Situace na východě řádně zamíchala ustálenou vodou českého pracovního trhu. V České republice už žije podporováno skoro půl milionu Ukrajinců – což je mnohem více, než ekonomové považují za dlouhodobě ekonomicky zvládnutelné – a tak se logicky naskýtá otázka, co s nimi bude dál. Část z nich u nás již zaplnila díry na našem pracovním trhu jako řadoví zaměstnanci, lze ale také očekávat, že dříve či později začnou nově příchozí Ukrajinci u nás také chtít podnikat; konečně, již před válkou u nás existovaly tisíce ukrajinských firem. Ovšem s okamžikem podnikání se každý z takových nově vzniklých podnikatelů dostává do rizika, že se mu nebude dařit a zkrachuje. To by se pak mohlo vzhledem k domácí i zahraniční politické situaci stát silným politickým tématem. Proto jsme se znovu obrátili na představitele vládní Pětikoalice i dvou opozičních stran a položili jsme jim všem stejnou otázku:
Má stát dávat garance na některé typy potencionálních pohledávek u Ukrajinců (např. za dlužné nájmy, podnájmy nebo služby, popř. za dluhy vzniklé z podnikání) – a pokud ano, jak hodláte tyto garance v Parlamentu prosadit? A má se na případné dluhy Ukrajinců vztahovat i na tzv. Milostivé léto číslo 2, které se chystá?
Již tradičně se namáhala odpovědět jen část českého politického spektra, což nelze s ohledem na právo veřejnosti znát postoje a názory těch, které si platí ze svých kapes, považovat za nic jiného, než pohrdáním touto veřejností a občany. Úsudek nechť si udělá každý sám.