Investice do filatelie umožňuje výhodnou kumulaci majetku, jeho udržení a obrovskou likviditu

Tváří v tvář rekordní inflaci, která jim přímo před jejich očima užírá majetek, se lidé nejen u nás stále více snaží přecházet na dosud méně časté investiční strategie, kterými chtějí ochránit a třeba i navýšit své celoživotní úspory. Jednou z nich je také investování do filatelie. „Na rozdíl od výtvarného umění tady u těch významných položek neexistuje riziko nákupu padělku, protože ty známky jsou déle jak 100 let vyobrazeny v různých aukčních katalozích,“ říká JUDr. Tomáš Mádl, právník a prezident Prestige Philatey Club

Další obrovskou výhodou investic do známek je podle tohoto jediného zástupce České republiky v nejprestižnějším filatelistickém klubu světa – CLUB DE MONTE CARLO DE L´ ELITE, jejich snadná a obrovská likvidita. „Známky váží jen zlomky gramů, jsou snadno přenosné a přitom v sobě kumulují obrovskou hodnotu, „ říká Čech, který se nad známkami setkává třeba se švédským králem, nebo monackým panovníkem. Takže každý, kdo je trošku ekonomicky gramotný, bere známky jako vhodný druh investice, „ dodává dvojnásobný držitel nejvyššího světového vystavovatelského ocenění Large Gold Medal.

Hovoříme s JUDr. Tomášem Mádlem, českým právníkem, developerem a prezidentem Prestige Philately Club Prague

Každý z naší generace propadl na základní škole nějaké formě sběratelského šílenství, často i sbírání poštovních známek. Jak se podle vás od té doby změnila filatelie? Ptám se i proto, že podle řady informačních zdrojů v poslední době u nás rychle přibývá sběratelů, kterým nejde jen o prosté potěšení z malých, vroubkovaných kousků papírů, ale dívají se na známky i jako na zdroj zajímavých investic, zhodnocení a rozšíření svého kapitálu?

Situace se změnila naprosto zásadně, protože za našich mladých časů i vinou tehdejšího režimu a nemožnosti cestovat a sbírat jiné věci, tak ty možnosti byly velmi omezené. Tehdy jsme mohli tak maximálně sbírat známky, odznaky, nálepky…

A taky třeba krabičky od modelů letadel nebo od cigaret, jak si sám pamatuji

Ano, i ty krabičky od cigaret – nebo od sirek. A obaly od čokolád a podobně. V podstatě nic jiného. Nic z toho navíc nemělo ani nějakou reálnou hodnotu, jen tu čistě sběratelskou. Jenom ty známky. Protože ty byly odjakživa katalogizované a díky tomu byly vždy směnitelné. Protože díky katalogu šlo vždy určit jejich cenu. To je velká výhoda filatelie, má prostě díky globální katalogizaci perfektní evidenci. Navíc nám tyto katalogy poměrně přesně určují cenový výboj na trhu se známkami.

Ale zpět k vaší otázce, jak je filatelistické prostředí u nás i v cizině a jak se změnilo: tak změnilo se opravdu obrovsky. Dříve u nás tady byl jen Svaz československých filatelistů a ten měl 100000 členů, což si dnes neumíme ani představit, ani se k nim přiblížit. Vzpomeňte si na taky na ty obrovské, nekonečné a až pětihodinové fronty na vstupenky na Světovou výstavu známek v Praze v roce 1978 a 1988, to jste taky sám zažil… Byla to prostě tehdy lidová, masová zábava. I když třeba u Nováků jste už tehdy mohli kupovat známky za tehdejší statisíce – ten byznys tady už tehdy byl! Takže – když srovnáme minulý a současný režim, tak známky byly za toho minulého jednou z mála komodit, které se volně, nebo lépe řečeno pololegálně, obchodovat. Byl to takový ostrůvek svobody v moři totality. O tom všichni věděli, celá ta rudá nomenklatura, policajti a nikdo s tím nic nedělal. Všichni to tolerovali. Proč? No protože ty známky sbírali taky všichni! I ti nahoře, kteří navíc měli potřebný kapitál! Češi jsou prostě národem sběratelů, to je jedna z našich národních vlastností.

Takže to povědomí ve společnosti o tom, že známky jsou dobrá, solidní investice, tady je již dlouho. Znalí lidé věděli, že známky vám svou hodnotu udrží i přes různé propady typu inflace nebo třeba i měnovou reformu, jako to bylo v roce 1953. U známek se jednalo o kumulaci majetku a jeho udržení. Informovaní lidé tehdy, kteří se dozvěděli, že přijde reforma, tak opravdu doslova skupovali vše, co mělo nějakou cenu, protože věděli, že o své papírové peníze přijdou. Skupovali se tehdy nejen známky, ale třeba i obraze, drahokamy nebo drahé kovy, zlato, stříbro…. Lidé věděli, že tyhle věci svou hodnotu přes tuhle událost přenesou. Vzpomeňte si na hlášku z filmu Obsluhoval jsem anglického krále, jak Labuda běhal po Praze a volal: Bude válka, kupuju známky! Všechno ztratí cenu, jen známky ne!…

Nebo jak se kvůli známkám vraždilo v seriálu 30 případů majora Zemana, v díle nazvaném Bestie.

Přesně tak. A tihle lidé měli pravdu: vzácných známek vždy bylo, je, a bude jen omezené množství a poptávka po nich je globální, celosvětová. A to na rozdíl třeba od zlata, kde se mohou najít po světě nová naleziště, což s cenami na trhu zahýbá…

Tak Modrých Mauritiů je prostě jen přesně omezené množství a noví nepřibudou.

Ano. U vzácných, investičních známek, o kterých se tu bavíme, se přesně ví, kolik jich existuje, kde jsou a za kolik a buďto ji prostě chci nebo ne. Když taková vzácnost přijde jednou za 10 nebo 20 let na trh, tak prostě její cenu respektuji a nedívám se až tak na její katalogovou cenu, protože ji prostě z nějakého důvodu chci nebo potřebuji. Do své sbírky, majetkového portfolia, nebo třeba do soutěžního exponátu.

V mnoha případech, když porovnám jednu konkrétní známku, porovnám její tehdejší cenu a tu současnou a vezmu to z hlediska parity, tak ta tehdejší cena je nekonečně vyšší. Vezmu příklad: existuje série známek Československá pošta 1919, což jsou obecně jedny z nejdražších československých známek. Jedna série šesti známek, uherských doplatních známek s černými čísly (tzv. černá čísla – pozn. red), měla cenu v 70. letech kolem 200.000 korun. Za to byla tehdy vila na Hanspaulce, která by dnes stála kolem 100 milionů. A ta samá série ale dnes stojí zhruba 500.000 korun, za to si tam nekoupíte ani půlku garáže.  Proč? Dříve byla totiž většina těch nejvzácnějších československých známek pro nás nedostupná: za hranicemi na západě, kam s nimi utekli lidé prchající buďto před Němci nebo potom dvakrát před komunisty. Jenže ona se neprodává jenom samotná známka, ale také její příběh! To je vždy strašně důležitý bonus. Nyní už je většina těchto známek díky otevřeným hranicím pro nás běžně dostupná a je to ve většině případů jen otázka peněz.

Jaké jsou další bonusy filatelie?

Jak jsem už řekl, jedná se o výhodnou kumulaci majetku a jeho udržení. A velmi důležitým plusem je taky právě snadná přenositelnost známek. Se známkami se cestuje – nebo třeba i prchá před válkou – mnohem snadněji, jak třeba s obrazy. A vilu nebo fabriku si taky s sebou do batohu nevezmete. Diamanty vám někde najdou a zabaví, zlato bude zvonit na každém letištním rámu – ale známky založíte do knížky a tradá přes hranice. Přesně jak jste zmínil toho majora Zemana, jak otec dává svému synovi emigrantovi největší československou raritu, chybotisk 50/50 a říká: Tak za tohle ti každý bohatý sběratel na světě utrhne obě ruce. A má pravdu. Prostě známky jsou snadno přenosné, lehoučké. Váží jen zlomky gramů a přitom v sobě kumulují takovou hodnotu.

Takže je pravdou, že podle mých informací v poslední době přibývá značným tempem sběratelů a investorů, kteří pořizují známky jako investici a zúčastňují se s nimi různých specializovaných aukcí?  

Ano, to je pravda.

A co to podle vás způsobilo? Covid, eskalace války na Ukrajině?

Víte, během covidu jsme měli všichni více času sedět doma, tak jsme si prostě s něčím hráli, neutráceli jsme za blbosti a plno lidí si známky v té době pořídilo, aby jim dělaly radost a ještě to mělo nějakou vysokou a dlouhodobou hodnotu. Ale nemyslím si úplně, že by to byl trend posledních tří čtyř let. Třeba v tom našem specifickém filatelistickém světě se jedná určitě o trend posledních 10 let. Vždycky ten zájem o známky nakopne nějaká významná událost, jako u byl u nás například velký úspěch světové výstavy známek PRAGA 2018 a o známkách se zase začalo mezi lidmi více mluvit. My jsme tehdy založili náš klub Prestige Philately Club Prague, kde jsou dnes shromážděni úspěšní bohatí lidé. Jsou v něm znalci, investoři, sběratelé, vystavovatelé i obchodníci, prostě nejvýznamnější lidí kolem filatelie z celého středoevropského regionu. Letos na podzim, v předvečer státního svátku 28. října otevřeme naše druhé bienále, kdy v Obecním domě vystavíme pod záštitou prezidenta republiky některé světové filatelistické rarity z našich sbírek. A právě takovéto události nakopnou zájem lidí, kteří mají volné nějaké peníze a jsou trošku ekonomicky gramotní, o ty malé zoubkované kousky papíru. Berou je jako vhodný druh investice. Ale pozor – bavíme se třeba o jedné desetině procenta všech známek, které jsou na světě. Třeba Československo po roce 1945, to má prostě mizivou hodnotu i likviditu. Protože jich stát nachrlil miliony a proto je má dnes každý.

O jaké typy známek na našem trhu je dnes největší zájem? A můžete to porovnat i se situací v zahraničí, na tamních filatelistických aukcích?

Něco jiného je První republika. To je naše klasika. Možná je v tom i nějaký prvek vlastenectví u těch velmi bohatých lidí, kterým se velmi libí a mají – a dají – na to peníze. Známek z té doby je také mnohem méně, takže o ně zájem je. Pokud dědeček za První republiky rozumně investoval a kupoval zajímavé věci, tak takové známky dnes zhodnotíte velmi dobře.  Vývoj cen těchto známek z této časové periody je v posledních letech naprosto turbulentní. Takže u těch vzácných položek jsme na desetinásobku toho, co to stálo v roce 2013. Opravdu tam to vyskočilo úplně neskutečně. Kdo tedy jako správný obchodník nakoupil kolem roku 2000  – 2005, kdy byl o ně zájem minimální, tak neskutečně vydělal. „Nakupuješ, když jsou ulice plné krve“, jak říkali Rotschilldové. Tak se to má dělat, tak to každému radím a řídím se tím. A známky mě v tom nikdy nezklamaly. Potřebujete k tomu ale trochu toho hráčského srdce.

A ten svět?

Ve světě je filatelistický trh obrovský. Zde československá První republika nikoho nezajímá.  Možná ještě tak Slováci a minoritně Němci a Rakušané. Ve světě jsou každopádně nejvíce žádané známky britských kolonií, Commonwealth. Samozřejmě, dnešní trh se globalizuje, tím že až 95 procent veškerých obchodů a aukcí známek probíhá elektronicky.  Mimochodem, to samé, co se týká známek, se týká i umění z té doby. To, co u nás zaplatíme za Šímu nebo Muziku, tak za to se vám v Americe vysmějí a dají tak možná desetinu, protože takových svých Šímů nebo Muziků mají sami dost.  To u toho Commonwealtu nebo i velkých destinací nebo národů je situace úplně jiná. Britské kolonie jsou středem zájmu filatelistů od samého začátku. Konečně, jen pár let po první známce světa – britské Penny Black z roku 1840 přišly první koloniální známky, to jsou ti známí Mauritiové Post Office z roku 1847. Od té doby kolonie vydávaly vlastní známky a to je dnes samozřejmě globální věc a zajímá to celý svět. Ale i tady platí, že některé lokace jsou oblíbenější než druhé. Dnes například frčí jihovýchodní Asie. To znamená známky staromalajských států, Hongkong… Nebo taková stará Indie, to je dnes perfektní lokace, ve které se navíc velmi daří novým filatelistům, což je vidět i ve filatelistickém klubu Monte Carlo, kde těch pohádkově bohatých Indů poslední dobou opravdu hodně přibylo. Jinou zajímavou a stále populární destinací je staré Rusko, respektive Ruská carská říše nebo jedny z nejstarších filatelistických zemí na světě –  kantony Švýcarska. Pak také staroitalské státy, taky investiční klasika, jsou to velmi krásné známky. Nebo Německo, staroněmecké státy sice zažívají čas od času výkyvy, ale staré německé kolonie jdou úplně fantasticky…

Protože jich moc nebylo a trvaly jen krátce?

Ano, Němci se stali kolonisty oproti těm Britům, Francouzům, Španělům, Italům nebo Belgičanům dost pozdě a ještě rádi se jich sami časem zbavili.  Takže známky z této éry jdou velmi dobře investičně zužitkovat. Naproti tomu ale po hvězdách 80. let, novějšímu Rakousku, Lichtenštejsku nebo Izraeli dnes neštěkne ani pes.

Jaké jsou největší výhody investiční filatelie?

Tím hlavním plusem je obrovská likvidita. To znamená, že pokud si v aukci koupím světově významnou známku – nejlépe z britských kolonií – dám za ní milion korun, tak si mohu být jistý, že to samé za ní dostanu vždycky. Spíše ale mnohem více. Na rozdíl od výtvarného umění, tady navíc u těch významných položek v podstatě neexistuje riziko nákupu padělku, protože ty známky jsou vyobrazeny déle než 100 let v různých aukčních katalozích a neexistují dvě stejné.  Další obrovskou výhodou je jejich skladnost.

A jaké jsou nevýhody investování a sbírání známek? Náklady na uložení?

Ty náklady nejsou zase tak vysoké, jen je třeba si nechat poradit od někoho zkušenějšího.  Existují špičková alba na známky s různými variacemi, jak do nich známky uložit, jsou na to i speciální fólie. A pak je třeba jen trezor, kde je tma a sucho. Takže řekněme určitá křehkost, na rozdíl třeba od zlatých nebo stříbrných svitků. Ale třeba vlhkost, která tak moc nevadí kovům, je problémem i u obrazů, nejenom u známek. Další nevýhodou známek je, že pokud nebudete dělat čistě investiční věci, tak to období, ve kterém byste je měl držet, je aspoň 5 -10 let, čím delší investiční horizont, tím lépe. Mnohdy to ale lidi tak pohltí, protože ten filatelistický svět je tak zajímavý, že je nakonec stejně ani prodat nechtějí.

Opravdu velkou nevýhodou jsou dražební poplatky, které musíte zaplatit nad dosaženou aukční cenu vámi získané známky. Ovšem nikomu bych nedoporučoval to obcházet tím, že by známky zkusil prodávat nebo nakupovat přes všechna ta různá aukra, protože tam lítají spousty padělků, aspoň u těch levnějších věcí. Tam je opravdu vysoké riziko špatné investice.

Jaké jsou u nás spolehlivé aukční síně a společnosti, specializující se na známky? Podle jakých kritérií si mám mezi nimi vybrat tu, která mi umožní spolehlivě investovat, oslovit co největší okruh potencionálních zájemců?

Podvodů bych se dneska už příliš neobával, trh se známkami se v posledních letech hodně zkultivoval. Máme Svaz českých filatelistů, v rámci kterého působí komise znalců, se sbírkou po dědečkovi můžete jít i za nějakým obchodníkem, který je na trhu dobře zaveden, a jsou na něj dobré reference.

Nečeká podle vás, třeba v souvislosti se stále větší dominancí digitální komunikace mezi lidmi nebo kvůli zhoršujícím se poštovním službám, ke kterým teď ještě přibylo kontroverzní rozhodnutí rušit stovky poštovních poboček, filatelii zánik?

Myslím, že to bude přesně opačně. To je jako kdyby jste se mě zeptal, zda nezanikne numismatika, když se už většina obchodů a transakcí děje přes platební karty a samotné mince už ani nejsou kryty zlatem. Je pravda, že původní účel a důvod existence poštovních známek, to znamená způsob platby za poštovní služby, v podstatě dnes již téměř zanikl. Známky a jejich užití v praxi se tak ale možná právě proto stávají předmětem vědeckého bádání a zájmu různých sběratelů a investorů. Jejich absolutní konec používání k původnímu účelu – ke kterému ale, jak doufám, ještě dlouho nedojde – by z nich paradoxně učinil předměty ještě více exkluzivní. Totéž se dnes děje třeba ve faleristice, tedy sběratelství řádů a vyznamenání. Pro mnohé lidi je to středověk, ale jejich význam a cena možná i proto stále rostou. Trh je prostě vždycky řízen nabídkou a poptávkou, bez ohledu na cenu uvedenou v katalogu. A pokud bude zájem, tak známky v dějinách lidstva nezmizí a bude se s nimi dobře a výnosně obchodovat. I když si je už třeba nebudeme lepit na dopisy. Prostě známky budou mít vždy takovou cenu, za kterou je lidé budou chtít kupovat. Tečka.

TEXT: PETR BLAHUŠ, FOTO: ARCHÍV KN

JUDr. Tomáš Mádl (1974) je český právník, developer a prezident Prestige Philately Club Prague. Po absolvování Právnické fakulty University Karlovy v roce 1998 (titul JUDr. získal v roce 2009) pracoval jako makléř. V roce 2002 založil společnost JURIS REAL, spol. s r.o., která se postupně stala jednou z nejvýznamnějších realitních společností s působností na celém území České republiky; před pěti roky např. JURIS REAL Dražby, a.s. převzala portál exekutorských dražeb www.exdrazby.cz, který pokrývá cca 90 procent českého trhu s exekutorskými dražbami. Od roku 2006 působil jako předseda správní rady Společnosti Vlasty Buriana (později Společnost přátel Vlasty Buriana), která si za úkol vytkla hercovu společenskou rehabilitaci a zajistila převoz jeho ostatků na Vyšehradský hřbitov. Kvůli pořádání řady sportovních a společenských akcí i pro další filantropickou činnost v oblasti podpory umění a kultury mu byla v roce 2007 udělena Medaile Franze Kafky. V roce 2008 koupil vilu ve Šrobárově ulici na Vinohradech a na tomto domě, ve kterém žil JUDr. Vavro Šrobár (v 90. letech ho pak vlastnil hudební skladatel Karel Svoboda) mu v roce 2013 za účasti ministrů školství a kultury České a Slovenské republiky odhalil u příležitosti 95. výročí vzniku samostatného Československa pamětní desku. Od roku 2012 je titulárním partnerem cyklistických závodů Cannondale JURIS REAL MTB Maraton, kterého se sám aktivně prostřednictvím své stáje JURIS REAL MTB Team účastní. Je také členem Svazu českých filatelistů a jako jediný Čech figuruje v nejprestižnějším klubu světa, Club de Monte-Carlo de l’Elite de la Philatélie. Působil v organizačního výboru Světové filatelistické výstavy PRAGA 2018. Jako filatelista se specializuje se na známky Československa 1918-1939, britských a německých kolonií a další klasická vydání Evropy. Za dobu svého působení na poli soutěžní filatelie se stal dvojnásobným držitelem nejvyššího světového vystavovatelského titulu – Large Gold Medal (PRAGA 2018, CHINA Wu- chan 2019) a mnoha dalších tuzemských i mezinárodních ocenění.