Mediální obraz zadluženosti a věřitelů. Je celý problém opravdu černobílý?

25.11.2025 | Lukáš Pachl Aktuální čísloInsolvenceZdarma

Média dlouhodobě zobrazují věřitele jako „silné“ a dlužníky jako „slabé“. Tento zkreslený narativ výrazně ovlivňuje legislativu, ekonomiku i společenské vnímání dluhů.

Lukáš Pachl/21. 11. 2025

Z obsahu:

• jednostranné mediální rámování dluhové problematiky

• postupné oslabování práv věřitelů v legislativě

• ekonomické a společenské dopady zkracování oddlužení a rušení exekucí

Česká republika prochází v posledním desetiletí radikální transformací přístupu k dluhové problematice, která systematicky posiluje pozici dlužníků na úkor legitimních práv věřitelů. Tato změna, vedená populistickými hesly o „sociální spravedlnosti” a „ochraně zranitelných skupin”, ignoruje fundamentální ekonomické a právní principy a ohrožuje stabilitu celého finančního systému.

Z hlediska úvěrových trhů je zcela zásadní předvídatelnost vymáhání a načasování druhé šance pro dlužníky. Přílišná benevolence (rychlé a levné osvobození bez minimálního plnění a bez robustní kontroly poctivého záměru) zvyšuje ex-ante riziko, které se překlápí do vyšších cen úvěrů, přísnějšího skóringu a kreditní exkluze slabších regionů. Naopak „čistý trest“ bez cesty zpět může vytvářet dluhová ghetta a „stínovou ekonomiku“.

Významnou roli ve formování vztahu „věřitel – dlužník“ hrají média. Poslední léta nám mainstreamová média předkládají naprosto jednostranný pohled na „zlé“ věřitele a „slabé“ dlužníky^[1][2][3]. Člověk se občas diví, že ještě nevznikla iniciativa, která by dlužníky zbavovala způsobilosti k právním úkonům. Podle jejich mediální obrazu totiž většina z nich neumí psát, číst ani počítat a už vůbec ne přemýšlet. Média také zcela rezignovaly na svou objektivní informační funkci, hlas dávají pouze neziskovým organizacím, které „bojují s dluhy“ a o celém problému informují zcela černobíle, bez jakéhokoliv kontextu a souvislostí.

Mediální obraz věřitelů

V českém veřejném prostoru se během posledních dvou dekád ustálil zvláštní mediální archetyp: dlužník jako oběť a věřitel jako bezcitný vykonavatel moci. Tento obraz není výsledkem náhody, ale systematické mediální selekce, která zvýrazňuje emocionální aspekty zadlužení a opomíjí ekonomickou i právní logiku pohledávkových vztahů. Přestože právní řád České republiky i Evropské unie vychází z rovnosti subjektů soukromého práva, mediální narativ tuto rovnost deformuje. Věřitel se z právního aktéra mění ve společenského padoucha.

Podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek a nikdo nesmí být zbaven majetku, leda na základě zákona a za náhradu. Z pohledu věřitele je pohledávka majetkové právo se stejnou ústavní ochranou jako fyzický majetek.

Tento aspekt se v médiích objevuje minimálně. Když stát přijímá opatření omezující vymáhání, například zastavení neúspěšných exekucí nebo mimořádné oddlužení, jsou dopady na vlastnické právo věřitelů často bagatelizovány nebo úplně opomíjeny.

Ve veřejném prostoru se dluhy často vyprávějí jako příběhy o „dobrých lidech v pasti systému“ a „zlých institucích, které tlačí na pilu“. Média mají přirozenou tendenci personalizovat konflikt, hledat viníka a emotivní pointu. Výsledkem je narativ, v němž dlužník vystupuje jako homogenní, typicky slabší strana a věřitel jako abstraktní, „silný“ aktér. Realita je však rozhodně pestřejší: mezi dlužníky i věřiteli existují poctiví i oportunisté, a právní nástroje (exekuce, insolvence, milostivá léta, stavění a zastavování řízení) mají sloužit k vyvažování jejich zájmů, nikoli k morálním soudům.

Mediální obraz „typického dlužníka” jako matky samoživitelky nebo seniora je podle odborníků mýtem. Realita ukazuje na významný podíl osob, které se vědomě vyhýbají plnění závazků a strategicky zneužívají systémových mezer. Analytická data ukazují pestrost profilů dlužníků a význam vícečetnosti exekucí.

Často se tvrdí, že „exekuce vytváří chudobu“. Ve skutečnosti exekuce reaguje na předchozí nesplácení; může prohloubit tíseň, ale není její prvotní příčinou. Příběhy o „nepřiměřených sankcích“ přehlížejí, že příslušenství má preventivní a krycí funkci, a že soudy a veřejná moc mají dlouhodobě k dispozici korektivní nástroje (moderace, ochrana slabší strany).

Když média dlouhodobě rámují věřitelství jako morálně podezřelé, dochází k posunu legislativního klimatu. Politická reprezentace reaguje na mediální tlak: přijímá úlevové režimy pro dlužníky (např. milostivé léto, zkrácení oddlužení) bez paralelního vyhodnocení dopadů na věřitele.

Legislativní změny ve prospěch věřitelů od roku 2019

Zarážející je také výčet změn právních předpisů přijatých v posledních letech, ze kterých naprosto jednoznačně plyne vychylování legislativy ve prospěch dlužníků bez, ohledu na jakékoliv zohlednění zájmu věřitelů.

2019: Novela insolvenčního zákona – zrušena povinná kvóta 30 % pro oddlužení. Došlo k výraznému oslabení postavení nezajištěných věřitelů – uspokojení nezajištěných věřitelů kleslo pod 10 %.

2020: Lex COVID Justice I a II – moratoria, pozastavení povinností podávat insolvenční návrhy, omezení výkonu rozhodnutí. Dočasná ochrana dlužníků před věřiteli a insolvenčními návrhy, která podpořila odklad platební kázně.

2021: Zákon o chráněném účtu – zaveden chráněný účet pro ochranu nezabavitelných příjmů při exekuci. Dlužník může disponovat nezabavitelnou částí mzdy i při blokaci účtu. Podstatné zvýšení životního komfortu dlužníků, vyšší administrativní náročnost pro banky.

2021–2022: Milostivé léto I a II – jednorázová možnost uhradit jistinu a paušál, příslušenství odpuštěno u veřejnoprávních věřitelů. Dlužník zaplatí jen jistinu, příslušenství (úroky, náklady) zaniká. Politicky populární opatření, ekonomicky nevýhodné pro veřejné rozpočty.

2022: Velká novela exekučního řádu a o. s. ř. – zavedení povinného zastavování bezvýsledných exekucí po 6 letech, režim bagatelních jistin, koncentrace řízení. Masové ukončení starých a neefektivních exekucí. Odhadem zaniklo přes 1,2 milionu exekucí bez uspokojení věřitelů.

2022–2025: Zvyšování nezabavitelných částek a ochrany příjmů – automatická valorizace životního minima a normativních nákladů na bydlení; vyšší nezabavitelná částka. Dlužníkům zůstává větší část příjmu mimo exekuci i insolvenci. V roce 2025 činí nezabavitelná částka přes 14 000 Kč měsíčně.

2023: Daňové milostivé léto (prominutí bagatelních nedoplatků) – automatické odpuštění drobných daňových nedoplatků.

2024: Novela insolvenčního zákona – zkrácení délky oddlužení z 5 na 3 roky pro všechny fyzické osoby. Dlužník dosáhne osvobození od zbytku dluhů po 36 měsících. Podstatné zrychlení „druhé šance“, další oslabení míry uspokojení věřitelů.

Z tohoto přehledu vidíme, že v posledních 6 letech byl každý rok přijat minimálně jeden zákon, který posiluje pozici a práva dlužníků a prohlubuje tak nerovnováhu mezi věřiteli a dlužníky. Mnohé z těchto změn jsou pak médii prezentovány jako pomoc dlužníkům, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není, pouze poškozují práva věřitelů. Pomáhat se má lidem, kteří o pomoc stojí, bohužel většina z těch, kteří dnes zůstávají v dluhové pasti, nemají aktivní zájem s touto situací cokoliv dělat, anebo jsou v takové situaci, že by jim pomohla pouze dluhová amnestie.

Velká změna exekučního řádu

Jednu z nejvýznamnějších změn do oblasti vymáhání pohledávek přinesla velká novela exekučního řádu a občanského soudního řádu, která se stala účinnou od 1. ledna 2022. Novela představovala nejrozsáhlejší zásah do systému výkonu rozhodnutí od roku 2001. Oficiálním cílem bylo zvýšit efektivitu, transparentnost a humanitu exekučního procesu. V mediálním prostoru byla novela prezentována jako „úleva dlužníkům“ a „konec nekonečných exekucí“.

Z ekonomického hlediska však šlo o strukturální přelom, který zásadně proměnil návratnost pohledávek a chování věřitelů na českém trhu s úvěry i obchodními pohledávkami.

Pro věřitele znamenala tato novela výrazné ztížení vymahatelnosti, snížení očekávané návratnosti a nárůst transakčních nákladů spojených s vymáháním. Přímé i nepřímé důsledky reformy se přitom neomezují na právní stránku – promítají se do ekonomiky úvěrového rizika, likvidity podnikatelského sektoru a chování spotřebitelů.

Podle dat Exekutorské komory ČR bylo od ledna 2022 do konce 2023 zastaveno přes 1,2 milionu exekucí z důvodu bezvýslednosti^[4].

Tyto případy představují čistou ztrátu pro věřitele, neboť zastavení bylo nařízeno bez náhrady a bez možnosti pokračovat vymáháním jiným způsobem. V mnoha případech nebyla dlužníkova situace bezvýchodná, ale pouze dočasně nevýnosná – novela však neumožnila individuální posouzení.

Z ekonomického pohledu to znamená okamžitý odpis pohledávky a ztrátu očekávaného cash flow. U podnikatelských věřitelů se tato ztráta promítá do nákladů rizika a následně do cenové politiky – tedy zvýšení cen pro bonitní klienty.

Tyto změny mají také dva sekundární efekty: administrativně „čistí“ rejstříky (exekuce mizí ze statistik), a zároveň mění chování dlužníků, které jednoznačně motivují k pasivitě v očekávání zastavení.

Právě zde vzniká také zásadní mediální zkreslení celého procesu. Pokles počtu aktivních exekucí je často interpretován jako důkaz „zlepšení situace dlužníků“ díky lidskosti systému, nikoli jako právem nařízené ukončení bezvýsledných řízení, které však nezřídka znamená nedosaženou satisfakci pro věřitele. V titulcích zůstává „úleva dlužníkům“, zatímco „ztráta věřitele“ se do perexu nevejde.

Novela jasně posílila ochranu dlužníků, což vedlo k výraznému poklesu počtu aktivních exekucí a snížení úspěšnosti vymáhání zejména menších pohledávek. Věřitelé musí při uplatnění práv počítat s nutností aktivně reagovat na výzvy exekutora, nést nové náklady (složit zálohu) nebo přijmout fakt, že pohledávka bude po ukončení neúspěšné exekuce z hlediska daňové evidence částečně odepsána.

Zastavení pro bezvýslednost či pro nemajetnost není úspěch dlužníka, ale neúspěch vymožení – právně i ekonomicky. Přesto se často prezentuje jako „pozitivní výsledek“.

Problematika latentních exekucí

Aktuální statistiky Exekutorské komory České republiky vykazují 3,1 milionu exekučních řízení proti 601 561 osobám v roce 2025^[5]. Tato čísla však skrývají zásadní metodologické problémy, které systematicky zkreslují veřejné vnímání situace.

Zdroj www.ekcr.cz

Statistiky exekucí v České republice zahrnují speciální kategorii tzv. latentních či „spících“ exekucí. Typicky se jedná o případy, kdy je exekuce pozastavena v důsledku vstupu dlužníka do insolvenčního řízení nebo z rozhodnutí exekutora s ohledem na bezvýslednost vymáhání. Takovéto „pozastavené“ exekuce zůstávají v evidenci, avšak nejsou aktivně vymáhány – v roce 2024 bylo evidováno 580 000 těchto latentních exekucí. Pro statistické účely se tak vykazuje vyšší celkový počet exekucí oproti skutečně aktivním případům, což vede také k mylné mediální interpretaci reality. Pro věřitele však tyto exekuce znamenají reálné ztráty a ztíženou vymahatelnost vlastních pohledávek.

Tyto „latentní exekuce” zůstávají v oficiálních statistikách jako aktivní řízení, ačkoliv není možné je reálně provádět. Věřitelé tak čelí iluzi právní ochrany, zatímco jejich pohledávky fakticky zanikají bez možnosti vymožení. Tato praxe je v rozporu s transparentními statistickými metodikami používanými v rozvinutých evropských zemích.

Zkrácení oddlužení na tři roky

Implementace tříletého oddlužení od října 2024 představuje nejzávaznější útok na věřitelská práva v novodobé historii České republiky. Tato změna, zdůvodňovaná transpozicí evropské směrnice 2019/1023/EU, ve skutečnosti přesahuje požadavky unijního práva, které se primárně vztahují pouze na podnikatele.

Důvodová zpráva pracovala s poklesem míry uspokojení nezajištěných věřitelů přibližně o 10procentních bodů při přechodu z 5letého oddlužení na 3 roky. Ve skutečnosti je tento pokles cca 10–12 % bodů. Pro veřejné věřitele (FÚ, ČSSZ, zdravotní pojišťovny) důvodová zpráva odhaduje kumulativní propad inkasa v řádu jednotek miliard Kč. To se zprostředkovaně dotkne i soukromých nezajištěných věřitelů skrze nižší celkovou „koláčovou“ základnu. Celá tato změna proběhla pouze na základě „dobré“ vůle politiků, kteří se nacházejí pod neustálou mediální masáží o slabé garanci „dlužnických“ práv a statisících obyvatel Česka, kteří se nacházejí v dluhové pasti.

Politické důsledky a extremismus

Velmi zajímavý je také výzkum Akademie věd České republiky, který dokumentuje přímou korelaci mezi výkonem exekucí a podporou extremistických stran. S každým nárůstem podílu osob v exekuci o 10procentních bodů se procentuální volební zisk krajní pravice zvýšil o 1procentní bod^[6].

Tato data ukazují, že současná politika vůči dlužníkům nejen poškozuje věřitele, ale také destabilizuje demokratické instituce a posiluje populistické tendence.

Lukáš Pachl

1. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/neznalost-uveru-vede-k-zadluzeni-rizikove-jsou-hlavne-nebankovni-pujcky-363186?utm_source=chatgpt.com ↑
2. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-zeme-dluhum-zaslibena-ceskemu-trhu-s-pujckami-dominuji-cizinci-279073?utm_source=chatgpt.com ↑
3. https://www.idnes.cz/finance/hypoteky-a-pujcky/pujcka-uver-urok-nebankovni-spolecnost-lichva-apnu.A250219_095821_pujcky_daja?utm_source=chatgpt.com ↑
4. https://statistiky.ekcr.info ↑
5. https://statistiky.ekcr.info – aktuální stav k 1.10.2025 ↑
6. Grossmann, J., Jurajda, Š., Zapletalová, L. (2023): Dopady exekucí a nezaměstnanosti na podporu krajní pravice, levice a populismu v České republice v letech 2001–2017. Studie IDEA č. 11/2023, podpořeno Akademií věd ČR v rámci programu Strategie AV21 Společnost v pohybu. ↑

Lukáš Pachl