl odpovědnosti za toto zpoždění. Bude mít toho zpoždění podle vás pro Českou republiku kromě dalšího zhoršení renomé v zahraničí nějaké praktické dopady – třeba sankce za zpoždění?
Mně se dlouhodobě nelíbí ten bruselský diktát, který státům nakazuje, co a jak mají ve svém právu upravit. Jednotlivé členské země přece mají své dějiny a tradice, svůj vývoj, který ruku v ruce s národní povahou vedl k národní právní úpravě. Přála bych si proto, aby se EU chytila za nos a zabrzdila ve svém tlaku i v přijímání zbytečných byrokratických norem. A protože jsem zákonodárce, otevřeně prohlašuji, že žádná hrozící eurosankce mě nemůže přinutit, abych hlasovala pro zákon, který je blbý nebo zbytečný.
Minulý rok jste byla jako nezávislá zvolena do Senátu. Jaké máte po roce ve vrcholné politice zkušenosti s děním v Senátu, ovládaném stejně jako v případě Sněmovny Pětikoalicí (což je důležité, pokud se má horní komora stále tvářit jako pojistka před tou dolní) a jaké máte na základě těchto zkušeností politické priority pro letošek vy osobně? Nechcete třeba o svém působení v politice napsat nějaký nový satirický román?
To je tolik otázek, že by mi k odpovědi nestačilo ani několik stran. Mám-li být upřímná, mě strany ani stranické kluby či koalice nezajímají. Řídím se Ústavou a senátorským slibem, podle něhož mám mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To jsou moje priority. K tomu mám dvě přání: být alespoň někdy se svou rodinou a najít si čas pro sebe a zklidnění. A o nové knize už vážně uvažuji, ale nic bližšího vám k ní zatím neřeknu.
To je škoda, nicméně ptal jsem se i proto, že mne zajímá váš názor na stále častější přijímání evropského práva českými vládami. A teď mám na mysli nejen tu současnou, tvořenou slepencem stran od ultralevicových Pirátů až na pravicovou ODS, ale též na tu předchozí středolevou. Nemůže to dříve či později ohrozit naši státní a národní suverenitu, když cizí právo nadřadíme tomu vlastnímu?
Naše národní suverenita je každý den stále více nahlodávána pokrytectvím, zbabělostí a neochotou vyslovit vlastní názor. Řada mých kolegů se mnou soukromě souhlasí v tom, že evropská legislativa už dávno překročila nejen původní představy o fungování EU, ale i pravidla slušnosti a respektu k národním zájmům, tradicím a specifikům. Jaká škoda, že nejsou ochotni tento svůj nesouhlas projevit veřejně. Osobně mám za to, že naprostá většina eurolegislativy není v zájmu českých občanů. Já tyhle byrokratické mnohomluvné nesmysly podporovat nebudu.
Bývalá soudkyně Tribunálu Soudního dvora EU prof. JUDr. Irena Pelikánová DrSc. pro LN uvedla: „Lze u nás očekávat značnou destabilizaci a prohloubení nekonzistentnosti práva…“ Jak v kontextu slov této renomované právničky a soudkyně hodnotíte „válku dezinformacím“ vyhlášenou podle vlastních slov liberálem a zastáncem svobody slova ministrem Vítkem Rakušanem? Konkrétně: tato hlava silového ministerstva, která má pod sebou nejen jednu z našich tajných služeb, ale i další represivní část státního aparátu – policii – provedla zablokování řady webových stránek a chystá novou, ještě více zpřísňující legislativa. Považujete ho proto – nebo vládního zmocněnce Klímu – tak jako někteří komentátoři za novodobé cenzory nebo je jejich postup v souladu s Listinou lidských práv a svobod? Z logiky věci přece svoboda slova je buďto úplná, nebo žádná a nikdo nemá v demokracii právo rozhodovat, co se může a co už nemůže říkat. Nota bene co když dneska bude zakázáno říkat něco a zítra zas něco jiného, jako to zažily generace před námi za komunistického režimu, když se do Chruščovova projevu třeba nemohlo říci o Gruzínci Stalinovi nic špatného a po něm zase nic dobrého?
Jde o odvěký boj mezi svobodou a bezpečím. Kdo dává přednost bezpečí, velmi rychle propadne vlastnímu poblouznění, že je třeba chránit ostatní před nimi samotnými. Upřímně – povězte mi příklad dezinformace, která by byla skutečně škodlivá, před kterou mě musí můj stát chránit. Dnes se zdá, že nelegální už je samotný nesouhlas nebo otázky či pochybnosti, že stát je majitelem jediné pravdy, kterou hlásá a podporuje. V takovém světě už jsem v mládí žila. A nikdy mě nenapadlo, že se znovu kolem mě takový svět vybuduje a že v jeho předním šiku půjdou mladí, kteří zvolí bezpečí před svobodou.
Souhlasila byste s tvrzením řady právníků, že zákony u nás stále více nahrávají dlužníkům na úkor věřitelům? Co by podle vás mělo nastat, aby zase začal platit klasický stav, kdy je normální platit své dluhy? Připomínám, že v době, kdy spolu mluvíme, se ministerstva financí pod hlavičkou ODS, a práce a sociálních věcí pod kuratelou KDU – ČSL předbíhají v přípravách na Lex Milostivé léto 3 a 4 – tedy které z nich bude rychlejší v dokončení další úlitbě neplatičům…
Čím je složitější právo, tím je lehčí se z něj vykroutit. Potřebujeme právo zjednodušit. Emeritní ústavní soudce Jiří Nykodým jednou v debatě na Právnickém klubu řekl, že by nám pro život stačilo desatero. Souhlasím. My sice občas nějakou normu zrušíme, ale deset jiných a mnohem delších přijmeme.
Je podle vás současná úprava občanského soudního řádu dostačující nebo by si zasluhovala také nějakou novelizaci, resp. rekodifikaci – a pokud ano, tak v jakém směru?
Občanský soudní řád je s každou novelou delší, složitější a podrobnější, což je mj. dáno tím, že autory mnohých novel jsou soudci, jimž to vyhovuje. Složitost a spousta podrobností ale v praxi nepomáhá, právě naopak. Složitá procesní norma způsobuje výkladové nejasnosti. Soudce je jen člověk a komplikovaný proces na něj klade obrovské nároky zejména v náročných řízeních. Když nedodrží jednu z desítek procesních podmínek, je pro nespokojenou stranu jednoduché proces napadnout. Rychlosti a efektivitě také nepřispívá spousta řádných a mimořádných opravných prostředků, lhůt a způsobu doručování. Osobně bych nejradši hodně škrtala, než doplňovala a zpřesňovala.
Na nedávné tiskové konferenci vrcholných představitelů české justice padlo varování, že pro fatální personální krizi na servisních postech soudů chybí do kolapsu hlavně menších soudů, po kterém přestanou soudci pracovat na méně důležitých směrech (například v insolvenčním nebo opatrovnickém soudnictví) už jen několik měsíců. Jsou podle vás tato varování oprávněná, a pokud ano, neměla by v tomto směru vláda premiéra Fialy začít už konečně reálně něco dělat?
Když nastane krize, krizový manažer musí reagovat stejně jako rodič. Určí si priority, na ně se zaměří a těm se věnuje. Vše ostatní a zbytné seškrtá. Naše vláda chce ale podporovat všechno a všechny – a na to nemá. Já jsem pro malý efektivní stát, který bude odpovídajícím způsobem financovat to, co prokazatelně nelze svěřit trhu. Justice podobně jako obrana, bezpečnost nebo důchody mezi tyto nezbytnosti patří, na rozdíl od sportu, kultury a mnoha dalších oblastí. Jenomže náš stát postupuje naprosto obráceně. Namísto šetření a škrtání státních výdajů zřizuje nové úřady, jako třeba Digitální agenturu.
A vytváří nové politické trafiky na ministerstvech nebo i samotná ministerstva, dodal bych. Nicméně, co říkáte na snahy státu orgánům činným v trestním řízení formou novely zákona o advokacii usnadnit prohlídky u advokátů, kterými se tak snadno dostanou k důkazům, na které jinak neumí dosáhnout? Podle vrcholného člena ČAK Lukáše Trojana by touto novelou trestního řádu došlo ke snížení ochrany klientských informací a porušení ústavních principů právního státu…
Řídím se heslem: co funguje, neměň. Za touto snahou cítím zájem prolomit advokátní mlčenlivost, který sleduji dlouhodobě a jemuž Česká advokátní komora ze všech sil čelí. Bohužel se v poslední době pravidelně objevují různé pokusy, i velmi skryté a sofistikované, přimět advokáty, aby donášeli na své klienty. Tyto pokusy bývají maskovány evropskou legislativou nebo bojem proti praní špinavých peněz. Ale omezovat mlčenlivost advokáta si nedovolil ani socialistický stát.
(pb)
Aktuální číslo
2023 – 09