Hromadné žaloby jsou zbrusu novým institutem, jejíž zavedení čeká Českou republiku na základě nařízení jejímu právu nadřazené Evropské unii. Hořkou realitou je to, že se česká politická reprezentace zatím na podobě zákona o hromadných žalobách nedokázala shodnout – a to už na legislativě pracovala bývalá vládní legislativa. Takže je jisté, že za nedodržení dohodnutého data implementace čeká Českou republiku od EU tučné sankce. A jisté také je, že nová právní úprava hromadných žalob bude velkým tématem a cílem nejen odborným, ale i sociálním a politickým, přičemž pouhé nekritické přebírání vzorů ze zahraničí je jistou cestou do pekla. Nehledě na to, že nás tak či tak čekají nemalé problémy (dokonce ústavního rázu) i překonání praktických rozporů závazné směrnice EU směrem k českému právu.
Přestože je tedy na jednu stranu už skoro pět minut po dvanácté, na druhou stranu je stále možnost ovlivnit alespoň trochu vládní podobu hromadných žalob. Proto jsme položili vybraným respondentům následující otázku:
Českou republiku čeká v brzké době povinnost určená Evropskou unií, tedy nutnost zavést do svého právního řádu institut tzv. hromadných žalob. Ovšem nejen mezi politiky, ale i právními experty se bouřlivě debatuje o tom, v jaké podobě, resp. šíři by se měly hromadné žaloby do našeho práva implementovat. Jste spíše pro jednoduchost nového zákona, pro ideu minimalistické úpravy hromadných žalob jen pro úzký okruh případů – v praxi třeba jen spory mezi spotřebiteli a výrobci? Nebo naopak preferujete co nejširší záběr nové právní normy, třeba kvůli vyloučení rizika okamžitých novelizací, které by jistě brzy vyplynuly ze vzniklé soudní praxe?
Pro zobrazení tohoto článku musíte být přihlášen/a. Přihlásit. Nejste členem? Vytvořit účet
