Editorial: Dlužníci vyhrávají

20.4.2016
Rubrika: Ostatní

Dlužníci vyhrávají

   Na nedávném sympoziu nazvaném Regulace spotřebitelských úvěrů upozornil místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala na významný obrat v pohledu na dluhovou problematiku v posledních letech, kdy se lidé nejprve přestali stydět za své dluhy a následně i za jejich nesplácení.

   Doba naopak nepřeje věřitelům a také těm, kteří z rozhodnutí soudů dlužné částky pro ně vymáhají - exekutorům. Na jedné straně plní zadání státu, na druhé straně si musí na sebe vydělat, protože stát je za jejich práci neplatí. Když Exekutorská komora ČR začala před časem upozorňovat odborníky i veřejnost na rostoucí počet nevymahatelných pohledávek z exekucí, za které exekutoři nedostávají zaplaceno, takže jim hrozí, že provoz svých úřadů dále neutáhnou, přišlo Ministerstvo spravedlnosti ČR s myšlenkou opět jim snížit tarif odměn - tentokrát až o dvě třetiny. A to i přesto, že nedobytnost pohledávek je jednou z hlavních příčin, proč v současné době je již neobsazeno 20 exekutorských úřadů a na čtyřech probíhá výběrové řízení. Kolik jich zbude po dvoutřetinovém snížení exekutorského tarifu?

   "Když příští měsíc skončím, tak musím svým zaměstnancům zaplatit dva a půl milionu korun, které nemám," řekl mi jeden pražský exekutor. Zdá se tedy, se po odchodu ze svého úřadu zařadí mezi povinné, čili dlužníky. To pro něho, stejně jako další exekutory, může být kupodivu dobrá zpráva. Jejich postavení by zvláště dnes nemuselo být v Česku zas tak špatné. Na jednu stranu sice budou povinnými, kteří někomu dluží. Na druhou stranu se stanou chráněnou skupinou obyvatel, která sice něco nezaplatila, jak měla, nebo si půjčila a nevrátila, ale to je dnes vlastně normální. Dříve exekutoři stali proti povinným, čili dlužníkům. Nyní, když někteří z nich budou sami dlužníky, se rozdíly smažou - budou takříkajíc na jedné lodi. Rozhodně jim ubude spousta povinností, takže si vlastně polepší. Navíc si ani nebudou muset dělat starosti s tím jak své dluhy splatí, protože není jasné, kdo je od nich exekučně vymůže. Stát před vznikem exekutorských úřadů v roce 2001 byl totiž úspěšný jen ze dvou procent, což znamená, že vymohl dluh jen asi z každého padesátého povinného...

   Bohužel tu jsou ještě věřitelé, ti, kteří stále tvrdí, že normální je dluhy platit. Co s nimi? Pro ně bych měl jiné řešení. Dnes už nazrála doba jim říci do očí, že za dluhy nemohou ti, co si v dobré víře půjčovali, ale naopak oni, protože nezodpovědně peníze, zboží nebo služby poskytovali. Věřitelé přivedli dnešní zadlužené, kteří nevěděli, co je vlastně čeká, do problémů. Dělali co neměli. A nakonec bude všem věřitelům velkoryse odpuštěno a letitý problém s nesplacenými dluhy se konečně podaří elegantně smést z našeho společného stolu. 

   Karel Žítek,

   šéfredaktor