Pomalu nám budou končit prázdniny- ty lidské i ty poslanecké- a protože se zároveň blíží parlamentní volby, můžeme se jen těšit, co nového ještě před nimi zákonodárci připraví ve snaze získat pro svou partaj co nejvíce hlasů důvěřivců. Příkladem pro naše obavy budiž „Milostivé léto“: pojem, jakým už odborná veřejnost stačila částečně ironicky pojmenovat např. úlevy pro dlužníky, a který jistojistě vstoupí do dějin této země. Právě proto je tato legislativní smršť našich volených zástupců velkým tématem srpnového čísla Konkursních novin, ve kterém z pohledu vrcholných zástupců Exekutorské komory i dalších odborníků tyto novinky přiblížíme, rozebereme a přineseme i výhrady vůči nim. Včetně informací o značně neobvyklém právním úkonu, žaloby k Ústavnímu soudu ze strany Exekutorské komory.
Tyto poslanecké a senátorské „perly“ ale nejsou jen podle všeho protiústavní či populistické, které se nám všem navíc v budoucnu nevyplatí, resp. kapku prodraží. Co je ale horší je to, že jsou ve svých důsledcích také – a to hlavně!- pro celou tuto zemi vysoce morálně nebezpečné. Politikaření těch, kteří žijí zcela odtrženi od reality, lze totiž považovat principiálně za zcela špatné a morálně plně odsouzeníhodné. Doplatí na ně opět jen ti slušní, co mlčí a nedělají dluhy – nebo je aspoň poctivě splácí. Navíc tyto novinky zásadním způsobem zasáhnou do veřejných rozpočtů, protože zakáže všem veřejným subjektům bez rozdílu vymáhat své pohledávky z pozice správného hospodáře. Stejnou sekeru jako do kapes daňových poplatníků pak dopady „Milostivého léta“ zatnou třeba do měštců zdravotních pojišťoven nebo obcí, což je zvláštně v nynější pandemické a následné popandemické době extrémně nebezpečné.
Právě tyto chybějící prostředky ve veřejných, potažmo obecních rozpočtech budou totiž muset opět zaplatit ti, kteří své závazky platí řádně a nikomu nic nedluží. Tedy i my, co píšeme nebo čteme tyto řádky. Navíc ukřivděni se budou cítit také ti dlužníci, kteří nedluží státu či jiným veřejným institucím, protože na ně „Milostivé léto“ nijak nedosáhne.
Uvedením „Milostivého léta“ do praxe stát prostě vyslal signál svým občanům, že dluhy se prostě platit nemusí a že kdo dluží dlouhodobě, ten na tom vždycky vydělá- na úkor právě oné slušné většiny. Neboť argument (či spíše víra po moci bažící opozice) že se odpuštěním dluhů lidé dostanou z šedé ekonomiky zpět do procesu, je toliko ničím nepodloženým klamem a ne více, než zbožným přáním, diktovaným ideologií. Ve výsledku totiž tento politický populismus a amatérismus bude tyto asociály jen motivovat k dalšímu a dalšímu bezbřehému zadlužování a neplacení. Konečně, proč by se měl takový dlužník pro příště chovat lépe a poctivě, když už mu to několikrát prošlo?
Přeji nám všem pěkný zbytek léta a hodně sil do podzimu. Budeme je potřebovat.
Petr Blahuš
