Hovoříme s bývalým soudcem Mgr. Janem Kozákem
Mgr. Jan Kozák, je absolventem magisterského oboru právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1994. V letech 1998 až 2019 působil jako soudce Krajského soudu v Brně (původně Krajský obchodní soud v Brně), kde se po celou dobu věnoval problematice úpadkových řízení. V letech 2005 až 2015 zastával pozici místopředsedy Krajského soudu v Brně pro úpadková řízení. V letech 2006 až 2011 byl členem Rady Justiční akademie, v letech 2008 až 2011 byl předsedou zkušební komise Ministerstva spravedlnosti ČR pro zkoušky insolvenčních správců a člen Expertní komise Ministerstva spravedlnosti ČR pro úpadkové právo. Jako lektor přednášel pro ČSSZ, Asociaci insolvenčních správců, společnost Insolvence 2008, a.s., ČAK, aktuálně přednáší pro organizace, které se zabývají pomocí sociálně slabším osobám. Vedle toho je vedoucím autorského kolektivu komentáře k insolvenčnímu zákonu (pět vydání u nakladatelství Wolters Kluwer v letech 2008, 2013,2014, 2017 a 2019) a autorem mnoha odborných článků (Právní rádce, Právní fórum, Konkursní noviny, Soukromé právo, recenzovaný časopis Obchodní právo). V současné době se zabývá insolvenčním právem v soukromé sféře.
Jak se zpětně díváte na kauzu, kvůli které jste musel odejít z justice?
Šlo o přihlášku pohledávky do insolvence fyzické osoby, do oddlužení, kterou řešila moje tehdejší kolegyně. Přihlášku jsem nalezl v jiném spise k jinému insolvenčnímu řízení, které jsem řešil já ve svém senátu. Přihláška nebyla opatřena razítkem o převzetí přihlášky podatelnou. Šlo o přihlášku pohledávky za 450 tisíc korun.
Zjišťoval jsem, jak a kdy se přihláška dostala na soud. Když jsem dospěl k závěru o datu doručení, učinil jsem o svém závěru záznam a s ním předal věc na podatelnu soudu, která s mým závěrem nesouhlasila a přihlášku vrátila advokátovi. Ten ji podepsal a donesl zpět ke mně. Znovu jsem prověřil v kanceláři autora přihlášky, kdy přihlášku doručovali soudu, udělal o svém zjištění záznam a věc předal do kanceláře kolegyně, která řešila dotčené oddlužení.
Následně jsem byl obviněn, že jsem přihlášku nenašel, ale že jsem se snažil dosáhnout jejího antidatování, aby nebyla opožděná. Podstatou obžaloby bylo tvrzení, že není možné, aby se přihláška dostala na soud bez toho, aby byla opatřena razítkem podatelny soudu. V průběhu řízení jsem snesl a doložil více než pět případů, které byly obdobné, ale bohužel marně. Soudy mou obhajobu nepřijaly.
Zatrpkl jste vůči justici?
Jako obviněný a následně obžalovaný jsem měl možnost poznat práci justice „z druhé strany“. Nebyla to vždy příjemná zkušenost. Je nepříjemné, když vaše argumenty nejsou akceptovány a není k nim bez zjevného důvodu přihlíženo.
Tehdy jsem to dost prožíval, dnes na všechno nahlížím s odstupem. Beru všechno jako fakt, na kterém se už nedá nic měnit. S rozhodnutím soudu o mém provinění sice nesouhlasím, ale respektuji ho. Nemůžete se pořád zlobit na někoho jen proto, že má na něco jiný názor než vy. Žít v neustálé zlobě je nezdravé. Ne, rozhodně jsem nezatrpkl.
Čím se zabýváte nyní?
Když jsem byl postaven skoro na dva roky mimo službu, bylo to nepříjemné. Byl jsem vždy zvyklý hodně pracovat, kromě práce na soudu jsem publikoval a přednášel. Najednou jsem měl spoustu volného času. Začal jsme se více věnovat publikační činnosti. Můj nakladatel a subjekty, pro které jsem přednášel, mě naštěstí „mimo službu“ nepostavily. Dál jsem vedl a dodnes vedu autorský kolektiv jednoho z nejúspěšnějších velkých komentářů k insolvenčnímu zákonu (pozn, red.: Wolter Kluvers), přednášel jsem pro charitativní organizace, psal odborné články.
Když jsem v dubnu 2019 na soudu definitivně skončil, řešil jsem, co dál. Měl jsem několik nabídek, z nichž jsem zvolil tu z mého pohledu nejzajímavější, která přišla od fondu IFIS.
Po pár měsících, kdy jsem si práci v nových podmínkách vyzkoušel, jsme se dohodli na trvalé spolupráci v podobě poradenské činnosti. Také se svou firmou AHS2020 s.r.o. poskytuji poradenství v oboru správy pohledávek a řešení úpadků.
Při této nové práci využívám zkušenosti z oblasti úpadkových řízení. Zkušenosti z praxe jsou neocenitelným pomocníkem při určování nejlepšího postupu při vymáhání pohledávek za subjekty, které jsou v úpadkové situaci.
Aktuálně se pro IFIS věnuji převážně kauze skupiny Arca. A to je hodně zajímavá práce!
Baví vás nová práce? A v čem je jiná než práce v justici?
Určitě baví. Začátky byly složité. Z pozice věřitele soudní řízení přece jen vypadá jinak než „z taláru“. Postupně jsem do tohoto přístupu pronikl, i když mě pořád tu a onde něco překvapí.
Práce pro věřitele je různorodější, je třeba posoudit spoustu možností, abyste našli tu správnou. Musíte pro svůj názor najít zdůvodnění, často je také třeba sledovat tendence v rozhodovací činnosti soudu, který má ve věci rozhodovat. Zkrátka je toho mnoho, na co jako věřitel musíte dávat pozor a brát do úvahy. Jako soudce již „jen“ hodnotíte zvolené řešení, v tomto ohledu to má soudce o něco jednodušší.
Jak vnímáte ataky skupiny Arca na vaši osobu?
Během působení v justici jsem si zvykl, že na mne směřovaly různé druhy nátlaku, osočování a někdy i nevybíravého napadání. Takže jsem celkem imunní. Tam, kde dojdou věcné argumenty, nastupuje takováto podřadná forma komunikace spočívající v osočování a pomluvách. Moudrý člověk se k ničemu takovému nesnižuje, bylo by to pod jeho úroveň. Pomluva je projev závisti a malosti.
V duchu této filozofie současné ataky vnímám jako ocenění odvedené práce. Umíme odhalovat slabiny v postupech poradců Arcy. Cesta, kterou IFIS v kause Arcy nastoupil, je správná a přinese věřitelům maximální možné uspokojení jejich pohledávek, o tom jsem přesvědčen!
Text: RED
Foto: Zbyněk Maděryč