Výběr z judikatury: NS ČR – k uspokojení zajištěného věřitele

20.1.2017
Rubrika: Rozhodčí řízení, Ostatní

   Výběr z judikatury

   V rubrice výběr z judikatury vám přinášíme rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, které se zabývá otázkou uspokojení zajištěného věřitele.

   NS ČR – k uspokojení zajištěného věřitele

   Podle ustanovení § 298 insolvenčního zákona zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 3). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 4). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 5).

   V posuzované věci ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů plyne, že věřitel č. 220 řádně přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky za dlužníkem, které byly zjištěny včetně práva na uspokojení ze zajištění, tvořeného i předmětnými pohledávkami dlužníka za třetími osobami. Po zahájení insolvenčního řízení v době trvání účinků moratoria, s jehož vyhlášením souhlasil i zajištěný věřitel, bylo na pohledávky dlužníka, které zajišťovaly pohledávky zajištěného věřitele, zaplaceno celkem 121 704 879,82 Kč. Ke dni prohlášení konkurzu bylo na účtech dlužníka celkem 17 378 151,15 Kč. Po prohlášení konkurzu dlužníkovi dlužníci na zajištěné pohledávky uhradili dalších 356 751,50 Kč. Ke dni prodeje části dlužníkova podniku pak byly v majetkové podstatě dlužníka finanční prostředky ve výši 56 423 844 Kč.

   Z uvedeného je zřejmé, že rozhodl-li odvolací soud o vydání výtěžku zpeněžení ve výši 56 415 450 Kč, přiznal zajištěnému věřiteli nárok na vyšší výtěžek z inkasa pohledávek, než který se nacházel (mohl nacházet) v majetkové podstatě dlužníka ke dni prohlášení konkurzu, neboť v té době činil zůstatek na účtech dlužníka 17 378 151,15 Kč. Dovolatel tedy důvodně namítá, že součástí vydávané částky musí nutně být i jiné finanční prostředky než ty, které byly získány ze zastavených pohledávek (inkasem na ně).

   Výklad zvolený odvolacím soudem, podle něhož zajištěnému věřiteli vzniká po prohlášení konkurzu dle § 298 insolvenčního zákona právo na vydání výtěžku z inkasa zastavených pohledávek, přestože se ke dni prohlášení konkurzu v majetkové podstatě již v tomto (k vydání určeném) rozsahu nenacházel, není správný.

   Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že i pohledávky dlužníka za třetími osobami, které zajišťovaly pohledávky věřitele č. 220, byly součástí majetkové podstaty dlužníka (§ 205 odst. 1 a § 206 odst. 1 písm. h/ insolvenčního zákona), stejně jako plnění poskytnuté v průběhu trvání účinků moratoria na tyto pohledávky, přičemž s těmito závěry nepolemizuje ani dovolatel. Nejvyšší soud však nesdílí názor odvolacího soudu, že po prohlášení konkurzu má věřitel nárok na vydání plnění na tyto pohledávky bez ohledu na to, zda bylo předtím dlužníkem spotřebováno (při provozu dlužníkova podniku).

   Odvolací soud totiž dostatečně nezohlednil povahu nároku zajištěného věřitele. Zajištěný věřitel má nárok, aby byl (výlučně on) uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, přičemž insolvenční zákon stanoví kvantitativní omezení v tom směru, jaké náklady (vedle odměny insolvenčního správce, srov. § 298 odst. 2) lze od výtěžku zpeněžení odečíst (§ 298 odst. 3). To však ještě neznamená, že v případě, kdy se ke dni rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení již výtěžek (vůbec či v určitém rozsahu) v majetkové podstatě nenachází, lze bez dalšího rozhodnout o uspokojení zajištěného věřitele „v plné výši“. Takové rozhodnutí totiž nutně vede k tomu, že rozhodnutí buď zůstane nenaplněno (nebudou-li v majetkové podstatě finanční prostředky k úhradě určené částky) nebo že zajištěnému věřiteli bude vydána částka, která byla určena k uspokojení jiných pohledávek (pohledávek jiných zajištěných věřitelů, pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek nezajištěných věřitelů), event. částka, na jejímž rozdělení by se zajištěný věřitel jinak podílel poměrně (k tomu viz. § 299 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona). Jak správně namítá dovolatel, takovým postupem by mohl být zajištěný věřitel oproti jiným věřitelům dlužníka nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona).

   Jinak řečeno, zajištěný věřitel má právo, aby byl v insolvenčním řízení při splnění stanovených předpokladů uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, přičemž předmět zajištění tvoří do jisté míry oddělenou majetkovou podstatu, z níž nemohou být (před plným uspokojením nároků zajištěného věřitele) uspokojeni jiní věřitelé dlužníka. Toto právo zajištěného věřitele se však váže pouze k předmětu zajištění. Nastane-li situace, že se výtěžek zpeněžení v době, kdy má být rozhodnuto o jeho vydání zajištěnému věřiteli, již v majetkové podstatě nenachází, nemá zajištěný věřitel právo na oddělené uspokojení své zajištěné pohledávky z jiného majetku dlužníka.

   Promítnuto do poměrů projednávané věci z uvedeného plyne, že odvolací soud pochybil, když bez dalšího rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši, která odpovídala finančním prostředkům „pozůstávajícím“ v majetkové podstatě ke dni prodeje části dlužníkova podniku, aniž si ujasnil (v rozporu s tím, co na dané téma sám uvedl v předchozím zrušovacím rozhodnutí v této věci), zda tato částka skutečně představuje zůstatek zaplacených pohledávek zajištěných zástavním právem. Přitom je zřejmé, že co do částky převyšující 17 378 151,15 Kč (k čemuž je nutno připočíst až po prohlášení konkurzu zaplacenou částku 356 751,50 Kč, bez odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 8 394 Kč) tomu tak nepochybně nebylo. Z uvedeného zároveň vyplývá, že dovolání je důvodné i v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., když soudy zcela pominuly dovolatelova tvrzení a navržené důkazy o tom, co představují (z čeho sestávají) finanční prostředky ve výši 56 423 844 Kč, které se nacházely v majetkové podstatě dlužníka ke dni prohlášení konkurzu.

   Lukáš Pachl

   (Plné znění uvedeného rozhodnutí mají předplatitelé k dispozici na www.kn.cz).