Těžko začít toto pokračování naší rubriky jinak než konstatováním máme prezidenta, jak říkají katolíci, habemus papam. Slouží ke cti těmto textům, že se nedopouštějí politických názorů, i když, samozřejmě, dnes lze za politické názory označit cokoliv. Dopustíme se tedy názoru obecného, tedy, že klíčem ke skutečné demokracii je vědomí toho, že občan, zvolený do role nebo funkce prezidenta České republiky je výsledkem naší společné volby. Není rozhodující, kdo jak volil, prostě jsme se sešli u volebních uren nebo jsme zůstali doma a společně jsme rozhodli. Jistě existuje poražený kandidát, ale neexistuje poražený volič. Slova o tom, že dotyčný není mým prezidentem, protože jsem ho nevolil nebo slova o tom, že voliči poraženého kandidáta jsou občané a voliči druhé kategorie a urážky mezi voliči svědčí o nepochopení samotného podstaty demokracie. Připomíná to slova Masaryka o tom, že demokracie máme sice plnou hubu, ale nedostává se nám demokratů. Žádný skutečný demokrat neuráží a neponižuje nositele jiného názoru. Často se říká, že demokracie je bezbranná proti názorům, které ji chtějí zničit, ale to není pravda. Demokracie a demokratická společnost je právě natolik silná, nakolik je v ní respektována společná volba, ať již dopadla jakkoliv. Nositele odlišných názorů nejsou ve skutečné demokracii nepřáteli, ale partnery.
You need to be logged in to view the rest of the content. Log In. Nejste členem? Vytvořit účet
