K otázce osvobození dlužníka od regresivních pohledávek
Nejvyšší soud potvrdil, že osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů působí i proti regresním nárokům spoludlužníků, kteří neuplatnili svá práva v průběhu insolvenčního řízení.
Lukáš Pachl/21. 11. 2025
Z obsahu:
-
Osvobození podle § 414 IZ působí i proti regresním nárokům spoludlužníků.
-
Regres lze uplatnit pouze, pokud spoludlužník plnil v průběhu insolvence.
-
Po skončení řízení má regresní nárok povahu obdobnou promlčení.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 Cdo 1211/2025-112 ze dne 3.6.2025
Z odůvodnění
S přihlédnutím k době skončení insolvenčního řízení na majetek žalovaného (9. června 2014) a k článku II části první zákona 294/2013 Sb. (kterým byl s účinností od 1. ledna 2014 novelizován insolvenční zákon) se účinky osvobození od placení zbytku pohledávek přiznaného žalovanému usnesením insolvenčního soudu ze dne 9. června 2014 posuzují podle § 414 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 (platném i k 9. červnu 2014). Oproti tomu propadná třicetidenní (procesní) lhůta k určená věřitelům k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného v rozhodnutí o úpadku ze dne 12. září 2012, marně uplynula v pátek 12. října 2012. Pro posouzení, zda dovolatel mohl přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného jako pohledávku podmíněnou, je tudíž (opět s přihlédnutím k článku II části první zákona 294/2013 Sb.) určující ustanovení § 173 odst. 3 a § 183 insolvenčního zákona ve znění účinném (nezměněném) od zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného (12. června 2012) do 31. prosince 2013.
Z § 183 odst. 2 části věty před středníkem insolvenčního zákona se podává, že přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení vedeného na majetek jednoho ze solidárně zavázaných spoludlužníků není dotčeno právo přihlášeného věřitele domáhat se (obecným pořadem práva) uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem. Tyto osoby (další spoludlužníci) pak u vědomí, že věřitel se po nich může (nadále) domáhat uspokojení pohledávky i v rozsahu, v němž převyšuje jejich podíl na dluhu (§ 511 odst. 1 obč. zák.), mají právo přihlásit takovou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek spoludlužníka jako pohledávku podmíněnou (srov. i § 173 odst. 3 větu první insolvenčního zákona). V takovém případě nejde o uplatnění tzv. preventivního regresu (§ 511 odst. 2 obč. zák.), nýbrž o uplatnění regresu následného (§ 511 odst. 3 obč. zák.); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 121/2022 (z nějž vyšel odvolací soud). Odvolací soud ovšem přehlédl, že podle § 183 odst. 3 věty první insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 mohl spoludlužník přihlásit takovou (podmíněnou) pohledávku jen za předpokladu, že svou pohledávku vůči spoludlužníku nepřihlásil věřitel; srov. k tomu v literatuře např. Kozák, J., Budín, P., Dadam, A., Pachl, L: Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha. ASPI, a. s. 2008, str. 235. Tento předpoklad byl vypuštěn z insolvenčního zákona právě až novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2014 zákonem 294/2013 Sb.; tímto zákonem (současně) doplněné znění § 173 odst. 3 insolvenčního zákona (o dvě nové věty) má jen zpřesňující charakter (nezměnilo význam dosavadní úpravy § 173 odst. 3 insolvenčního zákona).
Příčiny změn promítnutých v § 183 insolvenčního zákona shrnuje zvláštní část důvodové zprávy [K bodům 97 a 98 (§ 183 a § 184)] k vládnímu návrhu oné novely [který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010-2013) jako tisk č. 929/0], tak, že: ,Výsledek veřejné konzultace poukázal na to, že věřitelé s podmíněnými pohledávkami (typicky ručitelé, kteří se dosud nezapojili do úhrady dlužníkova dluhu) jsou stávajícím textem insolvenčního zákona vybízeni k přihlašování pohledávek již proto, že nemají dostatek informací o tom, zda pohledávku přihlásí věřitel, který od nich může požadovat plnění souběžně. Jako řešení se nabízí možnost přihlásit takové pohledávky jako podmíněné bez zřetele k tomu, zda je přihlásí „hlavní“ věřitel, ovšem s tím, že dokud se takoví věřitelé nestanou „reálnými“ věřiteli v důsledku plnění, které poskytnou věřiteli „hlavnímu“, nebude jejich pohledávka přezkoumávána (srov. i navrženou změnu ustanovení § 189 odst. 1 a ustanovení § 191 odst. 1 insolvenčního zákona) a nenáleží jim ani hlasovací práva s pohledávkou spojená (srov. i změnu § 51 insolvenčního zákona a důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). V rozsahu poskytnutého plnění se pak takovým věřitelům nabízí prosazení jejich práv v insolvenčním řízení prostřednictvím vstupu do práv věřitele, jemuž plnili, k čemuž se vytvářejí další nezbytné předpoklady úpravami textu § 184 insolvenčního zákona.’
Jinak řečeno, v situaci, kdy banka přihlásila úvěrovou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného, se mohl dovolatel (coby spoludlužník) stát přihlášeným věřitelem v době do 31. prosince 2013 jen postupem podle § 183 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona v tehdejším znění. V rozsahu částek, které by dovolatel případně uhradil věřiteli v době od 1. ledna 2014, by se stal (mohl stát) přihlášeným věřitelem postupem podle § 183 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014. Úsudek odvolacího soudu, že dovolatel mohl přihlásit pohledávku (z následného regresu) do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného (svého spoludlužníka) jako podmíněnou, tedy správný není [je založen na jiném (než pro věc rozhodném) znění insolvenčního zákona].
Tento závěr však ještě nedává odpověď na otázku, zda dovolatel může po žalovaném vymáhat pohledávku z následného regresu po skončení insolvenčního řízení poté, co žalovanému bylo přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek.
Již v rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněném pod číslem 63/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 63/2011“), Nejvyšší soud vysvětlil, že smysl § 414 odst. 3 insolvenčního zákona tkví v tom, že osvobození přiznané dlužníku insolvenčním soudem podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona ohledně placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, i ohledně placení pohledávek do oddlužení nezahrnutých (slovy § 414 odst. 3 insolvenčního zákona „Osvobození podle odstavců 1 a 2“) se vztahuje i na postižní práva ručitelů a jiných osob (např. zástavních dlužníků) vůči dlužníku. Jinak řečeno, dlužník je rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona osvobozen též od placení pohledávek svým ručitelům a jiným osobám, které za něj plnily jeho věřitelům na pohledávky zahrnuté do oddlužení (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo na pohledávky označené v § 414 odst. 2 insolvenčního zákona, do oddlužení nezahrnuté. Jinak by nemělo žádného smyslu vymezovat osoby označené v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona jako ty, jež mají „právo postihu“ vůči „dlužníkovi“. K tomu srov. v komentářové literatuře (k § 414 insolvenčního zákona) shodně např. dílo Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, nebo dílo Moravec, T., Kotoučová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021.
Filosofie takové úpravy tkví v tom, že od osob, které mají vůči dlužníku „právo postihu“ (typicky jde o ručitele nebo o spoludlužníky) a které se chtějí podílet na uspokojení své „regresní“ pohledávky z majetkové podstaty dlužníka v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, se očekává, že tomu přizpůsobí své chování vůči věřiteli, tedy že splní svou povinnost uhradit věřiteli dluh (ať již z titulu svého ručitelského závazku nebo z titulu splnění povinnosti solidárního spoludlužníka). Teprve po splnění dluhu se totiž mohou způsobem plynoucím z insolvenčního zákona v příslušném (rozhodném) znění účinně zapojit do vymáhání své regresní pohledávky v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. V dotčeném směru pak není rozdílu mezi tím, zda „osoba s právem postihu“ předtím přihlásila (mohla přihlásit) regresní pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka jako pohledávku podmíněnou [pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky spočívající v úhradě dluhu věřiteli (u ručitele), respektive v úhradě dluhu věřiteli nad rámec stanoveného podílu na dluhu (u solidárně zavázaného spoludlužníka)], nebo zda má pro svůj vstup do řízení (namísto věřitele, jemuž zaplatila) k dispozici režim § 183 odst. 3 insolvenčního zákona.
I kdyby „osoba s právem postihu“ přihlásila (mohla přihlásit) regresní pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, neobdržela by z majetkové podstaty dlužníka na úhradu takto přihlášené („podmíněné“) pohledávky ničeho, dokud by nepřivodila splnění podmínky (úhradou dluhu věřiteli).
Jinak řečeno, jestliže „osoba s právem postihu“ přihlásí regresní pohledávku (v souladu s § 173 odst. 3 a § 183 odst. 3 insolvenčního zákona v odpovídajícím znění) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, ale do skončení insolvenčního řízení neuhradí věřiteli na dluh ničeho (takže odkládací podmínka se nesplní a nenaplní se ani předpoklady postupu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona v odpovídajícím znění), prosadí se účinky dlužníku přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů v souladu s § 414 odst. 3 insolvenčního zákona i vůči takové osobě. To platí bez zřetele k tomu, zda taková osoba věřiteli dluh nehradila (neuhradila) proto, že toho nebyla schopna, nebo proto, že k tomu nebyla ochotna (např. proto, že – stejně jako dovolatel – popírala existenci svého dluhu vůči věřiteli).
A ještě jinak řečeno, dlužníkově spoludlužníku coby „osobě s právem postihu“, která uhradí věřiteli dluh nad rámec stanoveného podílu na dluhu až po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, v němž věřitel uplatnil (mohl uplatnit) pohledávku přihláškou, a poté, co dlužníku bylo přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona), nelze přiznat regresní pohledávku, jejíhož uspokojení se po dlužníku domáhá podle § 511 odst. 3 obč. zák. v soudním nebo jiném řízení. Od okamžiku, kdy se prosadí účinky dlužníku přiznaného osvobození od placení zbytku pohledávek, má totiž i taková regresní pohledávka v souladu s § 414 odst. 3 insolvenčního zákona stejný režim, jako promlčená pohledávka (pohledávka, u které byla účinně vznesena námitka promlčení). Srov. vedle R 63/2011 např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 62/2016, uveřejněného pod číslem 135/2017 Sb. rozh. obč.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž co do závěru, že přiznání regresní pohledávky žalobci brání (v souladu s § 414 odst. 3 insolvenčního zákona) účinky osvobození přiznaného žalovanému v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek, správné.
Lukáš Pachl
