VE SVÉ FUNKCI MÁ SICE NÁROK NA ONĚCH POVĚSTNÝCH „STO DNÍ HÁJENÍ“, ALE HNED OD PRVNÍCH HODIN NA MINISTERSTVU JE „HOZEN“ PŘÍMO DO BOUŘLIVÝCH VOD ČESKÉHO PRÁVA. MUSÍ SE TŘEBA ZABÝVAT POLICEJNÍM SKANDÁLEM S PODEZŘELÝM PŮLROČNÍM ODPOSLECHEM PORAD STOVEK ADVOKÁTŮ SE SVÝMI KLIENTY (POSVĚCENÝ SOUDEM V BRNĚ) NEBO KVŮLI EU POVINNOSTI PŘIJMOUT V CO NEJKRATŠÍ DOBĚ NOVELU PRÁVNÍ ÚPRAVY ODDLUŽENÍ. (STARO)NOVÉMU MINISTRU SPRAVEDLNOSTI JUDR. PAVLU BLAŽKOVI, PH.D TO VŠAK, ZDÁ SE, NIJAK NEVADÍ A OD PRVNÍCH OKAMŽIKŮ VE SVÉ FUNKCI RAZANTNĚ ŠLAPE NA PLYN. V EXKLUZIVNÍM ROZHOVORU PRO KONKURSNÍ NOVINY SE NÁM PŘIZNAL, ŽE – V SOULADU S PROGRAMOVÝM PROHLÁŠENÍM VLÁDY, JEJÍMŽ JE ČLENEM- NEPOVAŽUJE ANI ZMĚNY OBSAŽENÉ VE VLÁDNÍCH NÁVRZÍCH TÝKAJÍCÍCH SE EXEKUCÍ ZA KONEČNÉ. ZÁROVEŇ TAKÉ ALE VNÍMÁ JAKO DŮLEŽITÉ POSÍLENÍ VYVÁŽENOSTI POSTAVENÍ DLUŽNÍKŮ A VĚŘITELŮ A MOTIVACE DLUŽNÍKA PRACOVAT A SPLÁCET DLUH. „POVAŽUJI ZA POTŘEBNÉ NA TOMTO CELOSPOLEČENSKÉM TÉMATU NALÉZT ŠIRŠÍ SHODU,“ ŘÍKÁ MINISTR PAVEL BLAŽEK. TAKÉ PŘÍSLUŠNÝ NÁVRH NOVELY PRÁVNÍ ÚPRAVY ZKRÁCENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ A ODDLUŽENÍ K TRANSPOZICI SMĚRNICE EU, KTERÁ ČESKÉ REPUBLICE UKLÁDÁ POVINNOST IMPLEMENTOVAT TZV. „DRUHOU ŠANCI“ JE PODLE HLAVY ČESKÉ JUSTICE UŽ V HRUBÝCH RYSECH PŘIPRAVEN. CHYSTÁ TAKÉ ZOPAKOVÁNÍ KONTROVERZNÍHO DOBRODINÍ ZVANÉ „MILOSTIVÉ LÉTO“.
Pane ministře, vládní Pětikoalice má ve své smlouvě v kapitole Spravedlnost uvedeno, cituji: „Vyhodnotíme nedávnou právní úpravu exekucí, dopad institutu chráněného účtu… – Najdeme vyvážené řešení respektující pomoc zodpovědným dlužníkům i práva seriózních věřitelů. Dluhy se mají platit, ale nikomu nepomůže, když se z dlužníků stanou doživotní nevolníci. Zveřejníme přesná relevantní data k exekucím a zasadíme se o zastavení těch nezákonných. Zkrátíme dobu insolvenčního řízení na 3 roky. Nastavíme celý systém tak, aby byl dlužník vždy motivován pracovat a splácet dluh…“ Jak toho hodláte konkrétně dosáhnout, v čem bude podle vás z toho při schvalování ve Sněmovně největší problém a půjde to vše stihnout za čtyři roky?
Co se exekucí týká, tak Ministerstvo spravedlnosti opravdu v souladu s koaliční smlouvou a programovým prohlášením vlády vyhodnotí nedávno schválené změny exekučního práva. Zejména pak praktickou aplikaci změn, které s sebou přinesla poslední velká novela a novela zavádějící institut chráněného účtu. Po důkladném vyhodnocení těchto dopadů založeném i na posouzení statistických dat zvážíme případná legislativní opatření. Konkrétně bude potřeba získat informace od adresátů nové právní úpravy, zejména zástupců věřitelů a dlužníků, soudních exekutorů, soudů a peněžních ústavů. Tyto informace chceme zanalyzovat a vyvodit z nich závěry, které se v případě potřeby odrazí v legislativním řešení. V tuto chvíli ale považuji za předčasné předjímat výsledek tohoto vyhodnocení.
A co se týče otázky zkrácení insolvenčního řízení: příslušný návrh novely právní úpravy oddlužení k transpozici směrnice EU, která České republice ukládá povinnost implementovat tzv. druhou šanci je v hrubých rysech připraven. Svým cílem návrh odpovídá koaliční smlouvě i programovému prohlášení vlády, v určité podobě by tedy mohl být výhledově znovu předložen do legislativního procesu.
Není žádným tajemstvím, že český právní systém je v mnohém zaostalý, například při zajišťování elektronických měn při exekucích, nestíhá krok s novými formami mezinárodního a organizovaného zločinu, je přebujelý a silně formalistický. V té samé koaliční smlouvě je také uvedeno, cituji:„…Dovedeme do konce odbornou debatu a předložíme ke schválení nové moderní procesní předpisy – trestní řád a občanský soudní řád, které jsou podmínkou zrychlení a zefektivnění řízení…“ pane ministře, hodláte se ve své funkci zaměřit tedy spíše na zlepšení situace v občanském nebo v trestním směru? A co hoří více?
Nemám za to, že by v oblasti trestního řízení stávající právní úprava obsažená v procesních předpisech (trestní řád a zákon o mezinárodní justiční spolupráci) neumožňovala efektivně stíhat organizovaný a mezinárodní zločin. Naopak zákon upravující mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních byl jako nový komplexní zákon zakotven do našeho právního řádu v roce 2013 a řadou novel reagoval na nové poptávky v této oblasti. V trestním řádu je pak obsažena zejména úprava zajištění majetku, která dostatečně umožňuje zajistit všechny typy nástrojů a výnosů z trestné činnosti, včetně např. virtuálních měn, i když nejsou zmíněny explicitně, právní úprava je vyhovující.
Za mě se domnívám, že zásadní obtíže nečiní právní úprava, ale praktické obtíže v oblasti vysledování nástrojů a výnosů z trestné činnosti a v oblasti dokazování. To ale není něco, co může odstranit právní úprava. Je důležité přijmout moderní kodexy v oblasti civilního procesu i trestního procesu. Zaměříme se na obě oblasti. V tuto chvíli je v pokročilejší fázi zpracování nového trestního řádu.
Od 1. 7. 2021 měla začít platit novela Insolvenčního zákona, která by zkrátila standardní dobu oddlužení z pěti let jen na tři roky, ale nakonec nebyla schválena. Domníváte se a chcete, aby byla tato novela v této podobě schválena ještě v tomto roce, nebo budete chtít její zevrubné přepracování? A pokud by byla schválena, vztahovala by se jen na nové insolvence nebo i na ty již probíhající? Jaké další novinky by novela – po diskuzi s odborníky – odborné debatě by měla přinést?
Z původní verze návrhu novely lze vycházet, nicméně i v souladu s programovým prohlášením vlády považuji za vhodné jej doplnit o další kontrolní a motivační mechanismy. Vnímám jako důležité posílit vyváženost postavení dlužníků a věřitelů a motivaci dlužníka pracovat a splácet dluh. Finální podobu bych nicméně rád nejprve předjednal s politickými partnery. Považuji za potřebné na tomto celospolečenském tématu nalézt širší shodu. Pamatuji si, že k návrhu, který byl předložen v minulém volebním období, se objevovaly pozměňovací návrhy právě v tomto duchu. Vzhledem k blížícímu se konci transpoziční lhůty směrnice o druhé šanci je ovšem důležité, aby se Sněmovna začala znovu zabývat novelou právní úpravy oddlužení v co nejbližší době. Prostor na diskuse, popř. úpravy, je tedy značně omezený. Odborná veřejnost se vedle toho zabývá diskusí o otázce materiálního zabezpečení profese insolvenčních správců, na které bude mít zkrácení doby oddlužení značný dopad. Nadále počítám s tím, že se změny promítnou pouze do nových oddlužení.
Potřebuje Česká republika úplně nový zákon o preventivní restrukturalizaci nebo je lepší a postačí z důvodů kontinuity jen novelizace současného insolvenčního zákona?
Česká republika potřebuje moderní a flexibilní nástroj na ozdravení podnikatelů ve stavu nastupujících finančních potíží. Ostatně přijetí právní úpravy restrukturalizace nám ukládá evropská směrnice. A je potřeba mít na paměti, že restrukturalizace podniku není insolvencí. Podnikatel se v této chvíli ještě vůbec nenachází ve stavu úpadku. Cílem restrukturalizace je naopak insolvenci zabránit. Restrukturalizace se odchyluje od základních stavebních kamenů insolvenčního práva a zásad insolvenčního řízení. Proto je i z legislativního hlediska vhodné, aby byla upravena samostatným zákonem, nikoliv novelou insolvenčního zákona. Nový zákon přichází s řešením, který se zaměřuje na řešení provozních a ekonomických problémů a poctivé podnikatele motivuje, aby včas zahájili konstruktivní dialog se svými věřiteli.
Exekutorská komora České republiky na počátku ledna vyhlásila a rozeslala mezi politickou, ale i odbornou část české společnosti svou Deklarace za moderní exekuce. V ní pléduje za vytvoření zbrusu nového Exekučního řádu, a to na základně rozsáhlé politické a odborné diskuze. Jak se na její aktivitu díváte a sdílíte obavy Exekutorské komory, zveřejněné v preambuli Deklarace, kde se uvádí, cituji: „…Jsme hluboce znepokojeni nad dlouhodobým oslabováním vymahatelnosti práva v České republice vlivem dílčích, nesystematických a překotných zásahů do exekuční legislativy často založených na dojmech a pocitech, na zaměňování příčin a důsledků, nikoli na základě rozumu a odbornosti. Stávající právní úprava je bohužel pro všechny zúčastněné nepřehledná a v praxi často velmi obtížně aplikovatelná…“ ?
O nedávných změnách dotýkajících se oblasti exekucí – zejména o těch, které reagovaly na pandemickou situaci nebo o právní úpravě chráněného účtu – Parlament zevrubně diskutoval. Změny obsažené ve vládních návrzích pak prošly řádným připomínkovým řízením, nicméně v souladu s programovým prohlášením vlády počítám s jejich důkladným vyhodnocením. To bude ovšem možno učinit až s určitým časovým odstupem tak, aby se změny stihly dostatečně projevit dopady do praxe. Teprve v návaznosti na toto vyhodnocení budeme případně činit konkrétnější závěry. Z hlediska načasování je také třeba zohlednit skutečnost, že je aktuálně připravován nový kodex civilního práva procesního. Jeho koncepce přitom může zásadním způsobem ovlivnit, jakým způsobem by měla být řešena otázka výkonu soudních rozhodnutí získaných v nalézacím řízení. Případné změny v oblasti exekucí by tedy měly navazovat na přípravu nového kodexu civilního práva procesního.
Minulá vláda při legislativních krocích v souvislosti s Covidem opakovaně prokázala diplomaticky řečeno podivuhodnou míru odborné nekompetentnosti, když byla její nařízení českými soudy mnohokrát zrušena. Na druhou stranu, část jejích příkazů vaše vláda nezrušila, takže s nimi asi souhlasí a stojí za nimi. Platí to tedy i v případě povinnosti prokazovat soukromým hostinským a kadeřnicím, ale i policistům, zda jsem očkován? Ptám se, protože naše nejvyšší soudní stolice u nás – Ústavní soud – 18. listopadu 2021 zamítl žádost advokátky Záhumenské o informaci, kolik jeho členů je očkováno s tím, že se jedná o vysoce důvěrnou informaci a konstatoval, že: „…stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace….“ A protože nad Ústavní soud u nás nic už není, rozhodně ne nějaký obecní strážník nebo byrokrat z hygieny, zajímá mně a spolu se mnou možná i miliony našich krajanů, zda jste za justici připraveni na žaloby lidí, po kterých bylo toto vyžadováno (když se soudy nižších distancí musí řídit názorem Ústavního soudu)?
Aniž bych vás jakkoliv opravoval, rád bych podotkl, že to není fakticky přesné. Nešlo totiž o rozhodnutí Ústavního soudu jakožto orgánu kontroly ústavnosti (tedy o nález či usnesení pléna či senátu ÚS), ale o správní rozhodnutí jeho generálního sekretáře podle zákona o svobodném přístupu k informacím – informace jsou k tomu na stránkách Úřadu na ochranu osobních údajů (https://www.uoou.cz/urad-ke-zpracovani-informaci-o-ockovani-proti-covid-19/d-53745). Takové správní rozhodnutí pak nemá přisuzovanou „precedenční sílu“. Soudy tudíž neváže a vázat nemůže. Podle mého názoru nejsou totožné ani popsané situace. Mimořádné opatření přijaté na základě pandemického zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví, které ukládá zákazníkovi prokázat očkování či prodělání nemoci před využitím určité služby jejímu poskytovateli, není ekvivalentní žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, na jejímž základě by měla být taková informace poskytnuta veřejnosti soudem ohledně u něj působících soudců.
Pokud vím, statistické údaje z posledního období rozsáhlé vlně žalob kvůli konkrétním případům, kdy bylo potvrzení od občanů požadováno, nenasvědčují. Agendou, která reálně vznikla a je náročná, je posuzování samotných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví Nejvyšším správním soudem. Ten ovšem svou úlohu zvládá, a navíc byl pro rok 2022 posílen o jednoho soudce a deset asistentů soudců.
Nedávno jste se sešel s předsedou České advokátní komory. Tématem byl brněnský skandál s půlročním odposloucháváním řady advokátů při důvěrných poradách se svými mandanty. Jaký je váš názor na tuto událost? Pokud se nepletu, tak v tomto případě OČTŘ a samozřejmě i pan soudce si když nic jiného, tak vůbec nezajistili souhlas ministra spravedlnosti, který je dle zákona č. 555/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů nezbytnou podmínkou. I proto stále více významných českých právníků začíná hovořit o stoupající koncentraci výkonné moci či dokonce o útocích na základní princip nezávislé a svobodné advokacie- mlčenlivost ve vztahu ke svému klientovi. Konečně, jste také profesí advokát. Navíc takové tendence existují i v dalších dosud demokratických státech EU.
Nejprve je třeba uvedený případ řádně prošetřit. Vždyť dosud ani není známo, zda a v jakém rozsahu k porušení práv obhajoby došlo? Já osobně jako ministr nemám pravomoc konkrétní případ prošetřovat. Jako ministr si můžu podle § 13 odst. 1 zákona o státním zastupitelství pouze vyžádat informaci o stavu řízení v každé věci, je-li zapotřebí k plnění úkolů Ministerstva spravedlnosti nebo pokud takovou informaci ministr potřebuji jako člen vlády. Nicméně dne 11. ledna se případem zabývala parlamentní stálá komise pro odposlechy, a teprve – i na základě výsledků jejího prošetření – si mohu udělat na daný případ názor.
Pokud jde o uváděný souhlas ministra s provedením odposlechu ve věznici tak připomínám, že smyslem tohoto souhlasu je, aby byl ministr spravedlnosti jako čelní představitel resortu spravedlnosti informován o tom, že ve věznici bude probíhat úkon pro účely trestního řízení. Ministr spravedlnosti v rámci tohoto oprávnění nemá pravomoc zasahovat do soudního povolení a posuzovat, zda bylo vydáno oprávněně či nikoli. Natož pak přezkoumávat způsob provádění odposlechů. Pokud jde o údajné stoupající tendence zasahovat do principu svobodné a nezávislé advokacie zdůrazňuji, že povinnost mlčenlivosti nechrání advokáta, ale jeho klienta. Advokát sám chráněn není, nejde o nějakou privilegovanou kategorii osob, která je chráněna před trestním stíháním. Ze statistických údajů České advokátní komory, a ostatně i z jejího vyjádření vyplývá, že například počet prohlídek u advokátů nijak dramaticky nestoupá, naopak jde o poměrně zanedbatelný počet prohlídek, který má spíše klesající tendenci; v roce 2013 to bylo 27 prohlídek, v roce 2014 25, v roce 2015 17, v roce 2016 21, v roce 2017 9, v roce 2018 8, v roce 2019 8, v roce 2020 9 a v roce 2021 10.
Tak budeme doufat, že se aspoň onu kauzu odposlechů porad stovek, ze zákona dosud nevinných občanů tohoto státu podaří spravedlivě prošetřit, i když už např. Ekonomický deník přinesl informace, že policie takto získaných informací již nyní zhusta využívá; a podle některých advokátů i zneužívá. Pane ministře, česká veřejnost je ale také znepokojena neobvykle dlouhou dobou vyšetřování sexuálního predátora a bývalého poslance z dnešní vládní partaje TOP09 Feriho. Lidé prostě nechápou, jak je možné, že přes více jak půl roku trvající vyšetřování nebylo dosud Ferimu ani sděleno obvinění- a to navzdory zadokumentovaným svědectvím mnoha žen a dívek, které se měly stát obětmi mladého exposlance. Zcela otevřeně se již ozývají hlasy, že Feri nebude za své násilné chování vůči ženám, které by u jiných bylo hodnoceno jako brutální znásilnění, nikdy potrestán, protože je prý jednak chráněn svými politickými kontakty z dnešní vlády a navíc je chráněn tzv. positivní diskriminací. Nedomníváte se, že se jedná o chybu české justice, protože podle trestního řádu je to právě státní zastupitelství, které má aktivně řídit činnost policie a v případě byť i jen pochybností jít do žaloby – a tím pádem také problém, který na vás může kdykoliv opozice vytáhnout?
Nezlobte se, ale nebudu a nemohu hodnotit konkrétní případ bez znalosti spisového materiálu. Navíc se jedná o tzv. živou kauzu. Ovšem s ohledem na rozsáhlost případu, se mi doba na prověřování případu zatím nezdá nijak neobvykle dlouhá.
Děkuji za rozhovor pane ministře a přeji pevné zdraví.
BLOK: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., je brněnským rodákem, kde se narodil 8. dubna 1969. V roce 1992 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a i po té zůstal věrný Brnu, když zde v letech 1992–2002 působil jako interní pedagog v oborech správní právo, finanční právo a správní věda na své alma mater, tedy PF MU. V roce 1995 zakončil své doktorandské studium úspěšnou obhajobou své disertační práce a od roku 1996 působil jako advokát. Výkon advokacie má ale na vlastní žádost pozastavený od roku 2012, kdy se stal poprvé šéfem spravedlnosti ve vládě Petra Nečase (ODS). Po předčasných volbách o rok později, zaviněných demisí vlády po skandálu jejího premiéra, resp. jeho milenky, byl zvolen poslancem Parlamentu České republiky a tento svůj mandát v Jihomoravském kraji obhájil i v následných volbách do Poslanecké sněmovny v letech 2017, resp. 2021. Od 13. ledna 2022, kdy po rekordně dlouhé poslanecké rozpravě dostala vláda Pětikoalice pod vedením Petra Fialy (ODS) důvěru v Parlamentě, zastává opět funkci ministra spravedlnosti České republiky.
Reklama
