Lidé si půjčují čím dál více

Naše ekonomika je dnes v dobré kondici. Dokonce podle ekonomů roste o něco rychleji, než by měla. Míra nezaměstnanosti patří v Česku k nejnižším v Evropské unii. Poptávka po pracovní síle v některých, hlavně technických oborech, je vyšší než nabídka, takže podniky nemohou přijímat nové zakázky. Mzdy rostou. Lidé se sice stále zadlužují, ale celkový ohrožený dluh klesl. Za tímto pozitivním výsledkem stojí nejen růst ekonomiky, ale také nový zákon o spotřebitelském úvěru, který platí od prosince 2016. Omezil divoké podmínky nebankovních půjček, stanovil například maximální výši sankcí za nesplácený úvěr na padesát procent z vypůjčené sumy. Věřitel také nesmí půjčovat peníze bez toho, že by si neprověřil schopnost dlužníka částku splácet. Zdá se tedy, že vše je jak má být a lidem se v podstatě daří dobře. Nebo tomu tak není?

Podle zástupců Bankovního a Nebankovního registru klientských informací obyvatelé České republiky dlužili ke konci loňského roku celkem 2,14 bilionu korun, o 177,5 miliardy korun více, než v roce 2016. Přitom v roce 2015 došlo k meziročnímu nárůstu dluhu jen o 87 miliard korun, o polovinu méně než v loňském roce. Lví podíl na tom mají především stále vyšší částky, které si lidé půjčují. A tak není divu, že v exekuci bylo loni podle oficiálních údajů 863 tisíc osob, což je o 30 tisíc více než v roce 2016. Z toho 493 tisíc osob mělo tři a více exekucí a deset a více exekucí 151 tisíc dlužníků. A pak tu máme osobní bankroty. Od března roku 2017 do února 2018 jich bylo vyhlášeno 13 163.

Jak lze těmto lidem pomoci? Dnes dlužníci v bankrotu musí během pěti let vrátit alespoň 30 procent závazků. To, jak se zdá, nestačí. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán potvrdil, že v návrhu insolvenčního zákona projednávaného Poslaneckou sněmovnou bude v jedné variantě prosazovat, aby dlužníci v krajním případě nemuseli věřitelům vrátit ani korunu. „Tato novela dává lidem druhou šanci se znovu postavit na nohy, je to pro ně restart života,“ prohlásil na nedávné tiskové konferenci.

Oddlužení s takzvanou nulovou variantou má podle Pelikána několik podmínek. Insolvenční správce zajistí, aby dlužník poskytl na úhradu svých dluhů všechen postižitelný majetek. Následně dlužník bude muset sedm let vyjít s oficiálním příjmem šest až devět tisíc měsíčně, hradit insolvenčního správce a soud mu může uložit sociální práce. Insolvenční správce také podle Pelikána bude muset zkoumat tři roky nazpět poctivý záměr. To znamená, zda si dlužník nepůjčoval účelově a nepřevedl peníze například na své příbuzné. Soud také může oddlužení kdykoliv zrušit. Po absolvování sedmiletého procesu oddlužení by dlužník mohl znovu využít možnosti odpuštění dluhů až po deseti letech.

Jak je vidět, oddlužení bez splacení dluhů lze dnes vyřešit snadno i “od stolu”. Věřitelé, o jejichž peníze tu jde, sice mají k navrhované změně výhrady, ale bude jim to něco platné? Dlužníků je u nás přeci jen trochu moc…

Karel Žítek,

šéfredaktor

Sdílet: