Novela zákona míří na podvodné oddlužovací společnosti a pomůže zprůhlednit insolvence

20.4.2016
Rubrika: Insolvence

   Hovoříme s vedoucím Oddělení insolvenčního dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Antonínem Stanislavem

   Novela zákona míří na podvodné oddlužovací společnosti a pomůže zprůhlednit insolvence

   V březnu vláda schválila novelu insolvenčního zákona, která se zaměřuje na problematické jevy insolvenčních řízení. O této novele, insolvencích i insolvenčních správcích jsme hovořili s vedoucím oddělení insolvenčního dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Antonínem Stanislavem.

   TEXT: KAREL ŽÍTEK, FOTO: KN

   Jaké zásadní změny tato novela insolvenčního zákona obsahuje?

   Navrhovaná právní úprava je zpracována v souladu s Programovým prohlášením Vlády České republiky z února 2014, v němž vláda vyhlásila „nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí a neférovým insolvencím“ a se zněním Koaliční smlouvy, neboť je úzce spjata s posílením dohledu nad insolvenčními správci, nad poskytovateli služeb v oblasti oddlužení a obecně nad průběhem insolvenčního řízení. Návrh novely míří především na pět zásadních oblastí:

   1. Změna systému přidělování insolvenčních věcí je první, zcela zásadní oblastí, do níž je třeba zasáhnout. Jde o systém ustanovování insolvenčních správců do jednotlivých insolvenčních řízení, v jehož rámci je nezbytné vymezit kritérium, podle něhož budou insolvenčním správcům „napadat“ insolvenční věci spravedlivým způsobem. Nově se počítá s krajským systémem přidělování insolvenčního nápadu jak pro konkurzy, tak pro oddlužení.

   2. Posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce je další stěžejní oblastí, která s výše uvedenou přímo souvisí a kterou je třeba upravit. Půjde o dohled nad insolvenčními správci, respektive také hostujícími insolvenčními správci, a jeho posílení. Návrh počítá s komplexní změnou parametrů dohledu nad insolvenčními správci a jeho důrazným posílením.

   3. Zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů a posílení doručování dokumentů do datových schránek počítá především s posílením informačních aspektů v rámci insolvenčního rejstříku, která bude dosažena prostřednictvím nastavení zcela nových funkcionalit a zavedením povinných formulářů pro sběr dat a nadcházející analytickou činnost ministerstva. Dále se počítá s omezením administrativní zátěže insolvenčních soudů v oblasti oddlužení – počítá se s přenosem některých úkonů přímo na insolvenční správce, tím dojde k uvolnění rukou insolvenčních soudů, a soudci budu mít více prostoru se věnovat složitým konkurzním řízením. V neposlední řadě se počítá s posílením elektronických prvků v rámci insolvenčního řízení, každý subjekt, který má ze zákona zřízenu datovou schránku, bude povinen činit všechna podání prostřednictvím této datové schránky, a to na formátu, který bude strojově čitelný, což umožní automatický sběr dat, urychlí insolvenční proces a sníží administrativní náročnost soudního aparátu.    

   4. Regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení navrhuje zpřísnit podmínky poskytování poradenství v oblasti oddlužení tak, aby byly placené služby týkající se typicky zpracování insolvenčních návrhů často přímo spojených s návrhem na povolení oddlužení, ale také jiných úkonů souvisejících s institutem oddlužení, poskytovány příjemcům těchto služeb výlučně osobami, o jejichž kvalifikaci není důvod pochybovat, tj. insolvenčním správcem, advokátem, notářem, anebo jinými osobami, jimž bude ze strany ministerstva udělena akreditace. Cílem navrhované právní úpravy je tak zabránit komerčním subjektům, takzvaným „oddlužovacím společnostem“, nabízejícím dlužníkům pomoc před zahájením insolvenčního řízení, jejímž výsledkem má být vydání rozhodnutí o povolení oddlužení, respektive následné vydání rozhodnutí o schválení oddlužení, aby profitovaly z tíživé životní situace a nedostatečné informovanosti dlužníků.

   5. Dále je to intenzivnější ochrana před šikanózními insolvenčními návrhy. Navrhovanou právní úpravou je zavedeno takzvané „předběžné posouzení věřitelského návrhu“, které bude spočívat v tom, že dospěje-li insolvenční soud ohledně insolvenčního návrhu podaného proti dlužníkovi k závěru, že zde existuje nejistota o zneužití práv insolvenčního navrhovatele na úkor jiného soutěžícího subjektu v pozici dlužníka, popřípadě nejistota ohledně jiného nedostatku insolvenčního návrhu, který je důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu podaného věřitelem pro jeho zjevnou bezdůvodnost, bude moci rozhodnout o tom, že se tento insolvenční návrh ani jiné dokumenty ve spisu, včetně vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku nezveřejňují, a to až do uplynutí sedmidenní lhůty, která počíná běžet od okamžiku, kdy byl insolvenční návrh soudu doručen, nerozhodne-li insolvenční soud v této lhůtě o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost, nebo, je-li insolvenčním soudem takové rozhodnutí vydáno, až do právní moci rozhodnutí, kterým bylo v odvolacím řízení rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost zrušeno.

   Kdy vládou schválená novela nabude účinnosti?

   Navrhujeme, aby zákon vstoupil v účinnost 60. dnem po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů. Je nicméně samozřejmě složité odhadnout celkovou délku legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, ale doufáme, že zákon bude projednán co nejdříve, neboť se jedná o velmi zásadní změnu, které pomůže celkové revitalizaci insolvenčního prostředí v České republice.

   Počítá ministerstvo v budoucnu se zpřístupněním institutu oddlužení širšímu okruhu předlužených osob? Nešlo by nejspíše o "dluhovou amnestii", ale o zrušení garance minimálního uspokojení...

   V současné době se vedou rozsáhlé diskuse o změnách parametrů oddlužení, aby oddlužení bylo dosažitelné i pro subjekty, které na něho za současné situace nedosáhnou.  

   Co v takových případech s věřiteli? Když se s nimi nevyrovná dlužník, vyrovná se s nimi snad stát?

   Je zřejmé, že případné prolomení minimální hranice uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 %, která je jim nyní ze zákona garantována, může mezi těmito věřiteli vyvolat oprávněný rozruch. Na druhou stranu je třeba se ptát na to, kolik dlužníků v důsledku této limitace, jíž jsou v souvislosti s rozhodováním soudu o povolení oddlužení podrobeni, o svoji šanci na „nový start“ přišlo, ale též na to, kolik nezajištěných věřitelů by se s případným nižším plněním, to jest plněním pod hranicí 30 %, skutečně nespokojilo, respektive kolik z těchto věřitelů by příslib alespoň dílčího plnění přijalo vstřícněji než plnění žádné. Je pravdou, že již nyní existuje řada možností, jak se podrobení zákonné finanční limitaci úspěšně vyhnout. Přesto se v řadě případů ani takzvaným „poctivým dlužníkům“ nemusí podařit tímto procesem úspěšně projít ke zdárnému konci. Proto je třeba si namísto slepého bazírování na zachovávání finanční limitace minimálního uspokojení nezajištěných věřitelů klást otázku, zda není ještě jiná možnost, jak dát dlužníkům, kterým není jejich finanční situace a nedořešené závazky vůči jejich věřitelům lhostejná, druhou šanci. O tuto diskusi se právě nyní intenzivně snažíme, přičemž konkrétní závěry si v tuto chvíli ještě netroufnu předjímat. Jedno je však jisté, že budou v konečném řešení vedle práv dlužníků ve stejném rozsahu respektována též práva věřitelů.

   Na půdě hmotného práva neexistuje povinnost dlužníka-spotřebitele iniciovat insolvenční řízení. V praxi to pak znamená, že oprávněný získá v insolvenci jen malou část svých vložených prostředků. Změní se v tomto směru něco?  

   V současné době je institut oddlužení již velmi známý a jeho atraktivita pro dlužníky rok od roku narůstá, což jednoznačně dokládají statistiky zachycující roční nápad nových insolvenčních návrhů spojených s návrhy na povolení oddlužení blížící se v průměru hranici 30 000 Kč. Z tohoto hlediska se domnívám, že není rozhodně na místě uvažovat o jakémsi „pasivním přístupu“ dlužníků k jejich finanční situaci, když návrh na povolení oddlužení nepodají včas, to jest dokud ještě nějaký majetek mají. Jejich případnou neflexibilitu bych spíše viděl v slepé víře v to, že situaci dokáží ještě vyřešit sami, ale možná též do jisté míry v jejich dlouholetém držení si jakéhosi „odstupu“ od moci soudní, která v minulosti přeci jen prošla jistým vývojem. O formálním zavedení povinnosti dlužníka – spotřebitele podat na sebe zavčasu insolvenční návrh, je však samozřejmě vést další diskusi.

   Oddlužení je dnes vybudováno na principu vůle dlužníka, který se oddlužit chce, a proto získá benefit v podobě odpuštění části dluhů. Co když se oddlužit nemůže nebo dokonce nechce?

   Stejně jako je tomu u běžných civilních řízení, je též návrh na povolení oddlužení skutečně založen na principu dobrovolnosti a je tedy čistě v dispozici dlužníka, zda příslušnému insolvenčnímu soudu tento návrh podá, či nikoli. Osobně se domnívám, že o správnosti tohoto postupu jak z hlediska etického, tak i z hlediska právního, netřeba polemizovat. K tomu lze uvést jedno známé přísloví, že: „když někdo nechce, je to horší, než když nemůže“. Nebude-li si proto dlužník jistý, zda chce návrh na povolení oddlužení podat, nemá smysl jej do toho nutit. Opačný přístup by byl nejen v rozporu s celkovou koncepcí institutu oddlužení, ale i v rozporu s logikou zdravého rozumu. U každého svéprávného člověka se navíc předpokládá, že má dostatek soudnosti na to, aby se sám rozhodl, že institutu oddlužení nevyužije a tím bude případně riskovat řešení zjištěného úpadku konkurzem. V případě dlužníka, který se však v důsledku příliš přísně stanovených požadavků souvisejících s institutem oddlužení oddlužit nemůže, by pak mohla být do budoucna situace odlišná.

   Uvažuje ministerstvo v souvislosti s exekucemi a insolvencemi se změnou věcné příslušnosti z krajských na okresní soudy?

   Diskuse na toto téma se v rámci expertní skupiny pro novelizaci insolvenčního práva skutečně vedou, nicméně bylo by ještě předběžné činit nějaké konkrétní závěry.  

   Můžete komentovat rozhodnutí Ústavního soudu stran zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR, která se týkala zřizování provozoven insolvenčních správců?

   Ministerstvo spravedlnosti ČR plně respektuje nález Ústavního soudu, nicméně celou dobu řízení před Ústavním soudem bylo přesvědčeno, že vydaná vyhláška je ústavně konformní. V současné době počet žádostí o zápis provozoven po rozhodnutí Ústavního soudu vzrostl, můžeme mluvit o desítkách nových žádostí o zápis provozoven. Ministerstvo bude zápisy provádět v souladu se insolvenčním zákonem a nálezem Ústavního soudu, kdy ze zákona v kontextu ústavního nálezu vyplývají dvě podstatné skutečnosti, které musí být splněny kumulativně, a to, že provozovna nesmí být fiktivní, a musí v ní insolvenční správce skutečně vykonávat činnost, přičemž tuto činnost může vykonávat prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pověřených osob. Tyto skutečnosti bude ministerstvo při zápisu provozovny důsledně prověřovat.

   Ministerstvo tedy počítá se zvýšením dohledu nad insolvenčními správci...

   Ano, počítáme. Je to jedna z hlavních oblastí, na kterých je novela postavena. Jedná se o zajištění reálného a efektivního ex post dohled nad výkonem činnosti insolvenčního správce.