Nezodpovědný věřitel kontra zodpovědný dlužník?

22.4.2016
Rubrika: Ostatní

   Nezodpovědný věřitel kontra zodpovědný dlužník?

   V komentáři pro únorové Konkursní noviny jsem se věnoval plánům Ministerstva spravedlnosti ČR na snížení exekučního tarifu a možným následkům, včetně zhroucení celého exekučního systému. V aktuálním článku bych se rád zamyslel nad druhým ministerským plánem, který má také ambici opět zásadně měnit exekuční řád. Jedná se o zavedení povinných záloh na exekuční řízení pro věřitele. V kombinaci se snížením exekučního tarifu jde o spojené nádoby, které budou dle slov ministra spravedlnosti Roberta Pelikána součástí novely, kterou chce ministerstvo předložit do léta tohoto roku.

   JUDR. ONDŘEJ MAREŠ, LL.M., SOUDNÍ EXEKUTOR Z LITOMĚŘIC A MLUVČÍ P0LATFORMY EXEKUTOŘI PROTI TERITORIALITĚ, FOTO: ARCHÍV

   Ministr spravedlnosti dříve deklaroval, že pokud je v současnosti cirka 20 procent exekucí úspěšných a odměny z nich získané hradí náklady zbylých 80 procent neúspěšných exekucí, je tu při zavedení povinných záloh pro věřitele prostor na snížení exekučního tarifu na třetinu nebo i pětinu jeho současné výše. Pravda, na přesné kontury ministerského návrhu si asi ještě budeme muset počkat, protože ani tato vyjádření neprozradila zatím nic konkrétního. Abych byl upřímný, i s ohledem na černé scénáře, které jsem na stránkách tohoto magazínu vykreslil minule, doufám, že lze ještě věcnou diskuzí názor pana ministra změnit.    

   Pojďme ale k plánu na zavedení povinných záloh a k tomu, že jsou věřitelé ministerstvem spravedlnosti stavěni do ne příliš pozitivního světla. Byli by to právě věřitelé, kteří by kompenzovali snížení exekučního tarifu tím, že by museli platit zálohy na exekuční řízení. Opět není známo, v jakých relacích ministr Pelikán uvažuje, ale pokud by se skutečně snižoval exekuční tarif razantně, povinné zálohy nemohou být nízké.

   Osobně považuji takto nastíněné změny za zbytečný risk a domnívám se, že celému exekučnímu systému by mnohem více prospěla delší doba bez podobných zásadních revolucí. Diskuze o zálohách a tarifech má ale jistě své opodstatnění a já sám bych považoval za vhodné, aby byl zaveden určitý poplatek, který by částečně kompenzoval neúspěšné exekuce a navíc dopomohl k tomu, že si věřitelé u některých pohledávek, které jsou na první pohled nevymožitelné, rozmyslí podání exekučního návrhu.

   Co by se ovšem při debatách o případných změnách exekučního řádu nikdy nemělo stávat, je ohýbání reálného postavení věřitelů a dlužníků v celém procesu exekucí. Ministerstvo spravedlnosti totiž zatím poměrně nešťastně prezentovalo věřitele jako ty, kdo mohou za vysoký počet multiexekucí v České republice, protože nejsou dostatečně zodpovědní. Měli by to být prý především věřitelé, kdo zodpovídají za dostatečnou solventnost dlužníka.

   Pravda, jako pro soudního exekutora by pro mě mělo být pozitivní, že mi budou oprávnění hradit jakési zálohy namísto nejisté odměny až po úspěšném provedení exekuce. Přesto ale cítím povinnost říct, že to nejsou věřitelé, kdo porušili své právní povinnosti a byli nezodpovědní ve svém ekonomickém počínání. Naopak, byli to dlužníci, kteří neplatili to, co dříve stvrdili svým podpisem.

   Jistě, i dlužníci v exekuci musí mít jasně stanovená práva a musí s nimi být slušně zacházeno. A jsem přesvědčen, že se tak dnes stoprocentně děje. Obracet ale role dlužníků a věřitelů v tom smyslu, že to jsou nezodpovědní věřitelé, kteří přivedli dlužníky do problémů, není správné. Jednak proto, že nikdy nesmíme v právním státě dopustit, aby přestalo být normální platit své dluhy. Dále proto, že pojem věřitelé v sobě zahrnuje nejen nebankovní společnosti půjčující lidem téměř na cokoliv (a skutečně často nezodpovědně), ale také živnostníky, pojišťovny, banky, mobilní operátory a další, kdo nikomu nepůjčovali, ale nedostali zaplaceno to, co jim dle smlouvy za jejich služby nebo produkty náleželo.

   Co z toho všeho vyplývá? Především, že je nebezpečné začít dělat z věřitelů ty, kteří svou nezodpovědností mohou za zadluženost a mnohonásobné exekuce. Začneme-li se na věřitele dívat skrz prsty, jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom upouštěli od potřeby zajistit v České republice vymahatelnost práva, a tedy i dluhů. Pokud by došlo na jedné straně k razantnímu snížení exekučního tarifu a na druhé straně k zavedení vysokých záloh pro věřitele, pak reálně hrozí nebezpečí, že věřitelé budou volit jiné způsoby vymáhání svých pohledávek. Způsoby, které mají k právnímu státu daleko. K čemu tato cesta vede, jsme zažili v 90. letech. V době bez soudních exekutorů, zato s drsnými vymahači lámajícími mezi dveřmi dlužníkům prsty a vyhrožujícím ještě mnohem horšími praktikami.