K postupu soudu při udílení sankce za neoprávněn přihlášenou pohledávku

26.08.2025 | Lukáš Pachl Aktuální čísloVýběr z judikaturyZdarma

Nejvyšší soud vyložil, jak chápat pojem „úvaha soudu“ ve vztahu k § 178 insolvenčního zákona. Rozhodnutí přináší jasnější vymezení postupu při posuzování přihlášených pohledávek.

Lukáš Pachl/22. 8. 2025

Z obsahu:

• Nejvyšší soud upřesnil výklad „úvahy soudu“ podle § 178 IZ.

• Přihlášky pod 50 % lze zachovat, pokud rozhodnutí záviselo na posudku nebo úvaze soudu.

• Sankce za neoprávněnou pohledávku nesmí popírat právo na spravedlivý proces.

Úvaha soudu podle § 178 insolvenčního zákona

Úvahou soudu ve smyslu § 178 insolvenčního zákona je míněn postup, který se uplatní tam, kde je v soudním řízení základ nároku zjištěn (dán), avšak jeho výši lze zjistit (určit) jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec; stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši nároku na znaleckém posudku. Zákon má na mysli situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku; jde v tomto směru o obtíže při skutkovém posouzení. Nepoměrné obtíže při zjišťování výše nároků mohou být dány též nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet výše nároku. Pojem „úvaha soudu“ se v jiných procesních souvislostech obdobně vykládá pro účely rozhodování o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

Výklad § 178 v insolvenčním řízení

V tomto duchu je proto nutno vykládat § 178 insolvenčního zákona, podle něhož se v insolvenčním řízení nadále přihlíží k přihlášce pohledávky, ačkoliv skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, jestliže rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky záviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. I zde musí být dán základ přihlášené pohledávky, přičemž nadhodnocení její přihlášené výše věřitelem je dáno objektivními obtížemi při zjišťování její skutečné výše. K překonání obtíží při dokazování skutečné výše pohledávky přiměřeně (§ 7 insolvenčního zákona) slouží i v incidenčních sporech o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky institut úvahy soudu ve smyslu § 136 o. s. ř., neboť incidenční odporový spor se vede a projednává jako sporné civilní řízení (§ 159 odst. 1 písm. a/, § 160 odst. 1 insolvenčního zákona). Úvahou soudu podle § 178 insolvenčního zákona se tak rozumí úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. učiněná v rámci rozhodování insolvenčního soudu v incidenčním sporu o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky, tedy úvaha ohledně určení výše nároku, jehož základ je dán, avšak výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Úvahou soudu naopak nelze v této souvislosti chápat jakoukoliv myšlenkovou činnost, která vede soud k jeho rozhodnutí (včetně vypořádání argumentace účastníků řízení), neboť v tomto smyslu každé soudní rozhodnutí spočívá na úvaze.

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 NSČR 112/2024-P9-20 ze dne 30.4.2025)

Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu:

§ 178 (insolvenčního zákona)

Ustanovení rozhodná pro další úvahy soudu

(1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.

§ 136 (o. s. ř.)

Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

§ 142 (o. s. ř.)

(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Skutkový stav a procesní rámec

Ustanovení § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, jakož i ustanovení § 136 a § 142 odst. 3 o. s. ř. platí beze změny od zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (25. listopadu 2020).

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Pojem „úvaha soudu“ v judikatuře a literatuře

Úvahou soudu ve smyslu § 178 insolvenčního zákona je míněn postup, který se uplatní tam, kde je v soudním řízení základ nároku zjištěn (dán), avšak jeho výši lze zjistit (určit) jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec; stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši nároku na znaleckém posudku. Zákon má na mysli situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku; jde v tomto směru o obtíže při skutkovém posouzení. Nepoměrné obtíže při zjišťování výše nároků mohou být dány též nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet výše nároku.

Pojem „úvaha soudu“ se v jiných procesních souvislostech obdobně vykládá pro účely rozhodování o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, uveřejněné pod číslem 121/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 121/2017“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2015, sp. zn. 25 Cdo 37/2015, uveřejněné pod číslem 66/2015 Sb. rozh. obč., a v komentářové literatuře srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 977] a pro účely dokazování ohledně výše žalobou uplatněného nároku podle § 136 o. s. ř. (srov. opak. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 941).

V tomto duchu je proto nutno vykládat § 178 insolvenčního zákona, podle něhož se v insolvenčním řízení nadále přihlíží k přihlášce pohledávky, ačkoliv skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, jestliže rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky záviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. I zde musí být dán základ přihlášené pohledávky, přičemž nadhodnocení její přihlášené výše věřitelem je dáno objektivními obtížemi při zjišťování její skutečné výše. K překonání obtíží při dokazování skutečné výše pohledávky přiměřeně (§ 7 insolvenčního zákona) slouží i v incidenčních sporech o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky institut úvahy soudu ve smyslu § 136 o. s. ř., neboť incidenční odporový spor se vede a projednává jako sporné civilní řízení (§ 159 odst. 1 písm. a/, § 160 odst. 1 insolvenčního zákona).

Pojem „úvaha soudu“ v judikatuře a literatuře

Úvahou soudu podle § 178 insolvenčního zákona se tak rozumí úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. učiněná v rámci rozhodování insolvenčního soudu v incidenčním sporu o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky, tedy úvaha ohledně určení výše nároku, jehož základ je dán, avšak výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Úvahou soudu naopak nelze v této souvislosti chápat jakoukoliv myšlenkovou činnost, která vede soud k jeho rozhodnutí (včetně vypořádání argumentace účastníků řízení), neboť v tomto smyslu každé soudní rozhodnutí spočívá na úvaze.

Tomuto závěru odpovídá i teleologický výklad ustanovení § 176 insolvenčního zákona; jde-li o nárok nejisté výše, nedává rozumný smysl sankcionovat přihlášeného věřitele tím, že se k jeho přihlášce nebude přihlížet ani v rozsahu jejího zjištění; stejným účelem je ostatně vedena i úprava náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), kdy na takového věřitele (žalobce) se pohlíží jako na procesně zcela úspěšného (k tomu srov. např. R 121/2017).

V poměrech projednávané věci nebyl dovolatel v incidenčním odporovém sporu úspěšný vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení ohledně příslušenství pohledávky (srov. odst. 19 napadeného usnesení odvolacího soudu), což dovolatel v dovolání nijak nezpochybňuje. Promlčení pohledávky (nebo její části) je přitom typickým důvodem pro popření pravosti (základu) pohledávky (§ 193 insolvenčního zákona). Rozhodnutí insolvenčního soudu v incidenčním odporovém sporu tak nespočívalo na úvaze ve smyslu § 136 o. s. ř. a § 178 insolvenčního zákona, nýbrž na tom, že nebyl dán základ pohledávky co do jejího příslušenství.

K námitce, že odmítnutím přihlášené pohledávky byla dovolateli odepřena soudní ochrana a že jde o postup rozporný s právem na spravedlivý proces, Nejvyšší soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu (na níž nemá důvod cokoliv měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolení), podle níž úprava § 178 insolvenčního zákona není rozporná s ústavním pořádkem České republiky. Již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2014, pod číslem 135, Nejvyšší soud uzavřel, že hranice 50 % je dostatečně vysoká k tomu, aby rozumně uvažující věřitel byl schopen odhadnout svůj úspěch s přihlášenou pohledávkou v rozsahu, při němž se nedostane do konfliktu se sankcí nastavenou ustanovením § 178 věty první insolvenčního zákona. Tento závěr přitom Nejvyšší soud přijal též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36/09, jímž Ústavní soud zastavil řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 insolvenčního zákona.

Obsazení insolvenčního soudu

Námitkou nesprávného obsazení insolvenčního soudu dovolatel vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., k níž dovolací soud přihlíží u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud nicméně nepochybuje o tom, že asistent soudce je oprávněn na základě pověření soudce vydat usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení (srov. § 36a odst. 4 a 5 zákona o soudech a soudcích a § 13 insolvenčního zákona), neboť nejde o žádnou z výjimek uvedených v § 11 odst. 1 písm. m/ zákona 121/2008 Sb.

Lukáš Pachl