Hovoříme s výkonnou ředitelkou Asociace inkasních agentur Ing. Janou Tatýrkovou
Před dvaceti lety zahájila v České republice svoji činnost Asociace inkasních agentur (AIA). Od roku 2006 je členem Evropské federace národních asociací inkasních agentur FENCA, kde je posledních několik let velmi aktivní. O tom, jak se jejím členům, inkasním agenturám, daří vymáhat pohledávky v dnešní turbulentní době, o tom jsme hovořili s výkonnou ředitelkou asociace Ing. Janou Tatýrkovou.
Kolik má Asociace inkasních agentur členů? Je to většina inkasních agentur, které v České republice působí?
Odhadovaný tržní podíl členských inkasních společností sdružených v Asociaci inkasních agentur je okolo 80 procent. Přesný počet členů musím rychle přepočítat. Je to hodně dynamické. Některé společnosti odchází z trhu, další se věnují jiným činnostem, jiné zase vznikají, nebo ty už delší dobu fungující se stávají členy. Aktuálně jsme přijímali tři nové členy. Celkem jich tedy je 31. AIA jednoznačně sdružuje všechny největší inkasní společnosti působící na trhu.
Jak velký je dnes v České republice trh s pohledávkami inkasních agentur?
Za rok 2021 přibylo na inkasním trhu nových pohledávek v objemu lehce přes 21 miliard korun. Zdůrazňuji slovo nových. Je to 1,2 milionu kusů pohledávek. Ve správě inkasních agentur však ke konci loňského roku byly pohledávky v objemu 111,7 miliard korun, což není právě málo. Pro představu je to asi třetina jistin všech exekucí a téměř dvojnásobek insolvencí.
Jaké jsou výhody mimosoudního vymáhání pohledávek pro věřitele a jaké pro dlužníky?
Hlavní výhodou pro věřitele, proč by měl využít inkasní agenturu, je jednoznačně rychlost, s jakou se může dostat ke svým penězům. Pro dlužníky bych zmínila nižší náklady, než v dalších fázích inkasního procesu.
Kdo jsou nejčastěji klienti inkasních agentur?
Mezi klienty inkasních agentur nejčastěji patří banky, pojišťovny, telekomunikace, utility či nebankovní finanční společnosti. V posledním období zaznamenáváme také zvýšený zájem o služby i z řad jednotlivců.
Dnes inkasní činnost může vykonávat v podstatě kdokoliv. Je činnost inkasních agentur u nás již legislativně ošetřena?
Bohužel, žádný legislativní posun stále nenastal. Už to letos bylo 20 let, co Asociace inkasních agentur na trhu působí. A celou tuto dobu o ukotvení mimosoudního inkasa pohledávek usiluje. Nyní je zde ale šance alespoň některé body mít zahrnuté ve Směrnici o správcích a kupcích úvěrů, jejíž transpozice do české legislativy právě probíhá.
Doufáme, že působnost této směrnice bude na všechny druhy pohledávek. Pokud by v působnosti směrnice byly jen bankovní pohledávky, jak zatím návrh zní, vznikl by na trhu ještě větší zmatek, než už nyní je. Podíváte-li se na celý proces vymáhání, řada lidí už nyní nerozlišuje jednotlivé fáze. Netuší, kdy probíhá mimosoudní inkaso, kdy exekuce a co znamená osobní bankrot. A nyní bychom dle určité verze této směrnice mohli mít jiné postupy vymáhání a přísnější dohled pro bankovní pohledávky, ale ostatní pohledávky by zůstaly i nadále bez regulace. Proto doufám, že se nám podaří vysvětlit přínos námi preferované varianty jako smysluplné pro všechny.
Existuje zákon o mimosoudním inkasu v jiných zemích?
V jednotlivých zemích EU jsou různá řešení. Některé země mají zákony, v některých je regulace řešena prostřednictvím vyhlášek. Bez jakékoliv regulace jsme však jako jedni z mála.
Vím, že členové vaší asociace se zavázali dodržovat takzvaný Etický kodex. Co inkasní agentury podle tohoto kodexu mohou a co nemohou?
Nechci tady citovat celý náš Etický kodex. To si zájemci mohou podrobně prostudovat na našich stránkách aiacz.cz. Z těch hlavních bodů, na které k nám chodí řada dotazů je, že inkasní pracovník nemůže bez pozvání vstupovat do domů, bytů či na pozemek dlužníka. Ale také se často setkáváme s tím, že dlužník si inkasního pracovníka raději pozve dál, než aby nepříjemnou situaci řešil napíklad. na chodbě. Další frekventovaný dotaz je na náklady vymáhání.
Dokáží se tuzemské inkasní agentury shodnout na poplatcích za své služby?
Naši členové by se shodli. Návrh maximální výše nákladů vymáhání, kterou by bylo možné přenášet na dlužníky, byl připraven již před mnoha lety. Tenkrát nás chtěl Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) začít šetřit pro kartelovou dohodu. Proto jsme byli donuceni naše doporučení stáhnout. Od té doby jsme s ÚOHS zkoušeli najít nějaké řešení. Bohužel jsme jej nenašli. Bylo nám doporučeno ošetřit náklady vymáhání zákonem, nebo vyhláškou. Jenže od zákonodárců stále slyšíme, že trh funguje, nejsou nějaké dramatické problémy, tak to není potřeba.
Daří se sjednotit postupy mimosoudního vymáhání nesplácených půjček v členských státech Evropské unie?
Každá země má svá specifika, historicky zavedená pravidla a také mentalita lidí je v každé zemi úplně jiná. Aby se sjednocoval každý krok, to by nebylo dost dobře možné. Někde můžete například lidem volat pouze ve všední dny do 18.00 hodin, jinde zase kdykoliv. U nás platí noční klid od 22.00 do 6.00 hodin. Sjednocují se obecné přístupy. Například na evropské úrovni se podařilo řešit GDPR Code of Conduct, který by měl být v příštím roce schválen úřady. Aktuálním trendem je posun inkasních pracovníků více do pozice poradců.
Velkým krokem v aktivitách AIA bylo uspořádání Fóra věřitelů, nejvýznamnějšího setkání oboru. Každoročně se zde setkávají jak zástupci věřitelů, tak inkasních společností, advokáti, exekutoři, úředníci ministerstev, někteří poslanci i zástupci neziskových organizací. Co přineslo poslední fórum?
Zní mi až neuvěřitelně, že Fórum věřitelů letos oslavilo desáté výročí. Když jsem s tímto nápadem před lety přišla, netušili jsme, jestli to někoho vůbec zaujme. A vida, fórum se stalo nejvýznamnější akcí českého inkasního trhu.
Letos jsme přivítali mnoho významných hostů, z nichž za všechny zmíním Clause Spedtsberga, prezidenta FENCA (Federation of European National Collection Associations). Celým dnem se prolínalo téma již zmíněné Směrnice o správcích a kupcích úvěrů. Byly prezentovány technologické novinky a také co je možné udělat pro dlužníky, aby mohli lépe splácet. Zazněly informace o situaci na Slovensku, pohled neziskových organizací, ale i dalších komor a asociací.
Je podle vás současná tuzemská legislativa, která se týká vymáhání pohledávek, spíše prodlužnícká, nebo prověřitelská? Jak byste například hodnotila výsledky takzvaného Milostivého léta 1 a 2?
Vnímám, že za posledních deset let se upravovala legislativa jednoznačně prodlužnickým směrem. A při tom všem se zapomínalo na věřitele. Zákonodárci si zřejmě vždy představují v pozici věřitele ty „zlé“ banky. Ale na nás se čím dál více obrací i jednotlivci. Někomu půjčili, nebo jim někdo za něco nezaplatil. A ti mnohdy vůbec nechápou, že ač mají rozsudek od soudu v ruce, je jim docela k ničemu, když je dlužník v oddlužení. Budou-li mít štěstí, možná dostanou zpět alespoň malou část.
Milostivé léto se týká exekucí, proto nemohu hodnotit. Pouze si neodpustím poznámku. Původně mělo být Milostivé léto jednorázovou akcí, která se nebude jen tak opakovat. A nyní probíhá druhý ročník a na příští rok se připravuje další. Chci jen zmínit, že to platební morálce příliš nepomáhá.
Za těch 12 let, kdy se v oblasti pohledávek pohybuji, se zásadně změnil charakter dotazů, které od dlužníku přichází. Dříve se nás dlužníci ptali, co mají udělat, aby dluhy mohli zaplatit. Dnes se ptají co mají udělat, aby dluhy platit nemuseli. To myslím hovoří za vše. Je to výsledek všech těch pardonů.
Je něco důležitého, co by bylo dobré v souvislosti s inkasními agenturami ještě zmínit?
Celý listopad bude probíhat takzvaný Den bez dluhů, jehož je Asociace inkasních agentur garantem, a budu moc ráda, když nám co nejvíce subjektů pomůže s osvětou. Té není nikdy dost.
(kž)
Reklama
