Centrální evidence srážek ze mzdy: změna pro exekuce od října 2026
Od 1. října 2026 funguje centrální evidence srážek ze mzdy a jiných příjmů. Jde o změnu, která na první pohled působí jako technická digitalizace komunikace mezi zaměstnavateli a soudními exekutory, ve skutečnosti však může podstatně změnit každodenní správu exekučních srážek.
Zaměstnavatelé získají možnost předávat rozhodné informace do jednoho systému, exekutoři je budou moci čerpat bez opakovaných individuálních dotazů a věřitelé mohou profitovat z rychlejší návaznosti srážek při změně zaměstnání dlužníka. Současně ale vzniká nový okruh povinností při práci s důvěrnými mzdovými údaji a nové provozní riziko: nesprávný nebo neaktuální zápis v evidenci sám o sobě zaměstnavatele nezbaví odpovědnosti za chybně provedené srážky.
Nová evidence je výsledkem zákona č. 252/2024 Sb., který novelizoval mimo jiné exekuční řád. Klíčový je nový § 125b zákona č. 120/2001 Sb. exekučního řádu. Jeho účinnost byla odložena až na 1. říjen 2026, aby vznikl prostor pro technické řešení. Evidenci povede, bude provozovat a spravovat Exekutorská komora České republiky. Na rozdíl od Centrální evidence exekucí nepůjde o veřejný seznam. Údaje budou bezplatně dálkově dostupné soudům a exekutorům pro výkon jejich působnosti, Ministerstvu spravedlnosti a předsedům okresních soudů pro dohled a také evidovanému plátci mzdy, avšak pouze ve vztahu k osobě, které tento plátce skutečně vyplácí mzdu nebo jiný postižitelný příjem.
Zákon nestanovuje povinnou registraci všech zaměstnavatelů. Pracuje s pojmem „evidovaný plátce“, kterým je plátce mzdy nebo jiného příjmu evidovaný Exekutorskou komorou na základě vlastní žádosti. Prakticky tedy vzniká dobrovolný digitální režim, k němuž zákon připojuje výrazné procesní výhody. Zaměstnavatel, který se nezapojí, bude nadále plnit dosavadní informační povinnosti individuálně. Ten, kdo se zapojí a bude data řádně aktualizovat, může část opakované korespondence nahradit zápisem do centrálního systému.
Nová evidence navazuje na povinnou elektronickou výměnu dat zavedenou od roku 2024, ale jde dál. Dosavadní XML komunikace přes datové schránky je zprávou v konkrétním spise; evidence má být společným zdrojem aktuálních údajů, do něhož může oprávněný uživatel nahlížet.
Co se bude zapisovat
Rozsah údajů je značný. Do evidence se zapisuje označení povinného a oprávněného, spisová značka exekučního řízení a označení exekutora, den rozhodný pro pořadí pohledávky, výše čisté mzdy nebo jiného příjmu za šest kalendářních měsíců před zápisem, celková výše provedených srážek za stejné období, aktuální výše vymáhané pohledávky a údaj, zda jde o pohledávku přednostní či nepřednostní. Dále se eviduje údaj o manželovi a počet vyživovaných osob zohledněných při výpočtu srážky, datum vzniku nebo skončení pracovněprávního vztahu či jiného právního titulu k příjmu a při skončení také vyúčtování srážek a údaje, pro které pohledávky byly srážky vedeny a jaké měly pořadí.
Evidence tak nebude pouhým seznamem exekucí. Bude obsahovat praktický „mzdový profil“ exekučního případu za posledního půl roku. Právě to má umožnit rychlejší navázání na dosavadní průběh srážek a omezení situací, kdy exekutor obesílá mzdovou účtárnu s dotazy na čistý příjem, vyživované osoby, pořadí pohledávek či výši již odvedených částek.
Šestiměsíční právní účinek zápisu
Nejdůležitější část nové úpravy obsahuje § 125b odst. 4 exekučního řádu. Po dobu šesti měsíců ode dne zápisu údajů nebo jejich změny se za splněné považují některé informační povinnosti evidovaného plátce. Při splnění zákonného rozsahu zápisu se tím může nahradit oznámení nového zaměstnavatele, že u zaměstnance již byly nařízeny srážky, povinnost bývalého zaměstnavatele oznámit skončení pracovního vztahu a zaslat vyúčtování srážek a z významné části také povinnost poskytovat exekutorovi údaje o mzdě, srážkách a pracovním vztahu podle § 33 odst. 5 exekučního řádu.
Nejde však o jednorázový zápis „navždy“. Šestiměsíční lhůta vytváří tlak na pravidelnou aktualizaci. Pokud zaměstnavatel údaje změní nebo obnoví, začne běžet nová šestiměsíční doba. Pokud naopak data nechá zastarat, výhoda zákonné fikce splnění informační povinnosti skončí. Exekutor navíc může i v průběhu této doby položit individuální dotaz, jestliže jsou údaje neúplné, má pochybnost o jejich správnosti nebo potřebuje informace, které se do evidence nezapisují; takovou žádost musí odůvodnit (§ 34 odst. 8 exekučního řádu ve znění účinném od října 2026).
Příklady z praxe
Představme si společnost, která 10. října 2026 přijme zaměstnance se třemi běžícími exekucemi. Z potvrzení od předchozího zaměstnavatele zjistí, že srážky již probíhaly. Povinnost vyžádat si při nástupu potvrzení podle § 294 odst. 1 občanského soudního řádu nová evidence neruší; to je důležitá praktická hranice. Je-li však nový zaměstnavatel evidovaným plátcem, může potřebné údaje zapsat do systému. Při splnění podmínek § 125b odst. 4 se považuje jeho oznamovací povinnost podle § 294 odst. 2 za splněnou. Exekutor získá informaci bez samostatného dopisu mzdové účtárny a nový plátce má na jednom místě podklad pro orientaci v pořadí a dosavadním průběhu srážek.
Pozor ale na to, co evidence nedělá. Neurčuje částku měsíční srážky a nenahrazuje rozhodnutí exekutora nebo soudu. Zaměstnavatel musí nadále správně určit čistou mzdu, nezabavitelnou částku, vyživované osoby, pořadí pohledávek a rozsah srážky. Pokud srazí méně, než měl, může oprávněný podle § 292 občanského soudního řádu požadovat po plátci částku, která měla být sražena. Zápis do evidence není imunitou proti tzv. poddlužnickému nároku
Zaměstnanec s pěti exekucemi skončí pracovní poměr k 31. prosinci 2026. Dnes znamená jeho odchod pro mzdovou účtárnu mimo jiné oznámení ukončení a vyúčtování provedených srážek s informací o pohledávkách a jejich pořadí. V režimu centrální evidence zapíše evidovaný plátce datum ukončení vztahu a požadované vyúčtování. Je-li zápis úplný, zákon po dobu šesti měsíců vytváří fikci splnění povinnosti podle § 295 odst. 2 občanského soudního řádu. Pro zaměstnavatele s větším počtem pracovníků v exekuci může jít o reálné snížení administrativy, zejména při vysoké fluktuaci.
Pro věřitele je výhoda méně viditelná, ale významná. Největším problémem srážek není jen výše nezabavitelné částky, nýbrž také přerušení toku informací při změně zaměstnání. Každý týden či měsíc, kdy nový plátce nezná přesně pořadí nebo stav pohledávky, může znamenat zpoždění inkasa. Centrální evidence by měla informační mezeru zkrátit. Z hlediska věřitelského práva je proto smysluplné vnímat ji nejen jako administrativní úlevu pro zaměstnavatele, ale i jako infrastrukturu pro kontinuitu vymáhání.
Zvláštní význam může mít správnost evidence u dlužníků s nejméně čtyřmi souběžnými exekucemi. Od října 2024 totiž platí, že při splnění podmínek § 279 odst. 4 občanského soudního řádu se zpravidla srážejí dvě třetiny zbytku čisté mzdy, i když jde jinak o nepřednostní pohledávky. Představme si zaměstnance, u něhož jedna ze čtyř exekucí skončila, ale mzdová účtárna změnu v interním systému či v centrální evidenci nezachytí. Chyba může ovlivnit nejen informační obraz případu, ale při nesprávném navazujícím výpočtu i částku ponechanou zaměstnanci. Proto nelze centralizaci zaměňovat s automatickou právní správností. Evidence bude tak dobrá, jak dobrá budou vstupní data a proces jejich kontroly.
Stejně tak evidence sama nevyřeší případ několika plátců mzdy. Pobírá-li povinný příjem u dvou zaměstnavatelů, musí být správně rozděleno, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce respektovat. Tento mechanismus zůstává věcí procesního rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Centrální systém může předat informace, ale nenahrazuje individuální rozhodování v atypických situacích.
Ochrana osobních údajů: více dat na jednom místě
Z pohledu ochrany soukromí půjde o databázi s vysokou informační hodnotou: spojí identifikaci dlužníka a věřitele s vývojem čistého příjmu, výše srážek a údaji rozhodnými pro nezabavitelnou částku. Právním základem zpracování nebude souhlas zaměstnance, ale zákon. To však neoslabuje požadavky GDPR na omezení přístupu a zabezpečení. Zaměstnavatel musí určit, kdo smí do evidence vstupovat, jak bude přístup autentizován a jak se opraví chybný zápis.
Dobrou praxí proto nebude dát přístup „celé personalistice“. Rozumnější je určit omezený okruh mzdových účetních, jejich zastupitelnost a kontrolní mechanismus. U změn s dopadem na výši srážky – například zánik vyživovací povinnosti nebo skončení jedné z exekucí – je vhodné uvažovat o principu čtyř očí. Nejde o požadavek výslovně napsaný v § 125b, ale o praktický způsob, jak snížit riziko odpovědnosti za chybu.
Co bude muset zaměstnavatel udělat před účinností zákona
Prvním krokem je rozhodnout, zda se chce stát evidovaným plátcem. U zaměstnavatele, který má jednotky zaměstnanců a téměř žádné exekuce, může být přínos omezený. U společnosti se stovkami pracovníků, vysokou fluktuací nebo externě zpracovanými mzdami bude motivace výrazně vyšší. Druhým krokem je prověřit, zda mzdový software dokáže pracovat s požadovanou datovou strukturou a zda bude umět rozlišovat rozhodné údaje podle jednotlivých exekucí. Třetím krokem je nastavit odpovědnost za zápis, aktualizaci a kontrolu šestiměsíční lhůty. Čtvrtým je promítnout nový režim do smluv s externí mzdovou účtárnou: kdo bude technicky zapisovat, kdo bude kontrolovat správnost a kdo ponese odpovědnost za prodlení nebo vadný údaj.
Právě technická příprava je v srpnu 2026 citlivým bodem. Stavovský předpis Exekutorské komory počítá s tím, že detailní Provozní řád evidence – včetně datových struktur, formátů přenosu dat, autentizace uživatelů, autorizace zápisů, pravidla výmazu dat, archivace a zálohování – bude zveřejněn nejpozději do 30. září 2026. Samotná evidence má přitom zákonně fungovat od 1. října. Pokud tedy provozní specifikace nebude prakticky dostupná s dostatečným předstihem, mohou mít zaměstnavatelé a dodavatelé mzdových systémů na ostrou implementaci velmi krátký čas. Je potřeba znovu zmínit, že evidence zaměstnavatelů je zcela dobrovolná. Pokud se zaměstnavatel nezaregistruje jako evidovaný plátce, zůstane v dosavadním režimu komunikace s exekutory. Pro zaměstnavatele tak bude mít centrální evidence srážek dávat smysl jen tehdy, pokud jejich mzdové systémy dokážou údaje do evidence automaticky nebo alespoň poloautomaticky exportovat. Pokud by měla mzdová účetní každého zaměstnance s exekucí ručně přepisovat do dalšího webového formuláře a každých několik měsíců údaje ručně aktualizovat, motivace zapojení do systému bude výrazně nižší. To je dnes největší praktická nejistota reformy.
Dopad na exekutory a věřitele
Pro exekutory znamená evidence odklon od opakovaných individuálních součinnostních dotazů. Po dobu šesti měsíců od relevantního zápisu mohou po evidovaném plátci požadovat údaje podle § 33 odst. 5 jen tehdy, jsou-li data neúplná, existuje pochybnost o jejich správnosti nebo jde o informace, které se do evidence nezapisují; žádost musí být odůvodněna. To může u velkých exekutorských úřadů snížit počet rutinních výzev a zároveň urychlit identifikaci případů, kde se příjem dlužníka změnil nebo pracovní vztah skončil.
Věřitel by však neměl očekávat zázračné zvýšení výtěžnosti ze dne na den. Evidence nemění nezabavitelnou částku, pořadí pohledávek ani základní pravidla přednostního uspokojování. Její ekonomický účinek je nepřímý: méně administrativních mezer, rychlejší dostupnost informací a menší riziko, že změna plátce mzdy na čas přeruší efektivní provádění srážek. Právě u dlouhodobě vymáhaných spotřebitelských pohledávek může mít součet takových drobných zrychlení významný efekt.
Dopad na dlužníka
Pro povinného má reforma dvě tváře. Pozitivem je předvídatelnější přenos informací mezi zaměstnavateli a exekutory a menší riziko chaotických požadavků na opakované dokládání týchž skutečností. Negativem z hlediska soukromí je vyšší koncentrace informací o příjmech a rodinné situaci. Zákon proto správně volí neveřejný režim a omezuje přístup zaměstnavatele jen na osoby, vůči nimž skutečně vystupuje jako plátce příjmu. Dlužník ani jeho nový zaměstnavatel by neměli systém chápat jako veřejnou „černou listinu“ zaměstnanců v exekuci; takovou funkci evidence nemá.
Závěr: digitalizace, která může změnit praxi
Centrální evidence srážek ze mzdy je jedna z nejpraktičtějších změn exekučního práva posledních let. Nezasahuje efektně do výše dluhu ani do nezabavitelného minima, ale míří na místo, kde exekuce často ztrácí čas a peníze: na předávání dat mezi exekutorem a plátcem příjmu. Její síla spočívá v právních účincích aktualizovaného zápisu, nikoli pouze v existenci nové databáze.
Úspěch reformy bude záviset na třech věcech. Za prvé na kvalitě a včasnosti provozního řešení Exekutorské komory. Za druhé na připravenosti mzdových systémů a interních procesů zaměstnavatelů. A za třetí na tom, zda budou uživatelé chápat, že centrální evidence nenahrazuje odpovědnost za správnou srážku. Pokud se podmínky podaří splnit, může od října 2026 ubýt papírování, zrychlit změna plátce mzdy a zvýšit kontinuita vymáhání. Rozhodující nebude samotný § 125b, ale kvalita jeho každodenního používání v mzdové praxi.
