České firmy a domácnosti se vlně insolvencí nevyhnou, stojíme před problémy gigantických rozměrů

20.05.2022 Rozhovor Zdarma

Hovoříme s advokátem a insolvenčním správcem JUDr. Michalem Žižlavským z AK Žižlavský

„ČEKÁ NÁS EFEKT RÁZOVÉ VLNY, KTERÁ SE NAVENEK PLNOU SILOU TEPRVE PROJEVÍ,“ VARUJE JUDR. MICHAL ŽIŽLAVSKÝ A JEDNÍM DECHEM DODÁVÁ, ŽE ČESKÁ REPUBLIKA JEŠTĚ NEDÁVNO FINANCOVALA VZNIK ARMÁDY „ZOMBIE FIREM“, KTERÉ DNES ČEKÁ DŘÍVE ČI SPÍŠE POZDĚJI KRACH. ZÁROVEŇ SE NÁM VYJÁDŘIL KE KONCI BANKY S RUSKÝM PODÍLEM SBERBANK, KTERÝ OVLIVNIL – MIMO JINÉ – STOVKY ČESKÝCH A MORAVSKÝCH OBCÍ, MĚST A DOKONCE KRAJŮ. „SBERBANK JE SPOLEHLIVĚ NEJVĚTŠÍ MEDVĚD, KTERÝ DNES BĚHÁ PO ČESKÉM INSOLVENČNÍM LESE,“ TVRDÍ PRÁVNÍK. VZHLEDEM K PROBLÉMŮM TĚCHTO OBCÍ, KTERÉ MAJÍ U BANKY MNOHDY BLOKOVANÉ I STOVKY MILIONŮ KORUN, KE KTERÝM SE NA DLOUHÁ LÉTA NEDOSTANOU – A NAVÍC Z NICH DOSTANOU JEN ZLOMEK – ČEKÁ ŽIŽLAVSKÝ V TÉTO KAUZE JEŠTĚ VELKÉ PROBLÉMY. „PŘED VOLBAMI TO BUDE TŘASKAVÉ TÉMA,“ ŘÍKÁ EXPERT.

Nejdříve dva roky covidových lockdownů, tedy nejen zavírání lidí doma, ale i všeho možného, které u segmentu služeb, gastra a částečně i ubytování dosáhlo rozměrů téměř genocidy malých a středních českých podnikatelů (je přitom typické pro současné postavení České republiky v Evropě, jak nadnárodní koncerny typu německé Billy, Kauflandu, Globusu, Penny nebo třeba i kdysi „chovného koně“ české ekonomiky a domácího stříbra Škoda Auto zmáčkly českou vládu, jen aby mohly dál nerušeně vydělávat stovky miliard eur, které u nás samozřejmě nedaní) a nyní dopady ekonomické války mezi USA a EU a Ruskou federací. Pane doktore, mají se podle vás Češi obávat tsunami bankrotů a insolvencí, jak tvrdí řada odborníků, např. zástupci Isolcentra?

Ano, je skutečně velmi pravděpodobné, že přijde vlna bankrotů. Tentokrát bude specifická v tom, že postihne osobní majetek manažerů a majitelů, kteří promarní příležitost řešit úpadek své firmy včas. Někde to asi bude hodně nepříjemné. Z celospolečenského pohledu to ale není něco, čeho bychom se měli bát. Bankroty fungují jako právní nástroj na redistribuci aktiv. Odstavují z trhu „slabé kusy“ a vytvářejí prostor pro růst firem, které se umí adaptovat na nové poměry. Je to lék na dočasnou slabost ekonomiky, kterou zvládneme, když ji nebudeme bagatelizovat. Recese je pravidelná fáze ekonomického cyklu. Měli jsme na ni našlápnuto po dlouhém období konjunktury už před covidem. Dopady covidových lockdownů, které pak přišly, stát bohužel řešil masivní plošnou pomocí nejen perspektivním podnikům, ale i těm, které měly rychle zmizet z trhu. Oddálilo se tím řešení problému. Financoval se vznik armády zombie firem. A do toho vypukla válka na Ukrajině, která dále prohlubuje státní dluh. Rostou ceny energií, vzniká nejistota ohledně jejich dodávek, narušují se dříve funkční dodavatelské řetězce. Hovoří se dokonce o soumraku éry globalizace, ztrátě výhod mezinárodní dělby práce a rozštěpení světové ekonomiky do jednotlivých geopolitických bloků. Když nebudeme moci vyrábět komponenty nebo produkty tam, kde je to nejlevnější, povede to k dalšímu zdražování. Takže stojíme před problémem gigantických rozměrů. Z více stran padá logická otázka, jak je možné, že přesto zatím nedochází k prudkému růstu počtu insolvencí. Existují na to v principu dvě odpovědi. Buď se všechny popsané negativní faktory nijak neprojeví, a budeme svědky zázraku, nebo se problém zatím jen skrývá pod hladinou, a vynoří se později. Nevěřím na zázraky. Proto si myslím, že se české firmy a následně české domácnosti vlně insolvencí nevyhnou. Čeká nás efekt rázové vlny, která se už dnes šíří pod hladinou, ale navenek se plnou silou teprve projeví.

V jakém segmentu hospodářství, resp. insolvencí a krachů budou dopady obou ekonomických katastrof největší?

Jak jsem už sám uvedl, všichni jsme mohli vidět dopad covidových lockdownů na cestovní ruch, ubytování, stravování a pohostinství v letech 2020 a 2021. Z Prahy zmizeli zahraniční turisté. Poprvé v tomto tisíciletí jsme se mohli procházet po prázdném Karlově mostě. Nejlépe s vlastní balenou vodou, protože všude bylo zavřeno. Objevily se problémy v oděvním průmyslu, tradičně závislém na zahraničním dovozu. Zkrachoval módní e-shop ZOOT a zbankrotovaly firmy podnikatele Mičky s oděvními řetězci Pietro Filipi a Kara. Lockdowny tvrdě zasáhly sektor dopravy, včetně té letecké. Tady se musím pochlubit, že se mému týmu podařilo restrukturalizovat letecký podnik Smartwings a právě v těchto dnech dokončujeme soudní reorganizaci ČSA. To je to, co je vidět v insolvenčním rejstříku. Možná podstatnější je ale to, co v něm vidět není…

A co v něm tedy dnes vidět není?

Insolvenční reflektor nesvítí takzvaně „pod hladinu“, a nezobrazuje velkou množinu firem v materiálním úpadku, které neplní povinnost podat insolvenční návrh. Jsou to nejen již zmíněné zombie firmy, kterým by pro zachování tržní hygieny slušel rychlý pohřeb, ale také podniky, kterým tikají stopky, odměřující čas pro jejich možnou resuscitaci. Čím později budou řešit problém, tím menší budou mít šanci na odpuštění části starého dluhu a udržení provozu podniku. Pokud jejich manažeři čekají na zázrak, ten, statisticky vzato, nenastane. Úspěšná sanace firmy vyžaduje rychlou odbornou pomoc, a také silný pravdivý příběh. Ten se dá určitou dobu stavět na vnějších příčinách typu covidu nebo války na Ukrajině. Ale skutečně jen určitou dobu. Pak převáží faktor porušování norem insolvenčního práva. Dnes ještě umíme zachránit některé firmy tak říkajíc „pod hladinou“. Ty, které to nechají zajít příliš daleko, ale přijdou o svou šanci. Jejich manažerům a majitelům pak hrozí nejen ztráta podniku, ale i osobní odpovědnost za dluhy firmy. Máme zde totiž novou žalobu na doplnění pasiv, která není možná v soudní reorganizaci, ale nastupuje, když se úpadek řeší likvidačním konkursem.

To zní dost hrozivě…

Ano, abych ale nehovořil jen o rizicích, krize samozřejmě vytváří také nové příležitosti. Zaznamenali jsme například rychlý boom internetových maloobchodních prodejů. Expanze online supermarketu Rohlík zrodila v roce 2021 nového jednorožce, když valuace této firmy překročila miliardu dolarů.

Dosud k nám dorazilo více jak 350 tisíc Ukrajinců, a očekává se, že jejich počet stoupne až na více jak půl milionu. Jejich z českého státního rozpočtu plně sanovaný pobyt je u nás – zatím – plánován na jeden rok, ale politici vládní Pětikoalice už nyní hovoří o tom, že přinejmenším část z nich tady zůstane natrvalo. Vzhledem k vládě Pětikoalice mají cestičku k pobytu u nás do čista umetenou, a je jasné, že dříve či později tito podnikaví cizinci u nás založí firmy a obchody – ovšem bez potřebného základního kapitálu. Tudíž si na to budou muset někde půjčit. A teď má otázka: má současná česká legislativa nějaké obranné páky, jak nedopustit zbídačení českých věřitelů, pokud firmy a podniky Ukrajinců zkrachují, spadnou do konkurzu nebo se dostanou před insolvenčními soudy? Soudci už před tím varují. A pokud ne, neměla by existovat ze strany státu nějaká garance za alespoň některé typy pohledávek u ukrajinských dlužníků, aby se tak minimalizovalo riziko, že si tady prostě vyzkouší podnikání, a když to nevyjde, tak tu za sebou nechají dluhy a zmizí někam na východ, kam na něj zákony EU a jeho bývalé hostitelské země nedosáhnou? 

Především si myslím, že naše hlavní rizika nejsou spojená s Ukrajinou, ale s Ruskem. Omlouvám se, že začnu trochu zeširoka, ale tady je potřebný širší kontext. Pomoc Ukrajině je dnes důležitá nejen z politického, ale i z ekonomického pohledu. Ukrajinci bojují nejen za sebe, ale i za nás, a místo nás. Čím blíže budeme mít ruskou hranici, tím větší nebezpečí nám hrozí. Zažil jsem rok 1968. Někdo si přesně pamatuje, kde byl a co dělal při útoku na newyorská dvojčata. Já zase nikdy nezapomenu na dunivé skřípání kovových pásů ruských tanků při jejich jízdě na českých žulových kočičích hlavách…

Ty tanky byly ovšem nejen ruské, ale i ukrajinské nebo třeba gruzínské – byly přece sovětské, to je nutné připomenout. Konečně pokud si pamatuji dobře, tak velitel tanku, který na mne jako na malé dítě – bezesporu jsem byl pro něj strašný nepřítel a kontrarevolucionář- najížděl v Trutnově na náměstí, byl podle jeho nadřízených právě Ukrajinec…

Ty tanky k nám tehdy přivezly politickou nesvobodu a ekonomickou bídu. Proto považuji za nejvýznamnější zlom ve svém životě odsun sovětských vojsk z našeho území po roce 1989. A teď hrozí, že by se mohli Rusové vrátit. Co by to znamenalo? Znovu bychom žili v šedivé, státem řízené ekonomice, a poslouchali dezinformace o jejích úspěších v dlouhých frontách na toaletní papír. Znovu bychom se pohybovali mezi zanedbanými oprýskanými znárodněnými domy a záviděli vyvoleným jejich výjezdní doložky do ciziny. Nechci, aby se mé děti a mí blízcí znovu vraceli v čase a museli prožívat atmosféru strachu a povinné lásky k Velkému bratrovi, hlídanou udavačstvím domovních důvěrnic.

Opravdu si myslíte, že by nám toto hrozilo, když v Rusku dnes mají prakticky kapitalismus, ne socialismus, nikdo tam neznárodňuje a v zemi existuje silný soukromý sektor? A kdy naopak řada českých filozofů a politologů kritizuje u nás stále silnější cenzuru, umlčování názorů, které nejsou „hlasem strany“, abych tak použil výrazy z vámi popsané doby? Kdy dokonce sama Fialova vláda vyzývá občany k aktivnímu udávání této podle ní nepřátelské propagandy? Do ní lze ale přece snadno dát cokoliv, pokud se jednou prolomí ledy – to už tady taky jednou bylo…?

Ano, opravdu si myslím, že nám to hrozí. Dnešní Rusko nevnímám jako kapitalistické, ale jako kleptokratické. Můžete v něm podnikat jen tehdy, když se líbíte Putinovi, a jen do doby, než se mu znelíbíte. Mohli jsme to vidět na osudech oligarchů Borise Berezovského, Vladimira Gusinského nebo Michaila Chodorkovského. Všichni tři jmenovaní přišli o svůj majetek pod tlakem trestního stíhání. Žádné znárodňování ani nebylo potřeba. Putin se prostě rozhodl, že ovládne sektory ropného průmyslu a médií, a tak se to stalo. V Rusku nefunguje právní stát ani právo na nezávislou právní pomoc. V těchto dnech míří například k soudu obvinění bývalého novináře Ivana Safronova z vlastizrady za to, že údajně předával tajné informace české rozvědce. Proces bude, jak jinak, neveřejný. Jeho obhájce, Ivan Jurjevič Pavlov, už je sám také stíhaný. Podle dostupných informací za to, že jen důsledně plnil své povinnosti advokáta. Také si můžeme myslet své o otravě Alexandra Litviněnka poloniem, nebo vraždě novinářky Anny Politkovské a opozičního politika Borise Němcova. Souhlasím s vámi v tom, že ani u nás není všechno růžové. Totalitu jako v Rusku, ale u nás nemáme.

A když se vrátím k předchozí otázce, naštěstí u nás nemáme ani ekonomiku, řízenou státem, nebo dokonce jedním diktátorem. Právě proto, že jsem zažil v uvozovkách „úspěchy“ totalitní ekonomiky, si myslím, že stát má regulovat podnikání co nejméně. Stačí, když se omezí na udržování stabilního právního řádu, dobrého fungování nezávislé justice, včetně té insolvenční, a také na zabezpečení práva na nezávislou právní pomoc. Se speciálními normami by měl stát šetřit. Rozhodně nepotřebujeme zvláštní úpravu pro vnitrostátní řešení dluhů ukrajinských podnikatelů. Něco jiného může být pozdější vyjednání oboustranně výhodné dvoustranné nebo i vícestranné mezinárodní dohody. Teď má ale Ukrajina jiné priority. V každém případě si myslím, že jsou to vždy v první řadě podnikatelé, kdo má nést podnikatelské riziko, a kdo má vstupovat uvážlivě do obchodních vztahů, ať už s Ukrajinci nebo s kýmkoli jiným. Podnikatelé sami si mají vyhodnocovat, do jakých obchodních a finančních vztahů vstoupí, a nést rizika svého rozhodování. A pokud se bavíme o státní podpoře, tak si nemyslím, že má stát ručit za běžné dluhy ukrajinských podnikatelů. Umím si ale představit státní podporu obchodů s politickým přesahem, třeba ve zbrojařském průmyslu.

Co říkáte na názory, že by český stát – když už ne dalším speciálním zákonem jako byly třeba Lex Ukrajina 1 a Lex Ukrajina 2 – měl zařídit nějakou novou právní normou a obecně vymáhání pohledávek od non- EU cizinců na našem území, aby se předešlo výše zmíněným rizikům?

Myslím, že nemáme problém s vymáháním pohledávek vůči cizincům, kteří u nás žijí nebo podnikají. Problém vzniká, až když se odstěhují, aniž by na našem území zanechali majetek. Pak vstupujeme na poměrně složitou půdu mezinárodního práva. U zahraničních osob ze zemí EU máme k dispozici evropské nařízení o insolvenčním řízení. Ani zde to ale není jednoduché, jak právě vidíme v přímém přenosu na případu insolvence investiční skupiny ARCA. Rok se zde řešila jen otázka, zda má hlavní insolvenční řízení probíhat u nás nebo na Slovensku. Když se pak podíváme dál, tak evropské nařízení sice sjednocuje postup při přihlašování pohledávek evropských věřitelů, ale řada zemí EU nemá ještě zavedený veřejný insolvenční rejstřík. Věřitelé se tak nemusí vůbec dozvědět, že nějaké insolvenční řízení v zahraničí probíhá. Insolvenční soudy sice mají vyrozumívat evropské věřitele, ale ne všechny to dělají. A to se bavíme o situaci, kdy už existuje propracovaná a sjednocená nadnárodní právní úprava. O to složitější to samozřejmě je, když nic takového neexistuje. V mezinárodním prostoru nemůžete postupovat cestou přijímání autistických národních předpisů. Je to o vyjednávání bilaterálních anebo multilaterálních smluv se zeměmi, které o to stojí. Bavíme se o mezinárodním právu soukromém a procesním, smlouvách o právní pomoci a ochraně a podpoře investic. Určitě je zde velký prostor pro zlepšení vztahů se zeměmi, které nejsou členy EU. Ale není to prostě jednoduché, protože to není jen otázka dobré vůle naší strany. Ve věcech uplatňování zahraničních pohledávek, které řeší naše kancelář, zpravidla hledáme vhodného místního partnera v dané zemi. Využíváme kontakty, které má Česká advokátní komora nebo Asociace insolvenčních správců. Nebudu ovšem zastírat, že je to často složité. Například v Mongolsku jsme se dozvěděli, že insolvenční právo sice znají, ale zatím nebylo testováno.

A Ukrajina ještě z jiného úhlu: Sberbank, tedy pád banky s ruským podílem po vypuknutí války na Ukrajině. Jak vypadá současná „nulová“ předfáze likvidace nebo insolvence této banky? 

Nulová fáze asi skončí ještě před publikací tohoto rozhovoru, takže ji přeskočím. Likvidace a insolvence Sberbank bude náročná a její výsledek se zatím těžko odhaduje. Půjde v ní především o peníze nadlimitních klientů Sberbank. To jsou ti, kdo u této banky mají vyšší vklady než 100 tisíc EUR. Obávám se, že své peníze hned tak neuvidí. Pro srovnání se můžeme podívat na jinou banku s ruským vlivem, ERB bank, které byla odňata bankovní licence už v říjnu roku 2016. Ještě tentýž měsíc banka vstoupila do likvidace a soud jmenoval na návrh ČNB likvidátorku. Likvidátorka podala rok poté, v říjnu 2017, insolvenční návrh a stala se insolvenční správkyní. Od té doby běží už pátým rokem insolvenční proces. Aktuálně se řeší spor o to, zda správkyně platně zpeněžila úvěrové pohledávky banky, když je prodala za 4,59 % nominální hodnoty. Z těchto informací si může každý udělat obrázek o tom, jak dlouho čekají nadlimitní věřitelé ERB bank na své peníze, a kolik asi tak dostanou. ERB bank podléhala stejné regulaci jako Sberbank. Ačkoli odhaduji, že je Sberbank ve výrazně lepší kondici, teprve čas ukáže, zda to tak je. V každém případě bude procházet stejným formálním procesem po odnětí bankovní licence jako ERB bank. Obě banky měly společné to, že fungovaly jako běžné komerční banky. Přijímaly vklady v pozici dlužníků a jako věřitelé z nich poskytovaly úvěry. Sberbank byla podstatně větší než ERB bank. Chceme-li mít alespoň hrubou představu o měřítku jejího podnikání, můžeme nahlédnout do její poslední zveřejněné bilance. Podle ní měla Sberbank v roce 2020 jako dlužník závazky ke klientům zhruba 78 miliard korun, jako věřitel měla pohledávky za svými dlužníky ve výši 61 miliard, a v likvidních aktivech držela 24 miliard. Řekněme tedy, s velkou mírou zjednodušení, že disponibilní zdroje banky pokrývaly asi 30 procent závazků ke klientům. Zbývající aktiva měla banka vázaná v poskytnutých úvěrech, které by musela nejprve zesplatnit, aby mohla peníze použít. To však není možné bez naplnění zákonných nebo smluvních podmínek jednotlivých úvěrů, mezi kterými jsou třeba dlouhodobé hypoteční úvěry. Při běžném provozu banky by tato čísla nepředstavovala problém.

Jenže běžný stav už pro Sberbank skončil. Co to znamená?

To znamená, že po runu na Sberbank, ke kterému došlo po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, to ovšem problém je. Měřítko problému je řádově 80 miliard, které banka dluží věřitelům. Není možné, aby banka bez příslušné právní procedury vyplatila své dluhy alespoň částečně z disponibilních zdrojů. Pro srovnání: Zatím největší české insolvenční řízení společnosti ARCA, bráno optikou sumy pohledávek přihlášených věřitelů, je zhruba čtyřikrát menší. Takže Sberbank je spolehlivě největší medvěd, který dnes běhá po českém insolvenčním lese. I kdyby po runu na banku nedošlo k poklesu hodnoty likvidních aktiv, ke kterému podle mne došlo, její disponibilní zdroje pokrývají zhruba jen 30 % pohledávek nadlimitních věřitelů. Zbytek bude závislý na dobytnosti pohledávek z úvěrů, které Sberbank poskytla, respektive spíš na tom, za kolik se prodá její úvěrové portfolio. Snad to bude lepší než v případě ERB bank, kde nadlimitní klienti čekají na své peníze už více než pět let, a vypadá to, že toho na ně moc nezbude.

Co říkáte na vyjádření desítek starostů a šéfů samospráv, včetně celých krajů, kteří měli jim svěřené obecní peníze uloženy ve Sberbank – za což se mimochodem zcela bezprecedentně stali terčem verbálních útoků ze strany ministra financí za ODS Stanjury – a kteří opakovaně a veřejně varují, že jim nyní hrozí, že si aspoň na část z těchto peněz budou muset počkat? Tedy až do doby, kdy určený insolvenční správce začne rozprodávat majetek banky? Hrozí tak podle vás reálné nebezpečí, že některé obce či dokonce velké samosprávné celky spadnou do insolvencí, budou krachovat, dostanou se do druhotné finanční platební neschopnosti nebo dokonce se na ně zaměří exekutoři?

Vyjádření pana ministra komentovat nechci. Pravda ovšem je, že některé obce a kraje mají v důsledku pádu Sberbank finanční problémy. Důležité je, jak je budou řešit. Týdeník Hrot pojmenoval výstižně situaci Sberbank slovy „banka po infarktu“. A teď si představme situaci, že před vámi někoho skolí infarkt. Co budete dělat? Řeknete si fajn, času dost, uvidíme, jak se to vyvrbí? To těžko. Je potřeba rychle jednat a přivolat odbornou pomoc. Z právního pohledu je zde podstatné jedno. Zastupitelé, radní, starostové, primátoři a hejtmani obcí a krajů mají ze zákona postavení správců cizího majetku, stejně jako třeba členové statutárních orgánů obchodních společností a družstev. Znamená to, že musejí jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud tak nejednají, mohou se dokonce dopustit trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku, a to i pouhou nečinností. Čím více prostředků měli uloženo na účtech Sberbank před zablokováním aktiv, tím větší nesou rizika. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu stačí způsobit škodu nad půl milionu korun. Obce a kraje navíc nemohou skončit v insolvenčním řízení, protože to u nich zákon vylučuje. To ovšem není žádná výhoda, spíš naopak. Pokud pád Sberbank přivodí v důsledku druhotné platební neschopnosti úpadek obchodní společnosti nebo družstva, mohou se tyto korporace soudně reorganizovat, a zbaví se tím části svého dluhu. Fyzické osoby se zase mohou oddlužit. Obce a kraje takovou možnost nemají. Exekuce na jejich majetek přitom vyloučena není, takže se mohou skutečně ocitnout v dluhové pasti. Zastupitele, radní, starosty a hejtmany mnoha obcí, měst a krajů teď proto čekají nelehká rozhodování při řešení krizové situace. Aktuální přitom není jen zajištění provozního financování, ale také zabezpečení odborného postupu při uplatňování pohledávek ve specifických právních rámcích likvidace a insolvence. Situace Sberbank, která má velké množství nadlimitních věřitelů, nebude řešitelná bez „tvrdého“ formálního přezkumu jednotlivých pohledávek. Na tom nic nemění skutečnost, že v případě úpadku banky se pohledávky a priori nepřihlašují. Správce sice vychází z účetnictví banky, stejně ale musí pohledávky přezkoumat s jednoznačným závěrem o jejich pravosti, výši a pořadí. Právo popírat pohledávky přitom mají i věřitelé, kteří jistě svedou boj o svůj díl koláče. Je to poměrně složitá procedura, která významně ovlivní dělbu aktiv banky mezi jednotlivé věřitele. Bez ní by ale snadno docházelo ke zvýhodňování jedněch věřitelů na úkor druhých. A konečně nemohou orgány obcí a krajů z pohledu péče řádného hospodáře rezignovat na výkon kontrolních věřitelských pravomocí. Nejdůležitější zde bude optimální nastavení parametrů prodejního procesu na zpeněžení úvěrového portfolia banky. Na jeho efektivitě bude záviset míra uspokojení jednotlivých věřitelských skupin. Praxe ukazuje, že mívají rozdílné zájmy například ohledně času a způsobu zpeněžení. Řada otázek, které budou muset představitelé obcí a krajů řešit v rámci správy cizího majetku, vyžaduje speciální znalosti. Mohou angažovat odborníky, což je obvyklá cesta, jak kontrolovat rizika osobní odpovědnosti. V soudní praxi se tomu někdy říká „pravidlo štafety“. Z pohledu bezpečí jednajících osob je ovšem důležité, aby zvolili experta s vhodnou specializací. Mluvím o tom proto, že pro některé obce a města pracujeme, takže tuším, že Sberbank bude před volbami třaskavé téma.

Pojďme nyní od mizerné budoucnosti většiny Čechů, Moravanů a Slezanů dál. Věřitelé národního leteckého dopravce v úpadku ČSA, páté to nejstarší společnosti tohoto druhu na světě, jejímž jste právním zástupcem, jednohlasně odsouhlasili na váš popud reorganizaci ČSA, která má vést k záchraně společnosti, což je restrukturalizace. Jaké byly hlavní důvody tohoto kroku a jaké, resp. komu z něho plynou pro ČSA a věřitele výhody oproti konkurzu, který se také nabízel?

Asi neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že letecká doprava patří v dnešní době mezi ty nejpostiženější obory vůbec. Prochází nejtěžším obdobím za dobu své stoleté existence. Covidové lockdowny totiž v posledních letech spolehlivě gumovaly příjmy z výsledovek leteckých společností. Asi nemusím připomínat, že v březnu 2020 se u nás letecký provoz úplně zastavil, dlouho se nelétalo, a pak jen s velkými omezeními. A v únoru 2022 k tomu ještě vypukla válka na Ukrajině, která opět postihla ČSA, protože aerolinky létaly také na Ukrajinu a do Ruska. Představte si, že po dobu několika let vynakládáte miliardové částky na zaměstnance, údržbu letadel, což mimochodem není vůbec levná záležitost, nesete všechny provozní výdaje, a máte proti tomu mizivé příjmy. Koluje o tom vtip: Víte, jak se stane bohatý investor z miliardáře milionářem? Tím, že investuje do leteckého průmyslu. Situace, kterou jsme řešili, tak byla mimořádně složitá, včetně hledání onoho odvážného investora. Důležité ale bylo jedno. Finanční potíže leteckého koncernu způsobily vnější faktory. Management a akcionáři řešili krizovou situaci hned a podle všech pravidel. Najali si naši advokátní kancelář na právní poradenství a zastupování v řízení před soudem. Opravím jen, že zastupujeme Smartwings, nikoli ČSA. Smartwings je mateřská společnost ČSA. Náš tým jsme doplnili o ekonomické poradce z velké čtyřky E&Y. Podařilo se nám nastartovat proces mimosoudní restrukturalizace Smartwings s covidovou státní pomocí a finanční účastí akcionáře. Restrukturalizaci jsme loni úspěšně dokončili bez potřeby vstupu Smartwings do formálního insolvenčního řízení. Byla to největší transakce pod ochranou soudního moratoria v České republice s využitím mimořádné krizové legislativy. Co se týče dceřiné společnosti ČSA, tak zde již nebylo bohužel možné neformální řešení. Na základě pozitivního insolvenčního testu jsme proto zahájili insolvenční proces. Podařilo se nám přesvědčit věřitele a soud, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro soudní reorganizaci ČSA, a co je podstatné, také o tom, že je dobrý nápad, aby reorganizační plán připravila mateřská společnost Smartwings. Přes hlasy mnohých skeptiků se nám podařilo sestavit reorganizační plán, založený na synergii provozu obou leteckých společností. Považuji za velký úspěch, že námi připravené řešení letos v dubnu schválili věřitelé, a to dokonce jednomyslně ve všech pěti věřitelských skupinách. Nikdo nehlasoval proti. Soud náš reorganizační plán schválil, rozhodnutí je pravomocné, v současné době plníme jeho jednotlivé části, a směřujeme k rychlému ukončení reorganizace. Pokud vím, je to první případ úspěšné koncernové věřitelské soudní reorganizace v České republice. Popis rozsahu a způsobu uspokojení pohledávek jednotlivých skupin věřitelů přesahuje možnosti tohoto rozhovoru. Reorganizační plán je ale v insolvenčním rejstříku, a každý se s ním může seznámit. Co je podstatné, je to, že všechny věřitelské skupiny přijaly navržené řešení přesto, že dostanou jen malou část svých peněz. Tak to ale v insolvenčních řízeních prostě chodí. Likvidační konkurs by byl pro věřitele finančně ještě méně výhodný, a navíc by v něm zanikl tradiční národní letecký dopravce. Takže jsem rád, že se nám podařilo vyřešit starý dluh a vzkřísit značku ČSA, ačkoli to české aerolinky nebudou mít vůbec lehké. Uvidíme, jak se bude dál vyvíjet situace v leteckém průmyslu. Abych ale skončil pozitivně, musím povzbudit podniky, postižené krizí. Případ ČSA jasně ukazuje, že i velmi obtížné situace se dají zvládnout, když se řeší včas a odborně. Nezmínil jsem ale ještě jednu důležitou věc. Musíte pojmenovat problém, a hlavně efektivně komunikovat předem připravenou variantu jeho řešení směrem ke klíčovým věřitelům, věřitelským orgánům a soudu. Podle nás profesionálů, kteří řešíme insolvenci podniků často, je právě tato schopnost klíčová pro dosažení úspěchu.

Tištěné
předplatné

1368

1 rok

MĚSÍČNÍK V TIŠTĚNÉ A ELEKTRONICKÉ VERZI
NEOMEZENÝ PŘÍSTUP K EXKLUZIVNÍMU ELEKTRONICKÉMU OBSAHU
PRO STUDENTY POSKYTUJEME SLEVU 50%

Elektronické
předplatné

960

1 rok

NEOMEZENÝ PŘÍSTUP K ELEKTRONICKÉMU OBSAHU KONKURSNÍCH NOVIN NA WEBU
PRO STUDENTY POSKYTUJEME SLEVU 50%

Reklama

Vycházejí elektronicky dvakrát měsíčně jako Newsletter a jednou měsíčně v tištěné podobě jako Bulletin. Vydává: COOPER PRESS, spol. s .r. o. Redakce: Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, e-mail: info@kn.czCEO: Dalibor Knotek, mobil: 602 789 839, e-mail: d.knotek@kn.czŠéfredaktor: Petr Blahuš, mobil: 608 301 966, e-mail: p.blahus@kn.czPR Manažer: Dorota Pleskačová, mobil: 778 465 676, e-mail: d.pleskacova@kn.cz, Grafická úprava: Dalibor Knotek Registr. značky: 03/97 OK Tiskne: Novatisk, a.s. Rozšiřují: International mail service, s.r.o. Distributor: Česká pošta, s. p. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., Odštěpný závod Západní Čechy, ředitelství v Plzni, č. j. P2-222/98 ze dne 6. 11. 1998. Názory a stanoviska otištěné v těchto novinách nemusejí vždy odpovídat názorům a stanoviskům redakce. Vydavatel si vyhrazuje právo publikované materiály zveřejnit na internetu, adresa: www.kn.cz. MKČR e 12417. iSSN 1213-4023.

© 2022 Konkursní noviny | Design & realizace HD Production Brno | Zásady cookies